Šest velmi odlišných hrdinů, šest příběhů o hledání. Spojují se na Tchaj-wanu, kde duchové jsou často živější než lidé a kde se posmrtný život nebere na lehkou váhu. Kláře Wang Tylové se brilantně podařilo zachytit nejen atmosféru tohoto místa, ale umně pracuje i s napětím a nadpřirozenou tematikou.
Česká próza ISBN 978-80-7637-278-8 249 Kč
ostrov_duchu_obalka_zdroj.indd 1
Klára Wang Tylová
pracovala v letech 2001—2008 jako redaktorka, později jako dopisovatelka z Tchaj-wanu a v Lidových novinách jí vycházel Asijský diář zaměřený na společenská témata a život v jihovýchodní Asii. Vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy v Brně a mezinárodní komunikaci v magisterském programu na univerzitě v Tchaj-peji. Tam také posléze nastoupila jako editorka do místního deníku. Nyní žije v Praze, ale na Tchaj-wan se neustále vrací.
Mladý Tchajwanec Wej našel tu pravou holku. Britská učitelka angličtiny Lucy zase našla byt s nečekaným spolubydlícím. Studentka práv Su-wej hledá sílu, jak obstát nejen na vysoké škole. Realitní makléř William se žene za úspěchem a bohatstvím. Indonéská pečovatelka Siti se probírá vzpomínkami na domov na východní Jávě. Youtuber Shade hledá duchy, a to doslova.
Klára Wang Tylová
OSTROV DUCHŮ
Klára Wang Tylová (1981)
OSTROV DUCHŮ 03.02.2022 15:07
Klára Wang Tylová ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 4
4
26.01.2022 17:42
(5) titulka Klára Wang Tylová Ostrov duchů slovy Paseka
5
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 5
26.01.2022 17:42
(6) copyrighty
OSTROV DUCHŮ Copyright © Klára Wang Tylová, 2022 ISBN 978-80-7637-278-8
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 6
26.01.2022 17:42
Když nevíme nic o životě, jak můžeme vědět něco o smrti? Konfucius
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 7
26.01.2022 17:42
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 8
26.01.2022 17:42
Wej a Mej-lin Wej si naposledy přičísl nagelované vlasy a zastrčil hřeben do zadní kapsy džínů. Ještě jednou se na sebe podíval do zrcadla. Všechno bude zase, jak má být, řekl si. Dneska Mej-lin vyveze na pěkné místo, objedná něco dobrého k jídlu, pak vezme její ruku do dlaní a řekne jí, že ho to všechno moc mrzí a že udělá cokoliv, aby bylo všechno jako dřív. Že už se změnil a že všechno bude dobré. Určitě se to srovná. Poslední dobou byla dost odtažitá a neměla na něj čas, to je pravda. Ale většinu času trávila v nemocnici. Jedna kolegyně onemocněla, a tak musela vzít směny i za ni. Proto taky byla dost vyčerpaná. To je přece pochopitelné. A jeho opilecké telefonáty uprostřed noci situaci právě nevylepšily. Teď však Mej-lin souhlasila, že si vyjdou. Jsou spolu už skoro pět měsíců. Má ho ráda, řekla mu to. Všechno bude zase jako dřív. Musí. Wej se na sebe v zrcadle usmál a pak už konečně opustil koupelnu. Do své značkové pánské kabely naházel postupně malou lahvičku parfému, mobil,
9
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 9
26.01.2022 17:42
žvýkačky, balzám na rty, kondomy, peněženku a krabičku z klenotnictví, ve které měl náramek pro Mej-lin. Potom vyšel z domu. Nasedl na skútr a vydal se k Tchajpejské městské nemocnici. Počkal na Mej-lin v tmavé uličce opodál, stejně jako vždycky. Když přišla, zdála se mu nervózní. To on byl koneckonců také. Nuceně se usmála a hned uhnula pohledem. Sedla si za něj na skútr, ale neobjala ho kolem pasu, jen se jednou rukou chytila jeho ramene. Wej vyjel směrem k národnímu parku Jang-ming-šan. Když se prodral přeplněnými ulicemi Tchaj-peje k silnici vedoucí na horu známou romantickými čajovnami a restauracemi s výhledem na celé město, ucítil na krku Mej-linin dech. Nahnula se k němu a s náznakem obav v hlase se zeptala, kam to jedou. Jako by to nebylo zřejmé. „Uvidíš,“ odpověděl Wej a přidal plyn, takže se ho musela chytit kolem pasu, aby neztratila rovnováhu. Držela se ho ale dost toporně a druhou rukou zřejmě stále svírala zezadu sedadlo. Tmu jen občas rozptýlilo světlo u některé z velkolepých vil. Kdysi byl v jedné z nich na party. Dostal se tam přes známého jednoho známého, kterého poznal v klubu. Ještě teď se mu zvedá žaludek při pomyšlení na to, kolik toho tehdy vypil a jak špatně mu bylo. Jako pokaždé když přebral, svlékl se tenkrát do spodního prádla a divoce kroutil pánví. Potom
10
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 10
26.01.2022 17:42
střídavě brečel a vykřikoval, že potřebuje lásku. Dívka, o kterou se ten večer pokoušel, mu sdělila, že z jeho očí jde strach, a odešla. Tehdy Mej-lin ještě neznal. Kamarádi i kolegové z internetové kavárny, kde Wej pracoval, mu říkali Pan Trendy a často od něj chtěli radu, co koupit přítelkyni za kabelku nebo šperk, nebo názor na nejlepší pánský parfém. Věděli, že tyhle věci zná, že má přehled. I přes veškerou snahu jít s módou a pečovat o sebe ale Wej u opačného pohlaví příliš velký úspěch neměl. Většinou to zkoušel v klubech. Vyhlédl si připitou dívku a pokoušel se s ní hrát picí hru š´wu o panáky, aby ji dorazil. Taková dívka pak byla povolnější, ale často ji zachraňovala nějaká kamarádka, což ho neskutečně rozčilovalo. Matka se ho po telefonu často ptala, kdy už vezme nějakou přítelkyni domů na večeři, ale Wej to vždy nějak zamluvil. Neměl koho vzít, a i kdyby měl, své nové přítelkyni by se asi nuznými poměry v rozpadajícím se domě poblíž slepičí farmy chtěl chlubit jen stěží. S holkou se Wej rozešel jen jednou, před čtyřmi lety. Bylo mu tehdy třiadvacet. Jejich vztah trval jen pár měsíců, než Wej pochopil, že je pro něj příliš komplikovaná a že to, co chce, od ní nikdy nedostane. Že je to moc složité. Přitom právě to tajemno a zamyšlený výraz ho k ní zpočátku přitahovaly. Wej ji potkal
11
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 11
26.01.2022 17:42
v parku, byla v Tchaj-peji nová a chtěla se podívat po okolí, a tak se nabídl, že ji provede. Byl zrovna dost rozmrzelý ze svého posledního neúspěchu v klubu High Class. Celý večer tam opíjel studentku z Hong kongu, a pak mu ji v poslední chvíli vyfoukl nějaký namachrovaný ABC, co si přijel ze Států na skok hledat kořeny. Dívku z parku vzal Wej nejdřív na poštu, kde si potřebovala něco zařídit, a potom na blízký trh. Když zjistil, že je to studentka práv, vymyslel si, že taky studuje. Nechtěl jí přiznat, že má jen střední školu a pracuje v internetové kavárně. Asi jí s ním bylo dobře, protože když se loučili, nesměle souhlasila s další schůzkou. V dalších týdnech tak byli na večeři, v kině, na ruském kole, jednou ji vzal i do zábavního parku kousek od Tchaj-peje. Potom ji ale pozval na party u bazénu, a ona se vůbec neukázala. Později se za to omlouvala, prý se nachladila, asi z klimatizace. Wej měl však pocit, že se spíš straní lidí. Byla pořád taková posmutnělá. Alkohol nepila, a tak se ji Wej snažil všemožně rozveselit, aby se trochu uvolnila. Nechtěl se vzdát. Už víckrát se mu osvědčilo, že vytrvalost a nátlak se vyplácejí. Asi po měsíci se sice líbali v tmavé uličce poblíž její koleje, ale to bylo tak všechno. Nepomohly ani lichotky, ani dárky, ani hrané pochopení pro její intelektuální řeči. Pokaždé když se jí pokusil vklouznout
12
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 12
26.01.2022 17:42
rukou pod tričko nebo sukni – když neměla kalhoty, nosila vždy dlouhou sukni v hippie stylu –, začala se bránit a odstrkovat ho. Zato si ráda povídala o věcech, které ho vůbec nezajímaly, jako o politice, ekologii nebo právech menšin. Časem mu došla trpělivost a poslal ji – pravda, docela ostře – do háje. Nikam to nevedlo a z jejího věčného odmítání byl už dost frustrovaný. Myslel si, že bude snadná kořist, nesmělá a zakřiknutá holka, sama ve velkoměstě, daleko od rodičů... Ale spletl se. Tajemno netajemno, to se může snažit jinde. Nebyl sice vyloženě krasavec – obličej měl příliš kulatý a nos příliš malý, byl spíš menšího vzrůstu a občas míval problémy s pletí –, ale obecně byl podle svého názoru vysoko nad průměrem. Když se s ní rozcházel, vzala to překvapivě v klidu. Jako by byla duchem jinde. Pak už o ní neslyšel. Asi po roce jí ještě zkoušel volat, říkal si, že třeba přehodnotila svůj odmítavý postoj k sexu. Ale telefon měla vypnutý a zpátky se neozvala. Její škoda. Wej zaparkoval před restaurací Jarní vánek. Byla to tlumeně osvícená budova s terasovitou zahradou a krásnými výhledy na město. V zahradě bylo rozmístěno několik stanů s posezením a stoly s plotýnkami na chuo-kuo, čínský kotlík. Wej vybral místa v horní části zahrady, odkud byl nejlepší výhled, a objednal lahev saké a vývar z mušlí. Za chvíli už číšník začal
13
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 13
26.01.2022 17:42
nosit na talířích zeleninu, tenké plátky masa i mořské plody a Wej je pokládal do kotlíku. Mej-lin byla zamlklá, a kdykoli se jejich oči setkaly, uhnula pohledem. Wej si říkal, že jestli se má trochu uvolnit, bude ji muset opít jako tenkrát, když ji poprvé potkal v nově otevřeném klubu Sparkle. Mej-lin si ale saké ani nevšimla a spíš se soustředila na polévku. Snad až příliš. Vlastně upřeně hleděla do misky, kam jí Wej nandal již uvařené maso a zeleninu. Vývar z mušlí byl výborný, a tak po chvíli požádal, aby jim dolili. „Mej-lin, musím ti něco říct,“ odhodlával se Wej a snažil se zachytit její pohled. Ona ale pořád zírala do misky. „Já tobě taky,“ hlesla po chvíli. Mezitím se přiblížil mladý číšník s konvicí, aby vývar dolil, ale když už byl téměř u jejich stolu, zakopl a trochu horkého vývaru vychrstl Mej-lin na džíny. „Au,“ vykřikla a vyskočila ze židle. Pak se spěšně omluvila a odběhla na záchod. Její telefon zůstal ležet na stole. Najednou zavibroval. Wej neváhal ani chvíli a skočil po něm. Otevřel růžové pouzdro a… Doufám, že už jsi mu to řekla. Chybíš mi ♥ Odesílatele měla Mej-lin uloženého pod přezdívkou Úžasňák. Wejovi se zatmělo před očima a v hlavě mu začalo hučet. Cítil, že rudne a třesou se mu ruce. Rychle telefon položil zpátky a obrátil do sebe sklenici
14
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 14
26.01.2022 17:42
saké. To není možný. To není možný. To prostě není možný! opakoval si v duchu dokola. Ale to už se Mej-lin blížila zpátky ke stolu. Nejraději by na ni v tu chvíli chlístl celý hrnec toho vařícího vývaru. Polil by ji od hlavy až k patě a sledoval, jak jí slézají vlasy a všude jí vyskakují puchýře. Ale třeba se to ještě nějak vysvětlí, třeba ještě je nějaká naděje. Snažil se uklidnit myšlenkami na to, co má v tašce. Na ten náramek. Ten ji přece musí přesvědčit. Mej-lin se posadila a začala opět zírat do polévky. Wej se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Mej-lin nebyla příliš silná v rozhodování a neměla ani příliš pevnou vůli, to už si sám vyzkoušel. Byla to taková ta milá tichá dívka, co se dá snadno přemluvit a přimět k tomu, aby udělala, co člověk chce. Nic složitého. On ji určitě přesvědčí. Třeba to byl jen nějaký dotěrný ctitel. On si to s ním ještě vyřídí. Mej-lin je jeho. Jeho! „Vidím, že hlad moc nemáš. Tak moment, já zaplatím a tady kousek dál je taková vyhlídka, chtěl bych tě tam vzít. Bude lepší, když budeme mít trochu soukromí,“ řekl Wej. Ani nepočkal, co ona na to, a odkráčel ke kase. Mej-lin jen smutně pokrčila rameny, už to chtěla mít za sebou. Vůbec nevěděla, jak se sem dostala. Myslela, že půjdou do nějaké restaurace ve městě, dají si pivo, ona mu řekne, že je konec, a nechá ho,
15
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 15
26.01.2022 17:42
aby se jí vyplakal na rameni, když to bude potřeba. I když doufala, že to potřeba nebude, že před cizími lidmi se Wej snad bude ovládat, i když jinak by asi brečel a prosil. Možná i na kolenou. Vlastně s ním byla hlavně z lítosti, a taky nevěděla, jak to udělat, jak mu to říct, že po tom, co se stalo, to chtěla aspoň zkusit, ale zjistila, že to nejde. A navíc někoho potkala. Nechtěla Wejovi ublížit. Věděla, že ji má rád, že se na ni upnul. Ale jeho naléhání a majetnické sklony byly jedním z důvodů, proč cítila, že s ním být nemůže. Protivilo se jí to. Bylo jí, jako by ji tlačil ke stěně a škrtil. Nebyla z těch, co se dokážou rozejít zprávou. Chtěla tu pro něj v té chvíli být. Cítila se provinile. Styděla se za sebe. Styděla se za tu noc, kdy ho potkala a tak se s ním opila, že si druhý den nepamatovala, co se stalo. Když se probudila, ležel vedle ní v její posteli. Chtěl po ní telefonní číslo a hned jí volal a zval ji na večeři. Co měla dělat? Poslední dobou se mu ale už snažila vyhýbat. Vždycky si něco vymyslela. Službu navíc v nemocnici, kamarádku v nesnázích, nevolnost. Třeba už něco tušil. Musel to přece vědět. Vždyť se poslední dobou skoro neviděli. Pořád jí psal a volal. Jednou za ní byl i v nemocnici, bylo to strašně trapné. Takhle to prostě dál nešlo. Tohle už se muselo nějak vyřešit. A Mej-lin si řekla, že když už mu má ublížit, ať je to po jeho. Na místě, kde mu to bude co nejmíň nepříjemné.
16
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 16
26.01.2022 17:42
Wej zaparkoval skútr u vyhlídky. Mej-lin šla před ním. Celé město se rozprostíralo před nimi. Světélkovalo. „Mej-lin, já vím, že to mezi námi poslední dobou trochu skřípalo. Je to moje vina. Vím, že toho na tebe bylo hodně, ty služby navíc... Že jsi byla vyčerpaná a já pro tebe neměl pochopení. Ale už to bude jinak. Slibuju.“ Wej vyslovoval důrazně a bez pomlk mezi slovy. Všechno si to doma nacvičil. Sáhl do své kabely a vytáhl krabičku z klenotnictví. „Ne, počkej,“ vyhrkla zděšeně Mej-lin. „Ty to nechápeš. My spolu nemůžeme být. Já s tebou být nechci. Nejde to, promiň.“ Ta slova bodala a pálila. Wej vyskočil. Obličej se mu zkroutil do bolestné grimasy a do očí mu vhrkly slzy. „Ty někoho máš? S někým se taháš?! S tím, co ti píše? S tím svým Úžasňákem?“ Viděl, jak je překvapená. Chytil ji za ramena a začal s ní vší silou lomcovat. Chtěl to z ní vytřást, dostat ven, aby se probrala, aby vše bylo jako dřív. Muselo to tak přece být. Jinak to nešlo! A pak... najednou držel v ruce jen její kabelku. Uslyšel výkřik a padající kamení. Všechno kolem se začalo točit. Před ním bylo prázdno. Ne, tohle se neděje. To se mi jenom zdá, řekl si nejdřív, ale pak mu to došlo. Tohle byl ten okamžik,
17
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 17
26.01.2022 17:42
kdy se všechno zhroutilo, rozpadlo, prostě kompletně podělalo. Kdy mu život prosvištěl mezi prsty. Kdy překročil hranici mezi dobrem a zlem a už to nešlo vrátit. Už se to nedalo nijak napravit. Co si teď počne? Co si teď do prdele počne?! „Mej-lin?“ zavolal zkusmo do hlubiny pod sebou, ale nic se neozývalo. Cítil v krku hořkost, dusila ho, až zoufale zařval. Znělo to jako zavytí. Musím se sebrat, řekl si. Rozhlédl se, rychle nasedl na skútr a odjel. Mej-lininu tašku pohodil po cestě do křoví a mobil mrštil do řeky. Nebo tak nějak. Všechno mu začalo splývat. Tělo něco dělalo, ale on to moc nevnímal. Nějak se ocitl doma, ve svém pokoji bez oken, který si tak výhodně pronajímal. Potom jen ležel a civěl do zdi. Klepal se zimou, nebo možná strachem. Uplynul možná den, možná dva. Odstřihl se od světa a ztratil pojem o čase. Jen ležel a zíral do stropu nebo přecházel po pokoji sem a tam. A vracel se na tu vyhlídku. Znova a znova. Jednou měl pocit, že Mej-lin v poslední chvíli chytil za ruku, že jenom zaškobrtla a nic se nestalo. Potom zase viděl nějaké zvíře, jak ohlodává její tělo. Nejděsivější bylo, když se ho zmocnila panika, že ho odhalí policie, a tak se tělo vydal hledat, aby se ho nějak zbavil. Už trochu zapáchalo, když ho balil do starých potrhaných prostěradel a do igelitových pytlů. Přemýšlel, kam
18
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 18
26.01.2022 17:42
s ním, žádné místo se mu nezdálo vhodné. Musel se ale rychle rozhodnout, šanci měl jen jednu a čas utíkal. V dálce už se ozývala policejní siréna. „Weji, mám tě,“ zaslechl někde za sebou hlas svého bratrance, se kterým v dětství hrával na schovávanou. Nevěděl, co z toho se skutečně stalo a co byl jen výplod jeho mysli. A pak přišla ona. Prý by tohle do něj nikdy neřekla. Co to prý do něj vjelo, a že to musí jít ohlásit, ne se schovávat. Poprvé ji zahnal jako zlý sen. Ale vracela se. Bylo to k nevydržení.
19
ostrov_duchu_sazba_zdroj.indd 19
26.01.2022 17:42