Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.
Text and illustrations © Toy_Box, 2021 ISBN 978-80-7637-195-8
Tuto knihu bych ráda věnovala Jáchymovi, Klárce, Kristýnce, Máťovi a všem dětem, aby neměly strach.
24
Vypadalo to jako kočka, ale bylo to mnohem větší. Také to nemělo ani nos, ani tlamičku jako kočka. Nemňoukalo to. Kočka to nebyla.
25
„Je to vrána!“ připojila se Klárka. „Je to obrovská černá vrána, která letěla kolem. Ve větru se chytila křídlem za strom a uvízla tam.“ Pak se zeptala maminky: „Je to vrána?“ Ale ta jí neodpověděla. Zrovna myla nádobí po snídani a neměla čas.
26
27
28
„Je to piano!“ vykřikl Jáchym. Piano bylo černé a velké jako ta věc za oknem. „Kdyby to bylo piano, slyšeli bychom, jak hraje,“ namítla Klárka. A měla pravdu. Venku začalo pršet, těžké kapky dopadaly na tu velkou černou věc, a přitom bylo ticho. Piano to nebylo.
29
30
„Je to tma!“ napadlo nakonec Jáchyma. Tmu moc dobře znal. Přišla každý večer a jako závoj pokryla celý svět. 31
Nejdřív tma spolkla venku auta. Pak spolkla stromy a bagry a kočku. A nakonec spolkla celý dům. Když tma spolkne celý dům, jde se spát, to Jáchym věděl. Někdy v noci se do tmy probudil. „Je tady tma!“ volával. „Nic nevidím! Tma mě taky spolkla!“
32
33