âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 5
AIBILEEN
KAPITOL A 1 Srp en 1 962
M
ae Mobley se narodila v srpnu 1960 v nedûli brzo ráno. Takovejm fiíkáme kostelní dûti. Já se starám o bíl˘ dûti, k tomu je‰tû vafiím a uklízím. UÏ jsem jich za Ïivot vychovala sedmnáct. Umím je uspat, uti‰it a posadit na noãník dfiív, neÏ jejich mámy ráno vylezou z postele. Ale Ïádn˘ je‰tû nefivalo jako Mae Mobley Leefoltová. KdyÏ jsem první den ve‰la do dvefií, byla tam, úplnû rudá, jeãela kvÛli kolice a prala se s fla‰kou, jako by to byl shnilej tufiín. Paní Leefoltová vypadala, Ïe má strach z vlastního dûcka. „Co jsem udûlala ‰patnû? Proã to nemÛÏu uti‰it?“ To? To bylo první znamení: nûco tady není v pofiádku. Tak jsem to rÛÏov˘ vre‰tící miminko vzala do náruãí. Natfiásala jsem ji na boku, aby se jí trochu rozhejbaly stfiívka, a ani ne za dvû minuty bylo po pláãi a holãiãka se na mû usmívala jako andílek. Ale paní Leefoltová to dûcko za celej den ani jednou nepochovala. UÏ jsem vidûla spoustu Ïenskejch, co mûly tohle poporodní blues. TakÏe jsem si tenkrát asi fiekla, Ïe to bude tím. Na paní Leefoltov˘ je nûco divn˘ho: jednak se pofiád mraãí, a taky je vyhublá. Nohy má tak tenouãk˘, jako by jí vyrostly minulej tejden. Je jí tfiiadvacet a hubená je jak ãtrnáctiletej kluk. I vlasy má fiídk˘, hnûd˘, a prosvítá jí kÛÏe. SnaÏí se si je vyãesávat, ale pak vypadaj je‰tû fiid‰í. Její obliãej má stejnej tvar jako ten ìábel na plechovce od cukroví, se ‰piãatou bradou a tak. Vlastnû cel˘ její tûlo je ze samejch ostrejch kloubÛ a ‰piãek, takÏe se vÛbec nedivím, Ïe to dûcko neuti‰í. Miminka milujou tuk. Zabofií vám pusu do podpaÏí a usnou. Taky milujou tlust˘ nohy. Já o tom nûco vím.
5
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 6
Od prvních narozenin za mnou Mae Mobley pofiád chodí jako pejsek. V pût hodin mi visí na botû od doktora Scholla, tahám ji po podlaze a ona five, jako bych se uÏ nikdy nemûla vrátit. Paní Leefoltová na mû mhoufií oãi, jako bych nûco dûlala ‰patnû, a trhá mi to jeãící dítû z boty. Tak to podle mû dopadá, kdyÏ si nûkdo nechává sv˘ dûcko vychovávat od cizejch. Teì jsou Mae Mobley dva. Má velk˘ hnûd˘ oãi a medov˘ kudrny. Ale ta malá ple‰ka vzadu na hlavû vypadá dost divnû. KdyÏ má nûjak˘ starosti, mezi oboãím se jí objeví stejná vráska jako její mámû. Vlastnû si jsou dost podobn˘, aÏ na to, Ïe Mae Mobley je tlustá. Îádná královna krásy z ní nebude. Paní Leefoltovou to asi trápí, ale Mae Mobley je m˘ zlat˘ dítû.
O vlastního kluka, Treelorea, jsem pfii‰la tûsnû pfiedtím, neÏ jsem zaãala dûlat pro paní Leefoltovou. Bylo mu ãtyfiiadvacet. To jsou nejlep‰í léta Ïivota. Prostû Ïil moc krátce. Sehnal si malej byt ve Foley Street. Chodil s milou holkou jménem Frances a já si fiíkala, Ïe se asi vezmou, jenÏe on si s podobnejma vûcma dával naãas. Ne proto, Ïe by hledal nûkoho lep‰ího, ale protoÏe byl takovej mudrlant. Nosil velk˘ brejle a pofiád si ãetl. Dokonce zaãal psát kníÏku o tom, jak˘ to je, bejt barevnej a Ïít a dûlat v Mississippi. BoÏe, já na nûj byla hrdá. Ale jednou dûlal do noci na Scanlonovû-Taylorovû pile, tahal tûÏk˘ trámy k autu, tfiísky se mu profiezávaly skrz rukavice. Na podobnou práci byl moc malej a hubenej, ale to místo potfieboval. Byl unavenej. Pr‰elo. Sklouznul z nakládací rampy a spadnul na pfiíjezdovou cestu. ¤idiã kamionu ho nevidûl a rozdrtil mu plíce. KdyÏ jsem se o tom dozvûdûla, byl uÏ mrtvej. A ten den celej mÛj svût úplnû zãernal. Vzduch byl ãernej, slunce bylo ãern˘. LeÏela jsem v posteli a zírala na ãern˘ stûny sv˘ho bytu. Minny se kaÏdej den chodila dívat, jestli je‰tû dejchám, krmila mû, aby mû udrÏela pfii Ïivotû. Tfii mûsíce trvalo, neÏ jsem se dokázala podívat z okna, jestli je svût tam, kde bejval. Pfiekvapilo mû, Ïe se srdcem m˘ho kluka se nezastavil i okolní svût. Pût mûsícÛ po pohfibu jsem vstala z postele. Oblíkla jsem si bílou uniformu, dala si kolem krku malej zlatej kfiíÏek a ‰la slouÏit k paní Leefoltov˘, protoÏe se jí zrovna narodila holãiãka. Brzo mi ale do‰lo, Ïe se ve mnû nûco zmûnilo. Usadilo se ve mnû hofik˘ semínko. A já jsem uÏ neumûla bejt tak vstfiícná.
6
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 7
„Ukliì dÛm a pak jdi udûlat ten kufiecí salát,“ nafiídí mi paní Leefoltová. Dnes pofiádá bridÏovej klub. KaÏdou ãtvrtou stfiedu v mûsíci. Jasnû Ïe mám v‰echno pfiipraven˘ – kufiecí salát jsem udûlala ráno. Ubrusy jsem pfieÏehlila vãera. Paní Leefoltová mû pfii tom vidûla. Je jí sotva tfiiadvacet a ráda se poslouchá, jak mi rozkazuje. UÏ má na sobû ty modr˘ ‰aty, co jsem jí ráno Ïehlila. Ty co mají v pase pûta‰edesát záhybÛ, tak malejch, Ïe na nû pfii Ïehlení musím mÏourat pfies brejle. Jen málo vûcí v Ïivotû nenávidím, ale tyhle ‰aty opravdu nemusím. „A dejte pozor, aby za námi nechodila Mae Mobley. Já se na ni tak zlobím – mÛj pûkn˘ dopisní papír mi roztrhala na pût tisíc kouskÛ, a to je‰tû musím napsat patnáct podûkování pro Mladou ligu...“ Nachystám v‰echny ty vûci pro její kamarádky. Vyndám sváteãní sklo, stfiíbrn˘ pfiíbory. Paní Leefoltová nemá Ïádnej karetní stolek jako ostatní dámy. Prostíráme u jídelního stolu. Dáme na nûj ubrus, abysme zakryly tu velkou prasklinu, ãervenej kvûtovanej ubrousek pfiesuneme na pfiíborník, abysme pfiikryly místo, kde je dfievo po‰krában˘. Paní Leefoltová chce, aby její poho‰tûní mûlo úroveÀ. MoÏná se snaÏí vynahradit to, Ïe má jen malej domek. Nejsou Ïádní boháãi, to je mi jasn˘. Prav˘ boháãi se takhle nesnaÏí. Jsem zvyklá dûlat pro mlad˘ páry, ale tohle je asi ten nejmen‰í dÛm, v jak˘m jsem kdy dûlala. Má jen jedno patro. LoÏnice pána a paní Leefoltovejch vzadu je dost velká, ale holãiãka má malinkej pokojíãek. Jídelna a ob˘vací pokoj jsou tak nûjak propojen˘. Maj jen dvû koupelny, coÏ je úleva, protoÏe jsem dûlala v domech, kde jich mûli pût nebo ‰est. Celej den jsem jenom ãistila záchody. Paní Leefoltová platí pûtadevadesát centÛ za hodinu, tak málo jsem uÏ dávno nedostala. JenÏe kdyÏ Treelore umfiel, vzala jsem, co bylo. Bytnej mi nechtûl poãkat ani chviliãku. Ale i kdyÏ je dÛm malej, paní Leefoltová ho moc hezky zafiídila. Umí to s ‰icím strojem. KdyÏ si nemÛÏe koupit nûco nov˘ho, vezme kus modr˘ látky a u‰ije na tu vûc deãku. Ozve se zvonek, tak jdu otevfiít. „Ahoj, Aibileen,“ pozdraví paní Skeeter, protoÏe ona mluví s personálem. „Jak to jde?“ „Dobrej den, paní Skeeter. Mám se dobfie. PaneboÏe, tady venku je ale vedro.“ Paní Skeeter je moc vysoká a hubená. Má svûtl˘ vlasy, kter˘ jí nesahaj ani na ramena, protoÏe se jí krepatûj. Je jí taky kolem tfiiadvaceti jako paní Leefoltov˘ a v‰em ostatním. OdloÏí kabelku na Ïidli a chvil-
7
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 8
ku se o‰ívá ve sv˘m obleãení. Má na sobû bílou krajkovou blÛzu, zapnutou ke krku jako jepti‰ka. Modrá suknû se jí v pase rozevírá. Paní Skeeter vÏdycky vypadá, jako by jí nûkdo nafiídil, co si má oblíct. Usly‰ím, jak na pfiíjezdovou cestu vjedou paní Hilly a její máma, paní Waltersová, a zatroubûj. Paní Hilly bydlí kousíãek odsud, ale vÏdycky sem jezdí autem. Pustím ji dovnitfi a ona kolem mû projde, jako bych tam nebyla. ¤eknu si, Ïe je na ãase probudit Mae Mobley. Jakmile vejdu do pokojíãku, Mae Mobley se na mû usmûje a natáhne tlust˘ ruãiãky. „Ty uÏ jsi vzhÛru, holãiãko? Proã jsi mû nezavolala?“ Smûje se, vesele sebou vrtí a ãeká, aÏ ji vyndám. Sevfiu ji v náruãi. Poãítám s tím, Ïe aÏ odejdu domÛ, nikdo ji uÏ takhle neobejme. Skoro vÏdycky, kdyÏ pfiijdu do práce, ji najdu, jak kfiiãí v post˘lce. Paní Leefoltová ‰ije na stroji a obrací oãi v sloup, jako by jim ve dvefiích uvízla zatoulaná koãka. Paní Leefoltová se kaÏdej den hezky oblíká. VÏdycky je nalíãená, má garáÏ, lednici s dvojitejma dvefima se zabudovan˘m v˘robníkem na led. KdyÏ ji potkáte v samoobsluze, nikdy by vás nenapadlo, Ïe sv˘ dûcko nechá takhle plakat. Ale hospodynû to ví. Dneska je dobrej den. Holãiãka se pofiád smûje. ¤eknu: „Aibileen.“ Ona poví: „Aibí.“ Já jí fieknu: „Má ráda.“ Ona to zopakuje: „Má ráda.“ Dodám: „Mae Mobley.“ Ona zase: „Aibí.“ A pak se pofiád smûje. Takovou má radost z toho, Ïe mluví. Musím, fiíct, Ïe uÏ bylo na ãase. Treelore taky do dvou nefiekl nic. Ve tfietí tfiídû uÏ ale mluvil líp neÏ prezident Spojenejch státÛ. Chodil domÛ se slovama jako konjugace nebo parlamentární. Na druh˘m stupni jsme hráli takovou hru, já mu fiekla obyãejn˘ slovo a on ho nahradil uãen˘m. Já tfieba fiekla koãka a on domestikovaná koãkovitá ‰elma. Já fiekla mixér a on zase motorem pohánûná vrtule. Jednou jsem fiekla sádlo. On se jen po‰krábal na hlavû. Nemohl vûfiit tomu, Ïe jsem vyhrála s nûãím tak jednoduch˘m jako sádlo. Stal se z toho nበtajnej vtip, oznaãovali jsme tím nûco, co nemohlo vypadat uãenû, aÈ jsme se snaÏili sebevíc. Sádlo jsme zaãali fiíkat jeho tátovi, protoÏe co je to za chlapa, kdyÏ opustí vlastní rodinu. A k tomu slizkej budiÏkniãemu, jak˘ho svût nevidûl. Odnesu Mae Mobley do kuchynû. Posadím ji do Ïidliãky a zamyslím se nad dvûma úkolama, co je‰tû dneska musím splnit, abych nena-
8
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 9
‰tvala paní Leefoltovou: vyfiadit ubrousky, co se zaãaly tfiepit, a vyrovnat stfiíbrnej servis v pfiíborníku. PaneboÏe, já to snad budu muset udûlat, i kdyÏ tu jsou ty dámy. Nesu tác s vajíãkama do jídelny. Paní Leefoltová sedí v ãele stolu, po levici má paní Hilly Holbrookovou a její matku, paní Waltersovou, ke kter˘ se paní Hilly vÛbec nechová s úctou. Po pravici paní Leefoltov˘ sedí paní Skeeter. Zaãnu vejce podávat, první na fiadû je paní Waltersová, protoÏe je nejstar‰í. Je tu teplo, ale ona má pfies ramena pfiehozenej tlustej hnûdej svetr. Nabrala si jedno vejce, ale málem jí upadlo, protoÏe má skoro ochrnut˘ ruce. Pak pfiejdu k paní Hilly, ta se usmûje a nabere si dvû. Paní Hilly má kulatej obliãej a tmavû hnûd˘ vlasy vyãesan˘ do drdolu. Její kÛÏe je olivová, s pihama a matefiskejma znamínkama. Na sobû má ãervenej pléd. A vypadá to, Ïe tloustne pfies zadek. Dneska, protoÏe je tak horko, si oblíkla ãerven˘ ‰aty bez rukávÛ a bez pasu. Je jednou z tûch dospûlejch Ïen, co se pofiád oblíkaj jako holãiãky, s velkejma ma‰lema, sladûn˘ma kloboukama a tak. Nepotrpím si na ni. Pfiejdu k paní Skeeter, ale ona ohrne nos a odmítne: „Dûkuju, nechci,“ protoÏe vajíãka nejí. ¤íkám to paní Leefoltov˘ pokaÏd˘, kdyÏ má mít bridÏovej klub, ale ona mû stejnû pfiinutí je udûlat. Má strach, Ïe by zklamala paní Hilly. Nakonec obslouÏím paní Leefoltovou. Je hostitelka, takÏe si vejce vybírá jako poslední. A jakmile jsem hotová, paní Hilly vyhrkne: „Mohla bych je‰tû?“ a nabere si dal‰í dvû vejce, coÏ pro mû není Ïádn˘ pfiekvapení. „Hádejte koho jsem potkala v salonu krásy?“ oznámí paní Hilly dámám. „Koho?“ vyzvídá paní Leefoltová. „Celii Footeovou. A víte, na co se mû zeptala? Jestli by nám letos nemohla pomáhat s veãírkem.“ „To je dobfie,“ zaraduje se paní Skeeter. „Nûkoho potfiebujeme.“ „Tak moc zase ne. Já jí fiekla: ‚Celie, musela bys b˘t ãlenkou ligy nebo ji podporovat, aby ses mohla zúãastnit.‘ To si snad myslí, Ïe je Jacksonská liga pro kaÏdého?“ „Copak my letos nebereme neãleny? KdyÏ je veãírek tak velk˘?“ podiví se paní Skeeter. „Ale ano,“ uzná paní Hilly, „jenÏe já jí to fiíkat nebudu.“ „NemÛÏu uvûfiit tomu, Ïe si Johnny vzal takhle lacinou holku,“ vyhrkne paní Leefoltová a paní Hilly pfiik˘vne. Zaãne rozdávat bridÏov˘ karty.
9
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 10
Rozná‰ím jim chlazenej salát a ‰unkov˘ sendviãe a pofiád musím poslouchat jejich fieãi. Tyhle dámy se baví jen o tfiech vûcech: o svejch dûtech, o sv˘m obleãení a o svejch pfiátelích. Zaslechnu slovo Kennedy, ale je mi jasn˘, Ïe o politice nemluví. Probíraj to, co mûla paní Jackie na sobû v telce. KdyÏ se dostanu k paní Waltersov˘, nabere si pro sebe jen malej, oschlej kousek chleba. „Mami,“ kfiikne na paní Waltersovou paní Hilly. „Vezmi si je‰tû chlebíãek. Jsi vyhublá jak tyãka.“ Paní Hilly se rozhlídne po ostatních. „Pofiád jí fiíkám, Ïe kdyÏ Minny neumí vafiit, mûla by ji vyhodit.“ Zbystfiím u‰i. Baví se o personálu. Minny je moje nejlep‰í kamarádka. „Minny vafií dobfie,“ ozve se stará paní Waltersová „To já uÏ prostû nejsem tak hladová jako kdysi.“ Minny je skoro nejlep‰í kuchafika v okrese, moÏná v cel˘m Mississippi. Benefice Mlad˘ ligy se pofiádá kaÏdej podzim a vÏdycky po ní chtûj, aby jim udûlala deset karamelovejch dortÛ do tomboly. Mohla by bejt nejÏádanûj‰í hospodyní ve státû. Problém ale je, Ïe Minny je hubatá. Pofiád odmlouvá. Jednou to je bílej vedoucí v potravinách Jitney Jungle, podruh˘ její muÏ a potfietí bílá paniãka, u kter˘ slouÏí. U paní Waltersov˘ tak dlouho vydrÏela jenom proto, Ïe ta je hluchá jako poleno. „Podle mû jsi podvyÏivená, mami,“ postûÏuje si paní Hilly. „Ta Minny tû ‰patnû krmí, aby mohla ukrást poslední zbytky dûdictví, které mi je‰tû zÛstalo.“ Paní Hilly s námahou vstane. „PÛjdu na toaletu. Dávejte na ni pozor, aby zatím neumfiela hlady.“ KdyÏ paní Hilly odejde, paní Waltersová ti‰e fiekne. „Vsadím se, Ïe by ti to udûlalo radost.“ Ostatní dûlaj, Ïe to nesly‰ely. Rad‰i bych veãer mûla zavolat Minny a povûdût jí, co paní Hilly fiíkala. V kuchyni sedí holãiãka ve vysok˘ Ïidli a fialovou ‰Èávu má po cel˘m obliãeji. Jakmile vejdu dovnitfi, usmûje se. Nebreãí, Ïe jsem ji nechala samotnou, ale já ji tam nechci nechávat dlouho. Vím, Ïe se potichu dívá na dvefie, dokud nepfiijdu. Pohladím ji po hebk˘ hlaviãce a vrátím se, abych nalila ledovej ãaj. Paní Hilly je zpátky na sv˘ Ïidli a podle v‰eho ji na‰tvalo zas nûco jin˘ho. „Hilly, byla bych rad‰i, kdybys pouÏívala koupelnu pro hosty,“ fiekne paní Leefoltová a pfierovná si karty. „Aibileen vzadu uklízí aÏ po obûdû.“ Hilly zvedne bradu. Pak si odka‰le. VÏdycky si takhle jemnû odka‰lává, aby na sebe upoutala pozornost, a nikdy si nikdo nev‰imne, Ïe to dûlá.
10
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 11
„Ale do koupelny pro hosty chodí i hospodynû,“ namítne paní Hilly. Ostatní chvilku mlãí. Pak paní Waltersová k˘vne, jako Ïe se to chystá vysvûtlit. „Vadí jí, Ïe ta negerka pouÏívá vnitfiní záchod tak jako my.“ PaneboÏe, nezaãínejte s tím zas. V‰echny se na mû dívají, jak upravuju ‰uplík v pfiíborníku, a já vím, Ïe bych mûla odejít, ale neÏ tam vrátím poslední lÏiãku, paní Leefoltová se na mû podívá a fiekne: „Pfiineste nám je‰tû ãaj, Aibileen.“ Udûlám, co mi nafiídila, i kdyÏ jsou jejich ‰álky pln˘ skoro aÏ po okraj. Chvilku postávám v kuchyni, ale nemám tam co na práci. Potfiebuju bejt v jídelnû, abych doklidila ty pfiíbory. A dneska je‰tû musím vytfiídit tu skfiíÀku s ubrusama, která je na chodbû hned za dvefima. Nechci tu zÛstat pfies ãas jen proto, Ïe paní Leefoltová hraje karty. Chvilku ãekám, utírám linku. Dám holãiãce dal‰í ‰unku a ona ji slupne. Nakonec vyklouznu na chodbu a modlím se, aby mû nikdo nevidûl. V‰echny ãtyfii maj v jedn˘ ruce cigaretu a v druh˘ karty. „Elizabeth, kdybys mûla tu moÏnost,“ fiíká paní Hilly, „nebyla bys radûji, kdyby potfiebu vykonávali venku?“ Hroznû potichu otevfiu ‰uplík, starosti mi dûlá spí‰ to, aby mû paní Leefoltová nevidûla, neÏ to, co fiíkaj. Tohle pro mû není nic nov˘ho. V‰ude ve mûstû maj záchody pro barevn˘, i ve vût‰inû domÛ. Ale podívám se na nû, paní Skeeter na mû upírá pohled a já ztuhnu, protoÏe mû napadne, Ïe budu mít problémy. „Hlásím jedno srdce,“ ozve se paní Waltersová. „Já nevím,“ fiekne paní Leefoltová a zamraãí se na karty. „Raleigh si zaloÏil vlastní firmu a do daÀov˘ch pfiiznání je‰tû zb˘vá pÛl roku, takÏe to teì máme dost napjaté.“ Paní Hilly promluví pomalu, jako kdyÏ se na dort dává poleva. „Tak Raleighovi fiekni, Ïe kaÏdé penny, které do toho záchodu dá, se mu vrátí, aÏ dÛm budete prodávat.“ K˘vne, jako Ïe souhlasí sama se sebou. „V‰echny domy se teì staví bez toalet pro sluÏky. To je prostû nebezpeãné. KaÏd˘ pfiece ví, Ïe mají jiné nemoci neÏ my. Dvû srdce.“ Zvednu svazek ubrouskÛ. Nevím proã, ale najednou chci sly‰et, co k tomu fiekne paní Leefoltová. Je to moje ‰éfka. KaÏdej pfiece chce vûdût, co si o nûm myslí jeho ‰éf. „Bylo by pfiíjemné,“ fiekne paní Leefoltová a potáhne si z cigarety, „kdyby nechodila na záchod v domû. Vyná‰ím tfii piky.“ „Právû proto jsem zaloÏila Iniciativu pro hygienu domácího personálu,“ prohlásí paní Hilly. „Jako opatfiení proti nemocím.“
11
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 12
Pfiekvapí mû, jak moc se mi mÛÏe sevfiít hrdlo. ·koda, Ïe jsem se uÏ pfied lety nauãila mlãet. Paní Skeeter vypadá hodnû zmatenû. „Iniciativu pro co?“ „Je to zákon poÏadující, aby kaÏd˘ bûlo‰sk˘ dÛm mûl oddûlenou toaletu pro barevn˘ personál. Dokonce jsem oslovila i mississippského ministra zdravotnictví, aby ten návrh podpofiil. Pas.“ Paní Skeeter se na paní Hilly zamraãí. OdloÏí karty lícem nahoru a klidn˘m hlasem prohlásí: „MoÏná bychom ten záchod venku mûli postavit pro tebe, Hilly.“ A v cel˘ místnosti je najednou ticho. Paní Hilly fiekne: „Podle mû bys o barevn˘ch nemûla Ïertovat. Jestli chce‰ dál dûlat redaktorku ligy, Skeeter Phelanová.“ Paní Skeeter se pokusí zasmát, ale je poznat, Ïe jí to nepfiipadá ani trochu vtipn˘. „CoÏe... ty mû vykopne‰? ProtoÏe jsem s tebou nesouhlasila?“ Paní Hilly povytáhne oboãí. „Udûlám cokoli, abych tohle mûsto ochránila. Jsi na fiadû, mami.“ Odejdu do kuchynû a nevyjdu odsud, dokud neusly‰ím, Ïe se za paní Hilly zavfiely dvefie.
Jakmile vím, Ïe je paní Hilly pryã, dám Mae Mobley do ohrádky a odtáhnu popelnici k chodníku, protoÏe dneska jezdí popeláfii. Na zaãátku pfiíjezdov˘ cesty do mû málem nacouvaj paní Hilly a její bláznivá máma, pak pfiátelsky zavolaj, jak moc je to mrzí. Vrátím se do domu a jsem ráda, Ïe nemám zlomen˘ hnáty. KdyÏ pfiijdu do kuchynû, je tam paní Skeeter. Opírá se o linku a tváfií se ustaranû, snad je‰tû ustaranûjc neÏ normálnû. „Dobrej, paní Skeeter. Potfiebujete nûco?“ Podívá se na pfiíjezdovou cestu, kde paní Leefoltová mluví s paní Hilly, co sedí v autû. „Ne, jenom... ãekám.“ Otfiu tác utûrkou. KdyÏ se na ni nenápadnû kouknu, pofiád je‰tû ustaranû zírá z okna. Nevypadá jako ostatní dámy, protoÏe je vysoká. Má v˘razn˘ lícní kosti. Její modr˘ oãi jsou ze‰ikmen˘ dolÛ, takÏe pÛsobí hroznû pla‰e. Je tu ticho, aÏ na mal˘ rádio na lince, kde hraje gospelová stanice. Pfieju si, aby odsud vypadla. „Nedávají v rádiu m‰i kazatele Greena?“ zeptá se. „Ano, paní, dávaj.“ Paní Skeeter se laskavû usmûje. „Hroznû mi to pfiipomíná moje dûtství s chÛvou.“
12
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 13
„Já jsem Constantine znala,“ fieknu. Paní Skeeter pfiesune pohled z okna na mû. „Vychovala mû, vûdûla jste o tom?“ K˘vnu a pfieju si, abych pfiedtím mlãela. O t˘hle situaci toho vím aÏ moc. „SnaÏím se sehnat adresu její rodiny v Chicagu,“ fiekne, „ale nikdo nic neví.“ „Já ji taky nemám, paní.“ Paní Skeeter znova obrátí pohled do okna na buick paní Hilly. Trochu zakroutí hlavou. „Aibileen, ty fieãi tam... ty Hillyiny fieãi, tedy...“ Zvednu hrnek na kafe a zaãnu ho dÛkladnû otírat. „Nepfiejete si nûkdy... v‰echno zmûnit?“ zeptá se. A já si nemÛÏu pomoct. Podívám se jí do oãí. ProtoÏe to je ta nejpitomûj‰í otázka, jakou jsem kdy dostala. V obliãeji má zmatenej, znechucenej v˘raz, jako by si do kafe místo cukru dala sÛl. Znova se vrhnu na nádobí, aby nevidûla, jak obracím oãi v sloup. „Ne, paní, v‰echno je pofiádku.“ „Ale ty fieãi tam, o záchodû...“ a zrovna v tu chvíli do kuchynû vejde paní Leefoltová. „Jé, tady jsi Skeeter.“ Zvlá‰tnû se na nás obû podívá. „PromiÀte, vyru‰ila jsem vás pfii nûãem?“ Obû tam stojíme a pfiemej‰líme, co asi sly‰ela. „Musím bûÏet,“ fiekne paní Skeeter. „Nashle zítra, Elizabeth.“ Otevfie zadní vchod. „Aibileen, dûkuju za veãefii,“ a zmizí. Odejdu do jídelny a zaãnu uklízet bridÏov˘ stolek. A pfiesnû, jak jsem ãekala, paní Leefoltová se vydá za mnou s ustaran˘m úsmûvem. Natahuje krk, jako by se mû chtûla na nûco zeptat. Nepfieje si, abych mluvila s jejíma kamarádkama, kdyÏ není pfii tom. VÏdycky to tak bylo. PokaÏd˘ chce vûdût, co jsme si fiíkaly. Projdu kolem ní do kuchynû. Dám holãiãku do Ïidliãky a zaãnu ãistit troubu. Paní Leefoltová pfiijde za mnou, v‰imne si vaniãky se sádlem a dá ji pryã. Holãiãka zvedne ruce, aby ji maminka pochovala, ale paní Leefoltová otevfie skfiíÀku a dûlá, Ïe to nevidûla. Pak ji s bouchnutím zavfie a otevfie dal‰í. Nakonec tam jen tak stojí. Já jsem na v‰ech ãtyfiech. Hlavu mám tak hluboko v troubû, jako bych se v ní chtûla otrávit. „Vypadalo to, Ïe s paní Skeeter probíráte nûco dÛleÏitého.“ „Ne, paní... jen mi chtûla dát nûjak˘ star˘ obleãení,“ fieknu a zní to, jako bych byla na dnû studny. Ruce mám pln˘ tuku. Smrdí to tu jako v podpaÏdí. Netrvá dlouho a po nose mi stejká pot, a pokaÏd˘ kdyÏ ho utírám, rozmaÏu si po tváfii ‰pínu. Vnitfiek trouby je asi nejhor‰í místo
13
âernobíl˘ svût - zlom
7.2.2011
8.10
Stránka 14
na svûtû. KdyÏ tam jste, buì ji ãistíte, nebo vás peãou. Dneska se mi urãitû bude zdát o tom, jak jsem uvnitfi trouby a nûkdo pou‰tí plyn. Ale drÏím hlavu v tom hrozn˘m místû, protoÏe bych rad‰i byla kdekoli, jen abych nemusela odpovídat na otázky paní Leefoltov˘ o tom, na co se mû snaÏila zeptat paní Skeeter. Jestli bych nechtûla v‰echno zmûnit. Po chvíli si paní Leefoltová oddychne a vydá se ke garáÏi. Zfiejmû pfiemej‰lí, kde mi nechá postavit ten novej záchod pro barevn˘.
14