

Takový pšouk žije krátce až běda, ozve se, zavane, a už kotvy zvedá. Smutný a sám – praví o něm zvěsti. I na něj se občas však usměje štěstí.


Jak pšoukanec dobrodruh zrozený v horách, když na vršku záda si horolezec protáh. Vteřina nadšení: Ty Alpy! Ta zem! Pšouk se jen rozhlíd – a bylo po všem.


Nebo jak atletka z olympiády, co stihla pípnout jen: Už je to tady! Bezchybný výkon, stadion vstal, medaili pšouk náš však nedostal.
