NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 3
KAPITOLA PRVNÍ
Nevyjekla ani tak kvůli švábovi, spíš kvůli ulomenému nehtu. Ostatně šváb byl malý. Ulomený nehet byla hloupost, ale na její pěstěné ruce bil do očí. Alex se po švábovi rozehnala lístkem v plastikovém obalu, na němž se skvěl omezený výběr jídel donášených na motelový pokoj. Na druhé straně byla reklama na páteční mexickou kuchyni U Stříbrné ostruhy a koncert country kapely Čtyři jezdci. Švába netrefila a ten se hnal do úkrytu za dřevěný dýhovaný toaletní stolek. „Dostanu tě později.“ Vylovila z kosmetického kufříku pilníček na nehty. Původně si chtěla vybalit, ale ulomila si o zámek nehet a zároveň si přišel nového hosta v pokoji 125 prohlédnout šváb. Pokoj byl v přízemí motelu Westerner a od prodejních automatů s nápoji a sladkostmi ho dělily tři další pokoje. Zbrousila si nehet a naposled se na sebe kriticky zadívala do zrcadla toaletního stolku. Záleželo na tom, aby hned zpočátku udělala ohromující dojem. Zůstanou na ni užasle koukat, až jim poví, kdo je. Chtěla na ně zapůsobit co nejsilněji, aby se v údivu nezmohli na slovo ani na obranu. Nepochybně ji budou posuzovat. Tomu by nedokázala zabránit, jenom nechtěla při tom srovnávání dopadnout špatně. Pokud to bude v jejích silách, nenajdou na dceři Celiny Gaitherové jedinou chybičku. Pečlivě si vybrala, co si oblékne. Všechno – šaty, šperky, doplňky – svědčilo o vybraném vkusu. Celkový dojem byl elegantní, nikoli ovšem snobský; módní, ale nijak podbízivý. Vyzařovala z ní profesionalita, která nijak nepopírala její ženskost. Měla v úmyslu na ně nejdřív udělat dojem a pak je překvapit tím, co ji do Purcellu přivedlo. 3
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 4
Ještě před několika málo týdny bylo tohle třicetitisícové město pouhou osamělou tečkou na mapě Texasu. Žilo zde tolik zajíců a ještěrek jako lidí. Poslední dobou se to tam trochu rozhýbalo díky obchodním zájmům města, ale na poměrně malé úrovni. Alex nepochybovala, že až skončí se svým úkolem, bude se o Purcellu psát v kdekterých novinách od El Pasa po Texarkanu. Usoudila, že na svém vzhledu už nemůže vylepšit nic, leda by zasáhl přímo Bůh nebo by musela podstoupit velice nákladnou plastickou operaci. Přehodila si řemínek kabelky přes rameno, uchopila příruční kufřík na dokumenty, ujistila se, že má klíč od pokoje, a zaklapla za sebou dveře. Cestou do centra musela jet krokem kolem dvou škol. V Purcellu začínala dopravní špička, když končilo vyučování. Rodiče převáželi děti ze školy k zubařům, na hodiny klavíru a do nákupních středisek. Někteří měli možná namířeno k domovu, ale pomalu se vlekoucí proud vozidel a ucpané křižovatky naznačovaly, že snad nikdo nezůstal doma. Popojíždění v řadě vozidel jí nijak zvlášť nevadilo, alespoň měla příležitost vnímat osobitost města. Nad vchodem střední školy se třepotaly zlaté a černé praporce. Na vozy projíždějící po dálnici cenila zuby karikatura černého pantera a provizorní nápis hlásal: PRVOHORNÍ ÚTVARY. Na hrací ploše stadionu trénoval fotbalový tým. Pochodující dechová kapela zkoušela na páteční podvečerní vystoupení a nástroje se jí ve slunci blyštěly. Veškerá ta činorodost vypadala tak nevinně, že Alex na chvilku zalitovala, za jakým účelem sem přijela a jak to s velkou pravděpodobností na místní obyvatele dolehne. Rychle ty pocity provinilosti potlačila, stačilo si připomenout, proč přijela. V mysli měla uložené všechny staré křivdy spolu s babiččinými ostrými obviněními pro případ, že by vůbec někdy, byť jen na vteřinu, zapomněla, co ji dovedlo k téhle chvíli, do tohoto města. Sotva si mohla dovolit byť sebemenší lítost. 4
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 5
Centrum Purcellu bylo téměř vylidněné. Četné komerční budovy a kanceláře obrácené na náměstí byly zavřené a zabedněné. Oznámení o zabavení nemovitosti pro nesplácení hypotéky bylo tolik, že nestálo za to je počítat. Zrcadlové výklady obchodů, kde se svého času nabízelo vábivé zboží, někdo zastříkal sprejem. Na dveřích opuštěné prádelny stále ještě visela rukou psaná cedule: 3 košile za dolar. Kam se člověk podíval, bylo znát, jak to jde v okresu Purcell hospodářsky z kopce. Zaparkovala před okresní soudní budovou a naházela mince do parkovacího automatu na chodníku. Budovu postavili z červené žuly, vytěžené v hornaté krajině. Žulu sem před devadesáti lety dopravili po železnici. Italští kameníci na každém možném místě vytesali honosné chrliče a gryfy, jako by tou opulentní výzdobou chtěli ospravedlnit, co se na ně vynaložilo. Výsledek byl dost nabubřelý, ale patřilo to k výrazným rysům celé stavby. Na kopuli se v ostrém severním větru třepetala vlajka Spojených států a texaská státní vlajka. Alex nenaháněly budovy podobného typu strach, neboť v posledním roce praktikovala ve sněmovně v Austinu. Odhodlaně vyšla po schodech soudní budovy a opřela se do těžkých dveří. Vevnitř se z omítnutých zdí loupala barva a všude bylo vidět známky zanedbanosti. Dlaždicová podlaha byla plná prasklinek, které se křížily jako vrásky na dlani velice staré ruky. Budova měla vysoký strop a chodby, jimiž táhlo. Bylo to tam cítit čisticími prostředky, zatuchlinou archivovaných fasciklů a štědře parfémem, který se linul ze sekretářky okresního státního zástupce. Když Alex vešla do přijímací kanceláře, sekretářka vyčkávavě zvedla hlavu. „Copak, zabloudila jste, zlato? Moc se mi líbí vaše vlasy. Kdybych si je tak mohla česat do drdolu, jako to máte vy. Na to člověk musí mít fakt malé uši. Mně trčí z hlavy přímo ucha od džbánu, to byste nevěřila. Dáváte si na ně henu, abyste je měla takhle nazrzlé?“ 5
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 6
„Je tohle kancelář okresního státního zástupce Chastaina?“ „No jasně, zlato. Copak mu chcete? Dneska má docela dost práce.“ „Přicházím z kanceláře státního zástupce okresu Travis. Tuším, že vám pan Harper v té věci volal.“ Sekretářka přestala zpracovávat žvýkačku. „Vy? Čekali jsme muže.“ „Jak vidíte…“ Alex rozhodila ruce. Sekretářka se zatvářila otráveně. „Člověk by myslel, že pan Harper utrousí slovo, že jeho asistent je žena, a ne muž, ale to ne,“ dotčeně máchla rukou, „však víte, jaký jsou mužský. Přišla jste na schůzku naprosto přesně, zlato. Jmenuju se Imogene. Nedala byste si trochu kafe? Máte fantastickej kostým. Podle poslední módy. Zase se začaly nosit kratší sukně, že jo?“ Riskla, že zapůsobí hrubě, a zeptala se: „Už se všichni dostavili?“ Vtom se za zavřenými dveřmi druhé místnosti ozval mužský smích. „Tady máte odpověď, zlato,“ podotkla Imogene. „Někdo asi vyprávěl sprostý vtip, aby se trochu uvolnilo napětí. Všichni jsou celí nervózní, co tahle náhlá schůzka znamená. Nějaký velký tajemství? Pan Harper Patovi neřekl, proč do Purcellu přijedete, přestože se na právnické fakultě přátelili. Má to co dělat s ME, že chce získat tu licenci na provozování sázkové kanceláře?“ „ME?“ „Minton Enterprises.“ Řekla to, jako by ji překvapovalo, že jméno Minton Alex nic neříká. „Možná bych je neměla nechat déle čekat,“ nadhodila Alex taktně a vyhnula se tak dalšímu Imogeninu vyptávání. „Mluvím, mluvím, a nevím, kdy přestat. Říkala jste, že chcete trochu kafe, zlato?“ „Ne, děkuji.“ Alex kráčela za Imogene ke dveřím. Srdce se jí prudce rozbušilo. Imogene vstrčila hlavu do dveří vedlejší místnosti. „Pro6
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 7
miňte, je tady návštěva z kanceláře okresního státního zástupce Harpera. Čeká vás pěkný překvapení.“ Otočila se zpátky k Alex a spiklenecky na ni zamrkala tmavomodře nalíčenými řasami. „Běžte dál, zlato.“ Alex sebrala síly a připravila se na klíčové setkání svého života. Vešla do kanceláře. Podle uvolněné atmosféry v místnosti bylo zřejmé, že očekávali dalšího muže. Ve chvíli, kdy překročila práh a Imogene za ní zavřela dveře, muž sedící za psacím stolem vyskočil, zamáčkl zapálený doutník v masivním skleněném popelníku a sáhl po saku, které měl přehozené přes opěradlo židle, na níž předtím seděl. „Pat Chastain,“ představil se a napřáhl ruku. „Slovo ,překvapení‘ to ani zdaleka nevystihuje. Můj dobrý kamarád Greg Harper měl ovšem vždycky dobré oko na dámy. Ani trochu mě nepřekvapuje, že má mezi svými lidmi pěknou ženu.“ Ta mužsky nadutá poznámka jí byla proti srsti, ale přešla to, jako by nic neřekl. Na Chastainovu poklonu jen vstřícně přikývla. Ruka, kterou sevřela v pevném stisku, byla tak ověšená zlatými šperky, že by se jimi dala ukotvit slušně velká jachta. „Děkuji, že jste toto setkání zařídil, pane Chastaine.“ „To nebyl nejmenší problém. Rád vám a Gregovi budu k službám. Říkejte mi Pat…“ Uchopil ji za loket a otočil ji k dalším dvěma mužům, kteří se z úcty k ní také zvedli. „Tohle je pan Angus Minton a tady jeho syn Junior.“ „Je mi potěšením.“ Zvláštně a hluboce na ni zapůsobilo, že jim poprvé stojí tváří v tvář. Svářila se v ní zvědavost s odporem. Měla chuť je rozpitvat a veřejně odsoudit. Místo toho se zachovala civilizovaně, jak se od ní očekávalo, a napřáhla ruku. Dlaň jí sevřela mozolnatá ruka. Stisk byl snad až příliš silný, ale upřímný a přátelský jako obličej, který se na ni usmíval. „Potěšení na mé straně, madam. Vítejte do Purcellu.“ 7
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 8
Angus Minton byl opálený a ošlehaný, podepsaly se na něm žhnoucí slunce stejně jako ledové větry a léta práce pod širým nebem. Zářily na ni inteligentní modré oči, obklopené přátelskými vráskami. Měl zvučný hlas a Alex se domyslela, že jeho smích bude stejně mocný jako jeho hruď. Jedinou známkou toho, že si už trochu pohoví, bylo břicho, jinak vypadal silný a fyzicky zdatný. Dokonce i mladší, mohutnější muž by si rozmyslel dostat se s ním do rvačky, neboť z něho vyzařovala rozkazovačná autorita. Přes všechnu svoji sílu vypadal neškodně jako ministrant. Jeho syn neměl stisk ruky tak pevný, ale byl stejně přátelský a srdečný. Vstřícně jí podal ruku a hlasem vybízejícím k důvěře řekl: „Dobrý den. Jsem Junior Minton.“ „Dobrý den.“ Nevypadal na čtyřicet tři let, zvláště když se usmál, tak ne. Rovné bílé zuby se mu zaleskly v úsměvu a na tváři se mu udělal uličnický důlek, což napovídalo, že je připraven pustit se do každého dobrodružství, co se namane. Modré oči měl o poznání tmavší než otec, ale stejně rošťácké jako úsměv. Zadíval se jí do očí na dost dlouho, aby vzbudil dojem, že oni dva jsou v místnosti jediní, na nichž záleží. Vyprostila si ruku dřív, než byl Junior Minton zřejmě připraven ji pustit. „A tamhle je Reede. Reede Lambert.“ Otočila se ve směru, kterým Pat Chastain ukázal, a teprve teď si všimla čtvrtého muže, kterého předtím nepostřehla. Dával najevo pohrdání dobrými způsoby a pořád ještě uvolněně seděl na židli v rohu místnosti. Nohy v odřených kovbojských botách měl překřížené v kotnících špičkami ke stropu a bezostyšně si je protahoval. Ruce měl volně složené na přezce opasku. Rozpletl je jen na tak dlouho, aby pozvedl ruku ke krempě kovbojského klobouku. „Madam!“ „Dobrý den, pane Lamberte,“ řekla studeně. „Prosím, posaďte se,“ vybídl ji Chastain a ukázal na židli. „Nabídla vám Imogene kávu?“ 8
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 9
„Ano, ale odmítla jsem. Ráda bych šla rovnou k věci, pokud by vám to nevadilo.“ „Zajisté. Juniore, podej sem tamhletu židli. Angusi!“ Chastain pokývnutím vyzval staršího muže, aby se posadil. Když se všichni usadili, vrátil se státní zástupce za svůj psací stůl. „Prosím, slečno – to mě podržte, při všem tom představování jsme nějak nepostřehli vaše jméno.“ Všichni muži na ni upřeli pohled a zvědavě čekali, až uslyší, jak se jmenuje. Odmlčela se, chtěla tak jen ještě prohloubit tu dramatickou chvíli, věděla, že její jméno zapůsobí. Chtěla pozorovat a vtisknout si do paměti, jak každý z nich zareaguje. Ráda by viděla líp na Reeda Lamberta. Seděl zčásti za ní a kovbojský klobouk mu skrýval většinu tváře. Nadechla se. „Jsem Alexandra Gaitherová, Celinina dcera.“ Po jejích slovech se rozhostilo ohromené ticho. Naprosto zmatený Pat Chastain se nakonec zeptal: „Kdo je Celina Gaitherová?“ „No, to mě podržte!“ Angus se sesul na židli jako propíchnutá nafukovací hračka. „Celinina dcera. Panejo, tomu nemůžu uvěřit,“ zašeptal Junior. „Prostě nemůžu.“ „Mohl by mně někdo objasnit, o co jde, prosím?“ vložil se do toho pořád ještě konsternovaný Pat. Nikdo si ho nevšímal. Mintonové na Alex nezastřeně zírali, pátrali v jejím obličeji po podobě s její matkou, kterou tak dobře znali. Koutkem oka postřehla, že Lambert už nepohupuje nohama. Přitáhl si je pod sebe a posadil se zpříma. „Co jste u všech všudy se sebou celá ta léta prováděla?“ zeptal se Angus. „Kolik že je to let?“ chtěl vědět Junior. „Dvacet pět,“ odpověděla Alex pedantsky. „Byly mi teprve dva měsíce, když se odtud babička Grahamová odstěhovala.“ 9
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 10
„Jak se babičce daří?“ „Je nastálo v hospicu. Ve Wacu. Umírá na rakovinu, pane Mintone.“ Neviděla, proč by se k nim měla chovat šetrně. „Je v kómatu.“ „To je mi líto.“ „Děkuji.“ „Kde jste po celou tu dobu bydlely?“ Alex jmenovala město ve středním Texasu. „Bydlely jsme tam odjakživa – tedy, pokud se pamatuju. Vychodila jsem tam střední školu a potom jsem šla na Texaskou univerzitu a pak rovnou na právnickou fakultu. Absolvovala jsem před rokem.“ „Právnická fakulta. To jsou věci. Dopadla jste dobře, Alexandro, něco jste ze sebe udělala. Co ty na to, Juniore?“ Junior Minton se rozzářil oslňujícím úsměvem. „To bych řekl. Nevypadáte ani trochu tak, jak jsem vás viděl posledně,“ zažertoval. „To jste měla mokrou plenku a na hlavě ani chlup.“ Jeho laškování ji uvádělo do rozpaků, zvláště pak, když uvážila, proč si s nimi tuhle schůzku sjednala. Byla ráda, když se do toho znovu vložil Pat Chastain. „Nerad se vměšuju do takového dojemného setkání, ale pořád mi není jasné, o co tady jde.“ Angus mu to objasnil. „Celina byla Juniorova a Reedova spolužačka. Byli to popravdě řečeno nejlepší přátelé. Když chodili na střední školu, jeden bez druhého nedali ránu. Potřeštěný děti.“ Potom mu modré oči zmatněly a lítostivě zavrtěl hlavou. „Celina umřela. Byla to tragédie.“ Na chvilku se odmlčel, aby se mohl vzpamatovat. „Rozhodně je tohle poprvé, co se o Alexandře dovídáme od chvíle, kdy ji její babička, Celinina matka, odsud odvezla.“ S úsměvem se pleskl do stehen. „Je to přece jenom ohromný, že jste se do Purcellu vrátila.“ „Děkuji, ale –“ Otevřela kufřík na spisy a vytáhla tlustou obálku. „Nevrátila jsem se nastálo, pane Mintone. Ve 10
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 11
skutečnosti jsem tady úředně.“ Posunula obálku přes stůl státnímu zástupci, který se na ni udiveně zadíval. „Úředně? Když mi Greg zavolal a požádal mě, jestli bych mohl vyjít vstříc jeho žalobci, říkal něco o znovuotevření nějakého případu.“ „Všechno to máte tady,“ řekla Alex a pokývla na obálku. „Navrhuji, abyste si obsah prolistoval a zevrubně se seznámil s podrobnostmi. Greg Harper žádá plnou spolupráci a pomoc vaší kanceláře a místních policejních složek, pane Chastaine. Ujistil mě, že po dobu mého vyšetřování této žádosti vyhovíte.“ S rozhodným cvaknutím zaklapla kufřík na spisy, zvedla se a zamířila ke dveřím. „Vyšetřování?“ Státní zástupce Chastain se vztyčil. Oba Mintonové také. „Spolupracujete s dostihovou komisí?“ zeptal se Angus. „Sdělili nám, že si nás pečlivě prověří, než nám udělí povolení na dostihovou dráhu a sázkovou kancelář, ale měl jsem za to, že už jsme prošli.“ „Myslel jsem, že až na pár formalit to máme za sebou,“ vložil se do toho Junior. „Pokud já vím, tak ano,“ řekla Alex. „Moje vyšetřování nemá s dostihovou komisí ani s udělením licence nic společného.“ Když se po chvilce neměla k dalšímu vysvětlení, zeptal se Chastain: „S čím tedy potom vaše vyšetřování souvisí, slečno Gaitherová?“ Narovnala se, vztyčila hlavu a řekla: „Otevírám případ vraždy starý pětadvacet let. Greg Harper požádal o vaši pomoc, pane Chastaine, proto, že zločin byl spáchán v okrese Purcell.“ Pohlédla do očí nejdřív Angusovi, potom Juniorovi, nakonec upřela tvrdý pohled na vršek Lambertova klobouku. „Než tady skončím, budu vědět, který z vás zabil moji matku.“
11
NEJHLUB ˝ TAJEMSTV˝.qxd
28.10.2010
11:00
StrÆnka 12
KAPITOLA DRUHÁ
Sundala si sako a odhodila je na postel. Byla zpocená v podpaží a kolena se jí div nepodlamovala. Dělalo se jí špatně od žaludku. Výstup v kanceláři okresního státního zástupce jí otřásl víc, než si chtěla připustit. Opustila kancelář Pata Chastaina s hlavou vztyčenou a zády rovnými. Nekráčela příliš rychle, ale ani se neloudala. Na rozloučenou se usmála na Imogene, která očividně poslouchala za dveřmi, protože na Alex civěla s očima vyvalenýma a pusou dokořán. Alex měla odchod dobře předem nazkoušený a dobře načasovaný a provedla jej bezchybně. Setkání proběhlo přesně tak, jak si je naplánovala, ale neobyčejně se jí ulevilo, když to měla za sebou. Teď ze sebe stahovala jeden kus přilnavého oblečení po druhém. Moc ráda by si myslela, že to nejhorší už má za sebou, ale bála se, že ji to teprve čeká. Ti tři muži, s nimiž se dneska setkala, se nepřekulí na záda a nebudou se tvářit jako mrtvý brouk. Bude se s nimi muset znovu střetnout, a až se tak stane, nebudou skákat radostí, že ji znovu vidí. Angus Minton vypadal dobrotivě jako Santa Claus, Alex však věděla, že nikdo v Angusově postavení nemůže být tak neškodný, jak se snažil předstírat. Byl nejbohatším a nejvlivnějším mužem okresu. Člověk nedosáhne takového postavení pouhým neškodným usilováním. Bude bojovat, aby si udržel to, co celý život rozmnožuje a zvelebuje. Junior, to je okouzlující člověk, který to se ženami umí. Léta k němu byla laskavá. Alex ho viděla na fotografiích jako dospívajícího a od té doby se skoro nezměnil. Rovněž věděla, že svého pěkného vzhledu využívá ve svůj pro12