Likvidace Československé strany národně socialistické

Také X. sjezdu KSČ se zúčastnili vedoucí představitelé KSSS. V čele sovětské delegace byl Nikita Sergejevič Chruščov (druhý zleva). Na snímku (zleva) s Viliamem Širokým, Antonínem Novotným a Antonínem Zápotockým

Na X. sjezd KSČ navázaly sjezdy satelitních organizací, které komunistickou politiku uváděly do praxe: v únoru 1955 šlo o II. celostátní sjezd ČSM a vzápětí poté II. celostátní sjezd JZD, v dubnu III. sjezd československých obránců míru, a především sjezd KSS a v květnu III. všeodborový sjezd. Všechny měly za úkol „rozpracovávat“ a „realizovat“ závěry stranického sjezdu.

Desátý sjezd KSČ se měl stát východiskem k další stabilizaci československé společnosti. Jeho závěry a usnesení, směřující k rozvoji ekonomiky, zahájení nové etapy kolektivizace zemědělství a zavedení nových sociálních vymožeností pro pracující, naznačovaly, na které oblasti života chtělo vedení KSČ klást v příštích letech důraz. Dramatický vývoj v nadcházejícím období, plný nečekaných zvratů zejména v roce 1956, nedovolil většinu sjezdových usnesení uvést do života: druhá pětiletka, ohlášená na léta 1956–1960, skončila v podstatě neúspěchem, její zadání muselo být několikrát upravováno238) a dosažené hospodářské výsledky v sobě skrývaly zárodky nové krize, která propukla počátkem šedesátých let. Další kolo združstevňování vesnice mohlo začít až v roce 1957, a tak se mohla neprodleně uskutečnit vlastně jen nová sociální gesta a jistá liberalizační opatření, označovaná jako „upevňování lidově demokratického zřízení“.239)

238)

239)

Počátkem padesátých let se militarizace československé společnosti stala součástí všedních dnů

Komunistický režim se široké veřejnosti prezentoval jako obránce míru

Za voláním po obraně míru se skrývala příprava sovětského bloku k válečnému tažení proti demokratickému Západu

Budování podniků těžkého průmyslu patřilo po únoru 1948 k prioritám hospodářské politiky