Kapesní atlas hub by knihykazda

Sbírejte a poznávejte naše houby

štětec

Chodíte rádi na houby? Tento kapesní průvodce světem hub představuje nejčastější druhy podle míst, kde obvykle rostou. Hřiby smrkové a hnědé například upřednostňují jehličnaté lesy, žampionům se zase daří na loukách a v parcích. Díky těmto znalostem své oblíbené houby jednoduše najdete a ty neznámé podle popsaných charakteristických rysů stejně snadno rozpoznáte a spolehlivě určíte.

nožík

košík

— popisy 165 našich nejznámějších hub

Kapesní atlas hub

Sammelutensilien Houbařské potřeby

Kapesní

atlas hub

— BONUS – sezonní kalendář s přehledem toho, kdy sbírat oblíbené houby

rychle a určete je spolehlivě

Najděte houby

Ernte-Ratschläge Rady houbařům

www.knihykazda.cz

Spol

Než seberete starší plodnici, odřízněte kousek klobouku, abyste zjistili, jestli houba není červivá.

Sloupněte z klobouku slizkou pokožku (např. u slizáku nebo klouzku).

rč é u

ování

pomocí barevného značení

PRŮVO D CE PŘ Í RO D OU

— jasné označení jedlých, nejedlých a jedovatých hub

Plodnici vykruťte.

HANS E. LAUX

— přes 170 barevných fotografií a přes 80 barevných kreseb

PRŮVODCE PŘÍRODOU rychlé a spolehlivé určování 165 druhů hub

kreseb

174

a barevných fotografií

HANS E. L AUX

Co jsou houby? Houbám chybí zelené barvivo (chlorovytvořit sama. Některé z těchto myfyl), s jehož pomocí se vyživují rostlikorhizních hub lze spatřit jen u jedny, a proto látky, které potřebují k žinoho konkrétního druhu stromu, votu a růstu, mohou houby přijímat jiné naproti tomu tvoří partnerství pouze v „hotové“ formě. Získávají je s více druhy stromů (a naopak). z osidlovaného substrátu (organický odpad, spadané listí nebo jehličí, mrt- 2. VYUŽITÍ ODPADU (HNILOŽIJNÉ/ vé nebo živé dřevo) pomocí vláknité/SAPROTROFICKÉ HOUBY): Tyto ho pletiva, takzvaného mycelia (podhouby se živí rozkladem a zpracohoubí). To, co laik obvykle označí jako váním rostlinného opadu, jako je „houbu“, je většinou jen malá část cespadané listí a jehličí, nebo lého organismu, krátce žijící plodnice ztrouchnivělého dřeva. Mycelium sloužící k produkci rozmnožovacích získává z těchto materiálů zbytky útvarů, tj. výtrusů (spor). obsažených živin, a přispívá tak k jejich rozkladu. V průběhu svého vývoje houby vyvinuly tři hlavní způsoby výživy: 3. PARAZITISMUS (DŘEVOKAZNÉ HOUBY): Houby, které pronikají 1. SPOLUPRÁCI SE STROMY (MYKOdo jiných organismů (hostitelů), RHIZNÍ HOUBY): U tohoto způsoodebírají živoucímu hostiteli látky bu života zásobuje houba rostlinu potřebné pro svůj život. Žijí na úkor vodou a minerálními látkami a na ostatních a mohou způsobit i značoplátku si bere sacharidy a další žiné škody. votně důležité látky, které si neumí

houby hřibovité

houby lupenaté pokožka klobouku

dužnina

klobouk lupeny ostří lupenů rourky póry síťka na povrchu třeně

prsten vrchol třeně tygrování třeň (lidově „noha“) pochva (volva) báze třeně podhoubí (mycelium)

Obsah 6

S atlasem v terénu

V listnatém a smíšeném lese

V jehličnatém lese

118

Na loukách a v zahradách

140

Na dřevě

158

V mokřadech

168 169

Další informace Rejstřík

Vysvětlení symbolů najdete na přední klopě obálky.

V listnatém a smíšeném lese Smrž kuželovitý Morchella elata agg.

Často až stovky kusů smržů z příbuzenstva s. kuželovitého se objevují na jaře na mulčovací kůře rozprostřené předešlého podzimu, avšak jenom po dobu 1–2 let.

ZNAKY Pro tento a jemu příbuzné druhy je typický špičatý kuželovitý až válcovitý tvar a více či méně paralelně uspořádaná podélná žebra. Klobouk je 3–10 cm vysoký, 1,5–4 cm široký a šedo- až olivovohnědý. Třeň je 3 až 6 cm dlouhý, svraštělý, s jamkami a bílý až světle hnědý. VÝSKYT Smrž kuželovitý se objevuje od března do května v jehličnatých i listnatých lesích, na krajích cest a často také na místech, kde se skladuje dřevo. UŽITEČNÉ INFORMACE Smrže dobře poznáte podle jejich typického komůrkovitého klobouku připomínajícího plástve, i když ve spadaném listí se těžko hledají. Protože jsou tyto houby uvnitř duté, je třeba je při čištění rozpůlit a odstranit hmyz a písek. Poněkud chrupavčitá dužnina je velmi chutná a dobře se hodí k sušení.

Smrž obecný Morchella esculenta agg.

Smrž obecný upřednostňuje potoční jasanové nivy. Protože plodnice vyrůstají stále na stejných místech, každý houbař uchovává svá naleziště v tajnosti.

Plodnice jsou uvnitř duté. 74

ZNAKY Smrž obecný a příbuzné druhy mají klobouk kulatě vejčitý až tupě kuželovitý, světle až žlutavě hnědý, 4–12 cm vysoký a 3–8 cm široký. Jeho konzistence je nejprve voskovitá, s věkem spíše poněkud elastická. Třeň je bělavý až bledě žlutý, 3–9 cm dlouhý, chrupavčitý, nerovný, ve stáří posázený jemnými bradavičkami. Klobouk i třeň jsou duté. VÝSKYT Smrž obecný se vyskytuje od dubna do května na vápnitých půdách, v listnatých a lužních lesích a také v křovinách, obzvlášť pod jasany. UŽITEČNÉ INFORMACE Někteří lidé jsou na tuto chutnou houbu citliví. Je proto dobré ji nejprve konzumovat jen v malém množství a dobře uvařenou, abyste vyzkoušeli individuální snášenlivost. Smrže jsou skvělé na sušení. Sušené houby ani po dlouhém skladování neztrácejí nic ze své aromatické chuti.

V listnatém a smíšeném lese Chřapáč kadeřavý Helvella crispa

Díky světlému zbarvení se tato houba dobře hledá především mezi spadaným bukovým listím.

ZNAKY Chřapáč kadeřavý je křehká houba nezvyklého vzhledu, dorůstající výšky až 15 cm. Klobouk je bělavý, světle žlutavý nebo hnědavý, sedlovitý či nepravidelně dvou- až třílaločný. Laloky jsou na okrajích zprohýbané. Třeň je bělavý, 3–8 cm dlouhý, rozbrázděný hlubokým podélným žebrováním, komůrkatý a dutý. VÝSKYT Chřapáč kadeřavý se objevuje od srpna do listopadu většinou po skupinkách na okrajích cest v listnatých a smíšených lesích. UŽITEČNÉ INFORMACE V syrovém stavu je chřapáč kadeřavý bezpochyby jedovatý, pokud se ale dobře uvaří, lze ho konzumovat. Dužnina je relativně bez chuti a chrupavčitá, což mnoho lidí nijak zvlášť neoslovuje. Někteří ale oceňují právě tuto pevnou konzistenci a chřapáč rádi využívají, především v asijských pokrmech.

Třeň je dutý a žebrovaný.

Chřapáč jamkatý Helvella lacunosa

Protože je chřapáč jamkatý tmavě zbarvený, není zdaleka tak nápadný jako chřapáč kadeřavý, a proto je snadno přehlédnutelný.

ZNAKY Na chřapáč jamkatý lze pohlížet jako na tmavou obdobu chřapáče kadeřavého. Šedo- nebo hnědočerný, někdy jen kouřově šedý klobouk je 2–7 cm vysoký, vybouleně cípatý a sestává většinou ze 2–3 podvinutých nebo zprohýbaných laloků, jejichž okraje jsou přirostlé ke třeni. Třeň je šedohnědý, 2–7 cm dlouhý, hluboce podélně zbrázděný a rýhovaný, více či méně dutý. VÝSKYT Chřapáč jamkatý roste od července do října ve skupinách v listnatých a jehličnatých lesích, s oblibou při okrajích cest. UŽITEČNÉ INFORMACE Obsahuje látky s podezřením na jedovatost, nicméně ty se dlouhým varem rozkládají, stejně jako u dalších podobných hub. Přesto by jej citlivější lidé neměli konzumovat. Temný vzhled chřapáče jamkatého stejně mnoho houbařů odradí. V časném létě nacházejí houbaři často jen 1–2 cm vysoké trpasličí exempláře.

V jehličnatém lese Hřib dutonohý Boletinus cavipes

Typickým znakem tohoto hřibu je dutý třeň (→ foto), podle něhož se tato houba jmenuje.

Celý třeň je dutý.

ZNAKY Klobouk hřibu dutonohého je žluto- až rezavohnědý, plstnatý, šupinkatý, 4–10 cm široký, zpočátku kuželovitý s tupým hrbolem, později ploše vyklenutý s lehce prohloubeným středem a hrbolem. Mladé póry mají žlutou, v dospělosti zelenožlutou barvu. Třeň je 5–8 cm dlouhý, válcovitý a pokrytý vláknitými šupinkami. VÝSKYT Tato houba se objevuje od července do října pod modříny, především ve vyšších polohách. UŽITEČNÉ INFORMACE Nápadné pro tento druh jsou velké, protáhlé póry. Trochu připomínají navzájem příčně pospojované lupeny a jsou důkazem toho, že některé hřiby a lupenaté houby jsou blízce příbuzné.

Klouzek sličný Suillus grevillei

Pokud chcete najít klouzky sličné, musíte se dívat po modřínech – partnerských stromech těchto hřibovitých hub.

ZNAKY Klouzek sličný snadno poznáte podle zlatožlutého až oranžovohnědého, slizkého, 5–15 cm širokého klobouku. Póry a rourky jsou nejprve světle, později nahnědle žluté. Třeň je tlustý, žlutý, 4–12 cm dlouhý, v horní části má slizkou prstenitou zónu, která s věkem mizí. VÝSKYT Klouzek sličný se objevuje od června do října vždy pod modříny. UŽITEČNÉ INFORMACE Žlutá dužnina v řezu pomalu nabíhá do růžovofialova, ale nemodrá.

Klouzek slizký Suillus viscidus

Zcela mladé klouzky slizké byste mohli zaměnit za klouzky sličné. Oba druhy jsou jedlé.

Rourky pokrývá šedý závoj (velum). 82

ZNAKY Klouzek slizký má 4–10 cm široký, šedozelenavý až šedohnědý klobouk. Rourky a póry jsou nejprve šedobílé, posléze šedohnědé. Třeň má barvu klobouku, je 4–10 cm dlouhý, válcovitý, v horní části má bělavý prsten, který s přibývajícím věkem mizí. VÝSKYT Tato hřibovitá houba se vyskytuje od července do října jednotlivě či ve skupinách pod modříny. UŽITEČNÉ INFORMACE Typické jsou šedé až šedohnědavé barevné tóny a partnerský strom – modřín. Od ostatních klouzků se liší kromě barvy také většími póry.

V jehličnatém lese Hřib smrkový Boletus edulis

Hřib smrkový, nebo hořký hřib žlučník? Podle vzhledu často těžko rozeznat. V tom případě pomůže malá ochutnávka.

ZNAKY Hřib smrkový patří k nejoblíbenějším a také asi nejznámějším jedlým houbám. Klobouk je 8–25 cm široký, hladký, vzácněji vrásčitě hrbolatý, světle až tmavě hnědý. Rourky jsou vysoké, v mládí bílé, brzy ale žlutozelenkavé. Třeň je 5–20 cm dlouhý, silný, většinou kyjovitý, hnědý a v horní části s bělavou síťkou. Bílá dužnina nemění barvu, je pevná a má oříškovou chuť. VÝSKYT Hřib smrkový se objevuje od června do listopadu v jehličnatých a listnatých lesích pod smrky, buky nebo břízami. UŽITEČNÉ INFORMACE V některých letech se mohou tyto hřiby objevit v mladších smrkových lesích v obrovském množství, v následujícím roce byste je ale hledali marně. Po letech se zase objeví hromadně. Jedná se o dosud nevysvětlený fenomén. V ČR patří k nejoblíbenějším druhům.

Hřib žlučník (hořčák) Tylopilus felleus

Abyste poznali hřib žlučník, stačí ho ochutnat – taková zkouška vás zbaví veškerých pochyb.

Růžové rourky má jenom hřib žlučník. 88

ZNAKY Hřib žlučník má 5–20 cm široký, světle až tmavě hnědý klobouk s lehce zvlněným okrajem. Vrstva rourek je snadno odstranitelná od dužniny, rourky jsou bělavé až bledě růžové a na otlačených místech se póry zabarvují do špinavě hnědavé. Třeň je 5–15 cm dlouhý a 2–5 cm široký, mírně kyjovitý, o něco světlejší barvy než klobouk a má výraznou, tmavou síťku. VÝSKYT Hřib žlučník se vyskytuje od června do října především v jehličnatých lesích na kyselých půdách. UŽITEČNÉ INFORMACE Hřib žlučník je hořký jako žluč (odtud odborný i lidový název), a proto nejedlý. Jediná plodnice zkazí celý pokrm. Jedovaté látky ale neobsahuje, a tak občas potkáte houbaře, kteří necítí hořkost, a proto hřib žlučník nerozeznají, sbírají ho a jedí jako hřib smrkový.