0033266

KAPITOLA 22

ože?“ vyjekl Henry. „To ne.

To nemůžu. Ty jsi lidská bytost?“ Velký muž se usmál. „Před chviličkou jsi byl připraven zemřít, ale tohle neuděláš? Kdysi jsem byl člověk. Narodil jsem se zelený jako ty. Ale už jsem dlouho skrček.“ Zvedl pravou ruku, ale Henry nic neviděl. Král cosi zašeptal a na dlani se mu zjevila spálenina.

Henry pozoroval, jak z královy značky vyrážejí zelené lístky. Uprostřed vykvetla nachová bobule. „Bodlák?“ ujišťoval se Henry.

Král přikývl. „Ale nakonec tady v mohyle všech-

398 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 398

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

no řídí kaštan. Jestli jsi to nevěděl, proč jsi mi říkal bratře?“ „Protože otec mi poradil, abych s tebou jednal jako s bratrem. Skrčkové to vědí?“ „Věděli to, ale je to už dávno. Hodně jich na to zapomnělo. Byl jsem mladý muž, měl jsem manželku, která čekala naše první dítě, když mě skrčkové zajali. Opustil jsem tenhle svět od té doby jen jednou, na křtiny svého syna. Jenže tehdy nikdo nehodil nožem, aby mě osvobodil. Pouto k tomuto světu mě přitáhlo zpět. Teď ale musím odejít znovu. Smrt čeká, už ji dlouho odbývám.“ „Ale proč zrovna já?“ bránil se Henry. „Proč ne třeba Jacques? Kdokoli jiný? Copak nemáš žádné děti?“ Král se široce usmál. „Kladeš stejné otázky, jaké jsem kladl kdysi já. Prvním zeleným králem skrčků byl Clovis. Tehdy to byli lumpové, kteří nenáviděli lidský svět, zlovolní padouši s nohama a rukama.

On je zkrotil, třebaže si toho ani nevšimli, a když jsem přišel já, učinil ze mě krále. Nižší skrčkové se řídili podle svých knih, výborů a zákonů, takže mohli zůstat ve světě lidí. Královnička se před nimi sklonila a odtrhla se ode mne. A já nyní pomalu odcházím, ale nejdřív musí přijít někdo jiný.“ Henry se snažil pochopit, co muž řekl, ale nedávalo mu to smysl. „Proč já?“ „Protože jsem přísahal Clovisovi. Budu strážcem Druhého světa a vládcem skrčků, než potkám někoho jiného, sobě rovného, kdo nebude skrček.“

399 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 399

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

„To já nemůžu,“ protestoval Henry. „Proč?“ „Musel bych zůstat v tomhle světě?“ „Po druhém západu slunce ano, tak jako já, pokud nepředáš korunu sobě rovnému a nebudeš hledat smrt.“ Henry zavrtěl hlavou. „Ne, to nejde.“ „To radši zemřeš? Radši budeš čelit čarodějnici bez mojí pomoci, bez skrčků?“ Král se odvrátil a pomalu se vydal k místu, kde se kopec začínal svažovat. „Ne,“ připustil Henry. „Ale takhle to přece nemusí být. Můžeš mi pomoct a zůstat králem.“ „Nepošlu ani jediného skrčka, aby za tebe položil život, aniž ty daruješ svůj život na oplátku.

Jestliže chceš moji pomoc, jestliže chceš, aby král skrčků riskoval, že se Černá hvězda vrátí do rukou Endoru, uděláš to.“ Henry se zadíval na svou pravou dlaň a pak dolů z příkrého kopce na kaštanový lesík. Jakou má vlastně šanci, že bude žít? A i kdyby… stejně nejspíš nepřežije. „Tak dobrá,“ řekl a Nudd se k němu otočil. „Jak dlouho to budu muset dělat? Vím, že jsi říkal, že dokud neumřu, ale jak dlouho to bude trvat?“ „Budeš králem, dokud nenajdeš sobě rovného, kdo nepatří ke skrčkům. Potom zas uvidíš svůj svět a vydechneš naposledy.“ Henry polkl a pak přikývl. „Dneska mám narozeniny,“ vzpomněl si najednou.

400 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 400

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

Kaštanový král se usmál. „Dovol nám tedy, ať ti nachystáme meč a vyzbrojíme skrčky. Oslava, přísaha a koruna budou očekávat tvůj návrat. Smuteční píseň tvoji prohru.“ Henry si prohrábl vlasy. Nebyl si úplně jistý tím, co právě slíbil. „Doufám, že máš nějaký strom poblíž Dumarre.“ „No dovol, snad umím řídit tohle království lépe,“ pousmál se Nudd.

Coradin vedl svého koně tichými ulicemi. Už projížděl dobytými městy. Dumarre nevypadalo nijak neobvykle. Z oken vykukovaly tváře. Dveře se tiše zavíraly. Trh byl prázdný. Těla vzbouřenců ležela v příkopech a starali se o ně jen ptáci a psi.

Dívka za jeho zády se zase probrala, ale mlčela.

Ve vzduchu se vznášel dým. Ale čím výš vyjížděl, tím víc vítr od moře dým rozfoukával.

Bratři jsou za hradbami. „Ano.“ Nejdřív pojedou do přístavu. „Ano.“ Henrietta zasténala. Od chvíle, kdy ji ten muž s prstem na svahu nad Hylfingem udeřil, střídavě nabývala a ztrácela vědomí. Vyjeli nějakými jinými dveřmi v kopci, u zbořené věže. Ve svitu měsíce viděla dvě moře, rozdělená dlouhým pásem pevniny.

Teď vyšlo slunce a oni dojeli do nějakého města.

Prázdného města plného kouře.

401 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 401

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

„Ano,“ promluvil prstík. Netušila, s kým mluví, a bylo jí to jedno. Další dva koně se Zekem jeli za nimi. „Ano,“ řekl muž znovu a pobídl koně.

Bolest v těle s každým poskočením koňského okovaného kopyta na dlažbě vzrůstala a nedala se vydržet.

Pootočila se, ale jen to víc zabolelo. Zadek koně jí narážel do žeber, až se jí chtělo zase upadnout do bezvědomí, do černoty, ale bez toho, že by ji někdo praštil do hlavy jilcem meče. Henrietta se kousala do rtu, kroutila se a pevně zavřela oči. Potom zadržela dech. Kdyby ho zadržovala dost dlouho, mohla by ztratit vědomí. Nadechla se a zkusila to znovu. Plíce jí pálily, takže zapomněla na jinou bolest. Najednou se svět před jejíma očima rozkolísal a zvíře pod ní zpomalilo, zastavilo a vzepjalo se na zadních, až se jí celé tělo otřáslo. Prstík seskočil a Henrietta prudce vydechla. „Kde jsme?“ zeptala se. Zadívala se na ulici za sebou, ale viděla jen prvních pár budov.

Přeřízli jí provaz na zápěstích a kolem kotníků, ruce a nohy měla volné. Sklouzla pozadu z koně.

Popadly ji silné ruce a předaly ji mužům v červených kabátech. „Ke královně,“ oznámil jim prstík a červenokabátníci ji odnášeli pryč. Henrietta se snažila kopat, ale nohy jí nesloužily a ruce na tom byly ještě hůř. Viděla, že prstík zase vyskočil na koně a otočil se. Spatřila Zeka, jak bezvládně visí přes červené

402 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 402

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

rameno, a vzápětí se ocitli na nějakém nádvoří plném sloupů a zdí se sochami. Nesli ji kolem nějaké kašny a do stínu ozdobných stropů. Stoupali do schodů, stoupali a stoupali, až se před nimi otevřely obrovské černé dveře a oni vešli do nějakého sálu. Chladného sálu. Tenhle chlad kdysi zažila. „Vězni, císařovno. Děti!“ zvolal nějaký hlas.

Henrietta dopadla na nohy. Něčí ruce ji popadly pod rameny a vlekly ji mlčenlivým davem. Pobledlí muži celí v černém, s vysokými límci. Ženy s popelavou pletí a zlatým prachem ve vlasech a v róbách temných jak noc.

Blížila se k trůnu, k chladu. Henrietta zavřela oči, když ji srazili na kolena.

Něco dopadlo na kamennou podlahu vedle ní.

Henrietta zvolna dýchala, snažila se přemoci tlak v žaludku, zápolila se strachem a otevřela oči.

Zeke ležel na zádech. Jedno oko měl oteklé a zavřené, druhé otevřené, hledělo ke stropu.

Ve vlasech a kolem ucha měl zaschlou černou krev.

Henrietta vzhlédla k trůnu před sebou. Byl malý, až moc malý i pro toho starého muže, který na něm seděl. Hroutil se ke straně. Oči měl zavřené a z úst mu kapaly sliny. Oblečení, které měl na sobě, vypadalo jako sešité z pytlů. Na mastných vlasech mu trůnila křehká korunka, korunka pro královnu. Za ním stál ještě jeden trůn, vyšší a větší, složitě vyřezávaný, na opěradle s třemi hadími těly.

Na tomto trůnu seděla Nimiana s mohutnější korunou na hlavě. Její šaty měly barvu rozzlobeného

403 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 403

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

zapadajícího slunce a v rukou s prsteny držela svého kocoura s bílou hlavou. Kocour se podíval Henriettě do očí. „První ptáčci jsou v kleci,“ zaradovala se Nimiana. „Ostatní už přicházejí. Nový svět se blíží.“ Henrietta se s námahou postavila. Pohlédla do tváře čarodějnice. „Jsi vlkodlak, ne královna,“ obořila se na ni. „Vypadáš jako hnusný strup.“ Královna se usmála, ale ne přímo na Henriettu.

Potom ukázala ke zdi. Jeden voják popadl Zeka za kotníky a další dva chytli Henriettu pod rameny. Jednu stranu místnosti lemovaly železné klece.

Do jedné z nich odtáhli Zeka a za ním vhodili Henriettu. Dveře se zabouchly a řetěz zarachotil.

Henrietta zalomcovala železnými tyčemi a křičela: „Mordechaj si pro tebe přijde! Najde si tě!“ Z přihlížejícího davu se ozýval smích. „Chudinko malá,“ politovala ji Nimiana. „Mordechaj už je tady.“ Henrietta se znovu nadechla, ale čarodějnice opět promluvila, divným hrdelním tónem, a kolem se rozhostilo ticho. Shromáždění se sice stále smálo – viděla jejich oči a otevřená ústa, viděla, jak předstírají klid a přemáhají strach, ale nic neslyšela.

A věděla, že ani ji by nebylo slyšet.

Zhroutila se na podlahu a odplazila se k Zekovi. „Ezekieli Johnsone, koukej nebejt mrtvej,“ pustila se do něj. Jedno oko měl pořád otevřené, vyjeveně hledělo na mříže nad nimi. Henrietta mu ho palcem přivřela a dva prsty mu přiložila na krk.

404 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 404

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

Za chvilku nahmatala tep, pomalý a slabý. Srdce mu ještě bilo, ale jen taktak. „Žádný umírání, to je rozkaz.“ Frank Willis se krčil na palubě před ranním sluncem. Monmouth stál u kormidla. Meroe se plížil kolem děl. Ostatní se choulili vedle Franka v osikovém listí na přídi.

Když přišli čtyři námořníci k sobě, James jim přeřízl pouta a vystrčil je vrátky pro mrtvé. Země nebyla daleko. Věže a hradby Dumarre vystupovaly z moře před nimi. Daly se rozeznat červené prapory poletující ve větru. Císařské galéry kotvily pohromadě u obrovských mořských vrat.

Z malé galéry před nimi k nim doléhaly příkazy. Vesla byla spuštěna na vodu. Na zádi začali se signalizací. Obchodní loď se držela zdánlivě trochu pozadu a odkláněla se. „Co se to děje?“ nechápala Dotty. „Proč se neotáčíme?“ „Zkoušeli jsme to,“ odpověděl James a odplížil se dozadu k Meroovi. „Přivázali naši loď k jejich,“ zavolal přes rameno. „Ve tmě jsme si toho nevšimli.

Těsně pod hladinou.“ „Nemůžeme lano přeseknout?“ zeptala se Hyacinta. „Poplujeme do města?“ Frank zvlnil rty do úsměvu. Hyacinta hladila Isu po světle hnědých vlasech. Měla vlhké oči. „Neboj, Hy,“ uklidňoval ji Frank. „Ještě není po všem.“

405 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 405

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

Pohlédla na něj a pomalu přivřela oči. „Tvoje matka,“ zašeptala. „Francisi, tvoje matka. Slyšela jsem ve spánku šeptání.“ Penelopa se napřímila. Isa se otočila a zadívala se na matku. Dotty si přitáhla kolena pod bradu a opřela se o Franka. „Co říkala?“ zeptal se. „Sbohem,“ prozradila Hyacinta. „Nám všem, ale tobě obzvlášť. Svému znovunalezenému synovi,“ dodala pak.

Frank si povzdechl. V Kansasu se už dávno rozloučil se vzpomínkou na svou matku. Ale to byla matka mladší a silnější. Sklonil hlavu. Nečekal, že ji ještě uvidí, že ji najde živou, třebaže zlomenou a slepou. Mordechaj s ní mluvil ve snech. To on nedovedl. Neměl tu správnou mysl. Ale znovu ucítil její vůni, dotek, polibek. Za to byl vděčný. A teď to bylo pryč. Co asi je s jeho dcerami, Anastázií a Henriettou? Co je s Henrym? S bratry a neteří? Kolik jich už odešlo?

Vzhlédl, přimhouřil oči a zadíval se do dáli. Neviděl nic. Ucítil, jak se ho Dotty dotkla a Penelopa mu stiskla ruku. Slyšel, jak Isa pláče.

James se přesunul zase k nim. „Nastal čas k boji. Mami, měla bys odvést Isu do podpalubí.“ Zatímco Dotty a Hyacinta odváděly dcery, Frank se odplížil s Jamesem k Meroovi a dělům.

Meroe kývl na Monmoutha a mladý čaroděj natočil kormidlo, jak jen to šlo. Velká zelená galéra se začala otáčet na pravobok.

406 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 406

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

„Ještě!“ velel James a vyškrábal se k Monmouthovi, aby mu pomohl. Meroe a Frank se opřeli zády o jedno z velkých děl a snažili se ho posunout.

Potřebovali se natočit téměř kolmo k menší lodi, pokud na ni chtěli vystřelit nebo trefit lano, které je vleklo k Dumarre.

Loď se vzpínala a neohrabaně se posouvala vpřed. Po chvíli napětí trochu povolilo a zelená loď se začala otáčet. Na menší galéře změnili směr vesel a pluli zpátky.

James seskočil dolů ke strýci a k Meroovi. Velký muž přiložil hořící poleno k malému otvoru v mosazném hadím těle. „Počkat,“ zadržel ho James. „Počkej.“ Meroe zvedl ruku a James se naklonil k velké zbrani.

Z boku menší lodi vyletěl oblak dýmu. Nad vodou se ozvalo zaburácení a něco zahvízdalo ve vzduchu nad zelenou galérou. „Pal!“ zařval James a uskočil stranou.

Meroe zapálil nálož. Had zasyčel. A potom se z něj stala saň. Z jeho ústí vyrazily plameny. Galéra se otřásla, prkna praskala a vylamovala se z podlahy. James upadl dozadu, Frank se zapotácel a klesl.

Jenom Meroe se udržel na nohou a pozoroval nepřítele.

Hlavní stěžeň na menší lodi se zatočil ve vzduchu. Plachty se překotily, ale vesla dál rozrážela vodu.

Tři muži se přesunuli k druhému dělu. „Kam?“ volal na ně Monmouth.

407 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 407

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

„Rovnou za nosem, hochu,“ zahřímal Meroe. „A hlavu dolů!“ Z menší lodi znovu vyrazil dým a burácení. Tentokrát se zelená galéra zakymácela, když na přídi došlo k výbuchu. Třísky hvízdaly všude kolem, ale James se přitiskl k mosaznému hadímu dělu. „Pal!“ zavelel znova a skrčil se.

Tentokrát se neozvalo žádné syčení. Dělo vychrlilo náboj a jeho plášť se rozerval tlakovou vlnou. Mosazné zvíře udělalo přemet stranou, zasáhlo stěžeň, zábradlí a vzalo s sebou i Meroa. James narazil do druhého děla. Frank vylétl do vzduchu jak hadrová panenka a udeřil se o zábradlí.

Monmouth klesl na kolena mezi dvojitým kormidlem. Jen on viděl, jak se malá galéra rozpadla.

Muži padali do vody a loď se naklonila na bok a potopila se. „Franku?“ Monmouth se doplazil k Frankovu tělu a nahmatal puls. Byl slabý, ale dal se rozpoznat.

Vyskočil a sbíhal ze schodů. Než doběhl k Jamesovi, mladý muž se převalil na břicho a začal zvracet.

Otevřel se poklop a vykoukla Hyacinta. „Honem, vylezte!“ pobízel je Monmouth. „Rychle. Dostali jsme je, jenže Frank a James jsou zranění. Meroe je mrtvý.“ Loď se pod nimi začala zvedat. Trámy, přivázané k potopené lodi, sténaly hrůzou.

Coradin poposedl na koni a rozhlédl se. Pět set červenokabátníků – víc než třetina z nich lučištní-

408 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 408

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

ci – držela pozice kolem přístavu, když se galéra blížila. Jenom jedna loď se dostala k potápějící se zelené lodi, než zmizela pod vodou, a Coradin netušil, co našli. Doufejme, že to, co chce jeho matka. Živou návnadu.

Většina vojáků stála v šiku podél vody, ale menší hloučky byly rozmístěné ve všech ulicích a kolem hradeb. Dva tucty mužů se psy a vlky na řetězech plnily vlastní rozkazy, avšak Coradin věděl, co hledají. Budou první, kdo pozná, až zelený muž nabere sílu nebo se připraví k útoku.

A on byl tady. Někde. Čeká tak jako Coradin, aby viděl, koho galéra zachránila.

Coradin se podíval na své bratry, kteří také seděli na koních, dva se stříbrnými přilbicemi a stejnými řetězy, jako měl on, dva s černými přilbami a rohem ve tvaru trojitého hada císařského jezdectva. Podíval se na vůz mezi nimi, pobitý železem a zapřažený za dvěma opancéřovanými hřebci, válečnými oři. Koně trhali za provazy, jimiž byli přivázáni ke klínům na molu. Znali cestu domů.

Nepotřebovali jezdce.

Královna si těchto bratrů z Hylfingu vysoce cenila. Jak by také ne?

Coradin zvolna oddechoval a zavřel oči. Ani si nevzpomínal, že by kdy cítil něco tak silného, byl to dokonce silnější pocit, než zažil tehdy ve své první bitvě nebo když prvně zabil. Posílila ho. Vlila mu do žil sílu snad deseti mužů. A stále ji přiživovala. Necítil žádnou bolest ani únavu. Když se

409 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 409

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

otočil nebo sklonil, ještě vnímal hroty dvou šípů v hrudi a břiše. Ale zdály se spíš nezvyklé. Ostatní snadno dostal ven.

Vytáhl meč. Čarodějničtí psi se dali do pohybu, otáčeli se na místě, napínali čarodějnické smysly, větřili větší sílu.

Vesla v galéře se zasunula. Námořníci chytali lana z lodi a honem je spěchali uvázat ke konci mola. Z paluby spustili prkno a muži v červených kabátech, připraveni splnit svůj úkol, vybíhali na palubu.

Coradin obrátil koně a zkoumal hradby. Vítr sílil. Hladina v přístavu se čeřila a hadí prapory kolem mořské hráze a nad vraty povlávaly. Obrovská padací mříž se sunula dolů do vody. Přístav byl uzavřen.

Vězni stáli na palubě celí skleslí, kapala z nich voda. Bylo jich sedm. Řekli mu, že jich bude sedm.

Vstoupili na molo.

Coradin pobídl koně.

Frank pozoroval jezdce se stříbrnou přilbou, který se k nim rozjel. Viděl víc než pět set červenokabátníků v přístavu, v ulicích a na hradbách a srdce se mu sevřelo.

Dotty popotáhla nosem. „Chci vidět všechny svoje děti zase v Kansasu.“ Frank otevřel ústa. Chtěl jí to slíbit, chtěl jí lhát, ale nedokázal to. Místo toho sklonil tvář k jejím vlhkým rozcuchaným vlasům.

410 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 410

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

„Dots,“ zašeptal. „Jsi celý můj život a ten život jsem miloval.“ Nadechl se té vůně a jeho žena přiblížila hlavu k jeho rtům. „Každý polibek, každý nevraživý pohled, každou noc, kdy jsme spali v čistém naškrobeném povlečení, a každou noc, kdy jsme nespali. Každou výčitku, popichování a pošťuchování.“ Narovnal se. „Tvoje broskve,“ pokračoval. „A jablečný protlak. Kolik jablečných koláčů myslíš, že jsem za svůj život snědl?“ Podíval se na ni. „Ne dost.“ Pousmál se. „Jestli se z toho dostaneme, bude jich muset být víc. To je moje jediná stížnost.“ „Přestaň, Franku Willisi,“ zašeptala Dotty. Znovu popotáhla a pevně svírala Penelopu.

Nebude žádný jablečný koláč, pomyslel si Frank.

Nebude nic.

Jezdec ve stříbrném se blížil s mečem v ruce.

Námořníci i vojáci ustupovali, když jeho kůň klusal kolem nich a došel až na konec mola.

Z města se ozval křik. Prudký závan větru srazil vojáky a zvedl velký oblak prachu. Vlci zavyli.

Coradinův kůň ustoupil, když ho prach zahalil. Dva z vězňů se oddělili a rozběhli se k němu.

Jeden byl hubený a bledý, ten druhý měl postavu mladého býka. Coradin máchl mečem směrem k němu a jeho čepel ho zasáhla a přesekla pouta, avšak na tělo nedosáhla. Z druhé strany se mu do zad zaryl nůž. Menší muž se sklonil pod koňskými kopyty.

411 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 411

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

Kůň zařehtal, zakopl a upadl na bok. Pak se sesunul do vody a Coradin spadl na molo. Noha mu šlápla na ruku s mečem a on popadl toho mladíka za kotník a strhl ho na záda. Když vyskočil, ten druhý, štíhlejší, s mečem zvláštně ovinutým zeleným a stříbrným světlem, mu sekl po krku, avšak narazil jen na železný obojek a řetězy. Oba se snažili, avšak ani jeden mu nebyl rovnocenným soupeřem. Jejich životy si mohl vzít. Nohou stoupl jednomu na krk a na druhého mířil mečem.

Doveď je do jejich klecí.

Coradin udeřil toho hubenějšího do hlavy a přišlápl krk druhému, který kopal a sekal mu po noze nožem. Červenokabátníci oba mladé muže odtáhli.

Coradin snadno kráčel proti větru, otočil se zády k zamlklým námořníkům a vydal se za vězni k železnému vozu, s mečem stále v ruce. Šarvátka jen trošku uvolnila ten vnitřní tlak a cestou k vozu cítil, jak do něj prstem u hlavy proudí další napětí. Pohlédl na své pokrevní bratry, kteří seděli na nedočkavých vzpínajících se koních vedle vozu, a na čarodějnické psy procházející ulicemi s hlavami skloněnými před větrem. V tomhle větru jim lučištníci budou k ničemu. Možná to tak bylo správně. Muži v červených kabátech se dokonce koupali v přístavu, kam je odhodil první nápor větru.

Kde je ten zelený muž? Vzít jemu život bude stát za to.

412 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 412

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

Mordechaj klečel se zavřenýma očima na střeše. Dům stál v polovině přístavní ulice u nejrychlejší cesty mezi loděmi a palácem. Vnímal svou ženu a dceru, synův boj. Ale jeho mysl dosahovala někam jinam. Šátral v moři a svou silou přitáhl větry ze střechy nebes, kde jsou bouře líné a hurikány tvrdě spí. „Jsou u vozu,“ hlásil Caleb. „Modleme se, ať jsou Phedon a jeho muži připraveni. Ulice se hemží červenou.“ „Dej znamení,“ pronesl tiše Mordechaj. Napjal všechny síly, čelo se mu zpotilo, oschlo a zase se zpotilo a on přitáhl další závan větru a vrhl ho dolů na ulici. Otevřel oči a pozoroval Caleba, jak napíná luk, na zádech mu viselo několik toulců. Rozžhavený hrot šípu mu olízl klouby na prstech a on jej vypustil do bouře.

Za chvilku se z ulic ozval křik. Dveře domů, kupeckých krámků a skladišť se rozletěly dokořán. Z nich se vyhrnuli na červenokabátníky muži s meči a kopími v čele s císařovým synem Phedonem v plné zbroji. „Všichni jsou ve voze,“ popisoval Caleb. „Budou odvazovat koně. Vedou je čarodějničtí psi, kolem jsou červenokabátníci, kopí a luky. Prstíci popohánějí hřebce. Ten bez koně leze na vůz. Jede v postroji.“ „Na ulici,“ rozhodl Mordechaj. „Je čas.“ Pomalu a pravidelně několikrát vydechl a vstal. „Co bych dal za armádu skrčků!“

413 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 413

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

Caleb neodpověděl. Zamířil před svým bratrem ke schodům. Když seběhli čtyři patra schodiště, našli dole své koně a tři muže z Hylfingu, kteří s nimi byli v Endoru. Nasedli a rozhlíželi se. Zvířata poskakovala po dlažbě a řehtala v poletujícím prachu, ale muži nemluvili. Seděli a čekali. A pak zaslechli z klikaté uličky vedoucí k přístavu kroky, vytí a těžká kola na kamenech.

Caleb zašeptal něco svému šípu a zasadil ho do tětivy. Kromě Mordechaje měli všichni v rukou luky.

Zjevili se první vlci na řetězech a vzápětí čtyři z nich s kňučením padli do prachu. Zbytek byl vypuštěn ze řetězů. Vlci vrčeli, jeden po druhém byli probodnuti a padli, káceli se, umírali. Koně hrabali kopyty. Jeden doběhl až ke Calebovi. Ten se pootočil a jeho kůň kopytem zasáhl zvíře do lebky. Šípy létaly a čarodějové zároveň metali kletby, aby šípy odklonili. Čarodějové byli neohrabaní, slabí obyvatelé města, ale bylo jich dost a za sebou měli podporu. Rozdělili se a ulicí prolétla záplava šípů, lámaly se ve větru od zeleného muže. Ale ne všechny.

Jeden z jezdců vedle Mordechaje narazil na zeď, jeho kůň měl šíp v plecích a vzadu zakousnutého vlka. Mordechaj vrhal vše, co posbíral z moře, do ulice před sebou. Dlažba pod čaroději vybuchovala a vousatí muži letěli dozadu na lučištníky v červených kabátech, pořezaní a potlučení od úlomků dlažby. Vítr strhával omítku ze zdí a ro-

414 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 414

23.2.11 10:38

KAŠTANOVÝ KRÁL

zerval plátěné stříšky, vtrhl mezi muže s luky, otřásal železným vozem a oslepil koně.

Coradin pozoroval práci zeleného muže ze svého místa na vzteklém hřebci. Skláněl se před větrem a cítil, jak se jeho tělo otřásá. Sledoval, jak čarodějové padají, jenže věděl, že jsou slabí. Pozoroval, jak lučištníci vyplýtvali spoustu střel, než první muž na koni padl. Červenokabátníci se tlačili vpřed jen pomalu, báli se čtyř mužů na koních, kteří jim zatarasili cestu. Báli se jediného muže, který odrážel jejich šípy.

Marníte čas.

Coradin poplácal koně pod sebou mečem. Rozjel se s ním mezi lučištníky, rozrážel červené řady.

Jeho bratři mu byli nablízku.

Hřebec pod ním šílel, rozevíral pysky a kroutil krkem. Šíp se odrazil od pancíře na hlavě a další mu zajel do ramena. Coradin sevřel meč a vedl pár koní klusem k zelenému muži, vůz poskakoval za nimi, čtyři jezdci v černém po jejich boku.

Byl to bratr, kdo vyjel, aby se s ním střetl – ten s lukem – vytáhl ho za jízdy z toulce a v zubech držel nůž.

Když se k sobě přiblížili, Coradin pozvedl meč.

Muž s lukem se trochu odvrátil, šíp se zablýskl a zasáhl druhého hřebce do oka. Kůň se zapotácel, škobrtl a byl mrtvý, už když padal na bok.

Vůz se začal otáčet. Vypadalo to, že přepadne.

Kůň, na němž seděl Coradin, se nebezpečně nakláněl a otáčel.

415 TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 415

23.2.11 10:38

N . D . W i lson

Coradin jediným máchnutím meče odsekl mrtvého koně a vůz rachotil dál. Dva jeho bratři spadli na zem a také další jezdec. Dospěli k zelenému muži a Coradin zvedl meč, aby udeřil.

Přijď a on přijde. Přijď ke mně. Šípy letěly ke Coradinovu koni, avšak jeho pancíř odolal. Meč jeho jezdce odrazil šípy.

Výbuch žáru od zeleného muže nadzvedl Coradina z koně. Narazil do vozu, převrátil se a dopadl na ulici. Červenokabátníci se hrnuli kolem a přes něj. Vůz jel dál.

Bitva ho nechala za sebou a on se pomalu zvedal mezi těly kňučících vlků a čarodějů. Muži v červených kabátech leželi nehybně na dlažbě nebo sténali. Ve vzduchu se vznášelo stále víc kouře.

Coradin se otočil, zadíval se dolů na moře a spatřil plameny nad střechami.

Přístav hořel.

TEXT-KAŠTANOVÝ KRÁL.indd 416

23.2.11 10:38