POZOR!
TATO KNIHA OBSAHUJE:
CARODEJNICE!
TAJNÉ KÓDY!
Strašidla!
bludiste! a dalsí
NEBEZPECÍ!
%
%
Seznamte se s Warrenem XIII.
O takovém dětství se vám nezdálo ani v těch nejbláznivějších snech. Warren XIII. je dědicem a správcem starobylého rodinného hotelu, kde se děje jedna podivná věc za druhou. Nestačí, že se z Warrenovy tety a jejích sester vyklubou čarodějnice. Někde v domě se navíc skrývá kouzelný poklad známý jako Vševidoucí oko. Aby jej však Warren našel a neztratil přitom hlavu (doslova), bude muset rozluštit spoustu hádanek, tajných kódů a dalších tajemství. Co je to za divného tvora, který se skrývá v kotelně?1 Kdo je dívka, jež se plíží jako duch zahradním bludištěm? 2 A proč je jediný host v hotelu celý ofačovaný? 3 Warren XIII. a Vševidoucí oko je kniha, jakou jste si vždycky přáli mít — plná fantastických vynálezů, překvapení i originálních černorudých ilustrací, stejně spletitých a strašidelných jako křivolaké chodbičky hotelu. Jejímu kouzlu podlehnou nejen fanoušci Tima Burtona, Roalda Dahla nebo Neila Gaimana, ale všichni ti, kdo se rádi bojí a smějí současně.
I .
W A R R E N
XIII.
S p r á v n é od p o v ě di 1 — Pardon, ale o tom nesmíme mluvit. 2 — Nepochybně je pouhým výplodem vaší fantazie. 3 — Na to se přece nesluší ptát, nemyslíte?
Č ten á ř i
A
VŠE VIDOUCÍ
OKO DEL RIO
K N I H A P RV N Í: V ŠE V I DOUCÍ OK O www . p ase k a . c z
S l e d u j W arrena na WA R R E N T H E 13 T H .C O M
S TA E H L E
A
Vševidoucí oko Napsala
I l u s t r ova l
TA N I A DE L R IO
W I L L STA E H L E
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
Warrena XIII. vytvořil Will Staehle
2
warrenXIII_sazba2.indd 2
20.01.2017 7:47:46
a Vševidoucí oko
warrenXIII_sazba2.indd 3
Napsala TANIA DEL RIO
Ilustroval a graficky upravil WILL STAEHLE
20.01.2017 7:47:47
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
Tania del Rio – Will Staehle Warren XIII. a Vševidoucí oko Z anglického originálu Warren the 13th and the All-Seeing Eye, vydaného nakladatelstvím Quirk Books ve Filadelfii roku 2015, přeložila Barbora Punge Puchalská Redakce textu Naďa Špetláková Grafická adaptace a sazba písmem Regula Martina Šviráková Vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o. v Praze roku 2017 jako svou 1780. publikaci Odpovědný redaktor Jakub Sedláček Technický redaktor Vojta Sedláček Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s., Štefánikova 2, Český Těšín Vydání první. 224 stran ISBN 978-80-7432-720-9 Knihy Nakladatelství Paseka žádejte u svých knihkupců nebo na adrese: Nakladatelství Paseka, obchodní oddělení Chopinova 4, 120 00 Praha 2 Tel.: 222 710 751, e-mail: paseka@paseka.cz Aktuální informace o knihách Nakladatelství Paseka najdete na www.paseka.cz, www.facebook.com/pasekanakladatelstvi www.twitter.com/knihypaseka, instagram.com/knihypaseka WARREN THE 13 TH AND THE ALL-SEEING EYE Copyright © 2015 by Will Staehle & Tania del Rio Designed by Will Staehle Illustrations by Will Staehle Engravings collected by Unusual Corporation and Shutterstock.com Warren the 13 th is © and a trademark of Unusual Corporation All rights reserved First published in English by Quirk Books, Philadelphia, Pennsylvania 4 This book was negotiated through Josef Kolar, Foreign Rights Sales
warrenXIII_sazba2.indd 4
20.01.2017 7:47:47
našim rodičům
warrenXIII_sazba2.indd 5
20.01.2017 7:47:48
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
TADY
je
UŽIJTE SI JÍZDU
TÍMTO SMEREM
d
6
warrenXIII_sazba2.indd 6
20.01.2017 7:47:49
K a p i toly
I. V níž přijíždí tajemný host . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 08 II. V níž se Warren věnuje četným povinnostem . . . . . . . . . 22 III. V níž Warren vejde do zahradního bludiště . . . . . . . . . . 36 IV. V níž je Warren poslán do kotelny . . . . . . . . . . . . . . . 46 V. V níž se Warrenovi dostane tajemné pomoci . . . . . . . . . 58 VI. V níž se Warren radí s panem Friggsem . . . . . . . . . . . . 66 VII. V níž Warren čelí sněmu trojúhelníkových čarodějnic . . . 80 VIII. V níž Warren potká ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 IX. V níž má Warren velmi, velmi, velmi napilno . . . . . . . . 98 X. V níž Warren I. ukáže prstem na rodinné tajemství . . . 112 XI. V níž Warren s Petulou podniknou pátrání . . . . . . . . . 122 XII. V níž je Warren zrazen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 XIII. V níž je pan Friggs v nebezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 XIV. V níž je vyřčeno poslední kouzlo . . . . . . . . . . . . . . . . 160 XV. V níž je nalezeno „srdce hotelu Warren“ . . . . . . . . . . . 172 XVI. V níž je rozluštěna poslední hádanka . . . . . . . . . . . . 180 XVII. V níž se Warren [málem] utopí . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210
warrenXIII_sazba2.indd 7
20.01.2017 7:47:51
Kapitola 1. • V NÍŽ PR IJÍŽ DÍ •
ta j e m n ý
H
b
warrenXIII_sazba2.indd 8
T S O
C
20.01.2017 7:47:51
7
Hotel
8
WA R R E N �JEDNA MILE
warrenXIII_sazba2.indd 9
20.01.2017 7:47:52
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
WA R R E N X I I I .
Z komínové hlavy se ozvalo výstražné havraní zakrákání, ale Warren stejně nakoukl dovnitř. Komín byl jako obvykle ucpaný novinami, kousíčky látky, klacíky, větvičkami a dalším odpadem. Zevnitř na něho civěla šestice černých schoulených opeřenců, jimž komín sloužil jako hnízdo. „Zmizte!“ zavolal na ně Warren.
přešel po špičkách střechu hotelu Warren
a staré břidlicové tašky zachřestily jako kosti. Do zad se mu opřel štiplavý podzimní vítr a už už to vypadalo, že hoch ztratí rovnováhu, ale ustál to. Pád ze střechy sedmipatrové budovy bylo to poslední, co ho trápilo. Musel zprovoznit komín.
10
warrenXIII_sazba2.indd 10
20.01.2017 7:47:53
ŠE ST PA L IČ AT ÝCH H AV R A N Ů
Havrani se ani nehnuli. „Kolem je spousta hezkých stromů. Kšá!“ Jenže na ptáky žádné kšá nezabralo. Dál jako by předstírali, že je Warren neviditelný. „Asi to budeme muset udělat po zlém,“ povzdechl si. Warren tuhle práci prováděl nesčetněkrát. Aspoň jednou nebo dvakrát do měsíce vylezl na střechu a odstranil z komína hnízdo dřív, než celý hotel vyplnila mračna kouře. Ale dnes ráno se havrani tvářili zvlášť paličatě. Blížila se zima a potřebovali si najít nějaké teplé místečko, na kterém by přečkali chladné počasí. „Co kdybych vás polil vodou?“ navrhl Warren. „Jak by se vám to líbilo?“ Ptáci věděli, že blufuje. Jeden zaklapal zobákem, ale ostatní dál klidně podřimovali. A tak se Warren přikradl k hřebeni střechy, kde stála pokřivená korouhvička, odšrouboval špičatou kovovou tyč a strčil ji do komína. „Jestli budu muset, použiju sílu,“ zahrozil odhodlaně. „Zmizte odtamtud, nebo bude zle!“ Havrani si ani peříčko nenačechrali. Věděli, že Warren je příliš velká měkkota, než aby do nich šťouchal tyčí.
Bylo jasné, že Warrenovi zbývá jediná možnost. „Jestli okamžitě nezmizíte,“ prohlásil, jak nejvýhružněji dovedl, „dojdu pro tetu Annakondu a ta už si to s vámi vyřídí.“ Do havranů jako když střelí. Vylétli z komína a s krákáním se zprudka vznesli k nebi, až z nich létala pírka. Ochomýtali se kolem hotelu dost dlouho na to, aby věděli, co je Annakonda zač; s její trpělivostí si neodvažoval zahrávat nikdo – dokonce ani ten nejostřílenější havran. Warren je sledoval, dokud z nich nezbývaly jen černé tečky proti bledé rozednívající se obloze. Hrozně nerad je plašil, ale nedávali mu na výběr. Rozhlédl se ze svého místa vysoko nad zemí. Výhled nebyl ničím zvláštní.
11
warrenXIII_sazba2.indd 11
20.01.2017 7:47:54
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
Hotel Warren byl na míle daleko jedinou stavbou; nešťastně se vypínal na kopci uprostřed bezútěšné šedivé krajiny a byl obklopený lesy plnými stejně bezútěšných a seschlých stromů. Člověk mohl prochodit hodiny, aniž by v kterémkoliv směru narazil na cokoliv zajímavého. Ale Warrena ten skličující výhled nezajímal. Hleděl dál, až za obzor, ke zbytku existujícího světa. Představoval si velká města a džungle, mořské přístavy a pouště, krajiny, které znal jen z knih. Všechna místa, která by tak rád navštívil… Nebýt toho, že mu bylo dvanáct a byl dědicem rodinného hotelu, v němž pracoval jako jediný poslíček, údržbář, hubitel, pokojský a kluk pro všechno. Warren XIII. prožil v hotelu celý svůj život, stejně jako jeho otec a jedenáct dalších Warrenů před ním. S povzdechem se vrátil ke krušnému čištění komína. Brzy měl ruce černé od
sazí. Vytahal z komína množství klacíků, větviček a hrst podivnějších, nečekanějších předmětů: dámský krajkový čepec, zrezivělý pilníček na nehty, koláčovou formu, a dokonce i pytlík kuliček, v němž poznal svůj vlastní. Zatímco si lámal hlavu nad
tím, jak mu havrani mohli ze zásuvky stolu v podkrovním pokoji uzmout pytlík kuliček, upoutalo ho tlumené vrčení. Warren zamžoural do časně ranní mlhy. Ke svému úžasu zahlédl v lese nějaký pohyb. Mezi stromy, ukrytý pod příkrovem hubených holých větví, se proplétal velký tmavý obrys. V lesích kolem hotelu se to jen hemžilo medvědy a divočáky, ale tenhle tvor byl větší než
12
warrenXIII_sazba2.indd 12
20.01.2017 7:47:56
AUTOMOBIL!
kterékoliv zvíře. Znovu zavrčel a Warrenovi poskočilo srdce. Tohle nebylo žádné obyčejné stvoření. Byl to automobil! Warren neviděl auto od chvíle, kdy z hotelu prchl poslední host a zařekl se, že už se nikdy nevrátí. Uběhlo pět dlouhých let bez jediného návštěvníka. Když se auto vynořilo na hřebeni kopce, Warren vykulil oči. Konečně přijíždí někdo, kdo se u nich ubytuje! Auto projelo kdysi honosnou železnou bránou a zastavilo u vstupních dveří hotelu. A přesně v tu chvíli Warrenovi blesklo hlavou, že přivítat nově příchozí a pomoct jim se zavazadly je úkol pro něj. Když se s praskáním probral k životu hotelový telefon – v komíně se rozezvučel jeho plechový zvuk – a skrz praskání zahlaholil panický hlas strýce Ruperta, Warren sebou trhl. „WÁRRÉÉNÉÉÉ!“ Okamžitě se musel dostat do foyer! Zvažoval, že by si zkrátil cestu komínem, ale sedm pater bylo přece jen vysoko. Místo toho se odrazil z boku střechy, chytil se rukou okapové roury a proskočil oknem do podkroví. S žuchnutím přistál ve svém přeplněném pokojíčku a na malou postel a stůl se snesla mračna sazí.
Dřív Warren spával v jednom z velkých pokojů v prvním patře hotelu, ale teta Annakonda kolem sebe neměla ráda děti, a tak se jí musel klidit z cesty. Vykázala ho do nejvyššího podlaží hotelu, vzdáleného celých sedm poschodí od foyer, v němž vykonával většinu práce. Warren upaloval k místu, kde byla v podlaze padací dvířka, nadzvedl je, sešplhal po dřevěném žebříku a hlučně dopadl na chodbu v sedmém patře. Rychle se postavil na nohy a vyběhl k hlavnímu schodišti, hlavou mu vířila jedna možnost za druhou. Co je ten tajemný host zač? A proč přijíždí právě k nim do hotelu?
13
warrenXIII_sazba2.indd 13
20.01.2017 7:47:56
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
Když byl Warren malý, všechno bylo úplně jinak. V té době byly pokoje v hotelu zarezervovány na měsíce dopředu. Celou noc se po příjezdové cestě trousily luxusní vozy, hosté přijížděli ve velkém stylu – muži ve smokinku a s cylindrem na hlavě, dámy v luxusních róbách ověnčené šperky a perlami. Každého z nich vítal tucet poslíčků ve slušivých stejnokrojích a odnášel jim zavazadla na vypulírované bronzové vozíky, zatímco kolem majestátně proplouvali vrchní sluhové s tácy s limonádou a sušenkami. V oněch dobách měli obrovské množství zaměstnanců hluboce oddaných myšlence udržovat hotel v prvotřídním stavu. Živé ploty byly vzorně zastřižené, koberce vysáté, nábytek bez jediného smítka prachu, tapety vydrhnuté. Rota pokojských povlékala měkké matrace čistě vypraným ložním prádlem a každý roh projasňovaly vysoké vázy s čerstvými květinami. Ale to už bylo dávno, hotel tehdy řídil Warren XII. Zemřel, když bylo Warrenovi XIII. teprve sedm let a byl příliš malý na to, aby převzal vedení tak velikého podniku. Místo toho se úkolu ujal jeho strýc Rupert. Naneštěstí byl líný a práce mu nevoněla, což znamenalo, že to s hotelem šlo rychle z kopce. Zaměstnanci dali výpověď. Trávníky zarostly plevelem. Hosté
zkracovali pobyt a nakonec přestali jezdit úplně. Do roka a do dne se většina pokojů uvolnila a od té doby zůstávala neobsazená. Teď hotel připomínal spíš dům duchů než oblíbenou prázdninovou destinaci. Kdysi vycíděné okenní tabule byly popraskané nebo rozbité; okenice visely nakřivo a celá budova zoufale volala po nátěru. Uvnitř to nebylo o moc lepší. Vybledlé tapety se ve spojích odlepovaly. Kohoutky kapaly, panty skřípaly, palubky vrzaly. Hernu, kavárnu nebo kteroukoliv jinou společenskou místnost celou věčnost nikdo nepoužíval. Kulečníkový stůl pokrývala vrstva prachu. Nábytek byl zahalený zatuchlými starými prostěradly, která stoly a židle proměňovala v zavalité malé duchy. „WÁRRÉÉNÉÉÉ!“ Z domácího telefonu znovu zakvílel hlas strýce Ruperta a vytrhl Warrena ze snění. Ten zapudil vzpomínky a ještě rychleji seběhl po točitém schodišti, sto třetí schod [který ve skutečnosti chyběl] přeskočil a jen těsně se vyhnul hotelovému
14
warrenXIII_sazba2.indd 14
20.01.2017 7:47:56
STRÝC RUPE RT PA NIK A ŘÍ
hlemýždi, jenž si to šinul po podestě ve třetím patře. Poslední dvě patra Warren sjel po zábradlí a se smykem přistál, celý udýchaný, ve foyer na oprýskané šachovnicové podlaze z mramoru. Strýc Rupert stál u okna, vykukoval zpoza záclony a uhlazoval si vlasy. „Venku na cestě je auto,“ vykoktal. Warren se k němu připojil a vykoukl ven. Uniformovaný řidič právě z kufru auta vykládal malou červenou aktovku, ale pasažér zůstával sedět uvnitř, jeho tmavý obrys se rýsoval proti zadnímu okénku. „Asi nějaký host,“ řekl Warren. „Ale co tu dělá host?“ zvolal Rupert. „Sem přece nikdo nejezdí. Už celé roky! Jen se podívej, jak to tady vypadá.“ To tedy ano, na foyer se stejně jako na zbytku hotelu podepsal zub času. Jako by slunečnímu svitu cosi bránilo; jediným zdrojem světla byl zašlý lustr, jenž se držel stropu jako nějaký hmyz. Blikal a praskal, jako by měl každou chvíli zhasnout nadobro. Pod ním stála vybledlá pohovka z rudého sametu pokrytá tlustou vrstvou prachu – až na velký kulatý flek tvarem připomínající Rupertovo tělo [často si tu dával šlofíka]. „Není to tak špatné,“ pronesl Warren vesele. „Dnes odpoledne můžu ve foyer
utřít prach. Hned bude všechno vypadat jako nové.“
Rupert bezmocně civěl na nástěnný věšák s klíči, který visel za recepcí. „Který pokoj je nejlepší? Nikdy jsem v žádném nebyl.“ „Vhodný bude kterýkoliv,“ odpověděl Warren. „Pro jistotu je každý týden všechny uklízím a vysávám. Vždycky jsem věděl, že tento den jednou přijde.“ Dveře hotelu se rozlétly, až to zasvištělo, a do vstupní haly vpadla vysoká, hubená postava. Byla oblečená celá v černém s výjimkou bílých obvazů, jimiž měla omotanou podivně protáhlou hlavu. Ještě překvapivější bylo, že host neměl žádná zavazadla – pouze malou červenou aktovku. Warren slyšel, jak v ní cinkají křehké skleněné předměty. Rupert na tu podivnou postavu koukal s otevřenou pusou.
15
warrenXIII_sazba2.indd 15
20.01.2017 7:47:59
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
Fig. 4 16
warrenXIII_sazba2.indd 16
20.01.2017 7:48:01
ZÁHAD NÝ HOST
„Vivivítejte v hotelu Warren, pane,“ uklonil se Warren mírně. Odpovědí mu bylo ticho. „Jsme velmi potěšeni, že vás zde můžeme přivítat. Jmenuji se Warren. A vaše ctěné jméno?“ Host neodpověděl. „Odkud k nám přijíždíte?“ Další hluboké ticho. „Přijíždíte zdaleka?“ Kdesi v dálce zacvrkal cvrček. Host sáhl do záhybů dlouhého černého svrchníku a s ladným lupnutím z něj vytáhl kartičku. Warren se pro ni pokusil natáhnout, ale dotyčný ji držel tak, že na ni nedosáhl. Warren viděl, že je na ní rytina postele s nebesy. „Chtěl byste pokoj s postelí!“ zvolal. „No ovšem! Hned vás ubytujeme.“ Významně pohlédl na strýce, který nepřestával na nově příchozího civět. „Potřebujeme jen klíč… Strýčku Ruperte?“ Rupert se konečně vytrhl z transu. „Ano, ano, jistě! Hned to bude!“ Otočil se k přihrádce s klíči, stále ohromený tou širokou nabídkou, a Warren se chystal vzít hostu zavazadlo. „S radostí vám odnesu tašku na pokoj. Výtah je bohužel mimo provoz.“ Host si aktovku pevně přivinul k tělu, jako by byl poslíček nakažený.
„Promiňte,“ omluvil se Warren a couvl. „Tady to máme,“ zahlaholil Rupert a v napřažené ruce držel kropenatý mosazný klíč na roztřepené šňůrce. „Klíč od vašeho apartmá. Má nádherný výhled! A na klíči je natištěné číslo pokoje, kdybyste náhodou zabloudil na našich překrásných chodbách.“ Warren si strýce skepticky měřil. Nazývat kteroukoliv chodbu v hotelu „překrásnou“ či kterýkoliv z pokojů „apartmá“ bylo pěkně přitažené za vlasy a žádný z pokojů rozhodně neměl nic, co by se dalo považovat za „nádherný výhled“. Držel však jazyk za zuby; cizinec natáhl sukovitou ruku a klíč mu vyškubl. Warren se za ním pustil nahoru po vrzajícím schodišti. Když už mu nemůže nést tašku, aspoň ho doprovodí až do pokoje. Ale host se otočil jako na obrtlíku a – lup! – vytáhl další kartičku, na které stálo velké červené „X“.
17
warrenXIII_sazba2.indd 17
20.01.2017 7:48:36
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
Warren si to vyložil jako „Nechte mě na pokoji“, a tak se neobratně uklonil a vrátil do foyer. „Zajímalo by mě, jestli čeká, že dostane snídani,“ zauvažoval nahlas. „Divný patron,“ zamumlal Rupert. „Ani se nám nepředstavil.“ Bleďoch, pojmenoval ho v duchu Warren a představil si, co by se mohlo pod všemi těmi obvazy ukrývat. Rány? Jizvy? Třetí oko? Nos obrácený vzhůru nohama? Ať už to bylo cokoliv, muselo to být něco
jak si to dlouhými kroky rázuje do foyer. Strýc Rupert byl malý a podsaditý, kdežto jeho novomanželka byla přesný opak: vysoká, elegantní a štíhlá. Dlouhé černé vlasy měla pevně stažené do drdolu, který vypadal, jako by měla na hlavě svinutou zmiji. „Mám snad slyšiny?“ zeptala se. „Nebo se na příjezdové cestě skutečně objevil automobil?“ „Má překrásná královno! Má lásko!“ zvolal Rupert a samým opojením zrudl. „Nemýlíš se. Skutečně máme nového hosta! Báječný chlapík! Právě přijel.“ „Nepovídej,“ zabroukala Annakonda a podrbala Ruperta pod bradou, jako by byl kocour. Ruměnec mu rozpálil tváře do červena a z masitých rtů mu uniklo tiché zavrnění. Warren měl co dělat, aby se mu nezvedl žaludek. „Mrzí mě, že jsme se minuli.“ Warrenův strýc Rupert a teta Annakonda se vzali před pouhými čtyřmi měsíci a stále cukrovali jako novomanželé. Než se viděli osobně, půl roku si jen dopisovali. Rupert byl při prvním setkání tak okouzlen, že téměř okamžitě požádal Annakondu o ruku. „Ach, miláčku,“ řekl a dlouze si povzdechl. „Jsi ke mně příliš laskavá.“ „Ne, to ty jsi příliš laskavý ke mně,“ zdůraznila Annakonda.
dost hrozného. Proč by měl člověk jinak ofačovaný celý obličej? Ze zasnění Warrena vytrhl klapot podpatků. Když se otočil, spatřil tetu Annakondu,
18
warrenXIII_sazba2.indd 18
20.01.2017 7:48:37
DVA DR A HOU Š C I
drahoušku, doufám, že jsi našeho váženého hosta doprovodil do pokoje,“ usmála se, až jí kolem očí vyskákaly drobné vrásky jako pavoučí nožky. „Nechtěl, abych mu pomohl.“ „On tě odmítl? Ach, ty můj chudáčku Warrene, doufám, že nejsi zklamaný,“ prohlásila Annakonda. „Pravdou je, že jsi podivně vypadající dítě, ale to není důvod, aby k tobě dospělí byli oškliví.“ Mluvila tak sladce, že strýc Rupert vůbec nepostřehl urážku, která se v jejích slovech skrývala. Warren ji ignoroval. Věděl, že má pár zvláštních rysů – ropuší obličej, popelavou pleť, křivé zuby –, ale byl pyšný na svoje krásné vlasy. Všechny jeho předky do jednoho zdobila bujná hříva a Warren byl přesvědčený, že bohatě vyvažuje jeho nejhorší vady.
dodal Rupert. „Od chvíle, kdy jsi mi vstoupila do života, se cítím jako nový člověk!“ „Ne, to já mám štěstí,“ nedala se Annakonda, rozpřáhla ruce a zavířila v piruetě. „Jsi můj milovaný princ Krasoň a přivedl jsi mě do tohoto báječného pohádkového hradu!“ Warren ty jejich zamilované řečičky už nemohl dál poslouchat. Pokusil se tajně zmizet, ale teta za ním zavolala. „Warrene,
19
warrenXIII_sazba2.indd 19
20.01.2017 7:48:38
WA RREN XIII. A VŠE V IDOUCÍ OKO
„Musím zamést saze u sebe v pokoji,“ řekl. „Když dovolíte.“ „Ale jistě, drahoušku,“ zašvitořila Annakonda. „Vím, jak moc tě domácí práce baví. Velmi nerada bych tě od nich zdržovala.“ Když Warren stoupal po schodech, slyšel, jak se strýc pochichtává. „To je ale malý podivín. Co je to za chlapce, že ho baví domácí práce? To rozhodně nemá po mně.“
Warren XII. by byl ze strýce Ruperta zklamaný. Odjakživa zastával názor, že tvrdá práce posiluje charakter. Warren vyšel po schodech do komory ve druhém patře a otevřel dveře. A překvapeně uskočil. Uvnitř na něho čekala teta Annakonda! „Že ti to ale trvalo,“ sykla a vrazila mu do rukou koště. „Jak jste se –“ chtěl se Warren už už zeptat, jak se dostala do druhého patra, aniž by kolem něho prošla po schodech, ale pak si to rozmyslel. Teta v jednom kuse nečekaně mizela a zase se objevovala. Patřilo to k jejím četným záhadným schopnostem. Annakonda udělala krok vpřed a vztyčila se nad svým drobounkým synovcem. Sukovité ruce měla pevně zapřené v kostnatých bocích rýsujících se skrz látku šatů. Usměvavý výraz, který nosila před manželem, byl tentam; v tmavých očích se jí teď nebezpečně blýskalo a tvář měla zkroucenou do vzteklé grimasy. „Pověz,“ zasyčela. „Kdepak je ten tajemný host? Jaké má číslo pokoje?“ „Nevím,“ odpověděl Warren a choulil se před jejím nahněvaným pohledem. „Klíč mu dal strýc Rupert. Neviděl jsem, kam šel.“
„Jistě že ne, má lásko,“ zasmála se teta. „Na takové úkoly jsi příliš urozený.“ Warren si vzdychl. Strýc Rupert nebyl urozený – byl jen líný jako veš. Nikdy se neobtěžoval nic opravit, vyčistit nebo udělat cokoliv, co by vzdáleně připomínalo práci. Warren věděl, že jeho otec
20
warrenXIII_sazba2.indd 20
20.01.2017 7:48:38
A N NA KON DI NA P R AVÁ P OVA H A
„Jak vypadal? Co říkal?“ „Byl vysoký a hubený… a celý v černém. S výjimkou obličeje, který měl ofačovaný bílými obvazy. Nemluvil, dorozumíval se jen prostřednictvím kartiček a nesl si červenou aktovku.“ „A co Vševidoucí oko?“ vyhrkla Annakonda. „Zmínil se o Vševidoucím oku?“ „Ani slovem,“ opáčil Warren. „Myslím, že tudy jen projíždí.“ „Určitě mu jde o Oko,“ vydechla. „Určitě! Proč by jinak na tohle příšerné místo někdo jezdil? Hledá Oko a chystá se ho ukrást.“ Warren toho o Vševidoucím oku, záhadném pokladu, který se ukrýval – aspoň Annakonda o tom byla přesvědčená – kdesi v hotelu, slyšel už spoustu. Začala se v yptávat jen pár dní po svatbě s Rupertem. Warren věděl, že Oko je pouhá legenda, stejně jako obří hmyz, jenž se prý potuluje v lesích, nebo duchové, kteří údajně straší v zahradním bludišti. „Nemyslím, že by přijel kvůli Vševidoucímu oku,“ namítl Warren. „Jsi dítě a nic nevíš,“ utřela ho Annakonda. „Až tajemného hosta uvidíš příště, chci, abys mi dal okamžitě vědět. Rozumíš?“
„Rozumím,“ přikývl Warren. „Pak zavři dveře a nechej mě být.“ „Mám vás nechat tady? V komoře?“
rekla jsem, zavri dvere! Warren zavřel dveře od komory. Měl takové tušení, že kdyby je znovu otevřel, Annakonda by byla fuč. Ale na to, aby to zkusil, byl příliš vystrašený. Místo toho popadl koště a vylezl po schůdcích do podkroví.
SMETY SMET
21
warrenXIII_sazba2.indd 21
20.01.2017 7:48:38
warrenXIII_sazba2.indd 22
20.01.2017 7:48:41
Kapitola 11. • V NÍ Ž SE •
WA R R E N VENUJE
Cetným
• POVINNOSTEM •
warrenXIII_sazba2.indd 23
20.01.2017 7:48:42