1
Na schůzce měl hlavní slovo nadporučík Lofting. „Poslyšte, Marnhame, sotva jste přijel, takže od vás nečekáme, že byste se měl vyznat v místních poměrech. Starosti nám tady nedělají Němci nebo Rusové. Dokonce ani Francouzi. Jde o Američany. Naprosto nic nechápou. A co je horší, nehodlají se ničemu učit a nedají si říct. Jsou už zkrátka takoví.“ Zaměstnanec ministerstva pošt Leonard Marnham se sice dosud nikdy s žádným živým Američanem tváří v tvář nesetkal, ale důkladně je doma studoval v místním kině. Lehce se pousmál a přikývl. Sáhl do náprsní kapsy saka pro stříbrnou tabatěrku. Lofting pozvedl dlaň jako k indiánskému pozdravu, aby už předem odmítl nabídku. Leonard si přehodil nohu přes nohu, vytáhl si cigaretu a několikrát s ní poklepal o víko tabatěrky. Loftingova paže vystřelila přes stůl a nabídla Leonardovi v natažené ruce zapalovač. Když mladý civilista sklonil hlavu, aby si připálil, nadporučík pokračoval: „Jak si asi umíte představit, máme spoustu společných projektů, sdílených zdrojů, know-how a podobně. Myslíte si ale, že Američani mají ponětí o týmové práci? Na něčem se dohodneme a oni si to pak stejně udělají podle svého. Obcházejí nás, odmítají nám poskytovat informace, mluví s námi jako s idioty.“ Nadporučík Lofting si urovnal piják, který byl jediným předmětem na jeho plechovém pracovním stole. „Rozumíte, dřív nebo později si vláda bude muset zjednat pořádek.“ Leonard chtěl něco říct, ale Lofting ho posunkem umlčel. „Dám vám jeden příklad. Jsem britský prostředník pro mezisektorové 9