12. ãervna V‰ichni moji milí, mám sice panovaãné sklony, ale pokud se t˘ãe pohfibu, moc poÏadavkÛ nemám. Zvládnûte to, jak nejrychleji to pÛjde, ano? Je dobré to mít co nejdfiív za sebou. Lisa ví, jakou si pfieju hudbu, pokud vám tedy mÛj v˘bûr bude vyhovovat. Hovofiily jsme i o uloÏení do zemû – víte, Ïe tam chci mít jen vás, je vám jasné, jakou chci rakev a jaké ‰aty. Ráda bych, aby tam zaznûla tahle báseÀ – mimochodem, mám ji moc ráda. Díkybohu za nespavost a internet – jinak bych ji nikdy nena‰la a vy byste tam museli ãíst nûjakou ohavnost. Pfieãíst ji mÛÏe kdokoli z vás, kdo to zvládne, aniÏ by se rozplakal, protoÏe to je moje nejvût‰í pfiání. Îádn˘ pláã, prosím. Pokud to zvládnete. Ach, a taky Ïádnou ãernou. Obléknûte si to nejveselej‰í, co ve svém ‰atníku najdete. Obojí je kli‰é, to mi je jasné, ale lep‰í je to barevné neÏ to ponuré. Pokuste se zafiídit, aby svítilo slunce (i kdyÏ dobfie vím, Ïe tento poÏadavek ovlivníte jen tûÏko). V tomto dopise nefiíkám nic sentimentálního – je striktnû vûcn˘ –, ale troufám si fiíct, Ïe je‰tû nûjaké dopisy budou následovat. Mám na srdci mnoho dal‰ích vûcí – pokud vydrÏím dost dlouho, abych je napsala... (taky máte tak rádi ãern˘ humor?). Je mi moc líto, Ïe musíte tímhle v‰ím procházet; opravdu moc líto. TakÏe, mám vás moc ráda, jako obvykle... Máma
7