032-061 jezdime, letame, plujeme:Sestava 1
11/15/10
1:46 AM
Stránka 32
Na závodních tratích Na závodech testovali výrobci novinky od samých počátků. Dynamický rozvoj automobilové techniky v první polovině 20. století přinášel neustále nová vylepšení a vozy byly čím dál výkonnější a rychlejší. Za počátek automobilových soutěží je považován závod Paříž – Rouen v roce 1894, kdy se na 126 km dlouhé trati sjelo 102 vozů a motocyklů s nejrůznějším pohonem. Vítěz jel průměrnou rychlostí 18,5 km/h. Slavný je i závod Paříž – Vídeň z roku 1902 (‰ 29). Tehdy už průměrné rychlosti automobilových závodů překračovaly 100 km/h. Nebezpečná monstra o objemu až 18 litrů jezdila závody na běžných silnicích bez jakýchkoli bezpečnostních opatření. Teprve od 1906 se začaly pořádat závody na uzavřených okruzích a na speciálních dráhách. To už vypadaly závody jinak a byly postupně spoutávány řadou stále se zpřesňujících pravidel.
V roce 1911 zvítězil v Targa Florio Ital Ernesto Ceirano (1875–?) s vozem značky SCAT 23/32 z rodinné továrny průměrnou rychlostí asi 47 km/h.
1911 V roce 1914 se zúčastnily tři italské vozy A.L.F.A. 40/60 HP. Konstruktér Giuseppe Merossi postavil čtyřválec s objemem 6 082 cm3, s výkonem 73 HP a maximální rychlostí 137 km/h. Celkem bylo vyrobeno 27 vozů.
1914
V roce 1914 navrhl Marco Ricotti aerodynamickou karoserii na podvozek A.L.F.A. 40/60 HP, auto dosáhlo rychlosti 139 km/h.
V roce 1919 zvítězil Francouz André Boillot (1891–1932) na voze Peugeot L25. Čtyřválec o objemu 2,5 litru měl velmi dobré jízdní vlastnosti.
1914
Ital Luigi Lopez se v roce 1923 umístil se svým vozem Nazzaro GP 4.5 na 3. místě.
1919
1923 Povrch závodních tratí byl problémem. Na běžné silnici se při rychlé jízdě vířil prach a tvořila se neprůhledná oblaka. Pořadatelé tomu mohli čelit jen pomocí speciálních postřiků (westrumit, pulveranto). Nové závodní okruhy již měly dráhy z betonu či cihel.
Na závodech ve 20. letech 20. století už závodníci dosahovali průměrných rychlostí přes 120 km/h. Vozy se musely Konstruktér a majitel továrny přizpůsobovat stále se měnícím pravidlům Ettore Bugatti (1881–1947) dával obvykle svým vozům modrou barvu. a změny s sebou přinášely technické Nejslavnější byl vůz Bugatti 35 z roku novinky. Postupně se vylehčovaly 1924, který kraloval závodním tratím konstrukce vozů, objevily se šestiválce v letech 1927–1931. a osmiválce a od poloviny 20. let byly zaváděny kompresory a přeplňované motory, což umožnilo zvýšení otáček. Karoserie postupně nabývaly aerodynamických tvarů. Na konci 20. let se rychlosti na okruzích pohybovaly už kolem 200 km/h. Na počátku 30. let 20. století byly závodní vozy již velmi silné (až 300 HP), jezdily rychlostí na hranici 250 km/h a pořadatelé chtěli závody zpomalit. Od 1934 tak byla stanovena maximální hmotnost vozu na 750 kg, ale nebyl omezen objem motoru (obecně se předpokládalo, že při této hmotnosti je možný maximální objem 2,5 l). To uvolnilo prostor pro nové konstrukce německých firem Mercedes-Benz a Auto Union (dnes Audi). Zrodily se moderní monoposty. Motor se přesunul za řidiče, jehož sedadlo bylo zapuštěno hluboko do vozu, aerodynamické tvary snižovaly odpor vzduchu a rychlost se zvýšila ke 300 km/h.
Sla vo Ca
Závod Targa Florio se konal na Sicílii poprvé v roce 1906 a do poloviny 20. století patřil k nejznámějším. Trať dlouhá asi 450 km vedla po rovině i úzkými horskými silničkami. Kamenité a prašné cesty se zhruba 1 500 zatáčkami i rozdíl nadmořské výšky od 10 do 900 m prověřily vozy i jezdce. Jezdil se do roku 1977. Bugatti 35 B byl řadový osmiválec s objemem 2 262 cm3 a výkonem od 130 do 150 HP s maximální rychlostí 195 km/h. Bylo vyrobeno 45 kusů.
1928
32
1 1 1
V ne če am
Při hledání vhodného povrchu vozovek se ukázala jako optimální a odolná směs živičné směsi a asfaltu. Na závodní trati se poprvé objevila 1914 na okruhu AVUS v Německu.
Češka Eliška Junková (1900–1994) je považována za nejlepší automobilovou závodnici všech dob. Jezdila hlavně ve voze Bugatti.
V Al Vů o ná