0033586

tlustá ŽENSKÁ

Vevalí se do tfiídy s pûtiminutov˘m zpoÏdûním a kromû zadku ‰irok˘ho jako vrata do stodoly s sebou vláãí otluãenou koÏenkovou aktovku nacpanou star˘mi zápisníky. Kdysi musela b˘t sexy, to je poznat, má nádhern˘ vlasy, dlouh˘, vlnit˘, hust˘ a zlatobíl˘, ale uÏ jí táhne na ‰edesát let a na sto kilo a na sobû má polyesterov˘ leginy a bílou pánskou ko‰ili velikosti XXL s rozdrban˘mi ohrnut˘mi rukávy. Máme tady ãlovûka, kter˘mu je úplnû ukraden˘, jak vypadá.

Posadí se za rozvrzanou katedru pfied bílou tabulí, vysype aktovku a vyrovná pfied sebou zápisníky a papíry do úhledn˘ fiady, jako kouzelník karty. Uãitelka. Ale to pfiece uÏ vím. Jak to vím? ProtoÏe je to jediná osoba v místnosti, která není nervózní.

ProtoÏe ona je tu alfa samec.

Zvedne hlavu a pohledem nás pfiepoãítá. Sedm. ZtûÏka se zvedne na nohy a zelenou fixkou na tabuli napí‰e: Kurz tvÛrãího psaní Amy Gallupová A doplní to ãísly svého telefonu domÛ i na mobil, která, kdyby mûl z tohohle b˘t nûkdy román, ‰pionáÏní pfiíbûh nebo scénáfi, by musela b˘t zaznamenaná jako 555-nûco, coÏ je 9

pra‰tûn˘, coÏ je pitom˘, ale tak to je, tohle je svût, v nûmÏ Ïijeme, mûkk˘ a Ïensk˘ a s nejniωím spoleãn˘m jmenovatelem.

Já samozfiejmû nervózní nejsem. Ale ano, jsem. Proã? Tohle uÏ pfiece znám. Mám za sebou hromadu kurzÛ tvÛrãího psaní, patfiím k veteránÛm, mám Purpurov˘ srdce i Stfiíbrn˘ kfiíÏ. Moje povídky ãetli nadutí pitomci od jednoho mofie k druh˘mu blankytn˘mu mofii. Povzbuzovaly mû vesele pomrkávající babiãky, cupovali mû gynekologové, blahosklonnû na mû shlíÏeli poji‰Èovací agenti.

Pi‰te o tom, co znáte Na Ïenách je zajímav˘, Ïe kdyÏ pfiekonají urãitou vûkovou hranici, stejnû dobfie by mohly b˘t muÏi. Alfa samec. Nadpis?

Námût na povídku?

CUPUJÍ Mù POMRKÁVAJÍCÍ BABIâKY KONEJ·Í Mù GYNEKOLOGOVÉ Dovnitfi se vloudá ‰est dal‰ích lidí. Tlustá Ïenská zvedne hlavu s hran˘m nezájmem. Ano, ten nezájem je hran˘. To není kli‰é, protoÏe instruktofii tûchle kurzÛ nedostanou zaplaceno, kdyÏ nesplní kvóty. Zdej‰í kvóta je deset ÏákÛ; staãí o jednoho míÀ a kurz se ru‰í, pra‰ule dostaneme zpátky a tlustá Ïenská zÛstane o hladu, coÏ by jí jenom prospûlo, ale to je jedno. TakÏe za tou její pfiíjemnou, dûsivou tváfií se otáãejí a skfiípou koleãka. Musím tu udrÏet deset z tûchle lidí. To mi nedává moc prostoru. Je naãase dát se do tance.

A zatanãí si se mnou? Pfiejde pfies parket kolem zoufalcÛ a snaÏivcÛ, kolem kfiiklounÛ a babek, kolem hospodynûk, co v sobû mají milion pfiíbûhÛ, kolem uãitelÛ matematiky, jejichÏ literární postavy je pro boha svat˘ho budí v noci ze spaní – projde kolem nich v‰ech a vybere si mû? A bude to zábavn˘ taneãek? ¤ekne mi, Ïe mám talent, Ïe jsem geniální a Ïe je to jen otázka ãasu a vytrvalosti, a bude vûdût, o ãem to sakra mluví, 10

a bude tu‰it, kolik zatracen˘ho ãasu a vytrvalosti mi to uÏ seÏralo, a podívá se pfiímo na mû a bude lhát a proboha, proboha pomÛÏe mi z toho nebo 2 noví pfiíchozí, je‰tû nûjak˘ rozruch na chodbû, je tady dal‰í, to dûlá 16, nejspí‰ se jí uÏ d˘chá líp, mr‰e Nebo mû umofií k smrti blahosklonn˘ma kecama, jako ten pompézní kretén v Irvinu a ta pompézní kunda v Berkeley, nebo se bude dívat pfiímo skrze mû jako profesor Zasran˘ blbeãkovsk˘ debilksicht v Chi se sv˘m Seznamem doporuãen˘ ãetby a zasran˘mi Základy stylu od Strunka & Whitea PI·TE O TOM, CO ZNÁTE PI·TE O TOM, CO ZNÁTE PI·TE O TOM, CO ZNÁTE PI·TE O TOM, CO ZNÁTE PI·TE O TOM, CO ZNÁTE PI·TE O TOM, CO Tlustá Ïenská promluví.

11

první HODINA SEZNAM

T

„ oto je kurz psaní prózy. Budeme se tu scházet po devût t˘dnÛ, poãítaje v to dne‰ek. Oãekává se, Ïe v prÛbûhu kurzu kaÏd˘ z vás napí‰e nejménû jeden prozaick˘ útvar a pfiedloÏí ho skupinû ke kritice.“ Amy se na vtefiinku odmlãela, jako to dûlala vÏdycky. „TakÏe kaÏd˘, kdo se domníval, Ïe jde o kurz balonování vína, by mûl rad‰i zapomenout na svou dÛstojnost a vytratit se.“ Nûkdo se zahihÀal, ale jinak jí odpovûdûlo jenom ticho, aÏ na vrãení laciného stojacího vûtráku v zadní ãásti místnosti. Byl nejvy‰‰í ãas tu fieã trochu zmodernizovat; balonování vína dfiív vyvolávalo salvy smíchu. Amy nûco napadlo. „Víte vy vlastnû, co to je balonování vína?“ Fádnû pÛvabná mladá Ïena zvedla ruku. „Není to, jak lítají v balonech nad vinicemi, aby zkontrolovali, jak víno roste?“ Amy si povzdechla. „Domácí balonování vína se provozovalo v ‰edesát˘ch letech. Smíchali jste víno v lahvi, pfietáhli pfies hrdlo nafukovací balonek a mohli pozorovat, jak probíhá fermentace.“ „Jo,“ ozval se nûjak˘ chlapík ze zadní fiady, „a po pár t˘dnech jste mohli pozorovat, jak vám vybuchlo po cel˘ garáÏi.“ Hlasit˘ smích. BÛh ti Ïehnej, mal˘ muÏi. Ale stejnû nevypadá dost stafie, aby pamatoval ‰edesátá léta. Na celém svûtû byla takhle stará jenom Amy. Dokonce star‰í neÏ tenhle podsadit˘, ple‰atûjící chlapík s velkou, ‰irokou Ïabí pusou. MoÏná by s ním mohla najet na nûjakou rutinu, vzájemné nahrávání na smeã, aby se prolomily ledy. Tfieba jí pomÛÏe ty lidi v místnosti okouzlit.

12

Trochu teatrálnû zaãala studovat pfiedregistraãní seznam, kter˘, neÏ veãer skonãí, promûní ve vlastní mnemotechnickou pomÛcku, berliãku pro pamûÈ. Îabák, napí‰e si k jeho jménu. Amy si ‰patnû pamatovala obliãeje, natoÏ jména, a potfiebovala ve‰kerou pomoc, jakou si mohla poskytnout. „A vy jste...?“ Dál se mu dívala do oãí, s ústy pootevfien˘mi v oãekávání. Îabák povytáhl rozjeÏené oboãí a potutelnû se usmál.

Ale ne. „Vy chcete, abych hádala?“ „Ne. Stejnû byste to neuhodla. Nemáte mû na seznamu.“ To si jen myslí‰. Amy se na vrzající Ïidli zavrtûla a zv˘‰ila hlas. „CoÏ mû pfiivádí k seznamu. V ruce drÏím“ – zamávala pfiedregistraãním seznamem – „soupis znám˘ch osobností, které...“ Jestli nepamatují ‰edesátá léta, tak rozhodnû nebudou pamatovat padesátá.

Aãkoli kdyÏ si je teì zaãala prohlíÏet jednotlivû, bylo zjevné, Ïe pár z nich na to vûk má; jedna Ïena byla urãitû stará víc neÏ dost. „A první z nudn˘ch úkolÛ, které máme pfied sebou, je zkontrolovat docházku podle tohoto soupisu. Vzhledem k tomu, Ïe na seznamu mám deset jmen, a v místnosti je ‰estnáct lidí, díky sv˘m úÏasn˘m deduktivním schopnostem jsem dospûla k závûru, Ïe pfiinejmen‰ím ‰est z vás se pfii‰lo jen tak podívat.“ Pár lidí zvedlo ruku. „Ti, kdo se rozhodnou s námi zÛstat, se zaregistrují do pfií‰tího pondûlí.“ „A co kdyÏ se nerozhodneme?“ Zase Îabák. „Tenhle kurz je v nabídce kaÏdé ãtvrtletí. NeÏ se nadûjete, pfiijde zima.“ Vûnovala mu svÛj nejledovûj‰í úsmûv, coÏ nebylo rozumné. Potfiebovala ty peníze; nemohla si dovolit znepfiátelit si potenciální studenty (klienty, tak jim fiíkali lidi z katedry kurzÛ pro vefiejnost na univerzitû); a Îabák se doopravdy nechoval drze. Ale ona nenávidûla tyhle první veãery, vadilo jí tonout v nejistotû, jestli se sejde dost úãastníkÛ, aby se kurz uskuteãnil (je‰tû nikdy nemusela lekce tvÛrãího psaní zru‰it, po patnáct ãtvrtletí za sebou, ale v‰echno je jednou poprvé), a nejvíc se jí protivilo zpracovávat chladné, rozpaãité publikum. Za pár t˘dnÛ se mezi tûmi lidmi zaãne cítit pohodlnû a vût‰ina z nich si ji oblíbí. Ale teì si pfiála, aby v‰ichni vypadli.

Dvû ruce blízko sebe vystfielily do vzduchu. Amy jejich smûrem vrhla neutrální úsmûv a potfiásla tím zatracen˘m seznamem. „AÏ pfieãtu va‰e jméno, prosím, sdûlte mi, jestli jsem ho vyslovila 13

správnû. Se mnou a sekretáfikou katedry jako meziãlánky máte tak padesátiprocentní ‰anci.“ Mrtvé ticho.

Amy se soustfiedila na první jméno, které bylo pochopitelnû naprosto absurdní. „Santa Arena?“ UÏ dávno se nauãila, po zku‰enosti se studentkou jménem Amy Louise D’Operdellová, zbavit pfii ãtení docházky svÛj tón i tváfi jakékoli nevûfiícnosti.

A samozfiejmû se zvedla ruka, pfiipojená k bledému, morbidnû obéznímu muÏi po ‰edesátce. „Santa Arena?“ ujistila se Amy znovu vlídnû a muÏ zasmu‰ile pfiik˘vl. Uvolnila se. „Víte, tohle jméno znám jenom ze spojení Santa Claus, za celá ta léta, co uãím, jste mÛj první skuteãn˘ Santa.“ „Vlastnû,“ spustil muÏ, ale zbytek vûty jenom zamumlal. Mûl oãi jako Amyin baset, podlité krví, truchlivé. Santa = Alphonse, napsala si. „Prosím?“ „Sandy,“ opakoval muÏ. „Já se vlastnû jmenuju Sandy.“ „Ale fiíká se vám Santa?“ „Ne.“ „Já se nesmírnû omlouvám.“ Tak proã jsi k˘val na souhlas, ty ‰a‰ku? Nûkdo se uchechtl. Sandy Arena to nebyl. Amy ucítila, jak jí na tûle vyráÏí pot, ale pokraãovala i poté, co si pfieãetla dal‰í jméno. Se zcela váÏnou tváfií se podívala na studenty a fiekla: „Harold Blassbag.“ JeÏí‰i. „Blass Ball,“ pronesl zfietelnû a taky popuzenû muÏ v první fiadû. „PromiÀte, Blass Ball,“ opakovala Amy. Blassball? Co to má b˘t sakra za jméno? „Blass Ball,“ opakoval muÏ je‰tû podráÏdûnûji. „Blass...“ Prokristapána. „Omlouvám se. Mohl byste to hláskovat?“ „B-L-A-S-B-A-L-G.“ Byl to drobn˘ nazloben˘ muÏík s jemn˘mi kostmi, obleãen˘ v hnûdé teplákové soupravû, coÏ se mu bude hodit, aÏ pobûÏí zpátky na sekretariát, se Sandym Arenou v patách, aby se doÏadoval vrácení kurzovného. „Dûkuji vám. Omlouvám se. A vyslovuje se to Blass Ball?“ „Blass Ball!“ „Návrh!“ Îabák zamával chlupatou paÏí pfiehnanû horliv˘m zpÛsobem, s ohnut˘m loktem, jako malé dítû, které nutnû potfie14

buje na záchod. „Co kdybychom vypnuli ten vûtrák? Tady vzadu dûlá pfií‰ern˘ rachot.“ „Buìte tak laskav,“ vybídla ho Amy a jedin˘m kliknutím se na místnost, která jí uÏ pfiedtím pfiipadala jako hrobka, sneslo stra‰livé ticho. „¤eknu jim, aby do va‰eho jména dopsali to druhé l, pane Blasbalgu.“ „Harry,“ vzdal to popuzen˘ muÏ.

Amy si odka‰lala. „Ricky Burzet?“ „Burret.“ „Tfii ze tfií!“ kfiikl pochvalnû Îabák a vzápûtí ho odmûnil slab˘ potlesk. „To byla moje naráÏka,“ ozvala se vyãítavû Amy, které se zmocnil pocit, Ïe ona a Îabák museli b˘t v nûkterém pfiedchozím Ïivotû nepfiátelé na Ïivot a na smrt. „Burret,“ opakovala smutnû. „B-U-R-R-E-T. Pfiesnû tak.“ Mladík se na ni laskavû usmál. „Ale jestli chcete, mÛÏete mi fiíkat Burzet.“ Vypadal jako kolportér z obrazu Normana Rockwella, kter˘ sice vyrostl, ale zÛstal stejnû dychtiv˘ a pln˘ energie. Ten vydrÏí. Navíc má nakrátko ostfiíhané svûtlé vlasy, ne úplnû vojensk˘ sestfiih pod baret speciálních jednotek, ale jako mnemotechnická pomÛcka to bude muset staãit. „Ne,“ fiekla vdûãnû Amy, „budu vám fiíkat Burret.“ Napsala si to na seznam, zafixovala si Burreta i Sandyho a Blasbalga ozdobila obscénními malÛvkami. „Jako dal‰í,“ prohlásila pak, „tu máme moÏná Dorothy Hieronymusovou.“ „Zde.“ Pfiihlásila se baculatá Ïena s pfiíjemnou tváfií, pfiibliÏnû Amyina vûku. „PouÏívám dot,“ oznámila.

Amy pfiik˘vla, jako by to dávalo smysl, protoÏe teì uÏ jí bylo v podstatû v‰echno jedno. PouÏívá dot. „Tiffany McGeeová.“ Ta hezká svûtlovláska s balonov˘m létáním nad vinicemi. Její jméno bylo samozfiejmû naprosto v pofiádku. „Sylvester Reyes.“ Vysok˘, opálen˘, po padesátce, turistické kraÈasy, rozvalen˘ v první fiadû s nohama od sebe. Proã muÏi sedávají takhle? Jenom kvÛli pohodlí? Ani omylem. „¤íkejte mi Syl,“ vybídl ji.

Nad následující poloÏkou zavrtûla Amy hlavou. „Omlouvám se, dámy a pánové, ale BÛh je mi svûdkem, Ïe dal‰í jméno na seznamu je Marvy Stokes.“ „Pfiímo tady.“ 15

V‰eobecné veselí. Koneãnû se jí povedlo k nim proniknout.

Jistû, smûjí se sice jí, ale ten smích zní docela pfiátelsky. Mohla by se z nich stát dobrá skupina, utuÏená spoleãn˘m záÏitkem z toho, jak ze sebe uãitelka dûlala osla. Jakou cenu má dÛstojnost? Devût set tfiicet pût dolarÛ za ãtvrtletí, bez zamûstnaneck˘ch benefitÛ. „Vy jste mÛj první Marvy, pane Stokesi,“ fiekla Amy. „A vy jste moje první uãitelka psaní,“ opáãil Marvy, ãtyfiicátník v havajské ko‰ili, z níÏ mu lezly chlupy na hrudi. „Ve skuteãnosti je to Marvin.“ „A z toho Marvy,“ poznamenala Amy. „Pfiesnû.“ „Chápu. Frank Hotoway?“ „Hot-t-oway,“ opravil ji tfiicátník v dal‰í bûÏecké soupravû, tentokrát ostfie oranÏové. Ve sprintu by Blasbalga hravû porazil, vypadal, jako by mûl doÏivotní ãlenství ve fitku. MoÏná nûjaké dokonce zaloÏil. „Hot-t-oway,“ opakovala Amy. Proã sakra ne? „Psáno H-O-T-O-W-A-Y?“ „Je tam je‰tû jedno T,“ upozornil ji Hot-t-oway vûcnû. „Kde?“ „Hned pfied tím prvním.“ „Tohle uÏ nevydrÏím.“ Amy si poloÏila hlavu do dlaní. Studenti se zasmáli potû‰en˘m, nenucen˘m smíchem. Navázala s nimi kontakt. „H-O-T-T-O-W-A-Y.“ Svalovec zvedal jeden krátk˘ tlust˘ prst po druhém, kaÏdé písmeno na nich postupnû odklepl a pfiívûtivû se usmál. „Vidíte?“ „Jako bitva u Appomattoxu.“ „Pfiesnû tak.“ „Edna Wentworthová?“ Husté natrvalené ‰edivé vlasy, zdvofiil˘ úsmûv. „Tiffany Zunigová?“ „Nepfiítomna.“ Amy stfielila pohledem k mluvãímu, jímÏ byl, jak se ukázalo, Ricky Burret. „Prosím?“ „Ona pfiijde. Jenom se zdrÏela. Je to moje kolegynû.“ Víc neÏ to, pomyslela si Amy, kdyÏ si v‰imla, jak Ricky Burret zrÛÏovûl.

16

„Tak to je ze seznamu v‰echno,“ prohlásila a otoãila papír, aby mohla psát na zadní stranu. „Teì ti nepfiihlá‰ení. Zaãneme tady“ – rozhodla a ukázala ze svého pohledu vpravo – „mohli by se prosím ti, jejichÏ jména je‰tû nebyla vyvolána a zkomolena, laskavû identifikovat?“ PfiitaÏliv˘ patricijsk˘ muÏ v oslnivém krémovém ka‰mírovém svetru zvedl nikoli ruku, n˘brÏ pouh˘ ukazovák, jako by pfiivolával ãí‰níka. „Já jsem doktor Richard Surtees,“ oznámil.

Helemese. Amy se v hlavû vynofiil star˘ vtípek, toho druhu, kdy nûkdo pronese proslulou vûtu a vy máte vytvofiit otázku, která zmûní její v˘znam. Vûta: Doktor Livingstone, pfiedpokládám? Otázka: A jaké je va‰e plné jméno, pane Pfiedpokládám?

Podobnû hezká Ïena po jeho levici, asi pûtaãtyfiicetiletá, s ka‰tanov˘mi vlasy sãesan˘mi dozadu, se na Amy usmála. „Ginger Nicklowová,“ pfiedstavila se. Oba mûli klasické rysy, ale tam ve‰kerá podobnost konãila. Ginger Nicklowovou zjevnû s doktorem Richardem Surteesem nespojovalo nic víc neÏ prostorová blízkost.

Obleãená byla s elegancí stylov˘ch kouskÛ objeven˘ch v secondhandech, která na hony poráÏela styl, jak˘ mÛÏe opatfiit naditá penûÏenka. „Pete Purvis,“ fiekl nûkdo nûkde. Amy zvedla hlavu, ale nemohla ho najít. „Tady jsem,“ upozornil Pete Purvis, a opravdu tam byl, bled˘ mladíãek v zelené mikinû, usazen˘ rovnou za chudákem Santou. Sandym. Amy z nûj vidûla jen zvednutou ruku.

Dal‰í dvû ruce se zvedly zároveÀ, bok po boku. Dvojice v identick˘ch triãkách a dÏínách. „My jsme Boudreauovi, Sam a Marilyn,“ fiekl muÏ za oba. „NezÛstaneme,“ doplnila Ïena. „Chcete odejít hned?“ Boudreauovi pokrãili rameny a unisono s úsmûvem zavrtûli hlavou. První hodina byla zdarma a Boudreauovi nejspí‰ nikdy neodmítli nic, za co se neplatilo.

Do dvefií vbûhla vysoká ‰tíhlá mladá Ïena, zastavila se v nich a prudce oddechovala. „Tiffany Zunigová?“ zeptala se Amy zbyteãnû, neboÈ Ricky Burret uÏ chvatnû sklízel vûci ze Ïidle vedle sebe. KdyÏ si ho nev‰imla, popleskal Ïidli – s nadûjí do ní zabu‰il, jako ‰Èastn˘ pes bouchá ocasem. Amy se nad ním smilovala a ukázala ho Tiffany II. Ta se 17

posadila, aniÏ ho vzala na vûdomí, vytáhla z batohu poznámkov˘ blok a zvedla nad ním tuÏku, pfiipravená poznamenat si kaÏdé Amyino oslnivé slovo.

Amy si odka‰lala. „Buì nûkdo z vás dûlá, Ïe tu není,“ prohlásila, „nebo neumím sãítat. Mám zapsáno patnáct jmen, a vás je tu ‰estnáct.“ „To budu já,“ pfiiznal se Îabák. „Pofiád jsem si nebyl jist˘.“ „To je naprosto v pofiádku, ale stejnû bych ráda sly‰ela va‰e jméno.“ „Pofiád si nejsem jist˘,“ za‰klebil se. „Rumplcimprcampr?“ hádala Amy. „Charlton Heston,“ odpovûdûl.

Amy na nûj vytfie‰tila oãi. „Jako ten herec? Co hrál JeÏí‰e?“ „Jo,“ ujistil ji Îabák. „Máma byla náboÏenská fanatiãka.“ „Charlton Heston,“ zamumlala Amy. Pfiitiskla si ruce na oãi a tfiída kolem ní se dobfie bavila. Na pfiestávku bylo moc brzy, ale co. „Dejte si v‰ichni pût minut pauzu. Nebo dvacet. AÏ se vrátíte, pfiejdeme k vûci. Pfiipravte se na to, Ïe nám povíte, jaké knihy nejradûji ãtete a co chcete ve zb˘vajících t˘dnech v kurzu dokázat.“ Amy je vÏdycky nechávala jmenovat oblíbené autory. Lidi se pfii tom uvolnili a jí to pomáhalo utfiídit si je v hlavû. Skliãující mnoÏství studentÛ tvÛrãího psaní beletrii témûfi neãetlo, ale jen málo z nich bylo ochotn˘ch to pfiiznat. Místo toho obvykle tvrdili, Ïe jejich oblíbenec je jeden ze tfií autorÛ: Hemingway, Fitzgerald ãi Updike. Amy nechápala, proã právû tihle tfii pfiedstavují pro neãtenáfie bezpeãná jména. MoÏná by z toho byl dobr˘ seznam na její blog.

Zatímco se ostatní trousili ven, pfiistoupil k ní Charlton Heston. „MÛÏu vám pfiinést kafe?“ „Vy se fakt jmenujete Charlton Heston?“ „Jo.“ Amy si povzdechla a pfiistihla se, Ïe se na nûj usmívá. „MÛÏete mi pfiinést pivo.“ „Jak si ho dáváte?“ „âerné.“

18