10
Zdravení, pfiedstavování & Co. „Na prvním dojmu záleÏí nejvíce“ – b˘t si toho vûdom pfii kaÏdém setkání je umûní. Nervozita pfii prvním kontaktu, nedbalost pfii dal‰ích schÛzkách a nejistota ohlednû jména a postavení jsou pfiitom kameny, o nûÏ mÛÏeme klop˘tnout a které nám dal‰í rozvíjení známosti zbyteãnû ztíÏí. Duchapfiítomné poãínání nám ulehãí kaÏdé setkání.
Po z d r a v p á n b Û h , n a z d a r a d o b r ˘ d e n
Pozdrav pánbÛh, nazdar a dobr˘ den Vበprotûj‰ek se rozhodne ve zlomku vtefiiny, jestli vás vyhodnotí jako „pfiítele“ nebo jako „nepfiítele“. Nasaìte správná gesta, aby jeho rozhodnutí dopadlo ve vበprospûch.
1. Pofiadí pfii zdravení: Potkají se dva známí. Kdo koho pozdraví první? V obchodním styku podfiízen˘ pozdraví osobu v˘‰e postavenou a prodavaã zákazníka. Vysílá tím signál: „VáÏím si vás, vy rozhodujete o dal‰ím prÛbûhu na‰eho setkání.“ Tak napfiíklad referent zdraví jako první vedoucího oddûlení. Kdo pfiistoupí ke skupinû, aã spoleãensky rovnocenn˘, nemá tak pevn˘ status jako jiÏ pfiítomní, a proto se od nûj oãekává, Ïe pozdravem na sebe upozorní a poÏádá tak o pfiijetí (➤ viz téÏ str. 17/18). Mlad‰í osoby zdraví star‰í: dvacetiletá kolegynû pûtapadesátiletého kolegu, Ïák uãitelku, vnuãka dûdeãka. Nelze-li pouÏít tato kritéria, pán zdraví dámu jako první. V soukrom˘ch vztazích se v‰ak vût‰inou pûstuje partnersk˘ styk, a proto na vefiejnosti platí pravidlo: „Kdo první uvidí, ten první pozdraví.“
2. Pozdrav „ahoj“: Je mimo okruh pfiátel vÛbec pfiijateln˘? Jsou místa a souvislosti, kde je „ahoj“ naprosto bûÏné a v pofiádku ■ ve fitness-studiu, na lyÏafiském svahu, na plovárnû, ■ v hospodû a na diskotéce, ■ mezi studenty, stfiedo‰koláky a uãni, ■ u mlad‰ích zástupcÛ svobodn˘ch povolání a médií. Neutrální formou pozdravu v‰ak zÛstává kdykoli a kdekoli „dobr˘ den“. S tím nemÛÏete narazit. Zní-li vám to pfiíli‰ odtaÏitû, mÛÏete formálnost pozdravu zmírnit tím, Ïe ho nepronesete dÛraznû a vlídnû se pfiitom usmûjete. Odpoví-li vám protûj‰ek „ahoj“, nic nebrání tomu, abyste ho pfii dal‰ím setkání také pozdravili „ahoj“. Popfiát místo pozdravu „dobré chutnání“ je spí‰e legrace. I kdyÏ se potkáte s kolegy v závodce, je lep‰í pozdravit slovem „ahoj“ nebo k˘vnutím hlavy. Není vhodné, aby napfiíklad rozpustilá mladá prodavaãka fiíkala „ahoj“ star‰í zákaznici – ãím vût‰í odstup je mezi osobami, tím jistûj‰í je „dobr˘ den“.
11
12
Zdravení, pfiedstavování & Co.
3. Pozdrav pfii louãení: Jak se to má s „nashle“? „Nashle“ mnozí vnímají jako pozdrav nûkde na hranici formálnosti a neformálnosti. Pokud jsme ov‰em zahájili hovor pozdravem „dobr˘ den“, nemûli bychom to s uvolnûností pfiehánût ani pfii louãení. ¤íkejme proto radûji „na shledanou“, nic tím nezkazíme a kvÛli tûm dvûma slabikám navíc nikomu pusa neupadne.
4. Zdravení na vefiejnosti: V jak˘ch situacích musíme zdravit na vefiejnosti? âím je prostfiedí anonymnûj‰í, tím je pozdrav vzácnûj‰í. Tak jako na vesnici je trapas pozdravu se vyhnout, na chodbiãce v Pendolinu by naopak cestujícím pfiipadalo podivné, kdybychom je pozdravili. Vût‰inou se zdravíme s lidmi, s nimiÏ nás nakrátko spojí tûsná blízkost a/nebo spoleãn˘ zájem. Proto pozdravíme, kdyÏ ■ vstupujeme do v˘tahu, kupé ve vlaku nebo do úfiadovny, ■ pfiijdeme do obchodu nebo lékafiské ordinace, ■ chceme oslovit prÛvodãího na nástupi‰ti, policistu apod., ■ zaujímáme své místo v kinû, divadle a na koncertû, ■ k nám upfiou zraky protijdoucí lidé na procházce nebo túfie, ■ nás vítá ãí‰ník v restauraci. Trávíme-li dovolenou v rodinném penzionu, zdravíme pfii vstupu do jídelny. Vût‰í nebo mezinárodní hotely jsou anonymnûj‰í a pozdrav se zde neoãekává. Potkáváte-li nûkteré hosty opakovanû, pozdravte je. Radûji dvakrát navíc neÏ o jednou ménû! A pamatujte: Pozdrav bez pohledu na zdraveného není k niãemu. Prosím pozor: Nacházejí-li se v kostele vûfiící pfii modlitbû, pozdrav by je jen ru‰il.
5. Svlékání rukavice: Kdo a kdy pfii pozdravu svléká rukavici? Dfiíve si smûla dáma pfii podání ruky nechat jemnou rukaviãku nataÏenou, kdeÏto pán ji vÏdycky musel svléknout. Toto rozli‰ování podle pohlaví je dnes jiÏ staromódní. Oba si rukavici mohou ponechat, protoÏe ta na vnímání stisku ruky nemá Ïádn˘ vliv. Ov‰em i nadále je povaÏováno za pfiátelské gesto, kdyÏ si muÏ i Ïena rukavici svléknou.
PODÁNÍ RUKY
Podejte si ruce Kdo komu podává ruku? Osoba s vy‰‰ím statusem oãekává verbální pozdrav od ostatních. ZáleÏí v‰ak na ní, dojde-li i ke stisku ruky. V rámci podniku podává ruku nadfiízen˘ zamûstnanci bez ohledu na místo, vûk a pohlaví – nebo ji taky nepodá. Mimo firemní hierarchii osoba, jeÏ oãekává náv‰tûvníky, platí za hostitele. Jí také pfiíslu‰í uvést pfiíchozí na své území. Osoba pfiicházející ke skupinû – smí podat ruku, ãi nikoli? Rozhoduje její role! Patfií-li novû pfiíchozí do fiad hostitelÛ, napfiáhne ruku. Je-li hostem, vyãká iniciativy pfiítomn˘ch. Má sekretáfika podat ruku pfiíchozímu manaÏerovi z jiné firmy? Rozhodující je, jak sama definuje svou roli. PovaÏuje-li se za dÛstojnou hostitelku, napfiáhne ruku smûrem k pfiíchozímu. Jako skromná podfiízená pracovnice tak neuãiní. Její chování urãuje, jak na ni bude náv‰tûvník pohlíÏet a jak s ní bude nadále jednat. Na neutrální pÛdû ve foyeru divadla, na ulici nebo v obchodû za rohem podává star‰í osoba ruku mlad‰í – nebo také ne. Zda má stejnû stará Ïena stejnû starému a stejnû postavenému muÏi podávat ruku jako první, není v dne‰ní rovnoprávné dobû podstatné.
Správné pofiadí Zdravíte-li nûkolik osob, tyto si z pofiadí, v jakém tak uãiníte, odvodí míru váÏnosti, kterou u vás poÏívají. Proto zdravte úsluÏnûji a hbitûji ■ nadfiízeného pfied jeho zamûstnanci, ■ hosty pfied kolegy, ■ osobu vám známou pfied tou, jíÏ se teprve musíte pfiedstavit, ■ star‰í osobu pfied v˘raznû mlad‰í, ■ a pokud tato kritéria nedostaãují, dámu pfied pánem. U skupin postupujte podle pofiadí, které jste vyhodnotili s ohledem na preference. Dopfiejte si ãas, má to mnohé v˘hody: Vበklid zv˘‰í vበstatus. Cizí osoby ocení pfiíleÏitost odhadnout si vás. NeÏ pfiejdete k ãinu, nabídnûte v‰em zúãastnûn˘m oãní kontakt. MÛÏete rozevfiít náruã v uvítacím gestu a pfiitom pozorovat, kdo ho opûtuje jako první. To b˘vá osoba, jeÏ by si pfiála b˘t pozdravena jako první. AÈ uÏ je to protokolárnû v pofiádku, nebo ne – nikdy
13
14
PODÁNÍ RUKY neodmítnûte napfiaÏenou ruku; je to stejné jako dát pohlavek. Îe chyba se nestala z va‰í iniciativy, pfiece v‰ichni zúãastnûní vidûli. KdyÏ osobu, kterou jste aÏ dosud pfiijímali u sebe, nav‰tívíte na její pÛdû, va‰e role se vymûní. Nyní je hostitelem ten druh˘. ZdrÏenlivostí pfii podání ruky a souãasnû vstfiícn˘m postojem jí dáte pfiíleÏitost zahrát si novou roli. Teprve kdyÏ si není jista a neuãiní tak, podejte jí ruku sami.
Jak podat ruku ZpÛsob a délka stisku ruky vyz˘vají k fiadû interpretací. Pfiíli‰ chab˘ stisk? Je to baãkora. Pfiíli‰ siln˘? Nemá cit. Pfiíli‰ dlouh˘? Je dotûrn˘. Stojí moc daleko? DrÏí si odstup. A tak dále... Pfiíjemce ov‰em o tom, co se mu v jakémkoli smûru jeví jako pfiehnané, rozhoduje vÏdy zcela subjektivnû. Pozitivnû nejspí‰ vyhodnotí, kdyÏ je stisk ruky stfiednû siln˘ a trvá jednu nebo dvû vtefiiny, je zahájen ze vzdálenosti jednoho aÏ jednoho a pÛl metru, a kdyÏ proti nûmu nestojíte ãelem, n˘brÏ v mírném úhlu.
Co je‰tû prozradí stisk ruky? Nejen Ïe si vበprotûj‰ek udûlá intuitivní obraz va‰í povahy, ale také si vás provûfií v tom nejvlastnûj‰ím slova smyslu. Bylo tomu tak uÏ v dávn˘ch dobách, kdy podání holé – tedy prázdné – ruky vyjadfiovalo, Ïe stfietávající se osoby nemají v úmyslu nic zlého; rozumûj, Ïe nedrÏí v ruce zbraÀ. Podobné úvahy o bezpeãnosti docházely uplatnûní v ãasech, kdy lidé pfii objímání zkoumali, jestli ten druh˘ opravdu nemá schovanou „d˘ku v záÀadfií“. PÛvodnû tedy nebyl bratrsk˘ polibek ani zdaleka tak mírumilovnou záleÏitostí. KdyÏ si dnes lidé s pfiátelsk˘m jásotem padají kolem krku, na podobná bezpeãnostní opatfiení uÏ nikdo z nich vûdomû nemyslí. Ale pfiím˘ oãní kontakt pfii stisku ruky je i nadále pociÈován jako nûco pfiíjemného. Naopak ruka v kapse se pokládá za tabu, tento úmysl chovat se nenucenû je ztotoÏÀován s nedbalostí a nedostatkem respektu. AspoÀ pfii zdravení mûjte ruce z kapes venku! Prosím pozor: Úklona platí za gesto podfiízenosti; náznak úklony formou mírného pok˘vnutí je naopak vnímán jako souhlasn˘ projev. Coby doprovod k podání ruky a úsmûvu pfiíslu‰í stejnou mûrou muÏÛm i Ïenám. A to, Ïe i leváci podávají adresátovi pravou ruku, je snad samozfiejmé.
PODÁNÍ RUKY Pusi-pusi Dvojité políbení pfii pozdravu je v nûkter˘ch kruzích velice „‰ik“ a vût‰inou nahrazuje podání ruky, i kdyÏ nûkdy se kombinuje oboje dohromady. NemÛÏete tomu uniknout, kdyÏ vám je nûkdo nabídne, byla by to uráÏka. V Nûmecku se tento zvyk rozmohl poãátkem 60. let minulého století, kdyÏ zaãaly první v˘mûny studentÛ s Francií. âech se v podobné situaci octne zpravidla jen ve styku s cizinci, pfiedev‰ím s Francouzi a pfiíslu‰níky dal‰ích románsk˘ch národÛ. Jde ov‰em o nûco úplnû jiného, neÏ ãemu se za totality fiíkalo „dvojit˘ BreÏnûv“, tedy okázal˘ polibek a bratrské objetí dvou komunistick˘ch státníkÛ pfii uvítání na leti‰ti apod. „La bise“ doslova znamená „chladn˘ vánek“, pfii nûmÏ se polibek nikdy nevtiskne na tváfi, n˘brÏ se jen vzájemnû vydechne podél tváfie. „La bise“ není nikdy sama, opakuje se dvakrát, tfiikrát i ãtyfiikrát, nikdy v‰ak mezi muÏi, a citliví partnefii si pfiitom sundávají br˘le. „La bise“ je problematická ve styku se zákazníky a pfii zdravení se skupinou osob, z nichÏ nûkteré jsou vám blízké a jiné naopak cizí. S touto ostentativnû projevovanou intimitou proto zacházejte velice ‰etrnû! Vzhledem k inflaci tûchto lehk˘ch polibkÛ se v Nûmecku jedno políbení na tváfi a pevné objetí staly nûãím jako mimofiádn˘m vyznamenáním. âechÛm, ktefií dosud mají v Ïivé pamûti okázalé komunisticko-slovanské rituály, jsou podobné projevy spí‰e protivné. Nicménû v cizinû na nû buìte pfiipraveni.
Jde to i bez podání ruky Fyzick˘ kontakt pfii zdravení není nezbytn˘. Vidíme to po celém svûtû. Angliãané jsou zdrÏenliví v pravém smyslu toho slova, ameriãtí kolegové si ruku podávají, zatímco Ïeny se na muÏe jen usmûjí z náleÏitého odstupu. Japonci se uklánûjí a je to rituál peãlivû promy‰len˘ podle hierarchie. Pfiísnû vûfiící muslim‰tí muÏi a ortodoxní Îidé nikdy nepodávají ruku Ïenû a nûkdy si od nich ani nevezmou vizitku. Indové se uklánûjí se sepjat˘ma rukama. V Nûmecku stejnû jako v âesku je mezi mlad˘mi lidmi podání ruky ãím dál vzácnûj‰í. Urãitû spí‰e z jisté non‰alance neÏ z hygienick˘ch dÛvodÛ. Ty by mûly pfii zdravení v zimû pfiimût v‰echny ke zv˘‰ené ohleduplnosti. Jste-li nachlazeni, ne‰ifite své bacily dál a dÛvod své zdrÏenlivosti protûj‰ku vysvûtlete. Bude vám za ni vdûãn˘. KdyÏ musíte ka‰lat nebo k˘chat, zakryjte si ústa hfibetem levé ruky – je to víc neÏ jen milé gesto!
15
16
Zdravení, pfiedstavování & Co.
6. Rukulíbám: Jak by mûl muÏ správnû políbit ruku dámû? Líbání ruky je spojeno s hlubokou úklonou, kterou muÏ dává dámû najevo svou podfiízenost. Zaãnûte proto s potfiebn˘m odstupem: Pán uchopí ukazovákem a prostfiedníkem své pravé ruky opût ukazovák a prostfiedník jemu nabízené ruky a skloní se, aniÏ by ruku zvedl. Potom naznaãí polibek na hfibet ruky, aniÏ by se jí dotkl. JestliÏe se v minulosti líbaly ruce pouze vdan˘m Ïenám, dnes platí: „KdyÏ jedné, tak v‰em.“ Ov‰em znamení, Ïe má b˘t ruka políbena, dává v˘hradnû dáma. Mírnû zvedne ruku hfibetem nahoru. Krom toho pamatujte, Ïe je to ceremoniál pro spoleãenské pfiíleÏitosti v jasnû vymezeném rámci, jako je koktejl party ãi ples v opefie. Na ulici je líbání ruky tabu, na zahradní slavnosti je pfiípustné, v obchodním styku namístû není. „Rukulíbám, milostivá!“ – Je to „in“, nebo „out“? Nûkter˘m dámám z konzervativních kruhÛ na políbení ruky dosud velice záleÏí, a proto pánovi její hfibet nastavují. Vy jako muÏ musíte patfiiãnû zareagovat, odmítnout by byla uráÏka. Ov‰em Ïena, která zastává stejnou pozici jako muÏ, je emancipovaná a prosazuje rovnoprávnost, po muÏích Ïádná podobná gesta podfiízenosti nevyÏaduje.
7. Dáma v klobouku: Oblékám se ráda podle módy a mám vá‰eÀ pro klobouky. Jsou situace, kdy ho opravdu musím sejmout z hlavy? Klobouk je pro dámu stejnou ozdobou hlavy jako vlasy, a proto smí ve vût‰inû situací zÛstat na hlavû. V mnoha jihoevropsk˘ch zemích mají Ïeny dokonce povinnost mít pokrytou hlavu pfii vstupu do kostela. Která nemá klobouk, dá si na hlavu aspoÀ ‰átek. âepice, pillbox (mal˘ kulat˘ klobouãek ve stylu Jackie Kennedyové) nebo florentinsk˘ klobouk – o ponechání na hlavû rozhodují praktické dÛvody. Na hlavû si klobouk proto necháváte ■ v kostele, ■ na dostizích, ■ na svatbû ■ na koktejl party pod ‰ir˘m nebem,
Po z d r a v p á n b Û h , n a z d a r a d o b r ˘ d e n
na recepci v uzavfien˘ch prostorách ■ nebo kdyÏ si v kavárnû ãi restauraci dáte jen nûjakou maliãkost. Pfied vydatn˘m jídlem klobouk odloÏte, a to jak v restauraci, tak v soukromém bytû, aÈ uÏ se jedná o obãerstvení vestoje, nebo o posezení u prostfieného stolu. Pfiedcházejte také nebezpeãí, Ïe va‰e pokr˘vka hlavy bude ostatním bránit v rozhledu – v divadle, v kinû, na koncertû, pfii bohosluÏbách. Pro takovou pfiíleÏitost zvolte klobouk mimofiádnû mal˘ – anebo ho odloÏte. ■
8. Smeknout klobouk: Kdy jako muÏ smekám klobouk? Tak jako v dávnovûku rytífii zvedali hledí, motorkáfii dnes pfii pozdravu sundávají helmu, aby jim protûj‰ek vidûl do tváfie. S kloboukem zacházejte podobnû – smeknûte jej pokaÏdé, kdyÏ na ulici potkáte osobu, které chcete vzdát poctu. MuÏ v zásadû vÏdy smeká klobouk pfied dámou nebo pfied pánem vûkem a hodností jemu rovn˘m, v˘‰e postaven˘m ãi star‰ím. âepice není klobouk a jako ochrana pfied zimou mÛÏe zÛstat na hlavû. MuÏ zcela samozfiejmû odhaluje hlavu v kfiesÈansk˘ch kostelech a modlitebnách, stejnû jako kdyÏ vchází do prodejních, úfiedních a schÛzovních místností nebo do kavárny ãi restaurace. Teprve pfii odchodu z budovy si smí klobouk opût nasadit. Ve vefiejn˘ch prostorách, jako jsou nákupní stfiediska a pasáÏe, mÛÏe klobouk zÛstat na hlavû. Jak správnû smekat a nasazovat klobouk Míjíte-li jako muÏ osobu, s níÏ se nezastavíte, lehk˘m pohybem klobouk nadzvednûte a zase si ho nasaìte. Pokud se zastavíte na kus fieãi, sejmûte klobouk úplnû, a to tak, Ïe ho budete drÏet podél tûla, aby se nepfieru‰il oãní kontakt s protûj‰kem. KdyÏ drÏíte klobouk v ruce, dbejte, aby se nikdo nemohl podívat dovnitfi. Nasaìte si ho teprve po rozlouãení.
9. Povstat pfii zdravení: Pozoruji ãím dál ãastûji, Ïe dne‰ní Ïeny kvÛli pozdravu vstávají. Je to vhodné? Kdo si dá tu námahu, aby kvÛli jiné osobû povstal, povy‰uje její status. Staré spoleãenské pravidlo tudíÏ zní: MuÏi vstávají kvÛli pozdravu vÏdy a sedût zÛstanou jen pfied mlad‰ími muÏi a podfiízen˘mi.
17
18
Zdravení, pfiedstavování & Co.
Dámy mohou zÛstat sedût, leda by jim podávala ruku vysoce postavená nebo v˘raznû star‰í Ïena. Jste emancipovaná Ïena, která si je stejnou mûrou vûdoma sv˘ch práv i povinností? ProkaÏte kaÏdé osobû, jeÏ k vám pfiichází, tu ãest a povstaÀte. ZároveÀ tím zaujmete partnerskou pozici a budete mít oãi ve stejné v˘‰i jako vበprotûj‰ek. Prosím pozor: KdyÏ se k vám blíÏí osoba, kterou chcete pozdravit, vstaÀte vãas. U stolu si tím zajistíte dostateãn˘ prostor k pohybu a nevzbudíte dojem spûchu nebo podfiízenosti. TotéÏ platí i pro louãení.
10. Pozdrav není opûtován: Stává se stále znovu a znovu, Ïe pozdravím svého ‰éfa, ale on mi neodpoví. Jak se mám zachovat? Dívejte se pozornû, co dûlá vበ‰éf, kdyÏ ho zdravíte. Pfiem˘‰lí nebo rozmlouvá s náv‰tûvníky ãi kolegy? Pak by nejspí‰ odpovûdí ztratil nit, ale va‰eho gesta si urãitû v‰iml. Tfieba to poznáte podle jeho pohledu. Hovofií s nûk˘m, kdyÏ vcházíte do jeho kanceláfie? Pak musí rozhodnout on, zda se hovoru také zúãastníte, nebo ne. A moÏná mu svou pfiítomností poskytnete vytouÏenou záminku, jak hovor ukonãit. Asistujete mu pfii nûjaké akci? Pak se ‰éf pravdûpodobnû nejen soustfiedí na nûco jiného, ale navíc povaÏuje va‰i pfiítomnost za nûco tak samozfiejmého, Ïe se tím nemusí nijak zvlá‰È zab˘vat. Zdravte ho tedy ãile dál. Pokud se pfiitom necítíte dobfie, bude nejlep‰í, kdyÏ se svého ‰éfa v nûjaké klidné chvilce zeptáte, jaké chování by si od vás pfiál.
11. Neb˘t pozdraven: Dûti na‰ich sousedÛ nás nezdraví. Máme si o tom promluvit s nimi, nebo s jejich rodiãi? Podle pravidla „Kdo první uvidí, ten první pozdraví“ si v niãem nezadáte, kdyÏ jako dospûlí pozdravíte dítû první. MÛÏete doufat, Ïe se dûti pouãí z va‰eho pfiíkladu a ãasem zaãnou zdravit samy. Nestane-li se tak, zkuste jim naznaãit, Ïe by bylo hezké, kdybyste navázali vzájemn˘ slovní kontakt, jakmile se uvidíte. Pouze kdyÏ z toho chcete udûlat exemplární pfiíklad, zatáhnûte do vûci rodiãe. Vyhnûte se v‰ak káravému tónu. Oni tfieba nevûdí vÛbec nic o tom, jak si jejich dûti poãínají. „Bylo by hezké, kdyby va‰e dûti fiíkaly ,dobr˘ den‘ samy od sebe.“ Tato vûta by mûla staãit. Máte-li s rodiãi dobr˘ vztah, nepodsouvejte jejich dûtem zlou vÛli.
Správné slovo
Správné slovo Zdvofiilé jednání a profesionalita jsou nerozluãná dvojice. Právû pfii volbû prvních slov vám „znalost vûci“ zjedná dobrou povûst a usnadní kontakt.
12. Pfiedstavování: Jak se mám správnû pfiedstavit v profesním Ïivotû? Dnes je na celém svûtû bûÏné pfiedstavovat se kfiestním jménem a pfiíjmením. Protûj‰ek si tak mÛÏe osvojit pfiesnou v˘slovnost va‰eho jména a pozdûji bude schopen je správnû fiíkat. Je-li va‰e funkce v podniku pro vበprotûj‰ek relevantní, pak ji uveìte. OdpusÈte si komplikované a/nebo cizojazyãné oznaãení svého místa. Radûji konkrétnû objasnûte, co v podniku dûláte.
13. Pfiedstavování ostatních: âasto musím soukromû i sluÏebnû zafiizovat, aby se navzájem poznali rÛzní lidé. Jak je správnû pfiedstavím? âím pfiesnûji a cílenûji osoby identifikujete, tím snáze spolu naváÏou hovor. Uveìte jejich kfiestní jména a pfiíjmení. To v‰ak nestaãí, lidé mají rádi, kdyÏ si ty druhé mohou zafiadit a naopak b˘t ostatními správnû ohodnoceni. Proto vyjmenujte i jejich zvlá‰tnosti. MÛÏe to b˘t zázemí, místo pÛvodu, povolání nebo nûco, co obû strany spojuje. Noví známí se zaradují z pfiím˘ch styãn˘ch bodÛ: „Carola zastupovala nakladatelství na kniÏním veletrhu ve Frankfurtu. Tam jste pfiece také byl, Ïe?“ Nebo: „Constantin Meier také studoval v Curychu.“ Prosím pozor: V˘raz „seznámit se“ nezní tak oficiálnû jako „pfiedstavit se“. Seznamování málokdy probûhne pfiesnû podle plánu. Zaãnûte korektnû, ale nechte vûcem voln˘ prÛbûh, pokud va‰e plány nûkdo zkfiíÏí. Nikoho nekárejte! A nesmûjte se exaltovanû!
14. Floskule „Tû‰í mû“: ¤íká se vÛbec je‰tû „Tû‰í mû“, poté co se mi nûkdo pfiedstaví? KaÏdého potû‰í, kdyÏ nûkdo jin˘ vynaloÏí úsilí, aby se s ním seznámil, a kaÏd˘ si také rád vyslechne slova respektu. Floskule „tû‰í mû“ se v‰ak uÏ za nûco takového nepovaÏuje. Vynechejte ji a jdûte rovnou na vûc.
19