0033950

I DUCH LÉTO 97 P. V. PùT LET PO PÁDU PRVNÍ KOLONIE

Vzpomínejte na mne, aÏ odejdu odejdu daleko do tiché zemû.

CHRISTINA ROSETTI „Vzpomínejte“

1 SIROTâINEC ¤ÁDU BOÎÍCH SESTER, KERRVILLE, TEXAS Pozdûji, po veãefii a veãerní modlitbû, a taky po koupání, pokud byl koupací veãer, a po posledních vyjednáváních toho dne (Prosím, sestro, nemÛÏeme zÛstat je‰tû chvíli vzhÛru? Prosím, je‰tû jednu pohádku!), kdyÏ dûti koneãnû usnuly a v‰echno ztichlo, na nû Amy dohlíÏela. Îádné pravidlo to nezakazovalo a sestry si uÏ zvykly na její noãní bloumání. Amy pfiecházela z jedné místnosti do druhé jako tich˘ duch, procházela mezi fiadami post˘lek, ve kter˘ch dûti odpoãívaly v dÛvûfiivém odevzdání spánku.

Nejstar‰ím bylo tfiináct, to byli ti na hranici dûtství a dospûlosti, nejmlad‰í byla miminka. KaÏdé mûlo svÛj pfiíbûh, vÏdycky smutn˘. Mnohé odloÏili v sirotãinci rodiãe, ktefií nedokázali splatit daÀ za tfietí dítû, minulost jin˘ch byla je‰tû krutûj‰í: matky jim zemfiely pfii porodu; nebo se narodily svobodn˘m dívkám, které nedokázaly unést svou hanbu; nebo jejich otcové zmizeli v temn˘ch spodních proudech mûsta ãi za jeho hradbami. PÛvod dûtí byl rÛzn˘, ale jejich osudy se podobaly jako vejce vejci. Dívky vstupovaly po dosaÏení dospûlosti do ¤ádu a vûnovaly se modlitbám, rozjímání a péãi o dûti, jak˘mi b˘valy samy. Z chlapcÛ se stávali vojáci, ãlenové Expediãního sboru. Slib, kter˘ skládali, se li‰il od slibu fiádov˘ch sester, ale podobnû jako ten jejich omezoval jejich pfiirozenost.

Ale ve sv˘ch snech v‰ichni zÛstávali dûtmi – stále dûtmi, myslela si Amy. Její vlastní dûtství bylo tou nejvzdálenûj‰í vzpomínkou, minulostí bez pfiíbûhu, ale kdyÏ se dívala, jak se dûtem pod víãky pohybují oãi v Ïivém snûní, cítila se té dobû blízko. Dobû, kdy byla sama jen mal˘m stvofiením ve svûtû, netu‰ila, co ji ãeká, jak dlouhou cestu má pfied sebou.

MoÏná proto mezi nû chodila: dûlala to, aby si vzpomnûla.

Calebovu post˘lku si nechávala nakonec, protoÏe Caleb na ni vÏdycky ãekal. Miminko Caleb – aÏ na to, Ïe teì uÏ nebyl miminkem, ale pûtilet˘m chlapcem, tvrdohlav˘m a energick˘m jako v‰echny dûti, pln˘m pfiekvapení a humoru a neãekan˘ch pravd. Po matce zdûdil vysoko posazené, v˘razné lícní kosti a olivovû snûdou pleÈ jako v‰ichni v její rodinû. Po otci mûl pohled, kter˘ nikdy neuh˘bal, temné my‰lenky a hrubé ãerné vlasy, ostfiíhané nakrátko v úãesu, kterému se v hant˘rce Kolonie fiíkávalo 15

„jaxonovsk˘ sestfiih“. Byl fyzick˘m spojením jich v‰ech, jako skládanka z jednotliv˘ch dílkÛ celého kmene. V jeho oãích je Amy vidûla v‰echny.

Byl Mausami, byl Theem – a byl sám sebou. „Povídej mi o nich.“ VÏdycky, kaÏdou noc, stejn˘ rituál. Jako by chlapec nemohl usnout bez dal‰í v˘pravy do minulosti, na kterou se nepamatoval. Amy se posadila na své obvyklé místo na kraji jeho post˘lky. Obrys Calebova hubeného chlapeckého tûlíãka pod pokr˘vkou byl sotva znateln˘. A kolem nich dvacet spících dûtí, sbor ticha. „Dobfie,“ zaãala. „Tak se na to podíváme. Tvoje maminka byla moc krásná.“ „Bojovnice.“ „Ano,“ souhlasila Amy s úsmûvem. „Krásná bojovnice. S dlouh˘mi ãern˘mi vlasy spleten˘mi do váleãnického copu.“ „Aby mohla stfiílet z luku.“ „Pfiesnû tak. Ale hlavnû byla tvrdohlavá. Myslím tím, Ïe vÏdycky udûlala to, co povaÏovala za správné.“ „Proto mûla mû.“ Caleb se soustfiedil, aby se vyjádfiil pfiesnû. „ProtoÏe bylo… správné pfiivést na svût svûtlo.“ „V˘bornû. Dobfie si to pamatuje‰. Nikdy nezapomínej, Ïe jsi jasné svûtlo, Calebe.“ Chlapcovu tváfi ozáfiil záblesk ‰tûstí. „Teì mi povûz o Theovi. O m˘m tátovi.“ „O tvém tátovi?“ „Prosíííím.“ Rozesmála se. „Tak dobfie. TvÛj otec… byl pfiedev‰ím velmi stateãn˘.

Byl to stateãn˘ muÏ, kter˘ moc miloval tvou maminku.“ „Ale smutnej.“ „To je pravda. JenÏe právû proto byl tak stateãn˘. ProtoÏe udûlal tu nejstateãnûj‰í vûc na svûtû. Ví‰ jakou?“ „Mûl nadûji.“ „Ano. Mûl nadûji, kdyÏ se uÏ zdálo, Ïe na svûtû Ïádná nezbyla. Na to taky nesmí‰ zapomínat.“ Amy se k chlapci sklonila a políbila ho na ãelo, vlhké dûtsk˘m potem. „A teì uÏ je pozdû. Musí‰ spát. Zítra je taky den.“ „A… mûli mû rádi?“ Amy to zaskoãilo. Ne jeho otázka – ptal se jí na to uÏ pfii mnoha pfiíleÏitostech, potfieboval sly‰et její uji‰tûní –, ale nejistota v jeho hlase. „Samozfiejmû, Calebe. UÏ jsem ti to fiíkala mockrát. Moc tû milovali.

Pofiád tû milují.“ „Ale teì jsou v nebi.“ „To je pravda.“

16

„Kde budeme v‰ichni pohromadû. ProtoÏe tam jdou v‰echny du‰e.“ Hoch se odvrátil, po chvíli dodal: „¤íkají, Ïe jsi moc stará.“ „Kdo to fiíká, Cale?“ „Nevím.“ Ramínka zamotaná v pokr˘vce jako v kukle sebou nepatrnû ‰kubla. „V‰ichni. Ostatní sestry. Sly‰el jsem, jak si o tom povídají.“ O tomhle spolu je‰tû nikdy nemluvili. Pokud Amy vûdûla, její pfiíbûh znala jen sestra Peg. Nadechla se, aby se ovládla. „Jsem star‰í neÏ ty, to je jisté. Jsem dost stará, abych ti mohla fiíkat, kdy mበspát.“ „Nûkdy je vidím.“ Jeho prohlá‰ení ji zarazilo. „Cale? Jak je vidí‰?“ Hoch se na ni nedíval. Jako by nahlíÏel do svého nitra. „V noci. KdyÏ spím.“ „Myslí‰ ve snech.“ Na to jí neodpovûdûl. Amy se natáhla a dotkla se pfies pokr˘vku jeho ruky. „To nevadí, Calebe. Poví‰ mi to, aÏ bude‰ chtít.“ „Není to stejné. Není to jako sen.“ Upfiel na ni své tmavé oãi. „Tebe taky vidím, Amy.“ „Mû?“ „Ale jsi jiná. Ne jako teì.“ âekala, jestli jí poví je‰tû nûco. Jak jiná? „Stejská se mi po nich,“ ozval se chlapec.

Pfiik˘vla. Prozatím byla ochotná tenhle rozhovor odloÏit. „Já vím, Ïe ti chybí. Ale zase je uvidí‰. A zatím mበmû. A str˘ãka Petera. UÏ brzo pfiijde domÛ, ví‰.“ „S Ek-ekspedáãníkama.“ V hochov˘ch oãích se zabl˘sklo odhodlání. „AÏ vyrostu, budu voják jako strejda Peter.“ Amy ho je‰tû jednou políbila na ãelo a zvedla se. „Bude‰ tím, ãím chce‰. A teì uÏ spi.“ „Amy?“ „Ano, Calebe?“ „Mûl tû taky nûkdo takhle rád?“ ZÛstala stát u jeho post˘lky a cítila, jak se pfies ni valí vlny vzpomínek. Na jarní noc, na pouÈov˘ kolotoã, na chuÈ cukrové vaty. Na jezero v lese a chatku mezi stromy a pocit, kdy se její malá ruka drÏela velké.

Do krku se jí tlaãily slzy. „Vûfiím, Ïe mûl. Doufám.“ „Má tû rád strejda Peter?“ UÏasle se zamraãila. „Proã se na to ptá‰?“ „Nevím.“ Dal‰í ‰kubnutí ramínky, tentokrát trochu rozpaãité. „ProtoÏe… jak se na tebe kouká. VÏdycky se usmívá.“

17

„No.“ SnaÏila se ze v‰ech sil nedat nic najevo. Nic? „Podle mû se usmívá, protoÏe je rád, Ïe tû vidí. A teì uÏ musí‰ spinkat. Slibuje‰, Ïe usne‰?“ Protoãil panenky. „No jo. Slibuju.“ Venku svítila svûtla. Nebyl to tak záfiiv˘ jas jako v Kolonii, na to byl Kerrville moc velk˘. Spí‰ se to podobalo trvalému soumraku, mûsto osvûtlovaly lampy po obvodu a shora na nûj záfiily hvûzdy. Amy se kradla pfies nádvofií a drÏela se ve stínech. U zdi rozeznala Ïebfiík. Nijak se sv˘m v˘stupem na hradbu nesnaÏila tajit. Na vrcholku zdi narazila na stráÏného, rozloÏitého muÏe ve stfiedním vûku s pu‰kou zavû‰enou kfiíÏem pfies hruì. „Co to tady vyvádí‰?“ Nic víc uÏ nefiekl. KdyÏ se ho zmocnil spánek, Amy uloÏila jeho tûlo na ochoz, opfiela mu záda o v˘stupek hradby a pu‰ku mu vloÏila do klína.

AÏ se probudí, bude mít jen mlhavou, útrÏkovou vzpomínku na setkání s ní. Dívka? Jedna ze sester v ‰edivém hábitu ¤ádu? MoÏná se neprobudí sám, ale najdou ho jeho druhové a nahlásí ho za usnutí ve sluÏbû.

Stráví pár dní v káznici, ale Ïádn˘ váÏnûj‰í trest mu nehrozí, a hlavnû mu nikdo neuvûfií.

Amy se vydala po ochozu k prázdné pozorovatelské plo‰inû. Hlídky se na nich stfiídaly po deseti minutách – víc ãasu nemá. Svûtlo se linulo z lamp na stoÏárech jako záfiící tekutina. Amy zavfiela oãi, vyãistila si hlavu a vyslala své my‰lenky ven, nechala je plout pfies pole.

Pfiijìte ke mnû.

Pfiijìte ke mnû pfiijìte ke mnû pfiijìte ke mnû.

A oni pfiicházeli, nesly‰nû se pohybovali temnotou. Nejdfiív jeden, pak druh˘, a dal‰í a dal‰í, zformovali se do svítícího ‰iku na okraji stínÛ, v nichÏ se krãili. V mysli sly‰ela hlasy, vÏdycky hlasy a hlasy, a otázku: Kdo jsem? âekala.

Kdo jsem kdo jsem kdo jsem?

Jak se po nûm Amy st˘skalo. Po Wolgastovi, po tom muÏi, kter˘ ji miloval. Kde jsi? myslela si a srdce ji bolelo osamûlostí, protoÏe noc za nocí, kdy se v ní zaãala odehrávat tahle nová vûc, cítila ostfie jeho nepfiítomnost. Proã jsi mû opustil? Ale Wolgast nebyl nikde, ani ve vûtru, ani na obloze, ani ve zvuku, kter˘ vydávala zemû, kdyÏ se pomalu otáãela.

Ten muÏ, jímÏ b˘val, byl pryã.

Kdo jsem kdo jsem kdo jsem kdo jsem? âekala tak dlouho, jak se odváÏila. Minuty odpl˘valy. Pak usly‰ela kroky na ochozu, jak se blíÏí k ní: hlídka.

Jste já, fiekla jim. Jste já. A teì bûÏte.

Rozprchli se do temnoty.

18

2 STO DVACET KILOMETRÒ OD ROSWELLU, NOVÉ MEXIKO Jednoho záfiijového veãera probudila mnoho kilometrÛ od domova poruãici Alicii Donadiovou – Alicii âepelku, Nové stvofiení, adoptivní dceru slavného plukovníka Nilese Coffeeho a prÛzkumnici/odstfielovaãku Druhého expediãního sboru Armády Texaské republiky – chuÈ krve ve vûtru.

Alicia byla sedmadvacetiletá, sto sedmdesát tfii centimetrÛ vysoká Ïena, s ‰irok˘mi rameny, obl˘mi boky a zrzav˘mi, nakrátko ostfiíhan˘mi vlasy. Její kdysi modré oãi teì svítily oranÏovou záfií jako dva uhlíky.

Cestovala nalehko, nemûla nic zbyteãného. Na nohou mûla sandály z pruhÛ plachtoviny upevnûn˘ch k podráÏkám z vulkanizované gumy, obleãená byla do o‰oupan˘ch dÏínsÛ a bavlnûného triãka s ustfiiÏen˘mi rukávy – to kvÛli rychlosti. Na trupu mûla kfiíÏem zavû‰ené dva koÏené nábojové pásy s ‰esti pochvami na noÏe, podle nichÏ dostala pfiezdívku. Na zádech jí na konopném provazu visel samostfiíl. Browning pûtaãtyfiicítku s devíti náboji v komofie mûla jako prostfiedek poslední záchrany upevnûn˘ na stehnu.

Osm a jeden, tak je poãítala. Osm pro viráky, jeden pro ni – a hotovo.

Mûsto se jmenovalo Carlsbad. Léta vykonala své a vyãistila ho, jako by tam nûkdo zametl obrovsk˘m ko‰tûtem. Ale nûkteré stavby zÛstaly: prázdné slupky domÛ, zrezivûlé garáÏe jako nehybné a zniãené dÛkazy toho, kolik ãasu ubûhlo. Alicia strávila den ve stínu benzinové pumpy, jejíÏ mark˘za se je‰tû nepropadla, a probudila se za soumraku, kdy nastal ãas lovu. Zastfielila samostfiílem králíka, jedinou stfielou do krku, stáhla ho a opekla nad ohnûm z uláman˘ch vûtví stromu. Zatímco plameny je‰tû ‰lehaly do v˘‰ky, obírala ‰lachovité maso z jeho zadních stehen.

Nemûla naspûch.

Byla Ïenou, která lpûla na pravidlech a rituálech. Nezabíjela viráky ve spánku. NepouÏívala zbraÀ, pokud nemusela: pu‰ky byly hluãné a nepfiesné, nehodily se na její úkol. Zabíjela viráky rychle noÏi nebo ãistû samostfiílem, bez lítosti, ale s poÏehnáním a milosrdenstvím v srdci. ¤íkala: „Posílám vás domÛ, bratfii a sestry, osvobozuju vás z vûzení va‰í existence.“ A kdyÏ bylo po v‰em a ona vytrhla nÛÏ z mrtvého tûla, dotkla se jeho rukojetí svého ãela a hrudi, hlavy a srdce, jako by chtûla uctít odchod toho tvora ze svûta, s nadûjí, Ïe aÏ nadejde její chvíle, nezradí ji odvaha a dokáÏe sama sebe poslat do stejn˘ch míst. âekala, aÏ se setmí. Pak uhasila plameny ohnû a vyrazila.

19

UÏ celé dny propátrávala nízké kfioviny na rozlehlé pláni. Na jihu a západû se zvedaly hory, jako by údolí krãilo rameny. Kdyby Alicia nûkdy vidûla mofie, moÏná by ji napadlo, Ïe právû to tady kdysi b˘valo.

Pohybovala se na dnû dávno zaniklého oceánu a hory protkané jeskynûmi byly stráÏci dávného ãasu, pozÛstatky ohromn˘ch útesÛ z dob, kdy se ve vlnách i na sou‰i prohánûli nepfiedstavitelní netvofii.

Kde jste? pomyslela si. Kde se ukr˘váte, bratfii a sestry v krvi?

Alicia byla Ïenou tfií ÏivotÛ, dvou pfiedtím a jednoho poté. V prvním Ïivotû byla malá holãiãka a její svût byl pln˘ ãíhajících pfií‰er a planoucích svûtel, procházel jí jako vánek, kter˘ ãechrá vlasy, nefiíkal jí nic. Bylo jí osm, kdyÏ ji plukovník vzal v noci za hradby První kolonie a nechal ji tam samotnou, nedal jí nic na obranu, dokonce ani nÛÏ. Sedûla pod stromem a celou noc breãela, a kdyÏ na ni ráno dopadly sluneãní paprsky, byla uÏ jiná, zmûnila se. UÏ nebyla dítû. Vidí‰? zeptal se jí plukovník, kdyÏ ji tam na‰el. NesnaÏil se ji utû‰ovat, jen si pfied ni klekl do prachu, hledûl na ni zpfiíma jako voják. UÏ tomu rozumí‰? A ona rozumûla. Její Ïivot, pouhá náhoda existence, nic neznamená. Vzdala se ho. Tehdy sloÏila pfiísahu.

Ale to bylo dávno. Byla dítû, pak Ïena, a teì? Tfietí Alicia, Nové stvofiení, ani ãlovûk, ani virák, ale jist˘m zpÛsobem obojí. Putovala mezi viráky jako nevidûn˘ duch, byla jako oni, ale zároveÀ nebyla, byla pfiízrakem pro pfiízraky. V jejích Ïilách koloval virus, ale tenhle byl z Aminy krve, z krve Dívky Odnikud. Pocházel z jedné z dvanácti ampulek z laboratofie v Coloradu. Ty ostatní Amy sama zniãila, vylila jejich obsah do plamenÛ.

Amyina krev Alicii zachránila Ïivot, ale sv˘m zpÛsobem nezachránila.

ProtoÏe z ní, poruãice Alicie Donadiové, prÛzkumnice/odstfielovaãky Druhého expediãního sboru, udûlala jedinou bytost svého druhu na svûtû.

A Alicia sama nedokázala pfiesnû fiíct, k˘m je.

Dorazila k chatrãi, zrezivûlé a ubohé boudû se ‰ikmou kovovou stfiechou, napÛl pohfibené v písku.

A tam… nûco cítila.

CoÏ bylo divné, protoÏe nikdy pfiedtím se jí nic podobného nestalo.

Virus jí nedodal tu moc, kterou ovládala jen Amy. Alicia a Amy byly jako jang a jing. Alicia mûla fyzickou sílu a rychlost virákÛ, ale nebyla propojená s neviditelnou sítí, která poutala dohromady jejich my‰lenky.

Anebo byla? Co to teì cítí? Cítí je? To za‰imrání dole v lebce, tich˘ ‰ustot v její mysli, stûÏí sly‰itelná slova: Kdo jsem? Kdo jsem kdo jsem kdo jsem kdo jsem?

Byli tam tfii. Kdysi to byly Ïeny. A je‰tû víc: Alicia cítila – ale jak to? – Ïe v kaÏdém z nich je ‰petka pamûti. Ruka zavírající okno, zvuk de‰tû.

Barevn˘ pták zpívající v kleci. Pohled ode dvefií do ztemnûlého pokoje na dvû malé dûti, holãiãku a chlapeãka, jak spí ve sv˘ch post˘lkách. K Alicii tyhle vzpomínky pfiicházely, jako by byly její vlastní, její pohledy

20

a zvuky a pachy a emoce, smûs ãiré existence, jako by v ní plápolaly tfii drobné plamínky. Na okamÏik je v sobû s obdivnou bázní podrÏela, tyhle vzpomínky na ztracen˘ svût. Na svût z doby Pfiedtím.

Ale je‰tû nûco. KaÏdá z tûch vzpomínek byla zabalená v závoji temnoty, obrovském a nelítostném. Alicii z toho zamrazilo aÏ do morku kostí. Nechápala, co to je, a pak to najednou vûdûla: byl to sen muÏe jménem Martínez. Julia Martíneze z El Pasa v Texasu, Desátého z Dvanáctky, odsouzeného k smrti za vraÏdu policisty. Toho Martíneze, kterého sem Alicia pfii‰la hledat.

Martínez ve svém snu neustále znásilÀoval nûjakou Louisu – Alicia vûdûla, jak se Ïena jmenuje, protoÏe to jméno mûla vy‰ité kurzívou na kapsiãce blÛzky – a zároveÀ ji ‰krtil elektrickou ‰ÀÛrou.

Dvefie ch˘‰e visely ‰ikmo na zrezivûl˘ch pantech. Stísnûn˘ prostor.

Alicia by byla rad‰i, kdyby mûla víc místa, zvlá‰È na tfii terãe. Namífiila pfied sebe ‰piãku samostfiílu a zvolna vstoupila dovnitfi.

Dva viráci viseli hlavami dolÛ z trámÛ, tfietí sedûl v rohu a mlaskavû ohryzával kus masa. Museli sloÏit antilopu: její vysu‰ené zbytky se je‰tû válely na zemi, chuchvalce chlupÛ, kosti, kÛÏe. V omámeném nasycení Aliciin pfiíchod nikdo nezaznamenal. „Dobr˘ veãer, dámy.“ Jednu z tûch dvou na trámech dostala ‰ípem. Náraz, v˘kfiik, kter˘ náhle utichl, kdyÏ tûlo Ïuchlo na podlahu. Dal‰í dvû se rychle vzpamatovaly. Viraãka na trámu si pfiitáhla kolena k bradû, pustila se a v letu dolÛ se obrátila, takÏe dopadla na nohy s drápy, s tváfií obrácenou na druhou stranu. Alicia odhodila samostfiíl, vytrhla nÛÏ a jedin˘m plynul˘m pohybem ho hodila po tfietí viraãce, která vyskoãila a chystala se na ni vrhnout.

Dva zásahy. Jeden zb˘vá.

Mûlo by to b˘t jednoduché, ale náhle nebylo. KdyÏ Alicia vytrhla druh˘ nÛÏ, zbylá viraãka se otoãila a udefiila rukou tak silnû, Ïe zbraÀ vyletûla z Aliciiny ruky do temnoty. NeÏ mohla stvÛra udefiit podruhé, Alicia padla na zem a odkutálela se stranou. KdyÏ s noÏem v ruce vyskoãila, viraãka byla pryã.

Sakra.

Popadla samostfiíl z podlahy, nasadila do nûj nov˘ ‰íp a vybûhla ven.

Kam se kruci podûla? Dva rychlé kroky, a Alicia se vyhoupla na stfiechu chatrãe. Rychle se rozhlédla po krajinû. Nikde ani stopy.

A najednou byla viraãka za ní. Past, do‰lo Alicii: ta zrÛda se tam musela schovat, pfiikrãit se na druhé stranû stfiechy. Pak se zároveÀ udály dvû vûci. Alicia se instinktivnû otoãila a namífiila pfied sebe samostfiíl – a v tu chvíli pod ní s praskotem tfiísek a skfiípûním kovu stfiecha povolila.

Skonãila s tváfií na podlaze a viraãka skoãila na ni. Samostfiíl byl pryã.

Alicia potfiebovala vytrhnout nÛÏ, ale obû ruce mûla zamûstnané tím, jak

21

se snaÏila udrÏet útoãnici na délku paÏí. Bestie ‰kubala hlavou a pokou‰ela se dostat se zuby Alicii na krk. Nezdolná síla, útoãící na nehybn˘ pfiedmût – jak dlouho to mÛÏe vydrÏet? Dûti v post˘lkách, pomyslela si Alicia.

Ta vzpomínka patfiila k téhle. To byla ta Ïena, která se ode dvefií dívala na spící dûti. Mysli na dûti, prolétlo hlavou Alicii. A pak to fiekla: „Mysli na dûti.“ Viraãka strnula. Ve zrÛdné tváfii se objevil touÏebn˘ v˘raz. Na nejmen‰í zlomeãek vtefiiny se jejich pohledy setkaly a zaklesly se do sebe.

Mary, pomyslela si Alicia. Jmenuje‰ se Mary. Ruka jí sjela k noÏi. Posílám tû domÛ, má sestro Mary. Osvobozuju tû z vûzení tvé existence.

A prudk˘m trhnutím vzhÛru zabodla nÛÏ aÏ po jílec do nejmûkãího místa.

Pak odkulila mrtvolu stranou. Druhá dvû tûla leÏela na místech, kam dopadla. Alicia z nich vytrhla nÛÏ a ‰íp, oãistila obû zbranû a poklekla vedle tûla poslední zabité viraãky. Po akci vût‰inou cítila jen neurãitou prázdnotu. Teì ji ohromilo zji‰tûní, Ïe se jí klepou ruce. Jak to mohla vûdût?

ProtoÏe to vûdûla – s naprostou jistotou vûdûla, Ïe jméno té Ïeny je Mary.

Vytáhla z ní nÛÏ a dotkla se rukojetí hlavy a srdce. Díky, Mary, Ïe jsi mû nezabila dfiív, neÏ staãím dokonãit svou práci. Doufám, Ïe jsi teì se sv˘mi maliãk˘mi.

Otevfiené oãi viraãky zíraly do prázdna. Alicia je bfií‰ky prstÛ zavfiela.

Nechtûla ji nechat uvnitfi, a tak zvedla tûÏké tûlo do náruãe a odnesla ho ven. Mûsíc uÏ vy‰el a zaléval krajinu svou záfií, jako by promûÀoval temnotu v nûco viditelného. Ale mûsíãní svûtlo Mary nepotfiebovala. Sto let pod noãní oblohou staãilo, usoudila Alicia a poloÏila Ïenu na otevfiené prostranství, kde si ji ráno najde slunce a po‰le její popel do vûtru.

Alicia zaãala stoupat.

Pfie‰la noc a pak den. Teì byla v horách. V úzké soutûsce narazila na vyschlé koryto potoka. Pach virákÛ tady sílil: k nûãemu se blíÏila. Mary, pomyslela si, co ses mi to snaÏila fiíct?

Skoro uÏ svítalo, kdyÏ se dostala k okraji hfiebene. Obzor se vzdálil.

Pod ní, ve vûtrem biãované temnotû, se rozprostíralo údolí, ale spoleãnost jí tady dûlaly jen hvûzdy. Alicia vûdûla, Ïe se v jejich uspofiádání dají rozeznat tvary zvífiat a lidí, ale nikdy se to nenauãila. Hvûzdy jí pfiipadaly prostû rozházené po obloze, jako by je tam kaÏd˘ veãer nûkdo novû rozsypal.

A pak to uvidûla: zející chfitán temnoty v miskovité prohlubni. Byl asi tfiicet metrÛ vysok˘, moÏná je‰tû víc. Do skalní stûny kolem ústí jeskynû byly vytesané lavice jako v amfiteátru. Po obloze se míhali netop˘fii.

Byla to brána do pekla.

Jsi tam dole, co? pomyslela si s úsmûvem Alicia. Ty parchante. UÏ jsem tû na‰la.

22