e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 27
PÒVOD Smysl vychází najevo s cílem, cíl se skr˘vá v pÛvodu
T
ázat se po smyslu Ïivota je oprávnûné, neboÈ svût se snaÏí dospût ke koneãnému cíli – návratu k Bohu. Smysluplné je v‰e, co tomuto cíli slouÏí. Cesta nemusí b˘t pfiímá a mÛÏe b˘t spojena i s bolestn˘mi zku‰enostmi. Protismyslné je v‰e, co návrat bezdÛvodnû zdrÏuje a klade do cesty zbyteãné pfiekáÏky. Îivot ãlovûka má smysl, kdyÏ má smysl svût, lidstvo jako celek a historie jeho v˘voje. Tohle v‰echno mÛÏe mít smysl jen tehdy, je-li to dílo tvÛrce, kter˘ své konání spojil s nûjak˘m zámûrem. Jinak by byl vznik svûta a jeho v˘voj pouh˘m fietûzcem vedle sebe stojících náhod. Je-li svût dílem boÏského Stvofiitele, pak je smysluplné se domnívat, Ïe tvÛrce vtiskl svému dílu, tedy i lidskému Ïivotu, nûjak˘ smysl, Ïe základem svûta je urãitá celková koncepce, která smûfiuje k cíli, a Ïe pfiibliÏování se k tomuto cíli dává v‰emu lidskému konání a utrpení smysl. Pokud se nûkdo rozhodne, Ïe nebude myslet na smysl celku, pak je i otázka po smyslu Ïivota nepatfiiãná. NeboÈ: Kdo cíl nemá, cestu nezná. V kruhu bude se toãit, Ïivot nemoha proÏít... CHRISTIAN MORGENSTERN
Koneãn˘ cíl je patrn˘ do té míry, do jaké je jasn˘ pÛvod, kter˘ dal procesu vzniku smûr. Abych vám mohl lépe pfiiblíÏit pfiedstavu vzniku, budu pouÏívat obrazná vyjádfiení, opírají27
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 28
cí se o znám˘ svût pojmÛ. Mûjte tedy prosím na pamûti, Ïe se jedná jen o technickou záleÏitost, o nástroj dorozumûní. RovnûÏ prosím o pochopení, Ïe uvádím souvislosti pouze v hrub˘ch rysech.
Stvofiení Otec Pfiedstavte si, Ïe BÛh v sobû nesl v‰e, co je známé z jeho pozdûj‰ího díla, ale je‰tû bez formy a tvaru. V‰e tvofiilo jak˘si vesmírn˘ celek bez prostoru a ãasu. BÛh si vystaãil sám se sebou, zasnûnû na sebe hledûl a spokojenû se usmíval, dokud neprocitl z této letargie. Tato jednota v‰ehomíra znamenala samotu, ale BÛh zatouÏil po spoleãenství. Rozhodl se vyjmout ãást svého vnitfiního svûta a postavit ji proti sobû. Vytvofiil rozdíl mezi vnitfiním a vnûj‰ím, a to tak, Ïe se – obraznû fieãeno – stáhl do sebe a ustoupil do pozadí. V‰e, co nechal vystoupit z vnitfiního svûta navenek, obdafiil formou, ale nikoliv ve smyslu hmotné podoby, n˘brÏ ve smyslu, v jakém obvykle hovofiíme o formû my‰lenky, struktury, úsmûvu ãi mlãení. Jako první ze sebe vytvofiil Matku a Syna. Matka tedy není synovou matkou, n˘brÏ spí‰e sestrou. Mûla v‰ak nicménû k Synovi matefisk˘ vztah a on ji respektoval jako by jeho matkou byla. Matka a Syn existovali uÏ odedávna, ale nyní jim BÛh dal jejich vlastní existenci, urãitou samostatnost. PÛsobili ov‰em stále v souladu s ním, neboÈ vyzafiovali Ducha svatého, svûtlo, které v‰echny tfii sjednocuje. BÛh tedy získal trojí podobu, mluvíme o trojjedinosti Boha. Nyní se z Boha stal Otec. Vyvinulo se spoleãenství, spojené láskou a vûrností, jaké známe z pozemského vztahu mezi matkou a dítûtem, kter˘ po narození dítûte získá rovnûÏ jinou podobu.
28
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 29
Matka Matka pfied Bohem cel˘ den tanãila, k jeho i její radosti. Podobnû popisuje bible i svatou Îofii, která má nûkteré rysy Matky: Hospodin mû vlastnil jako poãátek své cesty, dfiíve neÏ co konal odedávna. Od vûkÛ jsem zasvûcena, od poãátku, od pravûku zemû. ... byla jsem mu vûrnû po boku, byla jsem jeho potû‰ením den ze dne a radostnû si pfied ním hrála v kaÏd˘ ãas. (Pfi 8,22–30) Od této chvíle se Matka podílela na stvofiení. Otcovy v˘tvory byly jak˘msi pravzorem, pfiedobrazem. Matka je pfiijala jako dárek, laskala se s nimi, usmívala se na nû, brala je do náruãí, halila je do rouch a starala se o nû jako o dûti; to znamená: dávala jim tûlesnou podobu, ale ne ve smyslu hmoty, n˘brÏ asi tak jako mají tûlesnou podobu andûlé. Z pouhé existence vytváfiela bytí a tím souãasnû i jeho mnohotvárnost. TakÏe Otec stvofiil pravzor napfiíklad andûla nebo archandûla jako tvar, fiád, strukturu a my‰lenku, jako jak˘si ideální obraz a vloÏil ho do rukou Matky, která vtiskla této struktufie materiální podobu: vytvofiila z pravzoru andûla velké mnoÏství jednotliv˘ch andûlÛ a dala jim také jména. Pro lidskou du‰i platí ov‰em v˘jimka. Otec nevytvofiil obecn˘ pfiedobraz ãlovûka jako takového, ale pfiedobraz kaÏdého jednotlivého ãlovûka a potom ho vloÏil do rukou Matky. Pestrost lidí není tedy dílem Matky, n˘brÏ Otce. Ale i lidskou du‰i vytvofiil Otec pouze jako formu, jako vnitfiní strukturu. Matka ji „oblékla“ a propÛjãila jí „materiální“ podobu. V bibli je psáno: BÛh stvofiil ãlovûka, aby byl jeho obrazem ..., jako muÏe a Ïenu je stvofiil. (Gn 1,27) 29
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 30
Bible zde fiíká: MuÏ a Ïena odpovídají obrazu boÏího tvÛrce, pfii stvofiení pÛsobili muÏ a Ïena spoleãnû. Ale také: BÛh „je“stvofiil – kaÏdého zvlá‰È /plurál/, v jejich rÛznosti od samého poãátku. Vidíme tedy, Ïe lidské du‰e jsou v˘plodem velice ãasn˘m, nevznikají teprve pfii poãetí nebo narození /nebo nûkdy mezitím/, n˘brÏ musely velice dlouhou dobu ãekat, neÏ mohly vstoupit do nûjakého pozemského tûla. Uvûdomme si, jak obrovské obzory se tímto zji‰tûním pfied námi otvírají.
Syn Lidské du‰e bloudily kolem Syna, kter˘ se k nim choval jako bratr. Ukazoval jim klikatou cestu zpátky k Otci. Návrat je dokonán, aÏ do sebe ãlovûk pojme ve‰kerou rozmanitost svûta, a tím dosáhne jakési „dokonalosti“. V‰ichni jsme pravou podobou Otce, neboÈ jsme v‰ichni byli stvofieni jako ideální pfiedobraz, ov‰em jeden kaÏd˘ jedineãn˘ a nezamûniteln˘, neboÈ Otec v sobû tuto rozmanitost obsahuje. V kaÏdém ãlovûku se Otec projevuje jin˘mi aspekty. âím lépe nyní ãlovûk pozná Ïivot v jeho mnohotvárnosti, ãím více zku‰eností s láskou a s porozumûním nabude, tím se stane dokonalej‰ím, jin˘mi slovy – tím více se bude podobat Otci. Komu by se snad podafiilo proÏít úplnû v‰echno a nasbírat ve‰keré zku‰enosti, ten by v sobû pak nesl celé univerzum a podobal se Otci natolik, Ïe by se s ním – alespoÀ z tohoto hlediska – ztotoÏnil. Syn dbá na to, aby se ãlovûku dostalo plnosti Ïivota. To znamená, aby se dostal do rÛzn˘ch Ïivotních situací, ale neustrnul v nich, aby stále pfiekraãoval hranice zku‰eností, pro‰el mnoha Ïivoty, dokázal je vstfiebat, stále se vyvíjel, tedy aby nebloumal bezcílnû sem a tam, ale z kamínkÛ proÏitého pomalu vytváfiel celek. Syn tedy k dokonalosti Ïivota pfiidává jeho plnost a mnohotvárnost. 30
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 31
Nakonec ãlovûk nese v‰e ve své pamûti. NeboÈ Syn dává ãlovûku i schopnost pamatovat si. ¤íká: „VzpomeÀ si, Ïe pochází‰ od Otce, Matka ti dala podobu, a vûz, Ïe Syn ti pomáhá svobodnû Ïít. V‰e, co jsi proÏil, nepfiijde v zapomnûní, n˘brÏ bude uchováno ve vzpomínkách.“ âlovûk je tedy od poãátku vûrn˘m obrazem Boha, neboÈ byl stvofien jako jeho dokonal˘ pfiedobraz, i kdyÏ pouze v dílãím aspektu. AÏ uskuteãní svÛj návrat, k dokonalosti pfiibude úplnost, to znamená, Ïe v sobû ponese Boha ve v‰í jeho mnohotvárnosti a splyne s ním. Pokud se nyní ptáte: „Co je dÛleÏitûj‰í – dokonalost nebo plnost?“, vezme vás vበbratr, tedy BoÏí Syn, shovívavû za ruku, a fiekne: „To nech prosím na mû. Nauã se Ïít v pfiítomnosti, dûlej, co mበprávû pfied sebou, a ãiÀ to nejlépe, jak dovede‰. To úplnû staãí. âlovûk ztratil svoji dokonalost tím, Ïe upadl do hfiíchu. Bude-li v‰ak jeho Ïivot naplnûn˘, mÛÏe ji získat zpût.“ Bylo by ale chybou zaãít se nyní kfieãovitû snaÏit o dokonalost. Ani netrpûlivost není k niãemu. âlovûku, kter˘ je v nûkterém smûru dokonal˘, hrozí, Ïe bude tvrd˘ a krátkozrak˘. A kdo tûká od jednoho k druhému, bude vÏdy jen klouzat po povrchu a zÛstane prÛmûrn˘. Nechtûjte napodobovat Otce ani Matku, postupujte v klidu, krok za krokem. KaÏd˘ následující krok je va‰ím cílem. Nebesa vás vedou tak, abyste dosáhli pÛvodní dokonalosti a vበÏivot byl naplnûn˘. Spolehnûte se na to, Ïe v‰echny Ïivotní situace, do kter˘ch se dostanete, slouÏí tomuto cíli a odtud ãerpají svÛj smysl.
Rajská idyla PÛvodnû bylo dílo BoÏí dokonalé, to znamená, Ïe bylo jako celek i ve sv˘ch ãástech veskrze dobré, opravdové a krásné. Nemohlo tomu b˘t ani jinak, neboÈ BÛh byl dokonal˘. Nebylo v nûm nic temného, zlého, ‰patného, ani náznak nû31
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 32
ãeho ru‰ivého. A protoÏe jeho v˘tvory pocházejí z jeho vnitfiního svûta, nebylo nic ‰patného ani v nich. NáleÏela jim i svoboda, neboÈ ta je bytostn˘m principem Boha, souãástí jeho dokonalosti a následnû tedy náleÏí i jeho dílu. On vûdûl, Ïe se svobodou je tfieba zacházet zodpovûdnû, a mohl ji sv˘m v˘tvorÛm upfiít, ale pak by je byl velice ochudil. Jeho v˘tvory by nebyly dokonalé, nenesly by v sobû podobu Boha. Av‰ak on chtûl vytvofiit nádherné umûlecké dílo, velikou radostnou hru. Îe existují temné síly nebylo moÏné pfiedvídat. Otec si byl samozfiejmû vûdom rizika, které s sebou nese princip svobody. Bez tohoto rizika by ov‰em svoboda neexistovala. Je to podobné, jako kdyÏ se narodí dítû, rodiãe sledují, jak se vyvíjí a uvûdomují si, Ïe se od nich mÛÏe kdykoliv odvrátit a opustit je. Tomu nemohou zabránit, pokud respektují jeho svobodu. Stejnû jako BÛh v podobenství o ztraceném synovi mohou pouze trpûlivû a láskyplnû ãekat, aÏ se dítû jednoho dne navrátí. Lidské du‰e i andûlé Ïili zpoãátku s vûdomím, Ïe v sobû odráÏejí Otcovu dokonalost a radovali se z toho. Oslavovali Otce, zpívali a tanãili pfied ním, v‰emoÏnû mu prokazovali vdûk a slávu. Rájem se nesly chvalozpûvy, nastal nádhern˘ ãas ‰tûstí a veselí, o jakém mÛÏeme jen touÏebnû snít.
32
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 33
PÁD ANDùLÒ
J
akmile fieknu: „Nebesa vedou ãlovûka tak, aby dosáhl své pÛvodní dokonalosti.“, ihned samozfiejmû vyvstane otázka, jak vlastnû se pÛvodní dokonalost ztratila. Proã v‰echno nezÛstalo stejnû krásné jako na poãátku? Jak˘ to má smysl? Co to znamená pro koneãn˘ cíl procesu v˘voje svûta a tedy i pro smysl kaÏdého individuálního Ïivota? V‰ichni jste sly‰eli o „pádu andûlÛ“ nebo jinak fieãeno o odvrácení se mnoha andûlÛ od svûtla. Tímto zpÛsobem se dostaly na svût temné síly a jejich prostfiednictvím i lidsk˘ hfiích. Temnotou proÏíváte utrpení, jehoÏ smyslu se chcete dobrat. Aby bylo moÏné v‰em souvislostem lépe porozumût, pokusím se je pfiiblíÏit krok za krokem.
Nuda a p˘cha Dílo se dafiilo, v‰echno bylo nádherné a radostné. Av‰ak nyní se stalo nûco pfiekvapivého: nûktefií andûlé pocítili dlouhou chvíli. Zaãali se sami na sebe dívat s odstupem, pfiem˘‰let o svém konání a ptát se: „Co tady vlastnû dûlám?“. Pozorovali se, zaãali na sebe pohlíÏet kriticky a pochybovat o tom, co dûlají. Tak vzniklo jakési sebeuvûdomûní, andûl jako by se rozdvojil – jedna bytost v nûm se naivnû a s chutí úãastnila vesel˘ch radovánek, ale druhá v‰e kriticky pozorovala a do‰la k závûru: „To je pfiíli‰ dobra, a pofiád totéÏ, chybí tady nûjaká v˘zva, nenaplÀuje mû to, tohle pfiece nemÛÏe b˘t v‰echno.“ Andûlé se pfiestali v ráji s jeho stál˘m chvalozpûvem cítit dobfie. 33
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 34
Nejdfiíve se jenom distancovali sami od sebe, ale tím ov‰em nepfiímo i od Otce. To bylo první vykroãení z v‰eobjímající jednoty Boha, první odlouãení se od nûj – tedy první semínko hfiíchu. Tito andûlé do jisté míry vlastnû opakovali totéÏ, co dûlal Otec, kdyÏ – zpoãátku zasnûnû zahledûn do sebe – procitl a zaãal pfiem˘‰let, aÏ dospûl k závûru, Ïe uÏ nechce b˘t sám. TakÏe andûlé mají tuto schopnost od Otce a nedûlají nic jiného, neÏ co do nich on vloÏil. Ov‰em to pfiirozenû vede u tvÛrce k nûãemu jinému neÏ u jeho v˘tvorÛ, které neumûjí svoji nespokojenost tvÛrãím zpÛsobem promûnit v nûjaké dílo. KdyÏ se zaãnou nudit, má to za následek znechucení a zpupnou p˘chu. Zaãátkem hfiíchu byla tedy nuda. Z nudy vznikla rozmrzelost, pak následovala p˘cha, ponûkud pfiezírav˘ postoj k tûm, ktefií tuto rozmrzelost nesdílejí, a tím pocit nadfiazenosti nad ostatními, pov˘‰enost a pfiehnané sebehodnocení. DÛsledkem toho pak byla potfieba souhlasu a obdivu. A s tím jde ruku v ruce podceÀování v˘konu tvÛrce, tedy postoj: Já bych to dûlal jinak, umûl bych to lépe, zaslouÏím si vy‰‰í postavení.
Hfiích, nikoliv nemorálnost Poãátkem hfiíchu tedy nebyla závist a nepfiejícnost, k tomu nebyl v ráji Ïádn˘ dÛvod, neboÈ ráj byl dokonal˘m domovem pro v‰echny tvory; vládl zde mír a harmonie. Poãátkem nebyla ani neposlu‰nost, vÏdyÈ neexistovaly Ïádné pfiíkazy a zákazy, které by bylo moÏno poru‰ovat. Poãátkem nebyla ani povolnost vÛãi svodÛm zvenku – je‰tû neexistovali svÛdci. Poãátkem hfiíchu byla nuda, a na té není nic nemorálního. Andûlé ji neproÏívali jako protivenství vÛãi Bohu, n˘brÏ jako nûco, co se jim pfiihodilo. A jestliÏe z toho vyvodili dÛsledky, vûfiili, Ïe jsou zcela v právu. Od poãátku tedy byl z hlediska nebes mezi hfií‰n˘m a ne34
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 35
morálním jednáním zásadní rozdíl. Hfiích znamená vzdálení se Bohu, odvrácení se od svûtla. Historie zná mnoho svat˘ch, ktefií poru‰ili platná morální pravidla, aniÏ by se jen na okamÏik odvrátili od BoÏího svûtla, napfiíklad král David. A jistû znáte lidi, ktefií Ïijí velice morálnû, jsou povaÏováni za vzorné a perfektní, a pfiitom se k BoÏímu svûtlu vÛbec nepfiiklonili. JistûÏe jsou mezi hfiíchem a morálkou souvislosti. Hfiích mÛÏe vést k nemorálnímu chování a naopak: Dlouhotrvající nemorální chování mÛÏe vést k odlouãení od Boha. Pfiesto v‰ak mûjme na pamûti, Ïe jde o dvû odli‰né vûci. Pád andûlÛ nebyl poru‰ením morálky, n˘brÏ hfiíchem. Andûlé vûdûli, Ïe jsou dílem BoÏím, ale pfiestali se na svého tvÛrce dívat s vdûãností a radostí, zaãali se zab˘vat sami sebou a to se jim zdálo dostaãující. Zmûnilo se jejich vnímání a vnitfiní postoje. Zaãali na sebe hledût vlastníma oãima a posuzovat se podle své úlohy, sv˘ch vnitfiních pocitÛ. ProtoÏe cítili nespokojenost, nudu, p˘chu a pfiezíravost, do‰li k negativnímu postoji. To zpÛsobilo mohutn˘ otfies. Dosavadní fiád byl zniãen. Od této doby zaãaly existovat bytosti, které pÛsobí opaãn˘m smûrem, mají zcela odli‰né úmysly. Existuje protichÛdná síla, která ale nevytváfií rovnováhu, n˘brÏ polaritu svûtla a tmy, mocensk˘ boj. Tím vznikl také pfiedpoklad v˘voje, vûci se mohly dát do pohybu. Od té doby se uÏ andûlé nenudili jako dfiív, zaãalo se dít nûco napínavého, velké kosmické drama.
Omezená moc temn˘ch sil Îe mluvíme o „pádu“ andûlÛ, kdyÏ ‰lo o jejich odvrácení se od Boha, má následující dÛvod: Je známo, Ïe existuje devût chórÛ neboli fiádÛ andûlsk˘ch, z nichÏ vÏdy tfii tvofií hierarchii: Andûlé, Archandûlé, Síly – Mocnosti, KníÏata, Panstva – TrÛnové, Cherubíni, Serafíni.11 Od svûtla se odvrátili v‰ich11
Viz: Wie im Himmel, so auf Erden
35
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 36
ni andûlé kromû nejvy‰‰í skupiny – SerafínÛ. Potom ov‰em velmi zeslábli, neboÈ svûtelná energie je zdrojem jejich Ïivota. V˘‰e postavení andûlé se nemohli udrÏet na sv˘ch pÛvodních pozicích a padali níÏ, aÏ na úroveÀ Mocností, kde se teprve zachytili.12 „Pád andûlÛ“ má tedy za následek oslabení jejich moci. Ta podléhá moci andûlÛ, ktefií zÛstali ve svûtle. To znamená, Ïe padlí andûlé sice mohou zpÛsobit mnoho ‰patného, ale nikdy nemohou definitivnû zvítûzit. V boji mezi svûtlem a „men‰ím svûtlem“ (neboÈ úplná tma by nemûla Ïádnou energii a byla by tedy bezmocná) má více svûtla pfievahu a z hlediska dlouhodobé perspektivy je vÏdy vítûzem. Pozitivní síly navíc mají i poãetní pfievahu, asi v pomûru 2:1. JestliÏe se tedy ãlovûk ocitne v pÛsobení temn˘ch sil, není tfieba zoufat. Jakkoliv zlá se momentální situace jeví, nakonec se v‰e v dobré obrátí.
Reakce Otce, Matky a Syna Otec hledûl na pov˘‰ené chování odvrácen˘ch andûlÛ nejdfiíve s otcovskou shovívavostí. KdyÏ ale vidûl, kolik andûlÛ se od nûj odvrátilo a jak obrovské následky jejich pád pfiinese, byl otfiesen. Ztráta idylického stavu ráje ho naplnila smutkem a hnûvem. VáÏnû uvaÏoval, Ïe celé dílo vezme zpût. Nûjak˘ zásah ve formû zákazu nepfiicházel v úvahu. V‰echny bytosti stvofiil jako svobodné, svoboda byla jedním z jeho základních principÛ. I on tvofiil celé své dílo svobodnû. Tím, Ïe uznává svobodu ostatních, respektuje i svou vlastní. Stejnû tak nepfiicházelo v úvahu, Ïe by zniãil jen urãité ãásti svého nûkdej‰ího díla. Mohl je pouze vzít zpût. To by ov‰em bylo moÏné jen v tom pfiípadû, Ïe by se to t˘kalo celého díla, které by jaksi vstfiebal, celé „vdechl“ do sebe. 12
Viz: Wie im Himmel, so auf Erden
36
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 37
Matka se ale za dílo pfiimlouvala a zapfiísahala Otce, aby je zachoval. ¤íkala, aby si uvûdomil, Ïe i pfies tyto temné skvrny zÛstalo krásné a veliké, Ïe polaritou svûtla a tmy vznikající drama pfiinese nové moÏnosti v˘voje – pro lidské du‰e, andûly i Otce samého, a také, Ïe nerovnováha mezi svûtlem a tmou zaji‰Èuje, Ïe dílo nepostihne koneãná zkáza. Nakonec mu slíbila, Ïe vezme dílo pod svou ochranu a bude o nû s láskou peãovat. Také Syn pfiispûl k uklidnûní. Slíbil, Ïe vynaloÏí ve‰keré síly, aby se v‰ichni tvorové, vãetnû padl˘ch andûlÛ, opût navrátili k Otci. A skuteãnû se o to v‰emoÏn˘m zpÛsobem snaÏí. Stará se napfiíklad o to, aby lidé vÏdy mûli z ãeho ãerpat svûtlo, které je navádí správn˘m smûrem, takÏe je skuteãná pravda stále patrná. Dbá, aby vznikala spoleãenství pouze s dobr˘mi úmysly. Moudr˘m a svat˘m urãil úlohu umoÏÀovat setkání s pravdou. Osvícené bytosti dostaly za úkol nerozhodné a málo pevné obracet ke svûtlu, ukazovat jim cestu a doprovázet je. Usiluje také o to, aby temné síly udrÏel v urãit˘ch mezích, napfiíklad pozemskou inkarnací, utrpením, nebo poklesem v jejich hierarchii. Návrat padl˘ch andûlÛ je moÏn˘, protoÏe v nich zÛstal zbytek svûtla. Bez nûj by nebyli schopni Ïivota. Uchovávají v sobû matnou vzpomínku na ztracen˘ Ïivot v ráji a stesk po této poãáteãní idyle je svobodnû povede zpût. Syn bude dûlat v‰e, aby k návratu mûli dostatek sil.13 A tak dal Stvofiitel nakonec dal‰ímu dûní voln˘ prÛbûh. Já zde popisuji tyto události ve velice lidsk˘ch obrazech. Na tom není nic divného, kdyÏ máme na pamûti, Ïe BÛh stvofiil ãlovûka k obrazu svému. Nedívejme se tedy na tyto popisy jako na „antropomorfní“, n˘brÏ jako na „theomorfní“, odpovídající boÏskému pÛvodu. Musíme mít na pamûti jednu podstatnou vûc: Otec mÛÏe vzít celé své dílo zpût, protoÏe je v‰emocn˘. NemÛÏe ale nû13
Viz: Wie im Himmel, so auf Erden
37
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 38
co zakázat, pokud neporu‰í svobodu, která ov‰em patfií k základnímu principu jeho samého i jeho díla.
Vznik hmoty Pád andûlÛ mûl dramatické dÛsledky. ZpÛsobil vznik materiálního svûta a jeho rozloÏení do prostoru a ãasu. AndûlÛ, ktefií se odvrátili od svûtla, bylo znaãné mnoÏství. Jejich pád zapÛsobil jako mohutné kosmické zemûtfiesení. V‰echna stvofiení uÏ nemohla zÛstat v idylické blízkosti Boha. Pouze to, co mu bylo nejblíÏe, jin˘mi slovy: co s ním bylo vnitfinû nejtûsnûji spojené, se zde udrÏelo. V‰echno ostatní trpûlo ve své jemnosti a prÛzraãnosti, bezvládnû se zmítalo a ohromnou rychlostí kmitalo. Tyto v˘tvory byly pfiíli‰ lehké, neÏ aby je pád nestrhl. Tím se dostaly do stavu pomalej‰ího kmitání, získaly podobu jakési hrub‰í struktury. Cel˘ proces stvofiení nebyl nejdfiíve nijak prostorovû vymezen. Jakmile ale do‰lo k pomalej‰ímu kmitání, vznikla hmota a zaãala zaujímat prostor a ãas. V‰ichni víme, Ïe prolomení zvukové bariéry zpÛsobuje rázovou vlnu, mohutn˘ otfies. Zde se událo nûco podobného: náhl˘ pokles rychlosti kmitání mûl za následek fenomén, kter˘ astronomové oznaãují jako „velk˘ tfiesk“. Tento takzvan˘ velk˘ tfiesk, pfii nûmÏ zaãala vznikat hmota, nemûl tedy nic spoleãného s aktem BoÏího díla. TvÛrce nehfimotí, tvÛrce nechává ze svého nitra ti‰e vznikat nádherné umûlecké dílo, se v‰í krásou, dobrotou a pravdivostí. Tvorové, které takto ze svého niterného svûta zformoval a které Matka obdafiila mnohotvárností, na nûj s radostí pûli vdûk a chválu. Teprve pádem andûlÛ se objevuje polarita svûtla a tmy, která odstartovala drama vzniku hmoty a tím celého vesmíru – galaxií, sluncí a planet. Matka má zásluhu na vzniku hmoty v tom smyslu, Ïe zabránila Otci, kdyÏ chtûl své dílo vzít zpût. Jí vdûãíme za to, 38
e_angel.qxd
18.4.2013
9.45
Stránka 39
Ïe se Otec nechal pfiesvûdãit a ponechal vûcem voln˘ prÛbûh, takÏe ke vzniku hmoty mohlo dojít. Je známo, Ïe nejstar‰í náboÏenství pozemského lidstva jsou orientovaná na Matku.14 V nich je obsaÏeno urãité tu‰ení této souvislosti. Také slovo „materie“ odkazuje na „mater“/lat. matka/. V tûchto náboÏenstvích je Matka vnímána ponûkud rozpolcenû. Byla jednak starostlivá a matefisky peãující, ale souãasnû byla vnímána jako zodpovûdná za Ïivot v jeho tûlesnosti, tedy za zrození i umírání, vznik i zánik a opravdu mûla v opatrování obojí. Vznikání a rození naplÀovalo lidské du‰e pocitem dÛvûry a vdûãnosti, umírání a zánik do nich vná‰ely smutek a hrÛzu. Aãkoliv tedy je hmota dÛsledkem pádu, pfiesto patfií k BoÏímu dílu, pouze ale na stupni zpomaleného kmitání. V‰echny filozofie, které zatracují hmotu a spatfiují polaritu svûta v protikladu hmoty a ducha, tuto skuteãnost opomíjejí. Polarita vzniká z protikladu svûtla a tmy a vytváfiejí ji bytosti, které jsou naklonûny buì svûtlu, nebo tmû. Je nesprávné si myslet, Ïe lidská tûlesnost obsahuje nûco temného. Tûlo je nositelem vnitfiního uspofiádání ãlovûka, k nûmuÏ patfií i takzvan˘ vnitfiní Kristus.15 Tûlo a vnitfiní svûtlo tvofií jednotu. Tûlo nepfiedstavuje nûco jako vûzení pro du‰i, du‰e do nûj není vsazena za trest, aby pykala za své hfiíchy. Nemá Ïádn˘ dÛvod touÏit se z tûla vymanit. Kdyby tomu tak bylo, nemohl by se Syn stát v podobû JeÏí‰e ãlovûkem. Jeho inkarnace dokládá boÏskou u‰lechtilost lidského tûla. Ke zdravému bytí patfií pozemsk˘ Ïivot. Je dÛleÏité dobfie se ve svém tûle cítit, ztotoÏnit se s ním, v‰em jeho funkcím vyhovût, osvûdãit se ve v‰ech pozemsk˘ch tûlesn˘ch ãinnostech. Pfiitom se mÛÏete plnû spolehnout na bezpeãí a ochranu nebeské Matky.
14 15
Viz: Wie im Himmel, so auf Erden Viz: Wie im Himmel, so auf Erden
39