I. Lidští bohové NA HISTORII JE NEJZÁBAVNĚJŠÍ POMYŠLENÍ, ŽE SE TO SKUTEČNĚ STALO. Peter Bamm (1879 až 1975)
„Pozorovali jsme dvě nebo tři osady. Domorodci nás vítali a děkovali bohu. Jedni nám přinášeli vodu, jiní něco k jídlu… Pochopili jsme, že se ptají, zda jsme sestoupili z nebe.“ (1) Těmito slovy líčí syn Kryštofa Kolumba první setkání svého proslulého otce s „divochy“. Dne 12. října 1492 vystoupil Kolumbus po třiatřicetidenní plavbě na San Salvadoru, jednom z Bahamských ostrovů. Zděšení a zmatení domorodci netušili, co se vlastně děje. K místu přistání lodi se ze všech stran sbíhali nazí, kávově hnědí Indiáni, aby byli svědky nepochopitelného obřadu. Kolumbus, stejně jako kapitáni a důstojníci lodí Pinta a Niňa, na sobě měli slavnostní roucha. Nabírané límce, široké kalhoty, postříbřené opasky, fialové hedvábné punčochy, nad tím vším pak kabátec španělské dvorní gardy. Traduje se, že Kolumbus měl na hlavě širák posetý pozlacenými knoflíky. V jedné ruce držel meč, ve druhé královskou korouhev. Doprovázející důstojníci nesli prapory s písmeny F a I, což označovalo krále Fernanda a královnu Isabellu. Jako skuteční dobyvatelé zarazili ty prapory do půdy Nového světa. Potom z lodi vystoupili dva vousatí mniši. Na ramenou nesli kříž, který umístili do země vedle královských korouhví. Přišli i členové posádky. Na jejich primitivních mečích plály kusy pestrobarevných hadrů. Jedni byli vousatí, jiní oholení. Někteří byli holohlaví, zatímco druzí měli husté vlasy. Někteří přišli bosi, jiní v botách. Jedni měli kostkované košile, jiní ukazovali světle hnědou kůži horní části těla. Našli se i takoví, kteří 7