Marek, Radek, Vítek a Bára: Buchty a loutky / ukázka

Rozpustilé pohádky, obrázky a komiksy

Marek Bečka, Radek Beran, Vít Brukner Ilustrace Bára Čechová

Vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky.

Marek Bečka, Radek Beran, Vít Brukner Ilustrace Bára Čechová

Rozpustilé pohádky, obrázky a komiksy

Paseka

© Marek Bečka, Radek Beran, Vít Brukner, 2019 Illustrations © Bára Čechová, 2019 ISBN 978-80-7432-974-6

To vám byla taková šikovná maminka.

Ta maminka měla dvě děti, dvě ruce, dvě nohy, dvě oči, dvě uši, dva psy a dvě zaměstnání. Tak byla šikovná.

Do práce jezdila tramvají číslo dvě, pokaždé v druhém voze. Jela jen dvě stanice, pak vyběhla do druhého patra a byla v práci. Každý druhý týden ta maminka dělala pořádek v šuplíku.

Jednoho druhého druhý si uvařila kafíčko a jala se dělat pořádek v šupleti. Když tu jí zavolali z druhé práce, že od ní potřebují pomoc. No ne! To se zatím stalo jen dvakrát. Maminka z toho rozrušení místo po hrnečku s kávou sáhla po zmizíku a vypila ho.

Zmizík se používá, když chcete vymazat třeba psaní psané plnicím perem.

Přesně takový zmizík způsobil, že maminka zmizela.

Ne hned, nejprve zbledla, pak víc, pak byla jako pára a teprv pak zmizela úplně. Nikdo ji neviděl. Dokonce ani v zrcadle nebyla vidět. Byla zkrátka neviditelná, a tak si to namířila domů. Raději nejela tramvají, aby někoho nevylekala. Zato doma se pořádně lekli, když se dveře samy otevřely a vešel kabát, boty a kabelka. Ozval se sice maminčin hlas, ale maminka nikde. Vtom psi začali vrtět ocásky a skákat na kabát a kabelku. Kabát je zaháněl a maminčiným hlasem říkal: „Huš, vy potvory, krmení dostanete večer, nechte mě svléknout!“

9

ině

lhov

Vm Zuř ivé koro pt

ve…

To bylo tak, holčička Kryšpínka měla spoustu nejrůznějších bot. Doma a ve školce chodila v bačkůrkách, na ven měla sandály, boty do mokra, boty na procházku, dokonce i opravdické gumovky měla, ale ty opravdu nejlepší a nejoblíbenější boty byly jenom jedny – baleríny.

Kryšpínka nechodila na balet, kde se takové pravé baleríny používají, prostě se těm krásným botám doma tak říkalo. Úžasně rychle se nazouvaly a měly takovou docela balerínovou barvu, byly dorůžova, ale tmavé, až o nich tatínek říkal: „Nejsou ty boty vlastně fialové?“ Ale kdepak, vůbec nebyly fialové, v tom se tatínkové nevyznají.

Boty byly dvě, jak to má být, jedna pravá a jedna levá.

Kryšpínka si ani neuvědomila, že jsou každá trošičku jiná.

Vždycky vycházela z domova s takovým poskočením, jak už to holčičky dělají. Pravá napřed, levá za ní, až pravá balerínka začala víc růžovět, jako by se trošku usmívala.

Levé sestře se to ani trochu nelíbilo a chodila ven předem dopálená. Myslela si, že vlastně chodí za pravou balerínou pořád jako druhá, i když to nebyla pravda. Při chůzi se přece střídaly, pravá a levá, pravá a levá.

Zkrátka levá balerínka byla o své pravdě přesvědčená a nikdy se své sestry botičky nezeptala, jestli se náhodou neusmívá jen tak.

17

Jednou se stalo něco nečekaného. Nevíme přesně, komu se to povedlo; jestli tatínkovi… Hm, tomu jistě ne…

Mamince? To už teprve ne! Snad Kryšpínčinu staršímu bratrovi… Ať už to byl kdokoli, nepořádně zavřel dveře do zahrady, a když všichni spali, zůstaly ty dveře otevřené.

Venku už bylo teplo, takže do domu nefoukalo a nikdo by si nedovřených dveří nevšiml, kdyby si levá balerínka nevymyslela, že se půjde projít sama, bez své pravé sestry i bez holčičky Kryšpínky.

18

Opatrně se rozhlédla a spokojeně se ušklíbla. Všichni spali, i její sestřička trošku ze spaní pochrupovala, asi jak měla nakřivo ozdůbky. Milá balerínka se odrazila a zlehýnka ťukla do dveří, ty se otevřely o kousek víc.

Dovnitř zavanula vůně jasmínu, levá botička neváhala, poskočila si a byla venku. Hopsala zleva doprava a dopředu a dozadu, měla radost, že je pořád první, a vtom se ozvalo klapnutí. Co to?

19

To vám byl jednou takový zvídavý tatínek a ten rád četl o nových a zajímavých věcech.

Nestačilo mu o nich jen číst, on dokonce toužil nějakou zajímavou věc spatřit na vlastní oči. Po případě se jí dotknout, potěžkat ji či jinak se s ní seznámit.

Jednou takhle četl o zázračných indiánských bylinách, a hle! Zrovna probíhala v botanické zahradě výstava s názvem „Zázračné byliny celého světa“.

Nelenil a hned příští sobotu se vypravil společně s celou rodinou do botanické zahrady. Dětem se moc nechtělo, ale nechali se přemluvit. A taky měly slíbenou zmrzlinu.

Zato tatínek nemohl dospat. Těšil se jak malé děcko.

Sotva prošli branou zahrady, už poletoval od jedné byliny ke druhé, od keříku k zvláštnímu kaktusu a volal: „No pojďte se podívat, to je přece třeskavice dřevovousá. Četl jsem, že po ní rostou vousy jako z vody.“ Dotkl se jí, aby ověřil, že list je měkký a sametově hebký. A už zase halekal: „No né, to je asi škrunda polní. Ta léčí bolesti bříška. A tady hned vedle zázračná šilhobulva středohladká.

Po obkladech z jejího kořene se prý zlepší zrak i sluch.

Voní jako nevymytá popelnice.“ Opatrně přičichl a hned ucukl, jako když jej někdo praští do nosu. „Je to ještě horší zápach, než jsem si uměl představit.“ Nadšeně poletoval

33

„Mami, mně se tak nechce do školky. Dneska fakt ne.“ Jirkovi se dneska opravdu vůbec nechtělo. Měl pro to své důvody. Velmi vážné důvody. „Ale no ták. Minulý týden jsi byl jenom dvakrát, měl bys tam chodit, ať se víc skamarádíš s ostatníma.

Podívej, venku svítí sluníčko! No a víš, co je dneska? Máš narozeniny!“ Jenže právě proto Jirka nechce do školky. Má narozeniny.

Chtěl by být doma, hrát si s autama, zobat celý den dobroty podle chuti, k obědu buchtičky s krémem, běhat po zahradě… Ve školce sice rozdá bonbóny ostatním, to s ním budou všichni kamarádit, možná dostane obrázek namalovaný všemi dětmi dohromady, takže mezi spoustou zvířátek bude namalované letadlo, raketa a třeba jeřáb od Kamila. Kamil nic jiného nekreslí, takže jestli byl včera ve školce, bude na obrázku jeřáb. Venku je sluníčko, tak se půjde ven a bude rvačka o koloběžky. Ve školce jsou jenom tři a jedna má zaseknuté kolečko a skoro nejezdí. Na Jirku zas zbude dřevěný krokodýl, na kterém nikdo nechce sedět, protože má špičatá záda a tlačí to do zadku.

Víc se skamarádit s ostatníma… to je právě to. Vůbec neví, jak se to dělá. S Kačkou Hřebíčkovou a Filipem Brůžkem už kamarádí a to mu stačí.

73