0033866

S

Kapitola 1

etkali se na jafie roku 1889 v PafiíÏi. Hugo Berthier, Marseillan, dvacetilet˘ studující ekonomie, a devatenáctilet˘ Frederic Neville z Barfleuru, student medicíny. SblíÏila je spoleãná vá‰eÀ – automobily. V létû téhoÏ roku uÏ bylo jejich pfiátelství tak hluboké, Ïe Frederic pozval Huga na prázdniny na Barfleur s tím, Ïe polovinu toho ãasu stráví v Saint Louvois u Maxmiliána de Braie. Maxmilián, kter˘ propadl automobilÛm uÏ pfied lety, teì pfiipravoval s hrabûtem de Dion závody.

Hugo Berthier na Barfleuru i v Saint Louvois brzy zdomácnûl. Patfiil k lidem, ktefií dokáÏou bavit celou spoleãnost, a navíc se ukázalo, Ïe je také neobyãejnû zdatn˘ jezdec i mechanik. Frederic, kter˘ zdaleka nedosahoval jeho schopností spoleãensk˘ch ani technick˘ch, ho v hloubi du‰e obdivoval. Nûkdy dokonce tak, Ïe zapomínal, Ïe Hugo je o pouh˘ rok star‰í neÏ on sám. Zfiejmû na to zapomínali i ostatní, neboÈ v Saint Louvois se s Hugem jednalo jako s mlad˘m muÏem, kdeÏto Frederic byl rodinou povaÏován za odrostlej‰í dítû. Pfiitom si oba uÏ tehdy byli fyzicky neobyãejnû podobní: stejnû nadprÛmûrnû vysocí, stejnû urostlí. Vût‰ina cizích lidí je rozeznávala pouze podle barvy vlasÛ. Frederic byl tmavovlas˘ jako vût‰ina jeho rodiny, Hugo témûfi plav˘. Hugo pÛsobil suverénnû, aÏ vyz˘vavû, a pokud spolu byli ve spoleãnosti, strhával na sebe ve‰kerou pozornost krásnûj‰ího pohlaví.

7

Frederic, uzavfien˘ a obãas zasmu‰il˘, vypadal jako morous. Vedle Huga se jeho osobnost zcela ztrácela, ale nezdálo se, Ïe by mu to vadilo. NetouÏil vyniknout a b˘t stfiedem pozornosti. Ke ‰tûstí mu staãilo stát v pozadí a bavit se Hugov˘mi úspûchy.

Frederic Neville, adoptivní syn Mich`ele a Christiana de Braie, byl laskav˘, zdvofiil˘ a ãestn˘ mladík.

Maxmilián de Braie mûl tohoto svého prasynovce rád, mnohem radûji neÏ jeho sestru Denisu, kterou rodiãe adoptovali také. Denisa, podle mínûní valné ãásti rodiny pov˘‰ená a pokrytecká sleãna, se minulého roku vdala a ode‰la z kraje. Maxmilián byl Fredericovi sv˘m zpÛsobem vdûãn˘ za to, Ïe kdysi, po jeho ne‰Èastném souboji a následném odchodu z domova, zaujal na Barfleuru jeho místo. Neb˘t Frederica, nesla by tehdy matka dlouholeté odlouãení od syna velmi tûÏce. Frederic a Denisa – dva sirotci z Montignacu, které si hrabûnka Mich`ele kdysi pfiivezla domÛ, aby je vytrhla z bídy a Ïivota bez jakékoli perspektivy, k nûmuÏ byli sv˘m postavením v rodinû pfiedurãeni. Dûtem se na Barfleuru dostalo tepla domova, mofie lásky a v neposlední fiadû také vzdûlání. Denisa to v‰echno povaÏovala za zcela samozfiejmé, Frederic byl vdûãn˘ a snaÏil se Mich`ele oplácet dÛvûrou a láskou.

Mûla ho mnohem radûji neÏ jeho sestru a on to v hloubi du‰e vûdûl a byl na to hrd˘. K hrabûti Christianovi – svému adoptivnímu otci takovou dÛvûru nemûl. Obãas se spolu dokonce stfietli – zvlá‰tû v dobû dospívání. A nejhor‰í to bylo tehdy, kdyÏ hrabû Christian rozhodl, Ïe Frederic pÛjde studovat medicínu jako kdysi on. Postavil se tak proti chlapcovu pfiání stát se inÏen˘rem, studovat techniku jako Maxmilián.

Frederic se nakonec podvolil, ale cel˘ první rok studia v sobû Ïivil pocit kfiivdy, Ïe se musel vzdát vysnûného povolání. Jak ale plynuly mûsíce, jeho názor se mûnil.

Medicína ho uchvátila. DrÏet v rukou klíã k lidskému

8

zdraví ãi dokonce Ïivotu bylo zajímavûj‰í, neÏ si zpoãátku pfiedstavoval. Navíc mu Christian je‰tû pfiedtím, neÏ se zapsal na univerzitu, fiekl: „Stát se v této dobû inÏen˘rem, je dost nejisté. Jako lékafi se uÏiví‰ vÏdycky. KdyÏ ne doma, tak v koloniích.

A jednou se sám Ïivit bude‰ muset. Já tû budu podporovat, dokud to pÛjde, ale na bezstarostn˘ Ïivot to nestaãí.

Za pár let se postaví‰ na vlastní nohy. A kdyÏ pak bude‰ chtít a bude‰ mít na to ãas a prostfiedky, nikdo ti nebude bránit, aby ses zaobíral technikou jako sv˘m koníãkem.

Nic jiného to stejnû není. Ty va‰e automobily nemají Ïádnou budoucnost!“ S tímto proroctvím zÛstal hrabû Christian osamocen˘, neboÈ ve Vla‰tovãím domû se v‰echno toãilo hlavnû kolem automobilÛ. Maxmilián nevlastního bratra pou‰tûl k v˘kresÛm i do dílny a dokonce z nûj vychoval i dobrého jezdce. To v‰echno bylo ale pfiedtím, neÏ s sebou Frederic poprvé pfiivedl Huga Berthiera. Ukázalo se, Ïe Hugo je i na tomto poli lep‰í. Jako mechanik, i jako jezdec. Frederic zÛstal v jeho stínu. Zpoãátku mu to vÛbec nevadilo, byl zvykl˘ uznávat Hugovo prvenství. V‰echno se ale zmûnilo v den, kdy se konaly závody. Tehdy poprvé pocítil cosi podobného Ïárlivosti, moÏná i zá‰ti.

Závody se konaly na konci srpna a se‰lo se na nich neb˘valé mnoÏství lidí. Byla to událost, kterou si nikdo z okolí nechtûl nechat ujít. Vzhledem k oblibû nového sportu se sem sjelo poãetné obecenstvo i ze vzdálen˘ch míst.

Frederic se ten den cítil unaven˘. Dlouho do noci pracoval s mechaniky na souãástce, kterou den pfiedtím vymyslel a zdokonalil Hugo. Do postele se vÛbec nedostali, on sám se natáhl na pohovku v jednom z hostinsk˘ch pokojÛ Vla‰tovãího domu a dopfiál si pouhou jednu hodinu spánku. Teì bloumal mezi davy divákÛ a marnû se snaÏil vzkfiísit nad‰ení, které ho je‰tû vãera cele pohlcovalo. Vypafiilo se. DrÏel se vpovzdáli, nelákalo ho motat se

9

kolem vozÛ a vzbuzovat obdiv pfiihlíÏejících. Tu v˘sadu rád pfienechával Hugovi. Pfii závodech se vût‰inou k vozÛm vÛbec nepfiibliÏoval, obyãejnû dûlával spoleãnost Maxmiliánovû manÏelce Isabelle. JenÏe ta dnes zÛstala doma. V rodinû se ‰u‰kalo, Ïe Isabella ãeká dal‰í dítû.

Maxmilián ji choval jako v bavlnce, nejradûji by ji drÏel jen v parku kolem Vla‰tovãího domu. Námaha spojená s cestováním na závody mu pfiipadala pfiíli‰ nebezpeãná.

A Isabella se podvolila; Frederic dobfie vûdûl, Ïe ji závody vÛbec nezajímají, jezdila na nû jen proto, aby udûlala radost svému muÏi.

Bez krásné a chytré Isabelly se Frederic nezfiízenû nudil. Jeho ‰patnou náladu posílilo i to, Ïe start byl (jako obvykle) jiÏ ponûkolikáté odloÏen. Loudal se teì kolem závodi‰tû, peãlivû se vyh˘baje davÛm, a dostal se tak aÏ za improvizované tribuny, kde bylo témûfi liduprázdno; v‰ichni se tlaãili blíÏ k podívané.

Krajina kolem Saint Louvois je rovná jako stÛl a pfieváÏnû písãitá a slunce ji uÏ od rána spalovalo sv˘mi paprsky. Panovalo nesnesitelné vedro. Pfied chvílí pokropili rozjezdovou dráhu, ale Frederic vûdûl, Ïe hned po startu tu stejnû bude tolik prachu, Ïe se v‰ichni budou zalykat. „PromiÀte, pane, kde bychom na‰li pana Berthiera?“ Byl tak zamy‰len˘, Ïe mu chvíli trvalo, neÏ pochopil, Ïe otázka byla adresovaná jemu. Teprve kdyÏ ji nesmûl˘ hlas zopakoval, trhl sebou a vzhlédl.

Hlas patfiil star‰í dámû, drobné a ‰tíhlé a vzdor horkému dni obleãené do ãern˘ch ‰atÛ, upnut˘ch vysoko ke krku a s nabran˘mi dlouh˘mi rukávy. Vypadala právû tak nesmûle, jak nesmûle znûl její hlas. „Samozfiejmû, madam,“ vzpamatoval se. „Rád vás k nûmu zavedu.“ Ustoupil, aby mohla projít, a teprve pak zaregistroval dívku, která stála za ní. Dívala se pfiímo na nûho, a proto si nejprve v‰iml jejích oãí. Hlubok˘ch a jakoby zasnûn˘ch

10

a tak tmav˘ch, Ïe nedokázal urãit, zda jsou hnûdé, nebo ãerné. KaÏdopádnû mûly sametov˘ lesk a on se v nich na okamÏik utopil. Na ten jedin˘ krátk˘ okamÏik, neÏ si uvûdomil, Ïe na ni velice neslu‰nû civí a Ïe pfiitom urãitû nevypadá duchaplnû.

Nenápadnû se usmála, moÏná ji pobavil jeho obdivn˘ pohled, a ten úsmûv Frederica koneãnû vzpamatoval. „Prosím, madam, prosím, sleãno.“ Vedl je oklikou na tribunu vyhrazenou rodinn˘m pfiíslu‰níkÛm a ãestn˘m hostÛm. PokaÏdé, kdyÏ jim pomáhal pfies obtíÏnû schÛdná místa, ulpûl pohledem na dívãinû tváfii. Její prÛvodkyni uÏ ani nevnímal. Usadil je na tribunû a spûchal dolÛ, aby zpravil Huga o tom, jak kouzelná náv‰tûva ho ãeká.

Na pfiítele to neudûlalo Ïádn˘ dojem. Otfiel si ãelo rukou za‰pinûnou olejem a krátce mávl dívce, která ho dychtivû vyhlíÏela. „To je Anna,“ otoãil se k Fredericovi. „Moje snoubenka.

Urãitû jsem ti o ní fiíkal. Ne? No tak jsem asi zapomnûl.

Nechápu, co tu dûlá. Jak ji napadlo sem pfiijet! Taková dálka, a pro nic za nic. Já na ni nemám ãas. Vidí‰ to sám.

Dûlej jí, prosím tû, chvíli spoleãnost. Pokud tû to ov‰em neobtûÏuje.“ „Ne, neobtûÏuje,“ odvrátil Frederic hlavu. V tu chvíli mûl chuÈ Huga udefiit. Poprvé v Ïivotû. Otoãil se a zamífiil na tribunu, kde ho uvítal dívãin zklaman˘ pohled.

Má ve v‰em vût‰í ‰tûstí, pomyslel si, kdyÏ dívce vysvûtloval, Ïe Hugo pfiijde hned, jen jak se zhostí sv˘ch povinností.

Odvrátila se a zfiejmû ho pfiestala vnímat. Uvûdomil si, Ïe pro ni vÛbec neexistuje, ve‰kerá její pozornost patfiila pouze Hugovi.

Tak se seznámil s Annou Lavallovou.

11

Ve Vla‰tovãím domû, kam Maxmilián po vyhraném závodû v‰echny pozval, vládlo obrovské nad‰ení a rozjafiení.

V‰ichni byli jako opilí úspûchem Maxmiliánova vozu a jak veãer postupoval a láhve ‰ampaÀského se prázdnily, vykazovali nûktefií páni známky opilosti skuteãné. Hugo byl, bohuÏel, mezi nimi.

Frederic nepil. Nemûl chuÈ. Dnes tedy rozhodnû ne.

Pozoroval Huga a Annu a dával pozor, aby si toho nev‰iml nikdo jin˘. Podcenil ale Isabellu, té jeho pohledy neunikly. Jako vzorná hostitelka vûdûla o v‰em, co se u stolu ‰ustlo, a jako Ïena pfiitom litovala mladou Annu, která byla v oãividn˘ch rozpacích nad chováním svého snoubence. Isabella jako jediná totiÏ nesdílela v‰eobecné nad‰ení pro Huga Berthiera a povaÏovala ho od samého poãátku za neomalence, kter˘ jen dobfie maskuje svou skuteãnou povahu nauãen˘m spoleãensk˘m vystupováním. Teì, kdyÏ se napil, spoleãenská slupka odpadla.

Isabella si o‰klivila v‰echny hrubce a hulváty bez rozdílu pÛvodu. Vidûla totéÏ co Frederic, kterému neuniklo, Ïe Anna se nûkolikrát zatváfiila zdû‰enû a pokusila se od Huga odsednout. Bylo nad slunce jasné, Ïe ji pod stolem obtûÏuje.

Frederic nakonec ode‰el, bylo pro nûho stále nesnesitelnûj‰í setrvávat v Hugovû spoleãnosti. Sebûhl do parku a vydal se k jezeru. Bloumal po bfiehu dobrou hodinu, neÏ se koneãnû odhodlal k návratu. My‰lenky na Annu ho znepokojovaly, dosud nikdy na nûho Ïádná dívka nezapÛsobila takov˘m dojmem. Nechápal, jak se k ní Hugo mÛÏe chovat tak hulvátsky. Kdyby on byl snoubencem takové dívky, dovedl by k ní vzhlíÏet jako ke svatému obrázku. Hugo musel b˘t skuteãnû slep˘.

Mladík zabran˘ do my‰lenek do‰el aÏ pod hlavní terasu, kdyÏ si pov‰iml stínÛ na cestiãce a zaslechl tich˘, naléhav˘ ‰epot. Zastavil se. OkamÏitû poznal, Ïe je to Hugo s Annou, a první jeho my‰lenkou bylo, Ïe ho tu nesmûjí

12

vidût. Otoãil se, aby se ti‰e vrátil k jezeru, ale zarazilo ho tiché zaúpûní a prosebn˘ hlas: „Ne, prosím tû ne, mûj pfiece rozum....“ NeuvaÏoval. Nûkolika skoky byl u nich a odtrhl pfiekvapeného Huga od bránící se dívky. UÏ v té chvíli si uvûdomil, Ïe udûlal hloupost.

Stál mezi nimi a oni se na nûho nechápavû dívali. Hugo navíc rozzlobenû a Anna se studem, protoÏe ji pfiistihl v poniÏující situaci. Rukou si mechanicky upravovala rozcuchané vlasy a shrnovala v˘stfiih sesmeknut˘ k jedné stranû. „Zbláznil ses?“ zafival Hugo a Frederic mûl v tu chvíli pocit, Ïe je to pravda. Zvlá‰È po tom, co Anna zvedla hlavu a tichounce fiekla: „To jste nemûl, pane Neville.“ Ano, zbláznil se, protoÏe jenom blázen se mÛÏe plést mezi milence nebo snoubence pfii jejich rozmí‰kách. Îárliv˘ blázen.

Pustil Huga, jako by se spálil, otoãil se a vybûhl po schodech nahoru. Je‰tû té noci opustil tajnû Vla‰tovãí dÛm a vrátil se na Barfleur.

Ke druhému setkání s Annou do‰lo na podzim v PafiíÏi.

Hugo byl je‰tû v Marseilli u rodiãÛ; Fredericovi to mezi fieãí sdûlil pfii odjezdu Maxmilián. Proto Frederic ani ve snu nepfiedpokládal, Ïe Anna mÛÏe b˘t v PafiíÏi. Doslova se srazili pfied vchodem obchodního domu, kde vznikla tlaãenice mezi vcházejícími a vycházejícími, a Frederic, kter˘ ‰el náhodou kolem, se do ní v zamy‰lení pfiipletl.

KdyÏ ho dav pfiitiskl k jakési Ïenû, chtûl se okamÏitû omluvit, ale jakmile zvedl hlavu a setkal se s tmav˘ma oãima, slova omluvy se mu rozplynula na rtech. „To jste vy?“ fiekl pfiekvapenû, ale s takovou radostí, Ïe

13

mu rázem odpustila i to, Ïe jí po‰lapal stfievíãky. Dav je tiskl k sobû spolu s desítkami jin˘ch lidí, ale Fredericovi to bylo od této chvíle jedno, pociÈoval dotyk jejího tûla jako nûco úÏasného a neopakovatelného; okamÏitû mu do‰lo, Ïe takhle blízko ji uÏ nikdy nebude mít. Bylo to stejné jako objetí a objímat Hugovu snoubenku mohl dosud jenom ve snu. Bylo mu témûfi líto, kdyÏ se zfiízencÛm podafiilo dav rozdûlit a on se ocitl s Annou na prázdném chodníku. „MÛÏu vás nûkam doprovodit?“ zeptal se a pfiál si, aby fiekla ano, aãkoli to nemohl v dané chvíli oãekávat. Dívka jako ona nechodila pfiece po PafiíÏi sama.

Zaãala se rozhlíÏet kolem a vysvûtlovat, Ïe se v obchodním domû ztratila své tetû. Prostû ji v davu od ní oddûlili a ona se rozhodla poãkat radûji venku, aby se neminuly.

A sotva vy‰la ven, dostala se do chumlu na chodníku. „Dnes tu je opravdu stra‰n˘ zmatek, vyhlásili v˘prodej a lidé se chovají, jako by se tu nûco rozdávalo...“ Zmlkla a Frederic se pfiistihl, Ïe se dívá na její rty, aniÏ vnímá, co vlastnû fiíkají. „PromiÀte,“ usmál se a jeho tváfi se jako zázrakem promûnila. UÏ vÛbec nevypadal zasmu‰ile. „Pfiece nebudete stát na chodníku a ãekat na ztracenou tetiãku jako ‰kolaãka. A hledat ji uvnitfi – to povaÏuji za zpozdilé. Pfii rozloze obchodního domu se urãitû minete. Mám lep‰í nápad. Hned tady naproti,“ ukázal rukou, „je malá kavárna. Smûl bych vás pozvat na ‰álek kávy nebo tfieba ãaje? Z okna uvidíme na vchod a hned, jak se tetiãka objeví, dobûhnu pro ni. Dnes je studen˘ den, ‰álek nûãeho teplého vám udûlá urãitû dobfie a tetiãce také.“ Zvedla hlavu a on mûl moÏnost podruhé sledovat, jak podivuhodnû se ‰ífií jemn˘ úsmûv po její tváfii. Umûla se usmát okouzlujícím, témûfi tajemn˘m úsmûvem. „Nezdá se mi, Ïe by byl dneska právû studen˘ den.“

14

Podívala se na oblohu bez mráãku, kde svítilo mdlé podzimní slunce. „Ale va‰e v˘mluvnost mû zdolala. A také mû zaãaly bolet nohy. KdyÏ tetiãka nakupuje, je to vÏdycky nekoneãné a stra‰nû únavné.“ Právem to pokládal za souhlas a nabídl jí rámû, aby ji pfievedl pfies ulici.

NeÏ je ãí‰ník usadil u stolku pfied oknem a pfiinesl objednanou kávu a zákusky, bavili se o hloupostech, jen tak, aby nevyschl tok konverzace. Pfiesto Frederic poznal, Ïe se mu dívka chystá nûco dÛleÏitého povûdût. Vycítil její napûtí, nerozhodnost a váhání.

Nakonec to fiekla. PoloÏila lÏiãku a zadívala se mu do oãí hlubok˘m pohledem, pod nímÏ byl zcela ztracen˘. „Chtûla bych se vám omluvit za tu scénu ve Vla‰tovãím domû,“ fiekla ti‰e. „Je mi líto, Ïe jste musel b˘t jejím svûdkem a Ïe jste si tak ‰patnû vyloÏil...“ Nemohla nalézt slovo, zmlkla a po tváfii se jí rozlil rumûnec. Téma jí bylo stejnû trapné jako jemu, ale zfiejmû si myslela, Ïe mu dluÏí vysvûtlení. A také chtûla omluvit Huga, neboÈ ho milovala a nesnesla, aby si o nûm myslel nûkdo nûco ‰patného.

To v‰echno Frederic vyãetl z jejího váhání a byl by radûji, kdyby mlãela, protoÏe cítil vinu a stud za Huga, kter˘ Annu zdaleka nemiloval tolik jako ona jeho. „Je mi to líto,“ pokraãovala dívka, ale oãi nechala sklopené. Zvedla lÏiãku a mechanicky zaãala znovu míchat vystydlou kávu. „Hugo se ten veãer tro‰ku opil, koneckoncÛ je to pochopitelné, mûl takovou radost z vítûzství. A já, já nemám ráda pach vína, vadilo mi, Ïe mû chtûl políbit...“ Teì uÏ byla rudá nejen ve tváfii, ale i na hrdle, pokud ho mohl pod sklonûnou hlavou vidût. „Já chápu, Ïe jste mû chtûl bránit, a váÏím si toho, ale opravdu nebylo pfied ãím...“

15

Vûdûl, Ïe to není pravda, tenkrát ne‰lo jenom o polibek, Hugo se choval neomalenû a dokonce pouÏil násilí. Ale pokud Anna trvala na své verzi, byl by blázen a hulvát, kdyby jí to vymlouval. Nechtûl b˘t ani tím, ani oním.

Zlehka poloÏil dlaÀ na její chvûjící se ruku, která si pofiád pohrávala se lÏiãkou. „Já si váÏím va‰í dÛvûry, sleãno Anno,“ fiekl ti‰e. „Jsem rád, Ïe jste mi to vysvûtlila.“ Nebyl. A ona to vûdûla. „Pfieji si, abyste pochopila, Ïe jsem va‰ím pfiítelem a Ïe vás budu bránit proti v‰emu, co by vás mohlo ohrozit.“ Zvedl ruku, kterou je‰tû pofiád drÏel v dlani a políbil ji.

Nikdy pfiedtím to neudûlal. Teì to zcela pfiirozenû vyplynulo ze situace. Je‰tû nikdy nepolíbil ruku Ïádné Ïenû. Pfii oficiálních pfiíleÏitostech se políbení ruky jenom naznaãovalo, dotknout se rty pokoÏky uÏ znamenalo nûco víc, nûco osobního, dÛvûrného.

Annû chvíli trvalo, neÏ se vzpamatovala a jemnû ruku vyprostila. Pfiitom si ani jeden z nich nev‰iml, Ïe ze dvefií obchodního domu vy‰la drobná stará dáma v ãerném a znepokojenû se rozhlíÏí na v‰echny strany. Stála tam hodnou dobu, a teprve kdyÏ pochopila, Ïe se rozhlíÏí marnû, drobn˘mi rychl˘mi krÛãky se vydala po chodníku smûrem k hotelu, kde byly s netefií ubytovány.

NeÏ se ti dva u kavárenského stolku vzpamatovali natolik, Ïe byli zase schopni vnímat okolí, stará dáma uÏ dávno zmizela.

16