0034017

I. Rivalové Múzy jsou upejpavé dámy. Bohat˘ poklad sv˘ch radostí a slastí odkryjí pouze tomu, kdo po mnoha útrapách vystoupá na vrchol, z nûjÏ unese zblízka jejich oslniv˘ pohled.

Ernst Curtius

oslední ãervencov˘ víkend byla zima a foukal vítr. Skvostnû obleãen˘ pán pfied hotelem Bellevue na Postupimském námûstí mûl na sobû klobouk a plá‰È. Zde se ubytovávali diplomaté, umûlci a bankéfii; malífi Adolph Menzel a spisovatel Ernst Dohn.

DroÏkáfii na ‰irokém chodníku nosili bíle lakované cylindry a jejich konû se zdáli pûstûnûj‰í neÏ zvífiata vozkÛ odûn˘ch do ãerného, ktefií to drkotali po dlaÏbû za poloviãní cenu. „Matthäikirchstraße!“ fiekl vzne‰en˘ pán a nastoupil do jednoho z povozÛ na vysok˘ch kolech, jehoÏ koãí jako by zasalutoval dvûma prsty u krempy klobouku, zatímco s mírnou úklonou opakoval adresu.

Psal se rok 1871. Berlín mûl tehdy 800 000 obyvatel, ale ve srovnání s Hamburkem, Vídní nebo PafiíÏí pÛsobil spí‰ provinãním dojmem. Norddeutsche Allgemeine Zeitung nemûly onoho 29. ãervence o ãem lep‰ím referovat, neÏ Ïe císafi dlící na léãení v Bad Ems musel kvÛli silnému de‰ti absolvovat promenádu kolem zfiídla pod kolonádou, a Ïe jiÏ opakovanû trestan˘ knihafisk˘ uãeÀ, jehoÏ právû propustili z vazby, byl odsouzen k jednomu a pÛl roku káznice za to, Ïe francouzskému zajatci ukradl penûÏenku s jedenadvaceti tolary. Baltischer Lloyd inzeroval pfiímé spojení po‰tovní parolodí ze ·tûtína do New Yorku za pût set tolarÛ vãetnû stravování. Cirkus Ciniselli hostoval s benefiãním galapfiedstavením pro sleãnu Elisu Majol, v nûmÏ nechybûla jezdecká scéna v rÛÏové a bílé a s padesáti âíÀany. V Krollovû divadle mûli právû na programu Trubadúra od Giuseppe Verdiho za

P

11

vstupné sedm a pÛl stfiíbrného gro‰e, ve Woltersdorffském dávali fra‰ku ZemûbrancÛv návrat a v Mûstském divadle Friedricha-Wilhelma hráli jiÏ potfiicáté Trebizondskou princeznu Jacquese Offenbacha.

Díky elegantnímu tmavému obleku jste cestujícího s úzk˘m obliãejem a nezvykl˘mi drátûn˘mi br˘lemi mohli mít za amerického milionáfie, úspû‰ného obchodníka nebo snad i doktora nûjaké vûdy. A nic by si navzájem neodporovalo, neboÈ dotyãn˘ byl vlastnû tohle v‰echno dohromady.

Navenek znudûnû míjel vily na Postupimské ulici, kde stále je‰tû triumfoval biedermeier, zatímco na Friedrichstraße a Unter den Linden se jiÏ roztahovaly paláce nové doby. Zde naopak je‰tû tu a tam visely z oken a portálÛ girlandy coby pozÛstatky vojenské pfiehlídky na znamení vítûzství pfied pár t˘dny, kdyÏ císafi Vilém táhl Braniborskou branou a po boku na koních mu byli Bismarck, Moltke a Roon. ·palíry panen v modro-bíl˘ch krojích jim provolávaly slávu. Prusové vyhráli válku proti Francii a ve Versailles byla zaloÏena Nûmecká fií‰e. Zapoãala nová éra.

DroÏka zastavila pfied tfiípatrov˘m domem s kovan˘mi vraty.

Vzne‰en˘ pán peãlivû, ba aÏ malichernû odpoãítal koãímu do dlanû jízdné a uchopil táhlo zvonku pod ováln˘m ‰títkem se jménem Curtius.

V domû bylo studené a prostorné schodi‰tû. V tfietím patfie pfiijalo cizince dûvãe se zástûrou sahající aÏ na zem. Za ní následovala paní domu, dÛstojné a skvostné stvofiení s tmav˘mi vlasy sãesan˘mi na pû‰inku hluboko do ãela, Ïiv˘ma oãima a mocn˘m hlasem. Náv‰tûvník byl oãekáván. „Á, pan Schliemann!“ ozval se Curtius a zvedl se z kfiesla s modr˘m potahem, pfied nímÏ stála podnoÏka. Ze salonu vyzafiovala velkomû‰Èanská útulnost: na hedvábné tapetû s modr˘m vzorem viselo nad pohovkou devût litografií podle Raffaelov˘ch obrazÛ. TûÏké a zfiasené sametové závûsy propou‰tûly dovnitfi jen málo svûtla. Pfied nimi stoleãky s modr˘mi ubrusy aÏ na podlahu. Na komodû pfied vysok˘m nástûnn˘m zrcadlem tikaly pendlovky. V místnosti pfievládala modrá barva, a proto se jí také fiíkalo „modr˘ pokoj“.

12

Curtius potfiásl hostovi srdeãnû rukou a uvelebil ho do sedacího mobiliáfie s vysok˘mi opûradly: „Hodnû jsem o vás sly‰el, Schliemanne!“ MuÏ, kter˘ nenávidûl hluboká mûkká kfiesla a mnohem radûji pfiecházel po místnosti sem a tam nebo psal vestoje u písafiského pultu, se usadil a odpovûdûl: „Doufám, Ïe jen samé dobré vûci, pane profesore!“ Curtius se místo odpovûdi zazubil a usadil se naproti svému hostu. KaÏd˘ z obou pociÈoval respekt vÛãi druhému: Curtius k Schliemannovi, protoÏe to byl neskuteãnû bohat˘ selfmademan, kter˘ znal svût, hovofiil osmnácti jazyky a ve ãtyfiiaãtyfiiceti letech zaãal uskuteãÀovat svÛj klukovsk˘ sen – pátrání po zmizelé Tróji. Schliemann respektoval Curtia, ponûvadÏ sedmapadesátilet˘ profesor platil za papeÏe vûdy archeologické. Koho uznával on, ten byl uznáván. „Îijete nyní v Athénách?“ vyzvídal Curtius zdvofiile.

A Schliemann rovnûÏ zdvofiile odpovûdûl: „JiÏ osm let, pane profesore!“ A s takfika plach˘m úsmûvem dodal: „Znovu jsem se oÏenil, pane profesore. S pÛvabnou mladou AthéÀankou a na‰í dceru‰ce je teì právû dva a pÛl mûsíce.“ „Tak to vám blahopfieji, pane Schliemanne. A jak se to ‰Èastné dítû jmenuje?“ „Andromaché, pane profesore. Vlastnû to mûl b˘t Agamemnón. Byl jsem si tím naprosto jist˘ a v únoru jsem v PafiíÏi nakoupil v˘baviãku za dva tisíce frankÛ, v‰echno pro chlapce...“ „A co vás, u v‰emohoucího, zrovna v tuhle pfií‰ernou dobu Ïene do PafiíÏe?“ „Mám v PafiíÏi ãtyfii nájemní domy, je v nich 270 bytÛ a podle toho, co jsem ãetl v novinách, to vypadá, Ïe je celé mûsto zniãené.“ „Ach ano, ta válka. A jak jste se vÛbec dostal do mûsta?“ „Nebylo to jednoduché. Prusové nafiídili, Ïe Ïádn˘ cizinec nesmí vstoupit do PafiíÏe pfied uzavfiením mírové smlouvy. KvÛli tomu jsem si od jednoho po‰tovního zamûstnance pÛjãil za pût frankÛ jeho legitimaci a jako po‰tmistr Klein jsem pfiekroãil nûmeckou linii. Pfiitom jsem tfiikrát jen o vlas unikl zatãení, protoÏe 13

mi nechtûli uvûfiit vûk. Jako po‰tmistru Kleinovi mi bylo tfiicet, jako Heinrichu Schliemannovi je mi právû devûtaãtyfiicet – ale vypadám zachovale!“ Oba muÏi se museli zasmát. Schliemann vyprávûl, jak ãekal, Ïe PafiíÏ bude zbídaãená a zpustlá, ale mûsto bylo vyãi‰tûné a krásné jako vÏdycky. A Ïádn˘ z jeho domÛ neutrpûl ‰kodu.

Zprávy z novin, podle nichÏ mûli v Tuileriích a na Champs-Elyse`es porazit stromy a pouÏít je jako palivové dfiíví, se ukázaly jako fale‰né. Jenom o jídlo byla nouze. Dvû kotlety ze psa stály ãtyfii franky. „A co konkrétního vás nyní pfiivádí do Berlína, pane Schliemanne?“ zeptal se znenadání Curtius.

Huben˘ bled˘ muÏ se zvedl, jako by sv˘m slovÛm musel dodat váhy, a postranní kapsy tmavého redingotu vytáhl ohmatanou malou kníÏku a podrÏel ji profesorovi pfied obliãejem. Pfiitom uÏ zaãal recitovat první ver‰ z Íliady.

Curtius zvedl obû ruce, jako by chtûl pfiedná‰ku z úst velkoobchodníka pfieru‰it. Od Schliemanna se dalo ãekat, Ïe Homérovu Íliadu oddeklamuje zpamûti. „MÛj mil˘ Schliemanne, vy si opravdu myslíte, Ïe jste na‰el Tróju?“ zeptal se profesor. „Vidûl jsem Tróju na vlastní oãi, dot˘kal jsem se kamenÛ, na nichÏ bojovali Achilleus a Hektór. Provedl jsem jenom pár zku‰ebních v˘kopÛ a v hloubce patnácti stop jsem narazil na mohutné zdi, které musejí patfiit k Priamovu paláci. Jsem si tím naprosto jist˘.“ „Tak, tak, pane Schliemanne, objevil jste PriamÛv palác. A kde pfiesnû, jestli se mohu zeptat?“ Schliemann polkl. Tu‰il, Ïe teì dojde na ostfií, a obával se odmítnutí vlivného profesora. Trója se dlouho povaÏovala za pouh˘ v˘mysl legendárního básníka, jenÏ v 28 000 ver‰Û opûvoval válku, k níÏ do‰lo v ‰erém dávnovûku. Ale pak jist˘ francouzsk˘ uãenec na‰el tfii hodiny jiÏnû od Helléspontu tepl˘ a studen˘ pramen, pfiesnû jak to líãil Homér. A protoÏe poblíÏ stál kopec a na nûm kameny ze zfiícenin, platilo od té doby okolí Bunarba‰i – tak se jmenovala nejbliωí vesnice – za zmizelou Tróju. Zbytek vy14

konal prusk˘ polní mar‰ál hrabû Moltke. Prozkoumal okolí a prohlásil, Ïe hrad na vrcholu kopce byl skuteãnû nedobytn˘. „Pfiiznávám,“ zaãal Schliemann, „Ïe jsem se nedokázal ubránit dojetí, kdyÏ jsem pfied sebou uvidûl tu nesmírnou pláÀ, jejíÏ obrazy se objevovaly uÏ v m˘ch dûtsk˘ch snech.“ Nebylo mu je‰tû osm, kdyÏ mu otec daroval Svûtové dûjiny pro dûti, a nic ho v té útlé kníÏeãce nefascinovalo tolik jako obrázek, na nûmÏ hrdina Aineiás vyná‰í z hofiící Tróje svého otce ochrnutého zásahem blesku. Tehdy dotíral na otce, aby mu o homérsk˘ch hrdinech vyprávûl víc. Leã jeho nejvût‰í pfiání, aby se na gymnáziu v Neustrelitzu mohl uãit fiecky, se zhatilo uÏ po tfiech mûsících. Musel se vrátit na mû‰Èanskou ‰kolu, protoÏe jeho otec jako b˘val˘ pastor jenom Ïivofiil v hokynáfiství a nemohl dál platit ‰kolné.

Schliemannovo líãení si získalo CurtiÛv respekt. Sám to mûl mnohem lehãí, protoÏe byl synem zámoÏného lübeckého syndika a ‰kolní léta proÏil ve váÏené velkomû‰Èanské rodinû. V patnácti letech pojal plán, Ïe se stane archeologem, ale nikterak si kvÛli tomu neodpou‰tûl mladické radovánky. KdyÏ si ‰el na konci t˘dne zatanãit, bez rozpakÛ hodil knihy do kouta. Rozhodnû nebyl Ïádn˘ ‰prt, leda tak zapálen˘ nad‰enec, a potud se jen ãásteãnû li‰il od svého náv‰tûvníka.

Ten v‰ak vysvûtloval: „âím déle jsem svÛj pohled upínal k Bunarba‰i, tím víc narÛstaly moje pochyby, jestli Trója leÏela tak daleko od mofie. Jak mohli fieãtí vojáci nûkolikrát za den vyrazit ze svého leÏení u zakotven˘ch lodí a hnát se k nepfiátelskému hradu, kdyÏ Trója stála na onom kopci? A jak mohl Achilleus pronásledovat Hektóra tfiikrát kolem hradních zdí, kdyÏ jsou svahy témûfi nepfiístupné? Zkou‰el jsem to, chvílemi jsem lezl po ãtyfiech, a trvalo mi dvû hodiny, neÏ jsem hrad obe‰el. Nebylo Homérovo dílo pfiece jen v˘plodem fantazie?“ Profesor jen povytáhl ramena, jako by chtûl fiíci, Ïe Homér se pfiece nemá brát tak váÏnû!

Ale pfiesnû to Heinrich Schliemann udûlal. V koneãném pfiesvûdãení, Ïe Bunarba‰i nemÛÏe pod sebou skr˘vat zbytky Tróje, zaãal s Íliadou v ruce vymûfiovat krajinu kolem fieky Skamandru, 15

jeÏ se línû vinula severnû k Helléspontu a po hodinû chÛze naráÏela na kopec, jenÏ se tyãil ãtyfiicet metrÛ nad okolní rovinou. „Jsem pevnû pfiesvûdãen, Ïe ten pahorek u Hisarliku ukr˘vá skuteãnou Tróju. Vidûl jsem rákosí, které na‰el Odysseus, a jako on jsem sly‰el kfiiãet volavky, jeÏ v tom kraji hnízdí. Celé dny jsem jedl pouze ãern˘ jeãn˘ chléb a pil vodu ze Skamandru. Byl duben a já spal pod ‰ir˘m nebem na skalní plotnû. Homéra místo pol‰táfie a trójské hrdiny pfied oãima.“ TfiebaÏe vûkov˘ rozdíl mezi obûma muÏi ãinil sotva deset let, pfiipadal si Curtius jako stafiec vedle náv‰tûvníka stiÏeného mytomanií, v nûmÏ Homérovi hrdinové probudili nové mládí. Jeho malé oãi za br˘lov˘mi skly se rozzáfiily, jen zaãal mluvit o Tróji, a jeho drobné ruce jako by tvarovaly vá‰nivá slova, jeÏ k svému v˘kladu potfieboval.

Jeho první pokus nûco vykopat v‰ak ztroskotal: „Cel˘ rok jsem se marnû snaÏil získat od turecké vlády ferman k vykopávkám.

Nakonec mi do‰la trpûlivost a loni v dubnu jsem zaãal kopat bez povolení. V˘chodní pÛlka kopce patfií mému pfiíteli, americkému konzulovi Franku Calvertovi. Západní svah je vlastnictvím dvou TurkÛ z Çanakkale.“ „Kolik jste na to mûl lidí?“ „Deset ¤ekÛ z Renkoie. Pracují za deset piastrÛ dennû. Nahofie na kopci jsme zaãali vést v˘kop. Nepracovali jsme je‰tû ani dvû hodiny a v hloubce ‰edesáti centimetrÛ jsme narazili na zeì z otesaného kamene. Pokraãovali jsme podél té zdi a do západu slunce se nám podafiilo odkr˘t podezdívku budovy dlouhé dvacet metrÛ a ‰iroké ãtrnáct. To mi dodalo odvahy a zv˘‰il jsem poãet dûlníkÛ na jedenadvacet.“ „A dál?“ Profesor se nyní zdál b˘t pfiece jen fascinován. „V hloubce metr dvacet jsem objevil vrstvu popela a vápencové suti, coÏ je zfiejmû dÛkaz, Ïe vr‰ek budovy byl dfievûn˘.“ „Správnû.“ „Ano, ale kdyÏ jsme ‰li dál do hloubky, prokopali jsme je‰tû deset dal‰ích vrstev suti a popela a v kaÏdé byly kosti, mu‰le a stfiepy. Není pochyb o tom, Ïe na tomto místû v dlouh˘ch ãasov˘ch úsecích stálo deset rÛzn˘ch dfievûn˘ch domÛ, které jeden 16

Ernst Curtius, historik, archeolog a vychovatel korunního prince Bedfiicha Viléma

po druhém padly za obûÈ plamenÛm. – Jedenáctého dubna, to uÏ jsme byli pût metrÛ hluboko, se objevila zeì z vápence tlustá dva metry. KaÏd˘ kámen byl jeden metr dlouh˘, 67 centimetrÛ ‰irok˘ a 50 centimetrÛ vysok˘. Sledovali jsme tuto zeì dvanáct metrÛ od západu na v˘chod, kde v pravém úhlu odboãovala na sever. Tato zeì uprostfied kopce pravdûpodobnû patfiila velkému chrámu.“ „Z ãeho tak usuzujete, pane Schliemanne?“ zeptal se Curtius.

Jeho náv‰tûvník zvedl do v˘‰e ohmatanou knihu.

Curtius pfiik˘vl.

17

„Jak dlouho jste kopali?“ „Deset dní. Zrovna jsem pfieloÏil práce na západní stranu a vtom se objevili oba tureãtí majitelé pozemku. Hrozili mi v˘praskem, jestli budu kopat na jejich pÛdû, ale pak projevili ochotu domluvit se, kdyÏ si budou moci vzít na stavbu mostu kameny, které vykopám.“ „Jak jste se z té aféry vyvlékl?“ „Co jsem mûl dûlat? ·el jsem do Çanakkale za americk˘m konzulem a naléhal na nûj, aby oznámil ministerstvu vyuãování v Konstantinopoli, Ïe jsem objevil a ãásteãnû odkryl hrad PriamÛv a Ïe tureãtí majitelé pozemku mají v úmyslu kameny z chrámu a paláce, které jsem objevil, pouÏít na stavbu mostu.“ „Proã jste od nich ten kus zemû nekoupil? Pro ty Turky pfiece nemûl prakticky Ïádnou cenu.“ „Ano, mûli to tam z domova ãtyfii hodiny cesty! Ale asi vytu‰ili Ïivotní obchod a za pastvinu pro ovce chtûli 12 000 piastrÛ a notáfiskou záruku, Ïe po vykopávkách zase v‰echno zasypu.

Obrátil jsem se na ministra lidové osvûty Safveta pa‰u a ten zas povûfiil místodrÏícího Dardanel Ahmeda pa‰u, aby dal sporné území odhadnout a vyvlastnit ve státním zájmu. Vláda tak získala pozemek za 3000 piastrÛ. Dokonce jsem uÏ mûl v rukou koncesi na vykopávky, kdyÏ mi místodrÏící zakázal zaãít práce. Mûl za to, Ïe poloha mého v˘zkumného pole není pfiesnû vyznaãena, a chtûl mi povolit vykopávky, aÏ dostane od velkovezíra bliωí informace. Mezitím se ale vymûnili ministfii a nikdo neví, o co vlastnû jde.“ „Schliemanne!“ namítl profesor. „Víte vÛbec, do ãeho se pou‰títe? Abyste dokázal svou teorii – a o nic víc neÏ o teorii se zatím nejedná – musíte odkopat celou tu horu!“ Náv‰tûvník si toho byl zfiejmû velice dobfie vûdom. „Nedûlám si vÛbec Ïádné iluze. Vykopat PriamÛv hrad bude stát nejménû 100 000 frankÛ. Se stovkou dûlníkÛ, ktefií tam budou pracovat kaÏd˘ rok po tfii mûsíce, na to budu potfiebovat asi pût let. Chci tam pro dûlníky a pro sebe zfiídit pevné domy. Jsem na cestû do Lond˘na, kde chci u své staré firmy Schröder & Co. nakoupit nûkolik set koleãek na pfiepravu zeminy a kopáãského náfiadí.“ 18

Curtius nad tím zvlá‰tním muÏem Ïasl ãím dál víc. Pfied chvílí horoval pro homérské hrdiny jako primán, jehoÏ nelze brát váÏnû, a teì z nûj promlouval chladnû uvaÏující podnikatel, kter˘ si peãlivû propoãítal náklady na svÛj projekt a má kalkulaci k nahlédnutí v ‰uplíku. „Povûzte mi, mÛj mil˘,“ obrátil se na svého hosta, „vy jste pfiece úspû‰n˘ obchodník. Jak jste se vlastnû dostal k vykopávkám?“ Schliemann naklonil hlavu na stranu a pfies jeho váÏn˘ obliãej pfielétl váhav˘ úsmûv. „To je hodnû dlouhá historie,“ odvûtil a upnul svÛj pohled na neviditeln˘ bod v profesorovû pokoji, jako by si v nûm chtûl vybavit nûjakou scénu ze své minulosti. A zatímco mluvil, zdálo se, Ïe líãí jenom to, co v daném okamÏiku vidí: „Víte uÏ pfiece, pane profesore, Ïe moje dobrodruÏná bloudûní zaãala v Meklenbursku. Pocházím z Neuenbukowa a dûtství jsem proÏil v Ankershagenu. A moje tíhnutí ke v‰emu tajemnému a zázraãnému se promûnilo v opravdovou vá‰eÀ pod vlivem divÛ, které to místo skr˘vá. Kolem besídky na zahradû pr˘ obcházel duch pfiedkÛ mého otce. A tûsnû za na‰í zahradou byl rybník, fiíkalo se mu Stfiíbrná ‰ála, a z nûho mûla v noci vystupovat stra‰idelná panna, která nosila stfiíbrnou ‰álu. Kromû toho se na‰e vesnice vyznaãovala mal˘m kopcem, kter˘ byl obehnán pfiíkopem, a podle povûsti v nûm jeden star˘ loupeÏn˘ rytífi pohfibil své milované dítû ve zlaté kolébce. A v ruinách staré kulaté vûÏe na zahradû majitele na‰eho statku byly údajnû ukryty nesmírné poklady. Vûfiil jsem tak pevnû na existenci v‰ech tûch pokladÛ, Ïe pokaÏdé, kdyÏ otec nafiíkal nad nedostatkem penûz, ptal jsem se ho udivenû, proã nejde vykopat stfiíbrnou ‰álu nebo zlatou kolébku a nestane se boháãem.“ Zvlá‰tní chlapík, tenhle Schliemann! Curtius se usmíval do prázdna pfied sebou, a tfiebaÏe patfiil k lidem, jimÏ je zatûÏko naslouchat druh˘m, projevoval o podivného náv‰tûvníka upfiímn˘ zájem.

A Schliemann pokraãoval: „Kluk, kterého takové historky zajímaly víc neÏ hrát si na ãetníky a loupeÏníky, pochopitelnû nemûl kamarády, o dûvãatech ani nemluvû. Jenom jedna tím byla fascinovaná stejnû jako já. Jmenovala se Minna a byli jsme stejnû 19

stafií. A bylo nám obûma jasné, Ïe aÏ vyrosteme, vykopeme zaniklé poklady na‰í domoviny: zlatou kolébku dítûte loupeÏivého rytífie a drahocennosti starého majitele statku a nakonec, kdyÏ jsme se o tom doãetli, i zaniklé mûsto Tróju. Neumûli jsme si pfiedstavit nic krásnûj‰ího neÏ strávit cel˘ Ïivot hledáním pozÛstatkÛ minulosti.“ Profesor civûl do prázdna a Schliemanna pfiepadly rozpaky, jestli pfiíli‰ nepopustil uzdu citÛm a vzpomínkám. „PromiÀte,“ fiekl, „to jsou vzpomínky na dûtství.“ „Ale kdeÏe, prosím vás!“ odvûtil Curtius. „Dûtské sny se nemají podceÀovat. âasto b˘vají základem pozdûj‰ího Ïivota. Nemyslete si, Ïe ten profesor, co stojí pfied vámi, vznikl jen náhodou. Kdepak! Dobfie si pamatuji ty dlouhé zimní veãery v Rybné ulici v Lübecku, kdyÏ otec nám dûtem pfiedãítal antické básníky.

Snil jsem tehdy o bozích a hrdinech stejnû jako vy. Jenom by mû nikdy nenapadlo vykopávat Tróju.“ „Pochybujete, Ïe se mi to zdafií?“ Curtius povytáhl ramena. Jeho skepse byla zjevná i beze slov. „KaÏdopádnû chci vykopat Olympii, velik˘ DiÛv chrám, a pak Stadion a Héraion. Ale to není utkvûlá my‰lenka, pane Schliemanne, to je podnik podloÏen˘ dÛvûryhodn˘mi fakty. Pausaniás popsal Olympii preciznû jako moderní turistick˘ prÛvodce. Staãí ji jen vykopat.“ „A Homér?“ opáãil Heinrich Schliemann. „Nepopsal Tróju ve své Íliadû stejnû pfiesnû?“ „Ílias je epos z ‰erého dávnovûku, pane Schliemanne! MoÏná Trója existovala, moÏná taky ne. MoÏná leÏela tady a moÏná taky ne. Jak uÏ jsem fiekl, je to epos, mytická záleÏitost!“ „Ale zaloÏená na skuteãnosti!“ Profesor se odmlãel. Jeho náv‰tûvník nakonec rezignovanû pronesl: „Kdybyste se pfiece jen nûkdy chtûl podívat na Hisarlik...“ Curtius po chvilce rozvaÏování zfiejmû pfiece jen projevil nûco jako souhlas: „Koncem mûsíce odcestuji s nûkolika kolegy do Malé Asie. Jeden stavební inÏen˘r z Essenu narazil severnû od Smyrny na starou stavbu. Pfii stavbû silnice z Konstantinopole do Smyrny se na‰ly obrovské mramorové desky a Turky nenapadlo 20