I. POSLEDNÍ VEâE¤E Obraz je báseÀ, kterou vidíme. LEONARDO DA VINCI
S otva hoch vy‰el z temné pfiedsínû domu svého mistra ven, zastínil si rukou oãi. Oslnily ho prudké paprsky dopoledního slunce. Na okamÏik se zastavil na zápraÏí, jako by zaváhal, pak se hluboce nadechl, vzdorovitû pohodil hlavou, levicí sevfiel kuffiík, aÏ v nûm ‰tûtce a barvy zachrastily, a ráznû vykroãil do milánské ulice. Tento okamÏik si pfiedstavoval uÏ dávno. Koneãnû svoboda, volnost, rozbûh do Ïivota...! – Do Benátek? Do ¤íma? Ne, nejdfiíve domÛ. TouÏil po svûÏím vzduchu rodného Caravaggia. KdyÏ pfied ãtyfimi roky, na jafie l. P. 1584, pfiivedl jedenáctiletého Michelangela Merisiho jeho star‰í bratr Battista k mistru Peterzanovi, byl chlapec jako u vytrÏení. Dlouhá cesta a ruch velkého mûsta, do nûhoÏ pfii‰el poprvé, ho zdaleka tak nevzru‰ily jako obrazy, které mu malífi ukázal ve své dílnû. Bohatost barev a vzne‰ené postavy svûtcÛ a andûlÛ zapÛsobily na nûj takov˘m dojmem, Ïe kdyÏ koneãnû veãer ulehl na lÛÏko v pfiístûnku, jeÏ mu mistrova Ïena vykázala, dal se do pláãe. Padla na nûj úzkost z beznadûje, Ïe se nikdy nenauãí, nikdy nedokáÏe namalovat tu krásu, kterou u mistra vidûl a jeÏ je tak jiná, neÏ si pfiedstavoval. Co byly proti tomu jeho obrázky krav, jeÏ kreslíval, kdyÏ byl s dûtmi na pastvû. Anebo jeho obrázek Mancinky, na kter˘ byl tak hrd˘; kaÏd˘, kdo jej vidûl, hned poznal sousedovic dûvãe. Star˘ Felluni, otec Mancinky, pak váÏnû mluvil s jeho otcem. Signor Fermo Merisi mûl pochopení pro nadání svého syna. Sám jako majordomus místního ‰lechtice dobfie rozumûl umûní. Rozhodl, Ïe dá Michela uãit malífiství, a sám mu vyhledal mistra Peterzana v Milánû. Záhy v‰ak zemfiel. Smutek nad otcovou smrtí byl potlaãován zvûdav˘m oãekáváním. Ale teì Michelangelo poznává, Ïe je jiné kreslit dûvãe sedící pfied ním u potoka na kameni neÏ zobrazit andûly a svaté, jen podle pfiedstavy, jak maluje mistr Peterzano. - 11 -