VYTVOŘIL LUKE PEARSON
NAPSAL STEPHEN DAVIES
Z anglického originálu Hilda and the Ghost Ship, vydaného nakladatelstvím Flying Eye Books – Nobrow Ltd. v Londýně roku 2020, přeložila Martina Knápková Vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o. v Praze roku 2022 jako svou 2342. publikaci Grafická úprava podle originálu a sazba Studio Designiq Korektura Radka Svobodová Odpovědný redaktor Jakub Sedláček Výtvarný a technický redaktor Vojta Sedláček Vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání první. 176 stran HILDATM © 2020 Hilda Productions Limited, a Silvergate Media company Translation © Martina Knápková, 2022
ISBN 978-80-7637-283-2
Podle komiksové série Hilda Lukea Pearsona
Napsal Stephen Davies
Ilustrovali Sapo Lendário
Vydala Paseka
Kapitola 1 ..................................... 7 Kapitola 2 .................................. 17 Kapitola 3 ................................... 29 Kapitola 4 ................................... 39 Kapitola 5 ................................... 49 Kapitola 6 .............................. 61 Kapitola 7 .............................. 71 Kapitola 8 .............................. 83 Kapitola 9 .............................. 93 Kapitola 10 ............................103 Kapitola 11 ............................113 Kapitola 12 ............................123 Kapitola 13 ............................135 Kapitola 14 ............................145 Kapitola 15 ............................155 Kapitola 16 ............................167
Stránky šustily. Školáci se hemžili. Hodiny na zdi neúnavně tikaly. U stolu v koutě knihovny seděli s nosy zabořenými v knížkách Hilda, Frida a David a četli si o ptácích. Knihovnice jim přinesla přesně ty knihy, které potřebovali. Hilda už přečetla Opeřené přátele v Trolbergu a jeho okolí a momentálně byla v půlce hrůzostrašného svazku Vražedné kachničky, zlobani a jiní ptáci, které si nepřejete potkat. Frida už si vypsala stohy poznámek z encyklopedie Ptactvo všech kontinentů od A do Z a nezdálo se, že by ji 7
HILDA A LOĎ DUCHŮ
odradilo, že je teprve u písmena C. A co se Davida týče, ten se prochechtával svazkem Ptákoviny: Velká kniha ptačích vtipů. „Pst, Hildo,“ zašeptal. „Víš, jaký je rozdíl mezi čápem a obzvláštěm?“ „Nevím.“ „Čáp si staví hnízda ve výškách, obzvlášť na komínech.“ Hilda si povzdechla a vrátila se k četbě. David se zachichotal. „Pochopilas to?“ „Jistě že to pochopila,“ vložila se do toho Frida. „Jenom je to taková pitomost, že jí to nepřišlo vtipné. Obzvlášť proto, že nikdy neulovíme ornitologického bobříka, když nás budeš pořád vyrušovat.“ David se opřel do židle. „Nemusíš se hnedka durdit,“ bránil se. „Jen jsem chtěl – páni, co je TÁMHLETO?“ Hilda s Fridou se zadívaly směrem, kterým hleděl David, a uviděly, jak před okny knihovny prolétá krásný pták: celý černý s rudou hlavou. „Takového ptáka jsem ještě neviděla,“ podivila se Hilda. „Víš, co to je, Frido?“ 8
Kapitola 1
„To je nesmírně vzácný lesňáček rudohlavý!“ vysvětlila jim Frida. „Jestli se nám ho podaří vyfotit, dostaneme od sestry vedoucí do ornitologického bobříka nejmíň deset bodů. Máš s sebou foťák, Davide?“ David si povzdechl a vytáhl z tašky fotoaparát. „Honem!“ popoháněla ho Frida. „Běž ho vyfotit a my zatím vrátíme ty knížky. Potkáme se za chvilku.“ David vyběhl ven a děvčata se vydala hledat vozík s knížkami k zařazení. Stál na konci uličky číslo dvě, ale zarazilo je, že přetéká knihami.
9
HILDA A LOĎ DUCHŮ
„To je divné,“ řekla Hilda znepokojeně. „Knihovnice vozík nikdy nenechá takhle naplnit. Myslíš, že se jí něco stalo?“ „Třeba zrovna někoho obsluhuje,“ odpověděla Frida, protože měla odjakživa o něco méně bujnou fantazii než Hilda. „Nemůžeme jen tak odejít, musíme zjistit, jestli se jí něco nestalo,“ rozhodla Hilda, obešla regál a vydala se uličkou číslo tři. „Buď můžeš se mnou, anebo běž za Davidem.“ „To bych musela poslouchat ty jeho vtipy o ptácích,“ odfrkla si Frida. „Ani náhodou!“ Procházely sem a tam mezi regály, ale Knihovnice jako by se do země propadla. „Ještě to můžeme zkusit nahoře.“ Hilda vyskočila na žebřík opřený o police s knihami. „Jestli si dobře vzpomínám, v horním patře je tajná čítárna. Co když je tam?“ „Anebo si jen odskočila na záchod a teď už je zase zpátky u výdejního pultu,“ řekla Frida. Očividně si vzala do hlavy, že bude navrhovat jen ta nejnudnější vysvětlení.
10
Kapitola 1
Hilda se vydala uličkou číslo šest, až narazila na sekci Přírodní vědy. Dvakrát prudce kopla do spodní části regálu a potom rychle drcla loktem do tlustého svazku s nápisem Kryptomechanika. Věděla, že to není opravdová kniha, ale tajná páka, kterou se otvírá vchod do tajné čítárny plné čarodějnických knih. Tuhle tajnou místnost objevila náhodou, když před časem hledala informace o kouzelných kalužmyších. Dvě kalužmyši se jí podařilo očarovat, což ovšem mělo neočekávané a taky dost traumatické následky – ale takový je (jak si Hilda často připomínala) holt život dobrodruha. Dveře ukryté v regálu se otevřely a Hilda jimi prošla do tlumeně osvětlené čítárny obložené od podlahy až ke stropu zaprášenými čarodějnickými knihami. „Nikde nikdo,“ řekla sklesle. „Mělas pravdu, Frido, Knihovnice nejspíš bude dávno zpátky za pultem.“ „Pššt.“ Frida zvedla ruku, aby jí naznačila, že má být zticha. „Slyšíš to?“ Hilda to slyšela. Cvakání vysokých podpatků se totiž ozývalo naprosto zřetelně a zdálo se, že vychází zpoza regálů. Hilda zůstala stát a přemýšlela, co má dělat. 11
HILDA A LOĎ DUCHŮ
Frida se vydala na druhý konec místnosti, klekla si vedle knihy s nápisem Péče o kotlík a rázně do ní šťouchla sevřenou pěstí. Skrytý mechanismus cvaknul a zavrčel, regály před ní se rozestoupily a za nimi se objevila další místnost. „Páni!“ vydechla Hilda. „V tajné místnosti je další tajná místnost. Jaks věděla, kterou knížku máš zmáčknout?“ „To byla hračka.“ Frida se zaculila. „Péče o kotlík byla shora zaprášená, ale hřbet měla čistý. To znamená, že se na ni často sahá, ale nikdo ji nečte.“ Vydaly se do tajných prostor knihovny a postupovaly pořád dál a dál. Místnost za místností. Chodbu za chodbou. Schodiště za schodištěm. Většina schodů vedla dolů a děvčatům brzy došlo, že jsou hluboko pod zemí. „Mrzí mě, že David o tohle všechno přijde,“ zalitovala Hilda, když procházely chodbou lemovanou čarodějnickými knihami a prapodivnými předměty. „To tě mrzet nemusí,“ odpověděla Frida. „Sama dobře víš, že by to otočil už tak před pěti tajnými schodišti.“
12
HILDA A LOĎ DUCHŮ
Kroky se najednou ozvaly velice blízko. Děvčata zaplula do výklenku po levé straně a vzápětí se zpoza rohu na konci chodby vynořily dvě ženy ve fialových hábitech. Prošly těsně kolem Hildiny a Fridiny skrýše, zabrané do hovoru. „Kdo myslíš, že to byl?“ zeptala se šeptem Hilda, jen co ženy zmizely z doslechu. „Tys to nepoznala?“ podivila se Frida. „To byly čarodějky. Zabloudily jsme na to nejtajnější místo v celém Trolbergu. Do bájné věže Čarodějek!“
14
„Do věže Čarodějek?“ Hilda na kamarádku vytřeštila oči. „Ale všechny pověsti a legendy přece praví, že věž Čarodějek je ukrytá někde v lese Huldra.“ „Právě proto ji nejspíš zatím nikdo nenašel,“ odtušila Frida. „Celou dobu je schovaná pod knihovnou!“ „Věž v podzemí?“ „No jasně!“ Fridě svítily oči. „Tam by ji nikoho nenapadlo hledat.“
17
HILDA A LOĎ DUCHŮ
Hildě šrotovalo v hlavě. Knihovnice jí vždycky připadala ohromně tajemná, a teď se konečně dozvěděla, jak je to s ní doopravdy. Knihovnice je čarodějka! Dívky pokračovaly dál chodbou, zahnuly doprava a prošly pod hrozivým gotickým obloukem s nápisem „chodba Pobočníků“. Na obou zdech tu visely zarámované obrazy – historické portréty významných čarodějek. „Co je to ,pobočník‘?“ zeptala se Hilda. „Pomocník čarodějky,“ vysvětlila jí Frida. „Často je to kočka nebo žába nebo myš. Anebo… ehm… něco takového,“ dodala a ukázala na mopslíka s legračním čumákem, který seděl na klíně obzvlášť nelítostně vyhlížející čarodějky. Frida se na čarodějku na obraze zadívala a pak přečetla nápis na rámu: „Arcičarodějka Matilda Pilqvistová, Zaklínačka živností, 18
Kapitola 2
Velealchymistka Halgarova Temného společenství, První pokrevní sestra řádu Černé svíce, mučitelka –“ „Už dost, je mi to jasný,“ zarazila ji Hilda. „Je strašidelně výkonná. Pojď radši najít Knihovni– ááááá!“ Dveře vedle obrazu se rozletěly a do chodby se vyřítila neupravená žena. Černá pláštěnka za ní vlála a fialové vlasy měla celé rozcuchané. Byla to Knihovnice a v ruce držela velký stříbrný meč. „Jejda!“ Vytřeštila na Hildu a Fridu oči. „Co tady pohledáváte vy dvě?“ „Bály jsme se o vás,“ vysvětlila Hilda. „Mazejte zpátky!“ houkla na ně Knihovnice. „Tady není bezpečno!“ „Ale proč?“ „Za těmi dveřmi je trifid.“ „To nezní nijak zvlášť strašidelně.“ „Trifid je zabijácká rostlina.“ „Aha,“ odpověděla Hilda. „Tak to už trochu strašidelně zní.“ „Musím se s ním utkat!“ Knihovnice zlostně hleděla na dveře. „Potřebuju mluvit s Matildou Pilqvistovou a to se mi podaří, jenom když projdu 19
Kapitola 2
jejím šíleným bludištěm, na jehož začátku je ten trifid.“ „A proč s ní potřebujete mluvit?“ zajímala se Frida. „Má u sebe knihu s překročenou výpůjční lhůtou, Zaříkávače kostlivců od Petry Pakulské. Měla ji vrátit už před devětadvaceti lety, tři sta šedesáti čtyřmi dny a dvaadvaceti hodinami. Ještě dvě hodiny, a bude to třicet let.“ „A co se stane, až to bude třicet let?“ Knihovnice ztišila hlas a chraplavě zašeptala: „Když někdo výpůjční lhůtu překročí o třicet let, strážkyně knih bude vržena do propasti, z níž není návratu.“ „Strážkyně knih.“ Hilda na ni vyvalila oči. „To jste vy.“ „Ano.“ „A jste si jistá, že do té propasti, z níž není návratu, neuvrhnou spíš toho, kdo si knihu půjčil?“ „Jsem. Rozhodně to bude strážkyně. Rada nejvyšších čarodějek mě sváže do kozelce a příšera jménem Lloyd, která hraje na basu, otevře propast a hodí mě do ní. Já vím, zní to neuvěřitelně, ale tak 21
HILDA A LOĎ DUCHŮ
to je. Teď už doufám chápete, proč tu knihu musím za každou cenu získat.“ Knihovnice zvedla meč nad hlavu a natáhla se po klice dveří vedoucích do bludiště Matildy Pilqvistové. „Počkejte!“ vyhrkla Hilda. „Půjdeme s vámi!“ „Vy dvě?“ Knihovnice si je prohlédla od hlavy až k patě. „Ale vždyť jste ještě děti.“ „Já vím,“ řekla Hilda. „Ale povedlo se nám přece proniknout až sem, ne?“ Pak vzala Knihovnici meč z ruky, otevřela dveře bludiště a vešla dovnitř. Ocitla se v obrovském skleníku s klenutým stropem. Místnost byla plná rostlin v květináčích a na druhém konci bylo vidět těžké dubové dveře. Jen co překročily práh, obrovitánská rostlina uprostřed skleníku rozvinula šlahouny a ožila. Začala se k nim přibližovat pomocí chapadlovitých nohou porostlých listy a mávala kolem sebe zákeřnými úpony jako devítiocasou kočkou.