Glen Weldon: Temný rytíř - Historie Batmana a zrod nerdů / ukázka

náhled — tisk + ražba

popkultura · komiks · film ISBN 978-80-7432-947-0 399 Kč

TÍ Ř

W EL D O N

R Y

G LE N

Ý H IS A TO ZR RI O EB D A N TM ER D AN Ů A

Batmanův život se prolíná s všeobecnými trendy v popu­ lární kultuře a v komiksových vesmírech DC a Marvel.

Kniha vypráví také o tom, jak se zrodila skupina zarytých fanoušků, kteří si žárlivě střeží to, jak má podle nich Batman vypadat. Weldon ukazuje vzestup nerdů, kteří svým zápalem dokázali obohatit běžné publikum a main­ stream, ale mezi nimiž se pravidelně objevují tací, jejichž vášeň se proměňuje v nenávist. Zábavná kniha, kterou si pochvalují také oceňovaní scenáristé jako Tom King nebo Scott Snyder, vám otevře cestu k novému čtení super­ hrdinských příběhů.

TE M N

Díky téhle knize si odteď mnohem víc užijete jaký­koli příběh s Batmanem. Zkušený publicista a fanoušek Glen Weldon dává do souvislostí podoby a interpretace Tem­ ného rytíře od jeho zrodu v komiksu před osmdesáti lety až po nedávnou minulost. Přibližuje pozadí vzniku a kvality milovaných i nenáviděných děl: Nechybí kul­ tovní televizní seriál ze 60. let, filmy od Tima Burtona, Joela Schumachera a Christophera Nolana, animovaná verze z 90. let ani nejslavnější komiksy od Neala Adamse, Franka Millera, Alana Moora nebo Granta Morrisona.

Věděli jste, že redaktoři Batmana dali publiku možnost telefonicky hlasovat o životě a smrti vedlejší postavy? Že batmanovské filmy změnily Hollywood? Že Batman nepřímo stál na počátku fenoménů, jako jsou internetová diskusní fóra nebo fanouškovské weby? Že byl zneužitý v rámci gay paniky a v křížovém tažení proti komiksu? Nebo že napomohl oblibě psaní takzvané fanfikce?

TEMNÝ RY TÍŘ

TOM KING, dlouholetý scenárista komiksové řady Batman

GLEN WELDON

Weldonova kniha je zkrátka jako Batman: Občas k popukání, občas strašidelná, ale vždy chytrá a fascinující. Jen těžko se odkládá.

TEMNÝ RYTÍŘ Historie Batmana a zrod nerdů

GLEN WELDON

Paseka

Copyright © Glen Weldon, 2016 First published as The Caped Crusade: Batman and The Rise of Nerd Culture

by Simon & Schuster, Inc. Translation © David Koranda, Nakladatelství Paseka, 2021 ISBN 978-80-7432-947-0

Pro Billa Fingera

OBSAH ÚVOD

Batman a nerd 9

1

Zrod hrdiny a potíže růstu (1939–1949) 20

2

Panika a její dopad (1948–1964) 59

3

Čas pro netopýra…

(1965–1969) 90

4

Návrat do stínů (1969–1985) 128

5

Netopýří noirovky (1986–1988) 160

6

Gothamský goth (1989–1996) 187

7

Křížová výprava (1992–2003) 232

8

Trilogie děsu (2005–2012) 281

9

Sjednocená teorie (2004–) 322

BIBLIOGRAFIE 353

PODĚKOVÁNÍ 370

REJSTŘÍK 373

REDAKČNÍ POZNÁMKA 381

POUŽITÉ ILUSTRACE 383

TEMNÝ RY TÍŘ

1 Zrod hrdiny a potíže růstu (1939–1949) Zločinci jsou pověrčivá, zbabělá cháska. Můj převlek musí do jejich srdcí zasít strach.

Musím být noční stvoření, temné, strašlivé... třeba... třeba...

— DETECTIVE COMICS #33 (LISTOPAD 1939)

Jako blesk z čistého nebe, co roznáší smrt…

Batman!

— BATMAN #1 (JARO 1940)

První věcí, kterou kdy Batman udělal – a předvedl ji hned na třetí straně svého prvního dobrodružství v Detective Comics #27, které je sice datováno do května 1939, ale na stáncích se objevilo již na konci března –, bylo, že zaujal pózu.

Jen co ho vypustili na stránky čtyřbarevně tištěných komiksů, udělal z pózování svoje poznávací znamení.

Stojí na střeše za dvojicí zlodějů. Nad noční oblohou se vznáší směšně škodolibý text, který jako by vypadl z dobových brakových románů: „A jak si oba muži vilně prohlížejí svůj úlovek, nevšimnou si třetí, hrozivé postavy za svými zády... Je to Bat-Man!“ 20

Zrod hrdiny a potíže růstu

Samozřejmě že je to on. Navzdory téměř stoletému ikonografickému posunu je i dnes okamžitě rozpoznatelný.

Nohy má rozkročené, ruce překřížené na prsou a při tom probodává padouchy pohledem. Ať už se nás slova nad jeho hlavou snaží přesvědčit o čemkoliv, nepůsobí jeho postoj hrozivě, vzbuzuje spíš nevrle netrpělivý dojem. Vypadá jako přísný a velmi zklamaný táta. Co stojí na střeše. V kostýmu Drákuly.

Z dnešního pohledu je kostým trochu jiný, než jaký bychom očekávali. Jeho uši připomínají ďábelské rohy, jsou tlusté a kuželovité jako dvě mrkve zapíchnuté do sněhuláka – a navíc z něj trčí ve špatném úhlu. Vybíhají mu ze stran pod pětačtyřicetistupňovým úhlem jako paže sudího, který ukazuje bod navíc, nebo jako člena Village People tančícího ypsilon v písni YMCA. Kápě vypadá v pořádku a odhaluje pouze neurčitá ústa a bradu muže pod maskou, jak bychom dnes předpokládali. Taky rozložení barev z větší části odpovídá: dlouhé šedé kalhoty, modro-černé trenky, žlutý opasek a bizarní fialové večerní rukavice.* Znak na hrudi zatím připomíná čmáranici, ale to se brzy změní.

Nejdramatičtějším prvkem celého kostýmu je plášť: klene se mu nad ramena a v obloucích spadá dolů (součástí byla zjevně výztuha), čímž se nádherně vydouvá a vlnitý lem díky tomu dosahuje dokonalého vizuálního účinku.

Plášť už s postavou zůstane napořád a časem získá až expresionistický ráz či gotický šmrnc. Pod rukama prvních batmanovských kreslířů Boba Kanea, Sheldona Moldoffa nebo Jerryho Robinsona dostane podobu tuhých netopýřích

* Tenhle zvláštní doplněk se příliš dlouho neudržel, a kdykoliv DC Comics vydávají dotisk prvního čísla, tak rukavice přebarvují, aby ladily se zbytkem kostýmu.

21

TEMNÝ RY TÍŘ

křídel i splývavé látky, podle toho, co si příběh žádá. Později se jeho vzhled ve zpracování Dicka Spranga, Wina Mortimera, Jima Mooneyho a dalších trochu ustálí, nanejvýš se na důkaz Batmanovy rychlosti pleská ve větru. V sedmdesátých letech sice Neal Adams, Jim Aparo a Dick Giordano zatíží batmanovský vesmír přísným a neúprosným fotorealismem, ale Batmanův plášť takové všední záležitosti, jako jsou fyzikální zákony, spoutat nedokážou. Dál se bude libovolně zkracovat a protahovat nebo se bude kolem Batmanova těla ovíjet jako prameny zlovolného kouře. O něco později kreslíři s výrazným stylem, Marshall Rogers a Kelley Jones, plášť doslova i obrazně protáhnou do oslnivých délek a tím jeho roli ve vyprávění ještě zvýrazní. Stane se důležitým symbolem, tichým, ale o to výmluvnějším společníkem, který povede čtenářovo oko a každou akci naplní vrstvami dalších významů – jednou připomíná zetlelý pohřební rubáš, jindy kožená křídla démona anebo evokuje prudké, skučící vichry větrného boha Aiola.

Když náš hrdina na jaře roku 1939 stál na střeše zmiňovaného domu a shlížel na dvojici zločinců, kteří zrovna zavraždili bohatého obchodníka a vybrali mu sejf, měl na sobě v podstatě deštník.

Poslední vizuální prvek, který tu Batmana bezpečně určuje, nesouvisí ani tak s tím, jak vypadá, jako spíš s tím, kde se nachází. Prozíravě se postavil mezi zločince a měsíc v úplňku, který mu visí nad ramenem a jako by si na ně chtěl taky posvítit.

Tenhle výjev – silueta Batmana se zářícím měsícem za zády – je vepsaný hluboko do DNA postavy. Ozvěny nalezneme v netopýřím signálu i znaku na hrudi, který od šedesátých let pracuje se žlutým pozadím. Je to motiv, který se bude objevovat a opakovat na veškerém netopýřím merchandisingu od puzzle až po ručníky, a Tim Burton nechá 22

Zrod hrdiny a potíže růstu

filmu Batman z roku 1989 ve třetím aktu klidně spadnout řetěz, jen aby tomuhle symbolu vystřihl poklonu. Batman a úplněk jsou neoddělitelně spojeni – platí to už od prvního dobrodružství.

ZÁKLADNÍ PRVKY

Základní stavební kameny byly na místě od samotného počátku. Batman byl detektiv, to nešlo přehlédnout. Nerad bych na to kladl přílišný důraz, ale jeho první dobrodružství se jmenovalo Případ chemického syndikátu, což byl záměrný odkaz na Poea, Conana Doylea a šestákové detektivní romány. Příběh je povědomý a zápletka prostá: Jen co netopýří muž zneškodnil dva mouly na střeše, přečetl si smlouvu, kterou vytáhli z boháčova trezoru. Dovtípil se hanebného plánu, který k vraždě vedl, a vydal se do doupěte hlavního padoucha, aby se tu s původcem strašlivého činu střetl.

V prvním čísle se taky ukazuje, že Batman dobře ovládá bojové sporty nebo je přinejmenším schopný rváč. V textech Billa Fingera – stejně jako v brakových časopisech, které zbožňoval – by se žádné podstatné jméno nemohlo publikovat bez jména přídavného, takže se dozvídáme, že zápasnické chvaty našeho hrdiny jsou „smrtící“, jeho pravé háky „strašlivé“, hody „mocné“ a při bodyčeku sráží soupeře v letu. Sledujeme, jak dá hlavnímu padouchovi mocný hák do čelisti,* až ten hňup přepadne přes zábradlí a sletí do nádrže s kyselinou.

Už od počátku byly zkrátka praktiky zbrusu nového antihrdiny a samozvaného ochránce obzvlášť nelítostné a často končily smrtí.

První panely prozrazují, že „ten chlápek, kterému říkají Bat-Man“, působí v zatím nepojmenovaném městě dost

* Citoslovce: „Třísk!“

23

TEMNÝ RY TÍŘ

dlouho na to, aby se dostal do hledáčku policejního komisaře Gordona.

Pokud jde o jeho postoj k násilí nebo příčinu, kvůli které se vydal na pochmurnou životní cestu, nenabízí jeho první dobrodružství žádné vysvětlení. Prapůvodní Bat-Man je úsečný, lakonický týpek, není mužem slov, ale činu. Potrvá ještě několik čísel, než našeho hrdinu byť jen na okamžik zahlédneme ve chvíli odpočinku. A ještě později se objeví první náznaky jeho myšlenek, které nám dají nahlédnout do jeho nitra.

Zatím tedy víme jen to, co vidíme: Batman dává padouchovi ránu, ten přepadává přes zábradlí a v agónii umírá, zatímco hrdina pronáší k rukojmímu, který stojí opodál: „Příhodný konec pro někoho takového.“ Tahle smrt je jen začátkem vražedného řádění. Během prvního roku sprovodí Batman ze světa, a to někdy i střelnou zbraní, čtyřiadvacet lidí, dva upíry, smečku vlkodlaků a několik obřích mutantů. Časem – jen co se po jeho boku objeví ten uličník v zelených botách a trochu odlehčí atmosféru – bude Batman používat smrtící sílu čím dál méně a střelné zbraně nakonec zavrhne úplně. Prozatím ale zůstává nelítostným zabijákem.

Posledním základním prvkem je odhalení ze závěrečného panelu, když se ukáže, že Batman je ve skutečnosti prominentní mladý boháč Bruce Wayne.

Koncept maskovaného hrdiny s tajnou dvojí identitou nebyl ani zdaleka nový. Ve stejné době, kdy se celá země pomalu oklepávala z velké hospodářské krize, byly rozšířené zábavné příběhy, které pojednávaly o mladých, krásných a velmi bohatých lidech. Právě z tohoto období pocházejí filmy Detektiv Nick v New Yorku, Přátelé z onoho světa, Private Lives a Anything Goes. Miliony Američanů radostně trávily dlouhé hodiny v kinosálech, kde sledovaly dobrodružství 24

Zrod hrdiny a potíže růstu

flamendrů ve smokinzích a éterických dámiček ve večerních róbách, při nichž se hrdinové častovali jízlivostmi a zapíjeli je šampaňským, jak se na svět nepředstavitelného bohatství sluší.

Poklidné salonní detektivky sice pomalu vycházely z módy a začaly je nahrazovat brakové městské noiry s drsnými detektivy, ale u publika přetrvávala fascinace společenskou smetánkou.

Stojí za povšimnutí, že v Případu chemického syndikátu, stejně jako v mnoha dalších raných dobrodružstvích, scenárista Bill Finger výstižně propojuje detektivní a krimi stereotypy z brakových časopisů typu Argosy, True Detective, Spicy Mystery Stories nebo Black Mask s exkluzivním světem bohatých rodů a jejich privilegií.

Výsledkem je nepochopitelná směs: znuděný velkoměstský flákač Bruce Wayne si žije jako v bavlnce, ale zároveň se převléká do výstředního kostýmu a mlátí surové násilníky hlava nehlava. Podstatnější ovšem je, že na rozdíl od lidového hrdiny Supermana nechrání práva poctivého amerického dělníka, ale ochraňuje své bohaté kamarády a společníky – a jejich peníze.

V prvním dobrodružství urovná spor bohatých obchodních rivalů podnikajících v chemickém průmyslu. V dalším dopadne lupiče šperků. Ve svém prvním roce dokola pronásleduje ty, kteří ohrožují životy milionářů a jejich majetek.

Bohatství Bruce Waynea, respektive jeho sociální vrstvy, je samozřejmě jedním ze základních pilířů batmanovské mytologie a slouží dvěma účelům zároveň. Z praktického hlediska se jedná o součást zápletky, kterou se dá vysvětlit původ Batmanových udělátek, vozidel, jeho sídla i nekonečného množství volného času, které mu umožňují soustředěně bojovat za spravedlnost. Tenhle boj nakonec ovlivní i soukromý život Bruce Waynea. V nadcházejících desetiletích ho 25

TEMNÝ RY TÍŘ

autoři promění ze znuděného elitáře ve vášnivého filantropa, který využívá vlastní prostředky k financování společensky prospěšných projektů, jejichž prostřednictvím může potírat zločin, aniž by si oblékal elasťáky nebo někomu dával pěstí.

Druhou funkcí jeho pohádkového bohatství, která je pro vývoj děje ještě důležitější, je naplnění celospolečenských tužeb. Batman se zrodil v časech národních útrap, kdy se lidé utěšovali eskapismem. Ztělesňoval okouzlující styl života oproštěný od všedních problémů, jako jsou dluhy, výplaty, propadlé hypotéky a nesplněné závazky.

Takový byl tedy Batman ve svém úplně prvním dobrodružství: detektiv ovládající bojová umění, zasmušilý strážce pořádku, aristokrat. A takovým po celá desetiletí i zůstal.

V tom prvním čísle a po větší část prvního roku života byl ale ještě něčím: Vykrádačkou.

PŘÍLIŠ MUŽŮ V JEDNOM STÍNU

Batman byl kopií Shadowa. To není kdovíjak kontroverzní tvrzení, protože to oba jeho autoři v podstatě sami přiznali v rozhovorech. Případ chemického syndikátu je natolik blízká předělávka Shadowova příběhu Partners of Peril z listopadu 1936, až se z dnešního pohledu zdá, že tvůrci dost okatě porušili autorská práva.

Batman nebyl zdaleka jedinou kopií Shadowa, která v městské džungli třicátých let lovila kriminální verbež.

Shadow se poprvé představil v červenci 1930 jako záhadný uvaděč v rozhlasovém pořadu Detective Story Hour a okamžitě se stal první multimediální senzací. Diváky mnohem více než vysílané příběhy fascinoval sám hrůzostrašný uvaděč. Vydavatelé Detective Story Magazine si tedy objednali sérii krátkých filmů se Shadowem v hlavní roli a k tomu 26

Zrod hrdiny a potíže růstu

pověřili autora Waltera B. Gibsona (který pracoval pod pseu­ donymem Maxwell Grant), aby sepsal řadu příběhů bojovníka se zločinem, který pod rouškou noci pronásleduje své oběti a halí se do černého pláště.

V těchhle tištěných příbězích byl Shadowem ve skutečnosti věhlasný letec a mistr převleků Kent Allard, který využíval řadu různých identit od úspěšného obchodníka přes skromného údržbáře až po známého tuláka Lamonta Cranstona, kterým se proslavil nejvíc.

Jeho braková dobrodružství odstartovala vlnu maskovaných imitátorů, jakými byli Crimson Avenger a Green Hornet (oba milionáři) nebo Phantom Detective (bohatý lev salonů, kterého z kriminalistické laboratoře povolával rozsvícený maják). Časopis Popular Detective taky uvedl záhadnou postavu, která naháněla zločince a na kápi nosila černou nášivku netopýra. Pojmenovali ji – „the Bat“.

Roku 1937 rozjela vysílací společnost Mutual Broadcasting System nový pořad, v němž Shadow vystoupil ze své klasické rozhlasové úlohy uvaděče antologických příběhů, a namísto toho zaujal ústřední roli v ději. Pořad zjednodušil tou dobou už dost košatou brakovou historii postavy a soustředil se na jednu z jejích identit – Lamonta Cranstona. Nová rozhlasová verze, původně namlouvaná Orsonem Wellesem, přišla taky s novou superschopností: Shadow uměl „zastřít lidem mysl“ a být neviditelný, čímž se scenáristé ladně vyhnuli nutnosti vysvětlovat posluchačům, jak je možné, že jejich hrdina tak často nepozorovaně vyslechne zlovolné plány svých obětí. Úvodní znělka pořadu* se stala skutečným kulturním milníkem, v éteru se jí prakticky nedalo vyhnout a její * Melodie Le Rouet d’Omphale od Saint-Saënse, Opus 31, doprovázená oblíbenou formulkou postavy, ze které se ježí chlupy na zátylku: „Kdo ví, jaké zlo se skrývá v lidských srdcích?“

27

TEMNÝ RY TÍŘ

melodie spolu s erbovním sloganem se vepsala do hlav celé generace posluchačů.

Shadowův stín se nadále prodlužoval a v roce 1939 inspiroval další dvě imitace. Obě nosily kápi, obě se ve svých městech vrhaly ze střech a obě používaly vzdouvající se pláště připomínající netopýří křídla. Tu první představil magazín Black Book Detective v červencovém čísle roku 1939 a jmenovala se Black Bat. Tahle postava vydržela až do raných let padesátých. Druhý hrdina, který se na pulty novinových stánků dostal o dva měsíce dříve v sedmadvacátém čísle Detective Comics, prokázal, že si dokáže udržet pozornost o dost déle. Říkali mu „Netopýří muž“ – „the Bat-Man“.

STÁT SE NETOPÝREM

Batmana vymyslel Bob Kane. Tedy přinejmenším o tom byl přesvědčený jeho první redaktor v National Comics Vin Sullivan a později několik generací fanoušků. Protože to Kane tvrdil.

Kane ve skutečnosti vytvořil postavu, která se ani v nejmenším nepodobala té, k níž National Comics odkoupili práva. Ve snaze vytvořit komiksového hrdinu, který by se vyrovnal do té doby nevídanému úspěchu Supermana – National Comics ho představili o necelý rok dřív a už se stal obchodní senzací –, navrhl Kane věrnou napodobeninu.

Obkreslil kresbu Alexe Raymonda, která vyšla v komiksovém stripu Flash Gordon 17. ledna 1937 a zachycovala titulní postavu, jak zhoupnutím na laně zachraňuje svého společníka před příšerou. Kane zachoval akční pózu, jen postavě nakreslil odlišný kostým, jehož barevné schéma bylo převráceným odrazem toho Supermanova – namísto modrých legín a červených slipů byla navlečená do upnutého šarlatového trikotu a modro-černých kraťasů. Superman 28

Zrod hrdiny a potíže růstu

si obličej ničím nezakrýval, takže Kane dal své postavě na obličej škrabošku.

Od Supermana ji odlišovala zásadní věc, kterou Kane považoval na Batmanovi za nepřitažlivější a ke které ho podle pozdějších rozhovorů inspirovala kresba Leonarda da Vinci: křídla. Kane postavě přikreslil pár tuhých černých netopýřích křídel, která měl hrdina přidělaná na zádech.

Vypadalo to dramaticky. Mělo to potenciál, myslel si Kane, protože to bylo něco jiného a zároveň – kdyby to zaujalo děti, které si zamilovaly Supermana – ne příliš jiného.

Pod kresbu načmáral jméno: „Netopýří muž“, „The Bat-Man“.

Ohledně Batmanovy osobnosti, co byl zač a co měl za sebou, měl Kane jen neurčitou představu, znal ale někoho, kdo by tomu dal šťávu.

Před několika lety se na jednom večírku seznámil s mladíkem jménem Milton „Bill“ Finger, řeč se stočila na společné téma oblíbených komiksů a Kane s Fingerem začali spolupracovat na řadě kreslených příběhů, které Kane prodával novinovým agenturám a posléze vydavatelství National Comics, domovu Supermana. Byla to efektivní dvojice.

Finger pracoval v překotném tempu, ale chybělo mu sebevědomí, neuměl vystupovat ve společnosti. Kamkoliv vešel, držel se při zdi. Kdyby do té samé místnosti vstoupil Kane, který byl coby komiksový kreslíř přinejlepším průměrný, postavil by se doprostřed, chechtal by se, plácal by lidi po zádech a se všemi by si potřásl rukou. Kreslení vždycky dávalo Kaneovi zabrat, ve vyjednávání byl ale neúnavný a byl zdatný obchodník. A tak se zakázky jen hrnuly.

S Fingerem si vytvořili systém. Házeli do placu jeden nápad za druhým a Finger z nich pak sepisoval příběhy, které Kane kreslil. O Fingerově existenci neměl nikdo z Kaneových redaktorů sebemenší ponětí, protože Kane komiksy 29

TEMNÝ RY TÍŘ

odevzdával pouze s podpisem „Rob’t Kane“ nebo později „Bob Kane“.

Když tedy došlo na nápad s netopýřím mužem, Kane k němu přistoupil jako vždycky: se skicou dorazil do Fingerova bytu a zeptal se na názor.

Jeho reakce byla prostá: kresba vypadala jako Superman s nějakým udělátkem na zádech. Křídla působila neohrabaně, neprakticky, dokonce trochu směšně. Finger navrhl několik změn a vymyslel řadu dnes ikonografických prvků, které si s Batmanem všeobecně spojujeme – díky změnám se Kaneův Okřídlený mužík ve slipech proměnil v Temného rytíře.

Tak zaprvé byl na původním obrázku muž v dlouhých rudých legínách. Nevypadal ani zdaleka tak děsivě, jak napovídalo jeho jméno. Finger ukázal Kaneovi obrázek netopýra v encyklopedii a upozornil ho na charakteristicky dlouhé uši. Doporučil mu, ať se zbaví křídel a nahradí je volným zvlněným pláštěm, pomocí kterého by se dala znázornit rychlost pohybu. Batman potřeboval rukavice, aby po sobě na místech činu nezanechával otisky prstů. A barevné schéma se také muselo upravit – jestli mělo jít o netopýřího muže, musel pracovat v noci, a tím pádem by měl umět splynout se stíny. Šarlatové legíny přebarvili na tmavě šedé a kápi s pláštěm na černo, respektive je ztmavili, jak to jen tehdejší tiskařské postupy umožňovaly, takže se vytiskly černě se světlejšími modrými plochami.

Zpočátku se ani neobtěžovali vymýšlet, odkud se vzal. Superman měl dokonalý příběh o svém zrodu, jenže Superman spadal do žánru sci-fi, zatímco Batman měl být obhroublým detektivem jako vystřiženým z šestákových románů. A u brakových hrdinů nebylo důležité, odkud přicházejí, ale kam je dobrodružství zavede. Pravou identitu Shadowa čtenáři odhalili až po letech a Batmanova tajemství tak mohla 30

Zrod hrdiny a potíže růstu

počkat. Místo nich potřeboval Finger vymyslet příběh, který by postavu prodal. A tak si jeden prostě vypůjčil. Vybral si epizodu Shadowa Partners of Peril z roku 1936 od Theodora Tinsleyho, osekal ji, aby se vešel do šesti stran, a připravil si tak půdu pro ještě neobvyklejšího hrdinu.

Sám Kane později uvedl, že Batmanův vzhled inspirovala i řada dalších děl včetně Zorra (další hrdina zrozený z braku) a filmu The Bat Whispers z roku 1930, v němž záhadná postava v plášti terorizuje a vraždí hosty jakéhosi honosného sídla.

Jakmile u prvního bat-manovského příběhu přišla řada na kreslení tužkou a obtahování tuší, sáhnul Kane pro inspiraci mnohem blíž. Na obálku obkreslil tu samou pózu Flashe Gordona, kterou použil v původním náčrtku postavy, a několik panelů Případu chemického syndikátu zaplnil postavami překreslenými z dětské knihy Gang Busters in Action vydané v roce 1938. Rozložení panelů a obrysy postav kopíroval z nejrůznějších zdrojů po celou dobu, kdy působil jako Batmanův kreslíř – což netrvalo zdaleka tak dlouho, jak tvrdil nakladatelům a veřejnosti.

ZE SHADOWOVA STÍNU

Když se dvacáté sedmé číslo Detective Comics objevilo na pultech, nikoho příliš netrápilo, nakolik se výstřední maskovaný mstitel koncepčně a provedením podobal jiným výtvorům. Nikdo ani neřešil, že si Kane a Finger chtěli namastit kapsy na humbuku kolem Supermana, a přitom jejich snaha vyústila ve zrození postavy, která byla v mnoha ohledech naprostým opakem Muže zítřka.

Superman byl tvorem světla, na každém panelu ho zalévaly paprsky slunce jako na neosocialistické nástěnné malbě.

Batman se ukrýval ve stínech velkoměsta a obrazně i doslova se halil do barev noci. Byl ponurý, úsečný a hrozivý.

31

TEMNÝ RY TÍŘ

V prvním příběhu nikomu nepřinesl naději, pocit bezpečí, neztělesňoval lidskou vzájemnost ani nesliboval lepší zítřky a zářnější budoucnost. Namísto toho se představil jako postava schopná děsivého násilí jako vystřiženého z gangsterek a krimi románů, tajuplný posel smrti a zkázy.

Jinými slovy: Byl jako Shadow.

Během prvního roku, kdy batmanovské komiksy vycházely, se všechny tyhle rozličné prvky postupně spojovaly do jedinečného a povědomého celku, kterému dnes říkáme Batman. A je to právě tahle syrová, elementární podoba Batmana, která i po tři čtvrtě století vrhá dlouhý stín a ovlivňuje pojetí postavy dodnes. Právě tohohle temného, násilného proto-Batmana totiž v roce 1970 oživil scenárista Denny O’Neil ve snaze postavu zachránit, jakmile opadlo nadšení z šedesátkové televizní Batmánie.

Několik generací považovalo O’Neilovo zpracovaní za toho „jejich“ Batmana, za jedinou pravou verzi, a tři dekády předchozích dobrodružství zavrhovaly jako vyšinuté, neseriózní blbiny pro děti. Tady byl Batman zase samotář a drsňák, a právě tyhle dva aspekty jeho osobnosti nadále přitahují tu nejhlasitější část fanouškovské základny.

O’Neil se stejně jako každý, kdo se batmanovský příběh kdy pokusili změnit, upravit či reinterpretovat – ať už to byl Frank Miller, Tim Burton, Grant Morrison, nebo Christopher Nolan –, znovu a znovu vracel k samotářskému drsnému Batmanovi z let 1939 a 1940. A proto se k němu musíme vrátit i my.

BAT-MAN: ROK JEDNA

V Bat-Manově druhém dobrodružství v Detective Comics #28 (vyšlo v červnu 1939) se Bill Finger výrazněji neodchýlil od vzorce, který použil v úvodním příběhu. Netopýří muž tu rozprášil zločinecký gang, jehož členové vypadali jako dvojníci 32

Zrod hrdiny a potíže růstu

Jamese Cagneyho* a který měl tu drzost krást šperky rodině Vandersmithů a další městské smetánce. Náš antihrdina shodil dalšího nebohého zločince ze střechy a z hlavního kápa vymámil přiznání tím, že toho nešťastníka pověsil ven z okna – všechno to byly postupy převzaté od alter ega Lamonta Cranstona a od řady jeho napodobitelů.

Finger se nicméně už v tomhle čísle pokoušel postavu odlišit. Bat-Man tady poprvé dostal možnost obhájit, proč nosí upnuté cirkusové legíny – v honbě za spravedlností musel provádět jeden úchvatný akrobatický kousek za druhým.

Skákal z mrakodrapů, metal salta a na „silném hedvábném laně“ se houpal z budovy na budovu.

Postava to byla švihácká, ale Batman to ještě nebyl. Zaprvé svoje první dvě dobrodružství strávil v podstatě jako sekuriťák – jako člen Pinkertonovy detektivní služby ve cvičebním úboru. A zadruhé ještě nemusel poměřit síly s pořádným zloduchem a i v rámci braku platí, že hrdina, kterého nepohání touha po odplatě, žádným hrdinou není.

Protože Finger příběhy donekonečna promýšlel a nestíhal kvůli tomu uzávěrky, Kane potajmu najal Gardnera Foxe, který mu připravil scénáře k pěti následujícím číslům.

Postava se v nich ubrala novým směrem. Přibyly například gotické detaily, které se rychle staly trvalou součástí celkové charakteristiky seriálu. Stále však šlo o období značného experimentování, kdy si Fox pohrával s mnoha různými nápady – včetně Batmanova prvního superpadoucha, který se tak úplně nevydařil.

V Detective Comics #29 a #30 se Batman† střetl s doktorem Karlem Hellfernem, zaměnitelným šíleným vědcem a postavou bez jediné špetky nápadu a invence (dokonce * Pruhovaná saka a třírohé klobouky. † Teprve v Detective Comics #30 se původní „Bat-Man“ začíná psát bez uvozovek a bez spojovníku. Tato grafická podoba zápisu mu vydržela dodnes.

33

TEMNÝ RY TÍŘ

nosil bradku a monokl), který bohaté vrstvy planety zastrašoval smrtícím rostlinným pylem své vlastní výroby.* Foxův scénář vynechal Fingerův oblíbený motiv vyšetřování, zato si však liboval v hrdinově výstroji. Přidal mu opasek s všemožnými udělátky, výbušné kouřové kapsle a přísavky na rukavicích a kolenou, díky nimž dokázal šplhat po budovách. Na Batmobil si musel ještě dva roky počkat, o to víc se ale uplatnil jeho charakteristický červený sporťák a s ním spojená obava, kam by Batman mohl svou kárů diskrétně zaparkovat – což byl jeden z nejdivnějších leitmotivů, který hrdinovi vydržel celý první rok.

V souboji se svým prvním arcipadouchem Batman vyhrožoval, že doktoru Hellfernovi (neboli Doktoru Smrti, Doctor Death) zabije několik poskoků – a vzápětí schytal kulku do ramene. Už to vypadalo, že se za naším hrdinou zatahuje opona, ale pak vylovil ze svého opasku kouřovou kapsli, proskočil oknem a zhoupl se na laně do bezpečí.

Byla to jasná zpráva: Batman nebyl Superman. Kane si zjevně užíval, že mohl kreslit, jak se postřelenému hrdinovi řine krev z rány na rameni. Byl to smrtelník, byl zranitelný a od nás ostatních se neodlišoval nadlidskou fyzickou sílou, ale silou vůle.

Právě v tomto čísle si pozorní čtenáři mohli všimnout prvních známek drobného stylistického posunu. Kaneovy obrysové linky začaly být silnější, sebevědomější, jeho kompozice temnější. Výtvarník pečlivěji zobrazoval Batmanovu charakteristickou oblou siluetu, která děsila všechny zločince už jen tím, že ji zahlédli. Od tohoto čísla se Kane dělil o pozici kreslíře s Sheldonem Moldoffem a bylo to znát.

V následujícím sešitu (Detective Comics #30, vyšel v srp­ nu 1939) scénář Gardnera Foxe odhalil první náznak, že se

* Jeho příjmení se dá přeložit jako „pekelné kapradí“, chápete?

34

Zrod hrdiny a potíže růstu

v hlubinách hrdinovy psýché ukrývají doposud neodhalení démoni. Úvod příběhu čtenáře zběžně informoval o tom, že je Batman „okřídlenou postavou pomsty“.

Pomsty. Zvláštní a výmluvná volba slov a zároveň koncept, kterým by Superman – a to i ten leckdy brutální, ze Zlatého věku komiksů – uctivě opovrhl. Současně šlo o záměrný obrat: v předchozích dobrodružstvích Batman „bojoval proti bezpráví“ a trávil noci tím, že „napravoval křivdy a nastoloval spravedlnost“, což se k hrdinské figuře hodilo.

Ale co ta pomsta? Šlo o nový prvek, který podtrhoval Batmanovu spřízněnost s nedokonalými antihrdiny noiru. Na odhalení důvodů Batmanovy pomstychtivosti nemuseli čtenáři čekat dlouho.

Tragédie, které byl svědkem, a přísaha, kterou následně složil, přišly na řadu v čísle #33.

Fox s Kanem (a s Moldoffovou výpomocí) v mezičase vyslali Batmana v Detective Comics #31 a #32 na první mezinárodní dobrodružství. Bylo hodně zvláštní, vystupovala v něm žena typu Lois Laneové, kterou musel Batman v souladu s konvencemi zachránit, a záhadný superpadouch jménem Mnich; v příběhu se využívala hypnóza, objevili se v něm obří lidoopi, vlkodlaci a upíři. U brakových hrdinů se stávalo vcelku běžně, že zápolili s nadpřirozenými nepřáteli, ale tohle byla hotová přehlídka příšer, která Batmana vytrhla ze střech domovského New York City* a přemístila ho na ponurý gotický zámek v maďarských horách. Scenárista Gardner Fox postupně představil čtenářům „Bat-Gyro“† a „vrhací batarang – odvozený od bumerangu australských křováků“!

Kane s Moldoffem stránky příhodně zaplnili motivy převzatými z německé expresionistické kinematografie: byly tu dlouhé stíny a za pokroucenými větvemi stromů prosvítal * Bill Finger vymyslel název „Gotham City“ teprve o dva roky později. † Helikoptéra s křídly, které se občas také říká Batplane.

35

TEMNÝ RY TÍŘ

měsíc. Kresba na obálce 31. čísla jako by vypadla z Kabinetu doktora Caligariho: osamocený zámek stojí na vrcholku hory ponořené do mlžného oparu, přes něj se zlověstně klene Batman v obří nadživotní velikosti. Jde o výjev prapůvodní, ikonické síly, kterému v průběhu následujících desetiletí vzdala hold celá řada tvůrců nejen z komiksové branže.

V každém čísle Detective Comics měl Batman k dispozici dvanáct stránek, celkem v sešitu vycházelo jedenáct různých seriálů včetně všednějších dobrodružství obhroublých hrdinů typu Speeda Saunderse, Slama Bradleyho a westernového detektiva Bucka Marshalla. Vedle jejich rozverných akčních historek ale ponuré, klaustrofobické a temně kreslené příhody chlapíka, který skákal po střechách, měl ďábelské rohy a plášť, pokaždé vystupovaly z řady. Po zmiňované povídce, s její podmanivou melodramatičností a hororovými lákadly, už nebylo pochyb o tom, kdo je pravá hvězda Detective Comics.

Batmanovo laškování s nadpřirozenem ale nemělo dlouhého trvání. Hned následující měsíc se všechno vrátilo do zajetých kolejí, respektive nastal odklon od hororu ke sci-fi.

V Detective Comics #33 z listopadu 1939 se Batman utkává se Vzducholodí zkázy – je vyzbrojená smrtícím paprskem a pilotuje ji šílenec s napoleonským komplexem. Čtenářům je v tomhle čísle také představena „tajná laboratoř“ Bruce Waynea, jakýsi předchůdce jeskynního doupěte, kde hrdina míchá chemikálie pro boj se zločinem.

V Detective Comics #33 účinkuje smrtonosná vzducholoď, Batman opět střílí z pistole a znovu má starosti s parkováním.* Nic z toho nás ale nemusí zajímat. Své místo v dějinách populární kultury si tohle číslo vysloužilo díky dvoustránkovému úvodu z pera Billa Fingera.

* „Auto tu bude v bezpečí, nikdo ho neuvidí.“

36

Zrod hrdiny a potíže růstu

„JAK SE BATMAN STAL BATMANEM“

Celé se to přihodí na ploše dvanácti panelů.

První panel: vyděšené dítě a jeho rodiče stojící pod pouliční lampou přepadne lupič s pistolí. Dvanáctý panel: chlapec, nyní už dospělý muž, se krčí na střeše zalité měsíčním světlem a na sobě má bizarní kostým s netopýřími křídly. Mezi těmito dvěma výjevy se stručně zrekapituluje životní příběh chlapce, který se stal „podivuhodným tvorem temnoty“. Je to možná vůbec nejvlivnější inspirační zdroj komiksových příběhů v moderní historii. Dvanáct panelů se bude v následujících dekádách tisíckrát opakovat, doplňovat, dekonstruovat a parodovat, až se natrvalo vryjí do kolektivního povědomí. Dnes se nám mohou zdát primitivní, nahrubo splácané, ale ve své jednoduchosti si udržují sílu. „Před nějakými patnácti lety,“ jak nás informuje popisek. „Thomas Wayne, jeho žena a syn mířili domů z kina.“ Na levé straně panelu pod těmito slovy stojí rodina Wayneových: dospělí mají klobouky, chlapec strachem poulí oči. Napravo stojí lupič v modré kamelotské čapce, zjevně zrovna vystoupil zpoza pouliční lampy. „Dámo, vezmu si od vás ten náhrdelník!“ říká a míří zbraní na Thomase Waynea, který zdvihá ruce a chystá se na potyčku.* Druhá a zároveň také poslední strana Batmanova zrodu z pera Fingera a Kanea z roku 1939 přechází k jednoduché devítipanelové mřížce. Na prvních dvou obrázcích mladý Bruce pláče nad zavražděnými rodiči, zatímco lupič utíká.

Přímo uprostřed příběhu o hrdinově zrodu se však nachází nenápadný výjev, který je klíčovým zlomem ve vyprávění a všechno se po něm změní. * Mnoho autorů napříč médii se bude při vyprávění příběhu o Batmanově zrodu na náhrdelník Marthy Wayneové obzvláště zaměřovat. Podobně silný narativní impuls jim poskytne i fakt, že k vraždám došlo zrovna ve chvíli, kdy rodina odcházela z kina.

37

TEMNÝ RY TÍŘ

Bruce Wayne klečí u postele, ruce sepjaté, a s pohledem upřeným vzhůru se modlí. Zeď za ním je ozářena mihotavým světlem svíce, ale pravou polovinu tváře má ponořenou ve stínu.

Pak promluví. Je to věta pronesená jedním dechem v návalu emocí. „Přísahám na duše svých rodičů, že jejich smrt pomstím tak, že po zbytek života budu bojovat proti zločinu.“ Tenhle okamžik dělá Batmana Batmanem – tahle pochmurná přísaha, kterou skládá dítě při světle svíce v osamělém pokoji. Při téhle přísaze se vnitřní neklid mění ve veřejnou křížovou výpravu. Tahle vědomá volba, navzdory svým grandiózním záměrům, odhaluje skrytý pragmatismus.

Všimněte si, že slib neobsahuje žádné vágní ideály ani abstraktní slova, kterých jsou jiné přísahy plné: nikdo se nepídí po Pravdě ani Spravedlnosti, není tu občanský postoj k americkému způsobu života. Chlapec nikomu neslibuje, že skoncuje se zločinem a ochrání nevinné. Jistě, přísahá, že pomstí rodiče, ale o mstu ve skutečnosti až tolik nejde.

Tuhle přísahu najdeme v jádru každé varianty Batmana, kterou kdy kdo vymyslel, od brakového antihrdiny až po televizního klauna, a je věcná a přímočará. Je to vyhlášení války.

Nepřítelem je zločin obecně.

Je to vznešený cíl, jasně. Ale toho si je mladý Bruce dobře vědom. Je odhodlaný zasvětit téhle válce „zbytek života“, ačkoliv ví, že vítězství není ani zdaleka jisté. A vítězství ani není jeho cílem. Je to spíš válka sama o sobě, které v jednom komiksovém panelu zasvěcuje svůj život. Život naplněný násilným odporem. Jediným panelem se upisuje k sisyfovským dekádám nekonečného boje.

Nebo, jak by to popsal jeho starší a namakanější kámoš v rudých holínkách, k nikdy nekončící bitvě.

38

Zrod hrdiny a potíže růstu

V poslední sekvenci nacházíme už dospělého Bruce těsně před prozřením. Sedí v úchvatně zařízené pracovně před plápolajícím krbem a přemítá. „Díky otcovu majetku jsem bohatý,“ říká nahlas, jako kdybychom to při pohledu na jeho smoking nepochopili. „Jsem připravený... Ale nejdřív potřebuji převlek.“ „Zločinci,“ dumá, „jsou pověrčivá, zbabělá cháska. Můj převlek musí do jejich srdcí zasít strach. Musím být noční stvoření, temné, strašlivé... třeba... třeba...“ Na dalším obrázku se Bruce vyděsí, protože „jako na zavolanou proletí otevřeným oknem obrovský netopýr“! Kane živočicha zachycuje s roztaženými křídly, pozadí tvoří kulatý žlutý měsíc. „Netopýr! To je znamení!“ zvolá muž, který se jen o pár vteřin dříve posmíval pověrčivosti zločinců. „Stanu se netopýrem!“ V posledním panelu Batman stojí uprostřed noci na střešní římse, připravený vrhnout se do akce. Takovou postavu svět ještě neviděl, před publikum vtrhl nový typ hrdiny.

Tedy až na to, že nový nebyl.

Na jeho postavě nebylo nového vůbec nic. Batman byl směsicí stereotypů z mnoha různých zdrojů – a i samotný příběh o jeho zrození byl čmajznutý odjinud.

Kane přejal několik panelů o Batmanově zrodu z dětské knihy Junior G-Men ilustrované Henrym Vallelym. A poslední výjev, na kterém se Batman vrhá ze střechy do akce, obkreslil z Tarzana od Hala Fostera.

Nedělal to ale jen Kane, stejně nestydatě si půjčoval cizí nápady Finger. Celé to vysvětlení, že Bruce inspiroval netopýr, který proletěl oknem, kompletně převzal z jednoho vydání Popular Detective z roku 1934.

A Bruceova přísaha? Ten klíčový prvek, který batmanovskou legendu odlišuje od ostatních, který celou postavu 39

TEMNÝ RY TÍŘ

definuje a ve kterém se ukrývá podstata jejího trvalého úspěchu?

Phantom složil úplně stejnou.

V detailech byla sice drsnější – namísto chlapce, který se zaříkal při světle svíce, přísahal hrdina vytvořený Leem Falkem v džungli a před lebkou otcova vraha. Samotné znění přísahy bylo abstraktnější a grandióznější: „Přísahám, že zasvětím život boji proti pirátství, chamtivosti a všem podobám krutosti.“ – Její podstata a poslání ale byly totožné.

Takový tedy byl Batman: čtyřbarevný mišmaš šlohnutých nápadů a okopírovaných kreseb. Přesto byl ale poměr ingrediencí, které Finger, Fox, Kane a Moldoff namleli dohromady, nepopiratelně originální. Poměr jednotlivých složek ještě nebyl ustálený – a poslední ze základních přísad, Zázračný chlapec Robin, se měl přidat až o pět měsíců později –, jenže právě v téhle bizarní směsi se ukrývalo tajemství Batmanova velkého a trvalého úspěchu.

TEMNÝ RYTÍŘ PŘED ÚSVITEM

Po zbytek prvního roku byly Batmanovy příhody podivně rozkolísané, autoři se teprve pokoušeli udělat z něj srozumitelnou a soudržnou postavu.

Například v Detective Comics #34 vyrukovali Fox, Kane a Moldoff s hromadou divokých nápadů a Batman tak v pařížských stokách naháněl zákeřného francouzského vévodu. Ve Foxově scénáři opět hrály roli nadpřirozené prvky, které by nejspíš realista Finger odmítl jako absurdní – záhadný paprsek lidem mazal tváře, skleník byl plný rostlin, jejichž květy z nikdy nevysvětlených důvodů vypadaly jako tváře krásných žen. Scénář každopádně splňoval podmínky nastavené ranými epizodami: hrdina pomáhal bohatým a vraždil záporáky.

40

Zrod hrdiny a potíže růstu

Bill Finger usedl zpět do autorského křesla v následujícím čísle, v Detective Comics #35 z ledna 1940. Vrátil se s plnou parádou a nabídl poměrně věrohodnou detektivní zápletku s rubínovou sochou. Dramatický úvodní výjev přes celou stranu zachycoval Batmana, jak s odhodlaným výrazem ve tváři rozráží dveře… drží pistoli a z hlavně se kouří.

Samostatný výjev nijak nekorespondoval se zbytkem příběhu, v němž Batman vůbec pistoli nepoužíval. I tak ale znovu nechtěně upozornil na to, že základní koncept postavy je padělkem Shadowa a Batman se marně snažil stát originálním hrdinou.

V Detective Comics #36 z února 1940 začal Finger postrkovat Batmana ze Shadowova pochmurného stínu. Poprvé při prodírání hloučkem zloduchů hláškoval* a utěšoval rukojmí.† Na obálce skopával jednoho z útočníků ze schodů a poškleboval (!) se při tom.

Finger také představil Batmanova druhého navracejícího se zloducha, „vědce, filozofa a zločineckého génia“ profesora Huga Strange. Důležitým pokrokem bylo, že jeho plán (vytvářel hustou mlhu, která bránila výkonu policie, a poskytovala tak příležitost zločincům) ohrožoval celé město, nejen nedotknutelné zbohatlíky. Dosavadní tradici se Finger vzdálil i tím, že Batman profesora Strange nezabil, ale dopadl ho a předal policii. V plánu samozřejmě bylo, že se Strange bude pravidelně vracet a třeba se i stane Batmanovým Moriartym. Dopadlo to ale jinak: dva měsíce poté profesora bez servítků zastínil ještě zvrácenější a ďábelštější arcipadouch.

Kane, jemuž s tuší poprvé sekundoval mladý Jerry Robinson, projasnil atmosféru i vizuálně, aby sedla k Fingerově odlehčenějšímu stylu psaní. Více pozornosti věnoval * „Tomu se, hoši, v každé kuželkárně říká dokonalá trefa!“ † „Nebojte se. Jsem Batman.“

41

TEMNÝ RY TÍŘ

technice velkolepých rvaček ve skladištích, než aby rozvíjel pochmurnou, expresionistickou stínohru.

Podle začátku sešitu Detective Comics #37 (vyšel v březnu 1940) se zdá, že se Finger už nemohl dočkat, až do příběhu vnese humornou náladu, a proměnil našeho hrdinu v bezmocného turistu: „Batman, ztracený na opuštěné silnici, zastavil u osamoceného domu, aby se zeptal na cestu.“ V příběhu – kterému se náš hrdina mohl v klidu vyhnout, kdyby s sebou vozil mapu – náhodou narazí na spiknutí zahraničních agentů usilujících zatáhnout Spojené státy americké do války.

Takový byl Batman v jedenáctém měsíci své existence, kdy se už skoro vymanil ze Shadowova stínu: jak jeho dobrodružství koketovala s odlehčeným tónem, měnil se hrdina z ozbrojeného mstitele v detektiva typu Sherlocka Holmese.

Na obzoru ale byla ještě jedna změna, která měla dát zapomenout podobnosti s Shadowem jednou provždy a která definovala způsob, jakým o Batmanovi přemýšlíme, jak se k němu vztahujeme a jak o něm hovoříme.

A ta změna měla na nohách zářivě zelené skřítkovské botky.

ZÁZRAČNÝ CHLAPEC

Bill Finger tím rozlouskl vypravěčský oříšek. Bob Kane to považoval za brilantní marketingový tah. A šéfredaktorovi Nationalu Whitneymu Ellsworthovi to zase poskytlo skvělou příležitost předejít nechtěné pozornosti.

Tou změnou byl příchod Robina, Zázračného chlapce, který byl prvním dětským kumpánem v komiksu.

Billa Fingera už unavovalo, že Batman celou dobu trpěl samomluvou. Koneckonců to byl detektiv, takže musel čtenáře provázet svými deduktivními myšlenkovými pochody.

Finger si ovšem uvědomil, že nemůže přijít s vlastní verzí 42

Zrod hrdiny a potíže růstu

Sherlocka Holmese, aniž by mu dodal Watsona, zástupce čtenáře, ke kterému by hrdina promlouval.

Byl to Kane, kdo přišel s myšlenkou vtipkujícího učedníka, který by bojoval po Batmanově boku. Kane si byl jistý, že s mladší verzí hlavního hrdiny se snadno ztotožní „každý chlapec na celém světě“.

Ellsworth bedlivě sledoval narůstající obavy, které zaznívaly z celé země. Už v roce 1939, jen pár let po prvním uvedení komiksových sešitů na trh, hltaly americké děti téměř deset milionů výtisků měsíčně, což neuniklo pozornosti rodičů, učitelů a církevních skupin. Počáteční obavy sice ještě nenabobtnaly v ostře sledovanou a vládou posvěcenou křížovou výpravu proti komiksům, která měla přijít o několik let později, ale už teď brojily proti explicitnímu násilí a sexuálnímu obsahu novinové úvodníky i kostelní zpravodaje vydávané napříč Spojenými státy. Ellsworth v souvislosti s tím vyjádřil před Fingerem a Kanem pochybnost ohledně Batmanova užívání střelných zbraní a doufal, že díky zapojení mladistvého parťáka se hlavní hrdina vydá méně pochmurným a násilnickým směrem.

Redaktor Detective Comics Jack Liebowitz podle Kaneových vzpomínek stejný názor nesdílel a měl dvě pádné připomínky. Zaprvé, Batman byl v rámci časopisu natolik oblíbený, že nebyl důvod měnit zajetý koncept. A zadruhé, obavy amerických rodičů přece nejde zmírnit tím, že se do boje s ozbrojenými násilníky pošle mladý kluk v trenýrkách.

Finger s Kanem souhlasili s tím, že dětského parťáka uvedou jen na zkoušku.

Seznam možných jmen pro nového parťáka sepsali společně s kreslířem Jerrym Robinsonem, který měl tou dobou už značný vliv na podobu Batmana i jeho světa – vystřídal Sheldona Moldoffa na pozici výtvarníka, který tuší obtahoval Kaneovy kresby. Kane kreslil postavy jakoby v ploše 43

TEMNÝ RY TÍŘ

a hranatě, hodně si bral z anatomie Dicka Tracyho od Chestera Goulda. Robinsonovy obkresy tuší dodávaly obrázkům bohatší, plnější tvary.

Robinson si vzpomněl na obrázkovou knihu o Robinu Hoodovi s malovanými ilustracemi od N. C. Wyetha, kterou zbožňoval v dětství. Naskicoval proto chlapce v pestře zbarveném a poněkud středověce vyhlížejícím kostýmu – včetně haleny, bot a punčoch – a navrhl pro něj jméno a logo vyvedené typem písma, které mělo připomínat staroanglické litery: Robin, Zázračný chlapec.

Každému děcku, které si koupilo výtisk Detective Comics #38 (vyšlo v dubnu 1940), bylo jasné, že se něco děje.

Nešlo ale o to, že z obálky vyskakuje nějaký maskovaný prcek v příliš krátkém červeno-zeleném oblečku. Nešlo o bezduchý marketingový výkřik, který mu visel nad hlavou a hlásal „SENZAČNÍ objev roku 1940… ROBIN, ZÁZRAČNÝ CHLAPEC“.

Opravdu zvláštní a velmi znepokojivé bylo, že se Batman usmívá.

Nebyl to temný škleb, nesmál se rozkošnickým způsobem, jako když dával co proto nějakému chudáčkovi páchajícímu zlo. Svatouškovsky se culil a dmul se pýchou jako tatík, jehož potomek dal zrovna gól. Jako by tenhle dříve osamocený temný mstitel najednou volal: „Podívejte, tohle je můj synek!“ Vstupní celostrana všechno opakovala – chlapce, logo, usměvavého Batmana – a navrch přihodila úvodní text plný slavnostně prohlašovaných slibů, který natvrdo říkal, s jakým cílem nováček do seriálu přišel: „Batman, ta úžasná, podivná noční postava, nakonec přijímá pod svůj ochranný plášť spojence v neústupném boji proti zločinu… V tomto čísle vám představíme úchvatnou novou postavu, jejíž neuvěřitelné gymnastické 44

Zrod hrdiny a potíže růstu

a akrobatické schopnosti vás ohromí… Usměvavého, bojovného mladého odvážlivce, který se vysmívá nebezpečí jako legendární Robin Hood, jehož jméno a kuráž si přisvojil…

Robin, Zázračný chlapec.“ Vztah mezi Batmanem a Robinem, konkrétně jeho homosociální povaha, vedl v následujících desetiletích k nekonečnému pomrkávání, posměšným vtípkům, gay panice, fanouškovskému pobouření a derridovské dekonstrukci.

Jen několik let po Robinově debutu zneužije jeden obrovsky vlivný – a naprosto skutečný – ochránce dětského dobra tyhle homosexuální dvojsmysly v křížové výpravě, která málem zničí našeho hrdinu i celé komiksové médium.

Právě tady, na samém počátku jejich vztahu, ještě než se čtenář dostane k první stránce prvního Robinova výstupu, došlo vinou špatné sazby k vypuštění jedné mezery v úvodním textu, který jsem citoval o pár řádků výš. V originále použité slovo „ally“, tedy spojenec, se slilo s neurčitým členem „an“. Batmanovi fanoušci se tak dočetli, že Batman Robina přijímá nikoliv jako spojence (an ally), ale že ho „přijímá pod svůj ochranný plášť análně…“.

Jo. Takže. Popojedem.

Partnerství Batmana s Robinem tedy bylo od samého počátku poznamenané, už z výrobní linky sjelo s přiznaným i nevyřčeným podtextem, který různá publika četla a interpretovala různými způsoby.

„JÁ SE NEBOJÍM“

Létající Graysoni se poprvé představili v Detective Comics #38. Šlo o tým cirkusových akrobatů sestávající z mladého Dicka, jeho matky a otce. Během představení na visuté hrazdě se jednoho večera přetrhne lano a Dickovi rodiče nepřežijí pád. Dick zaslechne partu gangsterů, jak se vychloubá řediteli cirkusu, že kdyby včas zaplatil za ochranu 45

TEMNÝ RY TÍŘ

mafiánskému bossovi Zuccovi, který má pod palcem celé město, nemuselo k žádné nehodě dojít.

Dick si usmyslí, že půjde na policii, ale v tu chvíli se před ním objeví Batman a varuje ho, že pokud to udělá, Zuccovi muži si ho najdou a zavraždí ho. „Na chvíli tě ukryju u sebe doma,“ řekne mu, protože se píše rok 1940 a takové věci ještě říkat může.

Batman si brzy všimne, nakolik jsou si s osiřelým chlapcem podobní: „I mně rodiče zabil zločinec. Proto jsem lik­ vidaci zločinců zasvětil život. Dobrá, udělám z tebe svého pomocníka. Ale varuji tě, vedu nebezpečný život!“ „Já se nebojím,“ odpovídá mladý Dick, který netuší, že ho v nadcházejících dekádách čeká nespočet únosů.

Ve scéně, která připomíná Bruceovu přísahu, stojí Batman a mladý Dick proti sobě, kromě světla z jediné plápolající svíce je obklopuje tma. Oba zvednou pravou ruku, Dick položí svou levačku na tu Batmanovu. Zastihli jsme je, zrovna když Batman dokončuje novou přísahu. „… a přísaháme, že budeme oba společně bojovat proti zločinu a korupci a že nikdy nesejdeme z cesty poctivosti!“ „Tak přísahám!“ pronáší chlapec.

Pak už to šlo ráz na ráz v souladu s Fingerovým energickým a překotným stylem psaní: Dick se v utajení vetře do skrýše bosse Zucca, ze kterého se vyklube kriminálník podobný Edwardu G. Robinsonovi.* Všechno vyvrcholí soubojem na staveništi a Zucco je obviněn z vraždy, čímž se ohlašuje nástup nové éry batmanovských komiksů, kdy hlavní padouch nekončí šest stop pod zemí, ale za mřížemi.

Kostky byly vrženy a Robin po desetiletí zůstal tím samým veselým, bezelstným klučinou ze svého prvního dobrodružství. Měl ztělesňovat ideály amerického chlapectví

* „To nestačí! Aha! Musíte z našich zákazníků vytahat víc peněz! Aha!“

46

Zrod hrdiny a potíže růstu

třicátých let – byl to bezstarostný, atletický mladík, který rád běhal po venku a usmíval se z obálky časopisu Boys’ Life. Byl to přesně takový hrdina, v jakém se viděli desetiletí kluci, kteří věřili, že kdyby někdy dostali příležitost bojovat po boku svého oblíbeného hrdiny, byli by přesně jako on. Batmanem se mohli stát možná tak za deset let, kdyby neohrnovali nos nad zeleninou, pořádně se učili a chodili cvičit, ale na to, stát se Robinem, jim stačilo obléknout si zelené kraťasy. V každém jeho dobrodružství viděli ideální verzi sebe sama: byli stateční, odhodlaní, uměli se prát, zůstat v utajení, vtipkovat i házet trapné hlášky a byli nezlomně loajální (vlastnost, která pro něj často končí malérem).

Robin taky prostě dobře vypadal a ostře se svým mentorem kontrastoval. Jestliže Batman barevně připomínal pochmurné zimní noci, Robin byl jako sluncem prozářené jarní ráno. Nedal se přehlédnout.

Ať už to bylo čímkoliv, zabralo to. Prvního čísla s Robinem se prodal dvojnásobek oproti předchozímu sešitu.

A chlapečtí parťáci se stali módním hitem a povinnou výbavou maskovaných mužů, kteří se objevili v následujících měsících a letech: Sandman měl Sandyho a Green Arrow Speedyho. Shield měl Rustyho a Captain America Buckyho, Human Torch měl Tora. Mr. Scarlet měl Pinkyho, Shining Knight měl Squirea a Vigilante měl – a to už je vážně trochu moc – Stuffa, chlapce z Čínské čtvrti.

Všichni byli odlití podle Robinovy formy a do jednoho to byli vynalézaví, kurážní a houževnatí vtipálci, které šlo snadno a do omrzení unášet.

DYNAMICKÉ DUO

Z nelítostného samotářského ochránce pořádku se přes noc stala otcovská figura. A změnila se i jeho značka: určitý člen 47

TEMNÝ RY TÍŘ

nahradila spojka, přibylo druhé vlastní jméno a z titulu „the Batman“ se stal „Batman a Robin“.

Jako nerozdílný celek zaujímali v kulturním prostoru tu samou pozici, jaká po celý rok předtím patřila samotnému Bat-Manovi. V obecném povědomí se jejich jména stala zástupným symbolem pro jakýkoliv dvoučlenný tým. Vedle Lewise a Clarka, Abbotta a Costella nebo Burnse a Allenové tu byli ještě Batman a Robin.

Robin neznamenal jen kosmetickou úpravu. Role Batmana se s jeho příchodem od základu a natrvalo změnila, přijal úlohu ochránce a pečovatele. Pátý a poslední ze základních prvků postavy byl na svém místě.

Ve své podstatě je Batman hrdinou, který přísahal vést válku proti zločinu. Je detektivem. Mistrem bojových umění.

Milionářem.

A teď se konečně stal i otcem.

Roku 1940 se Batman s příchodem Robina stal patriarchou a patronem řady bojovníků se zločinem, jejichž obliba stoupala. V následujících dekádách se k němu přidali ženy i muži, chlapci i děvčata, maskovaný pes, polonahý netopýrodlak a skřet z páté dimenze. Zastával pro ně funkci mentora, poručníka, senseie, otce. Oni se pro něj stali tím, po čem nejvíce toužil – rodinou, o kterou ho jako chlapce násilně připravili.

Superman nebo Captain Marvel a další hrdinové si kolem sebe taky nakonec utvořili vlastní hrdinské dynastie, ale Batman byl v tomhle ohledu první a jeho vztah s Robinem poskytl prototyp ústřední dynamiky mezi postavami, kterou postupně převzaly všechny ostatní super-rodiny.

Zázračný chlapec se připojil v důležitém okamžiku a nabídl autorům nové vyprávěcí prostředky. Už jen pouhá Robinova přítomnost prohlubuje dopad na příběh tím, že Batman má někoho, o koho může pečovat a o koho se může 48

Zrod hrdiny a potíže růstu

strachovat, aniž by stále vzhlížel pouze k jakési abstraktní představě spravedlnosti. Když je chlapec v nebezpečí, napětí stoupá. Když si špatně vyloží nějaký Batmanův čin (velmi oblíbená dějová linie ve Stříbrném věku), melodrama by se dalo krájet.

Usměvavá, veselá dvojka Batman a Robin bude dalších třicet let bojovat bok po boku a napříč nejrůznějšími médii.

Batman se otcovské role nezbavil ani po Robinově odchodu v roce 1970. Stala se z ní základní vlastnost postavy, byť postupem let získala spíše symbolickou povahu. Je pravda, že Batman poté hlídkoval v Gothamu sám, ale Robin (nebo Batgirl a další) se i tak v jeho příbězích občas objevoval.

Na stránkách batmanovské antologické řady publikované mezi lety 1975 a 1978 se jejich sólové příhody často křížily a výsledná dobrodružství pak připomínala staré dobré zlaté časy čtyřicátých, padesátých a šedesátých let. A ta antologie se jmenovala – ne že bychom na to chtěli klást přílišný důraz – Batman Family, Batmanova rodina.

V osmdesátých letech prošel vztah Batmana s Robinem několika zdrcujícími krizemi a rozchody a v posledních letech se náhradní Batmanova rodina rozrostla a rozšířila víc než kdy dřív. Batman ale pořád zůstává v jejím středu jako archetypální popkulturní rodič se špičatýma ušima.

Otcovství bylo posledním základním stavebním kamenem batmanovské legendy a současně je prvním aspektem jeho osobnosti, který scenáristé, filmaři a televizní producenti záměrně vynechávají, kdykoliv chtějí Batmanův příběh odvyprávět nanovo. Ve snaze zjednodušit děj ho připravují o rodinný kontext a vrhají zpátky do pozice temného, zachmuřeného samotáře, kterým byl během svého prvního roku.

Robin se ale nakonec vždycky v nějaké podobě vrátí.

Musí, protože tvoří polovinu celého příběhu. Spousta zarytých fanoušků tomu sice odmítá věřit, ale Batman, jakým 49

TEMNÝ RY TÍŘ

byl ve svém prvním roce, není opravdový Batman. Ještě ne.

Definoval se a vymezil teprve díky Robinovi a postavám, jako jsou Batgirl, Nightwing, Huntress a další. Jeho status mentora je základním principem a vystihuje celou jeho osobnost: Batman zachraňuje druhé, protože kdysi dávno, během jedné strašlivé noci, se nenašel nikdo, kdo by zachránil jeho.

ODHOĎ TU ZBRAŇ

S příchodem Robina se tón batmanovských dobrodružství v Detective Comics ještě víc odlehčil, ale až s druhou světovou válkou přestával být tak násilný.

Batmanova obliba prudce rostla, díky čemuž si vysloužil vlastní komiksovou sérii, zprvu vydávanou čtyřikrát do roka. Batman #1 se na pultech objevil na jaře roku 1940 a zahájil historicky teprve druhou sešitovou řadu, která byla celá věnována jediné postavě.* Každé číslo obsahovalo čtyři příběhy z pera Billa Fingera, tužkou je kreslil Bob Kane a tuší dokončili Jerry Robinson s Georgem Roussosem.† První číslo otevíral přetisk Fingerova dvoustránkového příběhu o Batmanově zrodu z Detective Comics #33. Objevil se v něm ale taky příběh, v němž se Dick proplíží na luxusní jachtu, aby ochránil náhrdelník nevyčíslitelné hodnoty, který chce ukrást tajemná žena zvaná „Cat“ – šlo o první představení svůdné záporačky, která v následujících číslech dostane jméno Catwoman, Kočičí žena. V dalším dobrodružství, napsaném ještě před příchodem Robina, se Batman vrací ke starým vražedným návykům, brutálně kosí obludy hlava nehlava, v jednom udivujícím panelu dokonce popraví dvojici prchajících zloduchů kulometem svého Batplánu. „Brát lidem život se mi sice příčí,“ hledá * Tou první byl o rok dříve Superman. † Roussos začal od druhého čísla.

50

Zrod hrdiny a potíže růstu

ospravedlnění pro svůj čin, „ale obávám se, že V TOMHLE PŘÍPADĚ je to potřeba!“ Vydavatelství National nesouhlasilo. Podle Fingera to byl právě panel, na kterém Batman z výšky střílí do nepřátel, jenž vedl k tvrdému redakčnímu zásahu proti střelným zbraním. „Ředitel redakce Whitney Ellsworth si mě pozval na kobereček a řekl mi: ‚Tohle bylo naposled, co Batman použil nějakou bouchačku.‘“ Navzdory téhle kontroverzi si fanoušci první číslo Batmana pamatují především díky dvěma příběhům, ve kterých se představuje dvojice nejznámějších protivníků Temného rytíře.

KLAUNOVSKÝ PRINC

Byl to tehdy osmnáctiletý Jerry Robinson, kdo přišel s nápadem na nového hrozivého zloducha – masového vraha s křídově bílou tváří a strašlivým smyslem pro humor. Robinson v té době navštěvoval kurzy tvůrčího psaní na Columbia University a nabídl se, že napíše příběh o zabijáckém klaunovi, kterému říkal Joker. Finger s Kanem se ale obávali, že by Robinson u svého prvního komiksového scénáře mohl prošvihnout uzávěrku, a tak mladého kreslíře přesvědčili, že dotyčný scénář zpracuje sám Finger.

Výsledný příběh je krystalická braková lahůdka a zapadá do Fingerova oblíbeného stylu detektivních „whodunitek“: záhadný zloduch okradl městské boháče a navzdory všudypřítomným zástupům strážníků se mu podařilo otrávit je smrtícím jedem, který jim na tvářích zanechal „odporný, děsivý škleb, Jokerovo znamení smrti“! Čtenáři sledovali, jak oběti jedna za druhou v panice umírají, zatímco zlomyslný Joker se škodolibě směje. Whitneymu Ellsworthovi se sice taková míra násilí nezamlouvala, přesto Fingerovi s Kanem doporučil, aby se Jokera na konci nezbavovali, jak 51

TEMNÝ RY TÍŘ

bylo původně v plánu. Došlo mu, že tohle je padouch, o kterého by neměli přijít.

Už v tomhle prvním příběhu bylo všechno, co Jokera navždycky definovalo – bílá tvář, zelené vlasy, rudé rty, posměšný škleb, Jokerův jed, manický smích a šatník, s nímž by dělal parádu v casinu i na parníku: frak, vesta, zkrácené kamaše a klobouk.

První dva roky od svého uvedení Joker zůstával chladnokrevným vrahem, arogantně likvidoval nevinné i kolegy ze zločinecké branže. Ellsworth měl za to, že Batman se musí smrtící síly vzdát – v Batmanovi #7 z podzimu 1941 se dokonce stal čestným členem policejního sboru –, ale jediným smyslem zloduchů je, aby dál páchali zlo a vraždili.

V dubnu 1942 (v Detective Comics #62) ovšem redakční požadavek citlivějšího, méně temného a dětem přístupného obsahu zasáhl i Harlekýna hrůzy. Jokerovy pletichy byly najednou přeplácanější, krádeže šperků čím dál komplikovanější a smrtící pasti – které ve výsledku zas tak smrtící nebyly – překombinované. Maniakální vrah Joker musel ze scény a vystřídal ho Joker „uhihňaný kašpar kriminálního podsvětí“.

Až v sedmdesátých letech, když byl Batman zredukován na tvrďáckého samotáře, bylo potřeba přitvrdit, i co se týče hrozeb. Denny O’Neil s Nealem Adamsem tedy znovu pojali Jokera jako arcipadoucha, na kterého je vždycky spoleh, pokud potřebujete zvýšit počet mrtvol.

VÝSTŘELEK PRO KAŽDÉHO

Za celý svůj život v komiksu i mimo něj zůstává Joker první mezi rovnými, nejúhlavnější a nejvýstřednější padouch v Batmanově rozsáhlé databázi podivínů.

Každý zloduch, se kterým se Batman během prvních deseti let utkal, na něj vyrukoval s nějakou osobní úchylkou, 52

Zrod hrdiny a potíže růstu

která pramenila z pokřiveného pohledu na svět – mohlo jít o hloupé vtipy, kočky, číslici dva, strach nebo matoucí kombinaci ptáků a paraplat. Všechny tyhle znaky nejenom usnadňovaly odlišení padouchů, ale zároveň jasně říkaly, že to nejsou jen obyčejní kriminálníci. Byli zvrácení. Byli to šílenci.

Jejich rozmanité psychopatologie však musely v průběhu následujících třiceti let ustoupit především jejich hamižnosti a prachobyčejným krádežím: a každý měl v rukávu nějakou fintu na čtenáře. Joker nebyl výjimkou. Jeho výstřelkem byly – náramnou shodou okolností – ty samé vtípky a žertovné předměty, jaké si šlo objednat z reklam uvedených přímo v komiksech: hrací karty, bzučáky, co vám dají ránu, svrbící prášek, rentgenové brýle.

Když se ale Batman v sedmdesátých letech vrátil ke svým samotářským kořenům, pokusili se O’Neil, Adams a další scenáristé a výtvarníci, kteří je následovali, prohloubit svět Temného rytíře pomocí propracovanější psychologie postav. Z Batmana se stal hrdina ovládaný svými posedlostmi a jeho úhlavní protivníci už nebyli po každém střetu odváženi do gothamské státní věznice jako v uplynulých třiceti letech, teď je posílali na místo, o kterém do té doby nepadla ani zmínka: do Arkhamské nemocnice.* Jak se u Batmana začaly projevovat náznaky temných posedlostí a sociopatie, jeho protivníci stále častěji a zuřivěji propadali šílenství. Pro Jokera to platilo především.

Pojetí Jokera jako Batmanova protikladu nám dnes přijde otřepané, přitom se objevilo relativně nedávno. Scenáristům trvalo téměř půl století – až do osmdesátých let –, než jasně zformulovali, že Joker přijal chaos šílenství a smrti, zatímco Batmana jeho vnitřní bolest vede k neutuchajícímu boji za prosazování řádu. * Na Arkhamskou psychiatrickou léčebnu pro šílené zločince se přejmenuje až v roce 1979.

53

TEMNÝ RY TÍŘ

SÉRIOVÝ DOBRODRUH

Když byly základní kameny konečně položeny, dozrál čas na to, aby Finger, Kane, Robinson a Roussos (společně s dalšími Kaneovými nepřiznanými spoluautory Winem Mortimerem, Jackem Burnleym a Charlesem Parisem) začali budovat fikční svět Dynamického dua.

New York z prvního roku Bat-Manových dobrodružství se začátkem roku 1941 přejmenoval na Gotham City. Ve stejné době dostává Batmanův červený sporťák netopýří znak na kapotu a poprvé se o něm mluví jako o Batmobilu. O rok později se začne používat i netopýří signál a postupem let se z opuštěné stodoly, která byla Batmanovou garáží, stává podzemní jeskyně přístupná skrytým schodištěm přímo z panství Wayneových. V lednu 1944 ji oficiálně přejmenují na „Bat-Cave“,* netopýří jeskyni.

Aby se nikdo nepozastavoval nad blízkým vztahem Bruce Waynea a jeho mladého svěřence Dicka Graysona, nastěhoval se na jaře 1943 do rodinného sídla také sluha Alfréd, jenž zastával roli britského komorníka, který je neustále k dispozici. A aby té stoprocentní, heterosexuální, plnokrevné macho mužnosti nebylo málo, začal Bruce mezi lety 1941 a 1945 randit se zdravotní sestrou Lindou Pageovou, která pocházela z bohaté rodiny a připravovala se na život v lepší společnosti. Později se Bruce seznámil ještě s fotoreportérkou Vicki Valeovou, s níž se nepravidelně stýkal následujících zhruba dvacet let.

Batmanova galerka se mezitím rozrostla o několik jedinců, z nichž každý byl jinak pošahaný. Jokera a Catwoman doplnili Two-Face, Clayface, Penguin, Riddler a Mad Hatter.

Od roku 1941 se Batman objevoval ve třetím sešitovém titulu – ve dvouměsíčníku World’s Finest Comics vedle sebe * Jak se dozvíme později, její koncept byl opsaný z filmové batmanovské série z roku 1943.

54

Zrod hrdiny a potíže růstu

vycházely samostatné příhody Dynamického dua a Supermana.* V časech druhé světové války Batman a Robin vystupovali na mnoha obálkách periodik Detective Comics, Batman (už vycházel šestkrát do roka) a World’s Finest Comics jako patrioti mezi nacionalistickými kulisami, které jako by vypadly z propagandistických plakátů: létali na amerických orlech, seděli na kanónech válečných lodí, roznášeli válečné obligace nebo sázeli takzvané vítězné zahrady, kde se pěstovala zelenina v době nedostatku. Navzdory patriotickým obálkám jen minimum příběhů odkazovalo k celosvětovému konfliktu, byť jen okrajově. Batman se dál soustředil na špinavé ulice Gothamu, v nichž ale bylo – v souladu s redakčním požadavkem odlehčenějších příběhů – špíny čím dál míň.

S nácky ať si bojuje Captain America, Major Victory nebo jiný bijec zabalený do americké vlajky – Batman a Robin měli plné ruce práce na domácí frontě. A kromě toho se skvěle prodávali. V roce 1943 se všech tří titulů s Batmanem dohromady prodávalo kolem tří milionů výtisků měsíčně a četlo je přibližně dvacet čtyři milionů mužů, žen a dětí.

Obrovský úspěch umožnil Batmanovi přestup do dalších formátů, stal se fenoménem v několika médiích podobně jako Shadow před ním. V roce 1943 Kane přenechal sešitový komiks anonymním zástupcům a sám se věnoval novinovému stripu Batman a Robin. Osobně je kreslil tužkou a produkoval je po tři následující roky.† Vznikl taky scénář k pilotnímu dílu rozhlasového pořadu Batman a Robin, ve kterém rodiče Dicka Graysona nebyli * Ve společném příběhu se nicméně oba hrdinové na stránkách tohoto časopisu poprvé sešli až o 14 let později. † Přes týden mu s inkoustem vypomáhal Charles Paris a nedělní vydání zajišťoval Jack Burnley.

55

TEMNÝ RY TÍŘ

cirkusoví akrobati, ale agenti FBI zavraždění nacisty. Ani vychytralý pokus svézt se na dobové patriotické vlně ovšem nezabral a pořad nikdy nevznikl. Šestnáctého června 1943, tedy celých pět let před Supermanem, se Batman představil na stříbrném plátně v prvním dílu vlastního filmového seriálu. Studio Columbia Pictures produkovalo celkem patnáct dílů, z nichž se za dnů druhé světové války stala neodmyslitelná a napínavá odpolední zábava na pokračování. Seriál obsahoval neustále se opakující bojové scény, laciné kostýmy (Batmanovy uši neustále uvadaly, takže vypadal jako usychající kytka), nepříjemné hurávlastenectví a spoustu vážně ujetých, jakkoliv zábavných, nápadů: Pistole, kterou pohání radioaktivní radium!

Japonští zombie vojáci! Smrtonosná jáma s aligátory! Experimentální letoun! Místnost s bodci na stěnách, které se přibližovaly k lapenému hrdinovi! Záhadná superzbraň!

Filmový seriál se podivným způsobem odkláněl od komiksů. Protože bylo třeba vysvětlit, proč Batman a Robin nenarukovali, tvůrci naznačili, že oba hrdinové pracují pro americkou armádu. Z komisaře Gordona se bez jakékoliv pádného důvodu stal kapitán Arnold.

Američanům vystrašeným z války biografy nabízely sdílený, povznášející zážitek. Společně sledovali zpravodajské týdeníky referující o vývoji války a mohli se nechat nabudit hollywoodskými příběhy o statečných letcích a mariňácích.

Tím se dá vysvětlit, proč filmový seriál přišel s novým záporákem, kterého mohli i diváci nepolíbení komiksem nenávidět od prvního pohledu. Seznamte se se zákeřným japonským vědcem jménem Dr. Tito Daka. Byl z Japonska, měl japonské kořeny, mluvil s japonským přízvukem a oblékal se po japonském způsobu. Protože to byl Japonec.

Seriál měl nicméně v některých drobnostech vliv i na samotný komiks. Poprvé, několik měsíců před komiksovou 56

Zrod hrdiny a potíže růstu

verzí, se v něm objevil koncept netopýří jeskyně. Stejně tomu bylo i s tajným vchodem do Batmanovy skrýše, ukrytým za dědovými hodinami v Bruceově pracovně. Oba tyto detaily dnes patří do kánonu.

Na plátně se mihla Bruceova přítelkyně Linda Pageová i sluha Alfréd. A jen co se postava Alfréda objevila v kinech po celé Americe, kreslíř Jerry Robinson upravil jeho komiksový vzhled, aby více připomínal herce Williama Austina.

Batman se stal jednou z nejúspěšnějších filmových sérií studia Columbia, zároveň odstartoval slušný byznys s merchandisingem – samolepkami, papírovými Batplány, přezkami na opasek, Batmanovým dekodérem a tak dále.

Prodeje běžely jako po másle, i když se množstvím produktů Batman ani zdaleka nevyrovnal Supermanovi. Jenže Superman žil s americkými domácnostmi pět dní v týdnu díky rozhlasovému pořadu. Batman žádný neměl.

Dne 28. února 1945 se Batman a Robin poprvé objevili v rozhlasovém pořadu Superman. Postupem let bylo Dynamickému duu (z dramaturgických důvodů se zabydlelo v Metropolis) věnováno několik epizod, aby si aspoň Bud Collyer, který propůjčil hlas Supermanovi, mohl dopřát zasloužený odpočinek.

V roce 1949 se na úspěch prvního filmového seriálu s Batmanem pokusilo studio Columbia navázat novým cyklem s názvem Batman a Robin.

Rozpočet byl tentokrát nižší, ale scenárista se snažil více držet komiksové předlohy. S Dynamickým duem nyní spolupracoval komisař Gordon, který dokonce poprvé na stříbrném plátně použil netopýří signál, a ve filmu hrála o něco větší roli i Bruceova tehdejší přítelkyně Vicki Valeová.

Nový seriál bohužel působil jako laciná, amatérská verze projektu z třiačtyřicátého. Kulisy, rekvizity i kostýmy vypadaly, jako by je někdo splácal doma na koleni. Když se 57

TEMNÝ RY TÍŘ

konečně dostal 26. května 1949 do kin, diváci už o filmové seriály neměli zájem. Přestože rozpočet byl titěrný, Batman a Robin finanční očekávání studia nenaplnil.

SOUMRAK SUPERHRDINŮ

Vyjma špatných tržeb z kin se Batmanovi během první dekády podařilo, o čem si ostatní komiksoví kolegové mohli leda nechat zdát. Díky novinovým stripům, hostování v Supermanově rozhlasovém pořadu a dvěma filmovým seriálům překročila idea Batmana hranice komiksového světa a usídlila se v podstatně širším a hlasitějším světě populární kultury.

Což bylo důležité, protože v komiksech, konkrétně v těch superhrdinských, se k něčemu schylovalo. Maskovaní muži (a ženy), kterým se tolik dařilo v období války, najednou vymírali. V době míru móda maskovaných mstitelů rychle opadala a zbylí superhrdinové (Batman, Superman, Wonder Woman a v druhé lize ještě Aquaman a Green Arrow) přihlíželi nástupu westernových, válečných, kriminálních a romantických komiksů.

Novinové příhody s Batmanem byly zrušeny v roce 1946, ale sešitové řady Detective Comics, Batman a World’s Finest se držely až do konce čtyřicátých let, byť proti válečnému období se prodával jen zlomek z původního množství výtisků. Dokud byly batmanovské komiksy k dostání na pultech, existovala naděje, že postavu objeví nové publikum a oblíbí si ji. Nebo že se po vzoru svého kolegy Supermana co nevidět přesune do nového vzrušujícího média zvaného televize.

Batman mohl jen vyčkávat a věřit, že jeho komiksy budou dál měsíc co měsíc vycházet. Když přežil světovou válku, aniž by v ní přišel o uši, tak přece na obzoru nemohlo číhat nic, co by ohrozilo celou jeho existenci, že ano. Že ano?

58

Batmanova vizáž se v 60. letech pozměnila, on sám nicméně nadále zůstával stále stejným lidumilem, který konal dobré skutky za bílého dne. Tvůrci televizního seriálu prohnali módním, popartovým mlýnkem komiksy právě z tohoto období. Porovnejte s…

10

11 … Batmanem, jak vypadal za pět let. Co se mezitím přihodilo? Adam West, to se přihodilo. V reakci na něj se Denny O´Neil a Neal Adams vykašlali na všechno, co by fandům mohlo připomínat televizní seriál, a přetvořili Batmana, který byl do té doby všeobecně přijímaným symbolem superhrdinství, v obsesivního, rozhněvaného samotáře.

12 Batman: Návrat Temného rytíře. Desítky let udržovaný netopýří kánon zhrubnul ve steroidovém opusu od Franka Millera. Jeho Temný rytíř drtil kosti, z Batmobilu se stal tank, a pokud jde o toho netopýra, který původně prolétl otevřeným oknem a inspiroval Bruce Waynea k přijetí identity Batmana – tentokrát způsobil pořádné škody na majetku.

13 (Ze stejného sešitu.) Miller nám zde poprvé odhaluje svého Batmana, ikonického – i když nabušeného – a oblečeného ve známém modrošedém úboru. To, jak Miller zacházel s podobnými celostránkovými výjevy, ovlivnilo podobu superhrdinského komiksu na mnoho let dopředu, ostatně jako celý Návrat Temného rytíře.

14 V příběhu Batman: Rok jedna Miller čtenářům připomněl, že Batmana nedělá jen naditá šrajtofle, špičaté uši a nesmlouvavý přístup.

Záleží mu na tom, aby rozséval strach, a k tomu potřeboval trochu té teatrálnosti.