0034074

Skrytí vládci

Je velkou chybou historiografie, Ïe opomíjí tûlesnost jednajících osob. Pfiitom osobní lékafi Konrada Adenauera, profesor Paul Niehans, byl pro dûjiny dÛleÏitûj‰í neÏ jeho ministfii Seebohm, Storch a Wildermuth dohromady. ûjiny nás uãí, Ïe hrdinové musí b˘t zdraví. Netrpí onemocnûním meziobratlov˘ch plotének, Ïaludeãními vfiedy – o Parkinsonovû chorobû ani nemluvû. âím vût‰í hrdina, tím zdravûj‰í – ãím zdravûj‰í, tím boωtûj‰í. Bohové! ¤ecká mytologie zmiÀuje na 600 bohÛ a hrdinÛ neobyãejného osudu, ale jen pochybné postavy propadly ‰ílenství (jako Ixion), byla jim sÈata hlava (jako Meduse), pfii‰ly na svût malformované (Triton a Minotaurus) nebo neduÏivé (jako Hefaistos, bÛh ohnû a kováfiství). Síla a zdraví jsou jim souzeny jako nejvy‰‰ímu bohovi Diovi nebo záfinému, mezi bohy vyzdviÏenému Heraklovi, mohou se sice zranit v boji, utrpût újmu na zdraví v nejrÛznûj‰ích pÛtkách, ale pfieÏijí.

Nepotfiebují lékafie. TûÏko si pfiedstavit, Ïe by trpící Odysseus bûhem svého desetiletého bloudûní kvÛli váÏn˘m, Ïivotu nebezpeãn˘m zranûním nebo vegetativní dystonii vyhledal lékafie. Jedinkrát mu nestálo za to obrátit se na Asklepia, zázraãného boha lékafiství. Choroby a neduhy se estetizovaly anebo povaÏovaly za prÛvodní jev smysln˘ch rozko‰í. Zdá se, Ïe vládci tento nesmysl od pradávna tfiíbili, coÏ vyústilo ve dva extrémy: jedním je oficiálnû pfiikázané mlãení, druh˘m oficiálnû povolené zvefiejnûní zdravotního stavu.

Hitlerova zakomplexovaná hlásná trouba Joseph Goebbels zakázal publikovat ve‰keré fotografie, na nichÏ bylo zjevné, Ïe má vboãenou nohu; trasu jeho chÛze k fieãnickému pultu zakr˘vala kvûtinová v˘zdoba (o jeho konkrétním neduhu vûdûlo za

D

7

nacistické éry pomûrnû málo lidí). Naproti tomu Ludvík XIV., oslavovan˘ ve Versailles coby král Slunce, nechával dennû zvefiejÀovat lékafisk˘ bulletin, kter˘ netabuizoval ani královskou stolici a fiíhání Jeho Veliãenstva. O tom, Ïe Alexandr Velik˘ propadl alkoholu a zpíjel se do nûmoty, coÏ ho nakonec stálo Ïivot, nesmûl mluvit nikdo vyjma jeho nejbliωího okolí, kdeÏto sir Winston Churchill, kter˘ holdoval téÏe nefiesti (a Ïil o 60 let déle neÏ Alexandr), svou závislostí vefiejnû provokoval: „Osobní lékafi mi zakázal, abych mezi snídaní a veãefií pfiijímal cokoli nealkoholického.“ Ludvík I. z rodu WittelsbachÛ, stiÏen˘ zánûtem plic, otokem nohou, vyráÏkami, migrénou a pfieludy historického romantismu, nedovolil, aby ve‰lo ve v‰eobecnou známost jeho souÏení; radûji potají zmizel na léãení v Itálii nebo Bad Brückenau, o ãemÏ ãasto na jeho dvofie netu‰ilo ani nejbliωí okolí. Oproti tomu Napoleon Bonaparte, kter˘ si nanejv˘‰ nezdrav˘m zpÛsobem Ïivota pfiivodil fiadu chorob (podobnû jako Churchill snídal maso a ãervené víno a v‰echna jídla pfiekotnû hltal), nejenÏe nechával zvefiejnit v‰echny své zdravotní stráznû, ãasto diagnostikované houfem lékafiÛ, ale v˘slovnû nafiídil vlastní pitvu. „Chci, aby bylo otevfieno mé mrtvé tûlo… Teprve aÏ mû rozfieÏou, vyjde najevo, co se mnou nebylo v pofiádku.“ Dokonalost tohoto nadãlovûka jde ruku v ruce s dokonalostí jeho sebedemontáÏe. Ztroskotav‰í Napoleon se pokou‰el svÛj nezdar vysvûtlit vûdecky a pfiipsat nemocem. Kolik se za tím skr˘vá psychické tr˘znû, kolik bezradnosti a bezmocné zlosti, kolik Ïivotní hofikosti, kolik potlaãované obyãejnosti! Normálnû onemocnût a prostû umfiít pfiipadalo Napoleonovi nemoÏné!

Schopnost pfiiznat slabost nebyla státníkÛm a diktátorÛm vlastní, a je tomu tak dodnes. Kdo vládne, ãní nade v‰emi. Kdo vládne, je lep‰í neÏ v‰ichni ostatní. Kdo vládne, je zdráv.

To ov‰em zpochybÀuje plejáda zvídav˘ch médií, která pfiipisují prezidentÛm rakovinu, panovníkÛm impotenci a královnám deprese, aÈ opodstatnûnû ãi nikoli. Fakt, Ïe tomu tak mÛÏe b˘t, dokazuje jejich rovnost s na‰incem, s muÏem nebo Ïenou z davu.

Velikáni tohoto svûta Ïili a Ïijí na jakémsi zdravém jevi‰ti, nicménû inscenace se vzpírá pÛvodnímu zámûru. Biografie vládcÛ 8

jen vzácnû postihnou celé drama, ãastûji se blíÏí spí‰ soucitné fra‰ce. Dûjiny jsou tak obsaÏeny v poznámkách pod ãarou.

Francouzsk˘ spisovatel Henry de Montherlant si nedával pfied ústa servítek a prohlásil: „O Kleopatfiinû nose tlachá kdekdo, ale nikdo nemluví o Richelieuov˘ch hemoroidech.“ A Émile Zola se o Ïluãov˘ch kamenech Napoleona III. vyjádfiil následovnû: „Zrnko písku v tûle jednoho muÏe, a svûtové fií‰e se kymácely a rozpadaly.“ KníÏete Ottu von Bismarcka lze zajisté oznaãit za „Ïelezného kancléfie“, duchaplného diplomata a velkého státníka – tûmito atributy uãebnice dûjepisu rozhodnû ne‰etfií. Ale kdo vylíãil Bismarcka jako prchlivého, útoãného a nevypoãitatelného neurotika?

Potomstvo, které zpûtnû nevije vûnce hercÛm, ochotnû odpou‰tí vojevÛdcÛm a vládcÛm, pokud jsou úspû‰ní. Bismarck byl úspû‰n˘, a tak potomci vzhledem ke kancléfiovû slávû pomûfiují jeho literární v˘plody Shakespearem a Schillerem a oceÀují je neménû neÏ jeho strategické hrátky s Moltkem a Ludendorfem. O nespavci, jehoÏ Ïravost, pijanství a náruÏivé koufiení nabylo sebevraÏedn˘ch rozmûrÛ a kter˘ mûl sám se sebou vût‰í problémy neÏ se svou fií‰í, se nepí‰e. A je‰tû ménû o doktorovi Ottovi Schweningerovi, jeho osobním lékafii, jemuÏ nenasytn˘ kancléfi pravdûpodobnû vdûãí za Ïivot – ten svedl nejeden boj s pacientovou Ïluãníkovou kolikou a neuralgií trigeminu. Ve skuteãnosti je v˘znam medicíny v dûjinách daleko vût‰í, neÏ se pfiiznává, a protoÏe medicína rovná se lékafii, je v˘znam lidí, ktefií ji zosobÀují, je‰tû vût‰í.

Pfii hlub‰ím zkoumání Ïivota vládcÛ vychází najevo pozoruhodné zji‰tûní. Ti, ktefií se navenek prezentovali nezdoln˘m zdravím, jimÏ se pfiipisovala trvalá schopnost regenerace a témûfi nesmrtelnost, byli sv˘m osobním lékafiÛm, zázraãn˘m léãitelÛm a ‰arlatánÛm oddáni jako otcovsk˘m autoritám. Tak jako dûti vyhledávali jejich blízkost a zdá se, Ïe sami nepfiemoÏitelní, neomylní a nenahraditelní potfiebovali ty, jimÏ se mohli svûfiit se svou slabostí a nemocemi. VÛãi slasti ze sdílení strastí, které obãas propadáme v‰ichni, nejsou imunní ani nadlidé.

Adolf Hitler, v kartotéce svého osobního lékafie Theodora Morella veden˘ jako „pacient A“, byl podle tajemstvím opfiedeného 9

doktora jin˘m ãlovûkem – pacientem chronicky trpícím plynatostí, bolestmi Ïaludku a karcinofobií, tím spí‰ pfiesvûdãen˘m, Ïe musí vzdorovat stárnutí a pfiíznaky, které protifieãí obrazu „velkého vÛdce“, nesmûjí vejít ve známost.

Fridrich August I., lépe znám˘ jako August Siln˘, kter˘ svedl bezpoãet vítûzn˘ch bitev a py‰nil se sebou samotn˘m pfiiznan˘mi 364 vlastními dûtmi, byl od svého ãtyfiicátého roku do znaãné míry závisl˘ na osobních lékafiích, zejména na svém osobním chirurgu Weißovi. Ten ho uspal a provedl medicínsky nanejv˘‰ sporn˘ zákrok – odfiízl mu prst u nohy, pfiestoÏe ochrnutí d˘chání, mdloby a zástavy krevního obûhu Augusta I. byly dÛsledkem tûlnatosti a pacient nemûl nadûji na uzdravení.

Admirál Nelson, jehoÏ kfiestní jméno Horatio ‰ir‰í vefiejnost nezná a kter˘ strávil skoro cel˘ Ïivot na mofii, byl – nehledû na milostn˘ vztah s lady Hamiltonovou – vzorem tvrdosti a korektnosti. Na lodi se choval jako mal˘ bÛh, stfieÏili ho a chránili, Ïádn˘ námofiník by se neodváÏil s ním promluvit. KdyÏ kráãel na palubû po návûtrné stranû, muÏstvo se stáhlo na závûtrnou stranu. Nelson napsal své manÏelce Frances („Fanny“): „Pamatuj, Ïe stateãn˘ ãlovûk zemfie jen jednou, kdeÏto zbabûlec umírá cel˘ Ïivot.“ To, Ïe stfiela, která zasáhla Nelsona za váleãného taÏení u Korsiky, oslepila jeho pravé oko (sítnici postihlo krvácení), ho nepfiimûlo nosit, jak se vyjádfiil, „na oku ohavnou klapku“. Aby uchoval zdání nezranitelnosti, nechal si u Jamese Locka v lond˘nské St. James Street zhotovit tfiíroh˘ admirálsk˘ klobouk se zelen˘m ‰títkem, kter˘ zakr˘val obû oãi, takÏe nikdo nemohl spatfiit jeho nevidomé oko, jehoÏ zornice byla stejnû velká jako duhovka zdravého oka.

S lékafiem jeho vlajkové lodi doktorem Gillespiem sice Nelsona nepojilo pfiátelství jako s doktorem Benjaminem Mosleym, ale Gillespieho v‰udypfiítomnost na palubû mezi ‰estou a jedenadvacátou hodinou vysoce pfiesahovala rámec odpovûdného vztahu lékafie k pacientovi. Nelson nejenÏe trpûl mofiskou nemocí, ale trvale ho pronásledoval chorobn˘ strach, Ïe onemocní a zcela oslepne. KdyÏ to dovolovalo poãasí, dennû pozoroval Nelson spolu s lékafiem flotily v˘chod slunce.

10

Obãas docházelo ve vztahu lékafi–pacient také ke konfliktÛm, a vÛbec ne vzácnûji neÏ v bûÏném Ïivotû, jen dÛsledky vzbudily vût‰í rozruch. ZaÏilo to, mnohdy nechtûnû, nemálo lékafiÛ. ChurchillÛv osobní lékafi, lord Moran, kter˘ s „velk˘m star˘m“ proÏil 25 let skoro jako manÏelsk˘ partner a s pfiib˘vajícím vûkem se svému pacientovi podobal i vzhledem, otevfienû a ne bez hrdosti pfiipou‰tûl, Ïe po sedmdesátém roku Churchillova Ïivota ãelil ve‰ker˘m lékafisk˘m a psychologick˘m umûním jeho poãínající senilitû a podporoval jeho v˘drÏ, coÏ se promítlo do celosvûtového dûjinného dramatu.

Doktor Ross McIntire, osobní lékafi Franklina D. Roosevelta, pacienta trpícího poliomyelitidou, tûÏkou hypertenzí a dal‰ími rizikov˘mi faktory, zamlãel nejen vefiejnosti, ale i prezidentovi USA alarmující diagnózu. Na epochální konferenci do Jalty tak nepfiicestoval tvrd˘ vyjednávaã, ale lidská troska. Hlavní úlohu v tom sehrály stranickopolitické dÛvody. Roosevelt musel krátce pfied Jaltou poãtvrté kandidovat na funkci prezidenta, neboÈ jeho Demokratickou stranou designovaného nástupce Harryho S. Trumana ve Spojen˘ch státech nikdo neznal a ãekala by ho jistá poráÏka. Roosevelt nepfieÏil své znovuzvolení ani o pût mûsícÛ.

K lékafiÛm, ktefií proti své vÛli utváfieli dûjiny, patfiili sir Morell Mackenzie a vrchní zdravotní rada Bernhard von Gudden, muÏi, ktefií se proslavili ve svûtû aÏ v souvislosti se sv˘m prominentními pacienty: Mackenzie pro domnûle chybnou diagnózu, von Gudden pochybn˘m odborn˘m posudkem, kter˘ zapfiíãinil, Ïe – coÏ se stává ojedinûle – zemfiel souãasnû se sv˘m pacientem. Mackenzie byl osobním lékafiem císafie Fridricha III., von Gudden konstatoval u bavorského krále Ludvíka II. paranoii (aniÏ krále fiádnû vy‰etfiil). LudvíkÛv Ïivot ukrátil von Gudden a von GuddenÛv král; taková b˘vá ironie dûjin, Ïe poznámka pod ãarou ãas od ãasu nabobtná a zaplní titulní stránku. Ale i kdyby bavorsk˘ král tak podivnû neskonãil v hornobavorském jezefie, na svÛj pohádkov˘ trÛn by se nevrátil.

Jinak tomu bylo s devûtadevadesátidenním císafiem Fridrichem III. Trpûl zhoubn˘m nádorem hrtanu a berlínsk˘ profesor chorobu zavãas diagnostikoval. Ale Fridrichova manÏelka 11

Viktorie, nejstar‰í dcera stejnojmenné anglické královny a po matce právû tak energická, povolala k manÏelovi britského specialistu, otorinolaryngologa doktora Morella Mackenzieho, kter˘ po negativním vy‰etfiení tkánû profesorem Rudolfem Virchowem karcinom vylouãil. Za rok Fridrich III. zemfiel a nabízí se my‰lenka, co by se stalo, kdyby pruského krále navzdory diagnóze lond˘nského specialisty úspû‰nû operovali a Ïil tak dlouho jako jeho otec Vilém I. nebo syn Vilém II. Jsou to pochopitelnû spekulace, ale lákavé: pokraãoval by Fridrich III. v liberalizaci vnitfiní politiky a odklonu od autokratické vlády, prosadil by uzavfiení dohody o neútoãení mezi Ruskem a Nûmeckem, splnil by pfiíslib, Ïe prohloubí pfiátelství s Anglií, a udrÏel by na uzdû Bismarcka?

Svûtové dûjiny by se moÏná ubíraly jinou cestou a nedo‰lo by k první svûtové válce.

Je velkou chybou historiografie, Ïe opomíjí tûlesnost jednajících osob. Pfiitom osobní lékafi Konrada Adenauera, profesor Paul Niehans, byl pro dûjiny dÛleÏitûj‰í neÏ jeho ministfii Seebohm, Storch a Wildemuth dohromady. Hitler sice nevdûãí svému osobnímu lékafii, profesorovi Theodoru Morellovi, pfiímo za Ïivot, ale za dlouholeté tlumení chorobného strachu ze smrti a terapii proti du‰evnímu chátrání injekcemi preparátu Vitamultin-Calcium F, vyrábûného Morellovou firmou a aplikovaného nitroÏilnû kaÏd˘ druh˘ den. Rasputin byl bezesporu démonick˘ ‰arlatán, ale sv˘mi hypnotick˘mi a magnetizujícími schopnostmi zachránil careviãe Alexeje postiÏeného hemofilií; v letech pfied první svûtovou válkou si podmanil nejen carevnu Alexandru, ale stal se skryt˘m vládcem Ruska, a dokonce dosazoval a sesazoval ministry.

Ve vztahu lékafi–pacient se v kruzích vládcÛ setkáváme podobnû jako ve v‰edním Ïivotû s pfiátelstvím, tak tomu bylo mezi Churchillem a lordem Moranem, ale také s bezmezn˘m nepfiátelstvím, zapfiíãinûn˘m ztrátou dÛvûry. Stalin nechal krátce pfied smrtí uvûznit pro podezfiení ze ‰pionáÏe svého osobního lékafie doktora Vladimira Nikitiãe Vinogradova, internistu První moskevské kliniky Seãenovova ústavu. Proto stanuli u Stalinovy smrtelné postele jen lékafii neznalí jeho anamnézy. Pokud mÛÏeme 12

vûfiit fiímskému historikovi Cassiovi Diovi, pak fieck˘ osobní lékafi Galenos nechal svého císafiského pacienta Marka Aurelia zemfiít na operaãním stole, protoÏe chtûl „prokázat laskavost“ jeho synovi a následníkovi.

Shledáváme, Ïe vládce a jejich osobní lékafie vázalo dramatické pouto a vládce ãasto ovládali lékafii. Tyto konstelace vedly leckdy k operetním dûjinn˘m zvratÛm, ale ãas od ãasu také k historick˘m dramatÛm a tragédiím. Taková je prastará hra o moc, hra stará jako samo lidstvo.

Dûjiny z hlediska lékafie se li‰í od toho, co obsahují historické anály, jsou hluboce lidské a – bohuÏel – pÛsobí právû proto odcizenû, jako by to nebyli lidé, kdo utváfiejí dûjiny. A zdá se, Ïe se na tom v posledních dvou tisíciletích nic nezmûnilo.

13

I. Velká trojka z Jalty – dr. McIntire, dr. Vinogradov, lord Moran Vnûj‰í dojem neklamal: tfii nemocní muÏi, opeãováváni a stfieÏeni sv˘mi osobními lékafii, vysedávali a dohadovali se o dûlbû kofiisti jako tfii stafií, vyãerpaní a bezzubí lvi, ktefií si ve vzpomínkách na lep‰í ãasy mezi sebou rozdûlovali v africké divoãinû stáda zeber a gazel. altskou konferenci, na níÏ se v únoru 1945 rozhodovalo o budoucnosti Evropy, zaznamenaly uãebnice dûjepisu jako konferenci nejmocnûj‰ích politikÛ svûta. Zní to impozantnû, ale ve skuteãnosti byla Jalta spí‰e konziliem lékafiÛ rozdílné povûsti.

V Jaltû se totiÏ setkali tfii stafií nemocní muÏi v doprovodu sv˘ch lékafiÛ a nabízí se my‰lenka, Ïe o na‰í budoucnosti moÏná rozhodovalo nûkolik úãinn˘ch pilulek nebo pár kapek podan˘ch v prav˘ ãas.

Jalta – proã z celého svûta právû Jalta? Volbu Jalty povaÏoval za vhodnou vlivn˘ RooseveltÛv osobní lékafi Ross McIntire.

Zpoãátku zastával názor, Ïe prezidentovi by prospûla t˘denní námofiní plavba, a navrhl setkání nûkde ve Stfiedozemním mofii. Ale Stalin se zdráhal opustit oblast pÛsobnosti sovûtsk˘ch tajn˘ch sluÏeb a trval na mûstû v Sovûtském svazu, nejlépe na Odûse. „Ale tak nezdravé místo jsem vetoval a z téhoÏ dÛvodu jsem zavrhl je‰tû nûkolik dal‰ích mûst,“ uvádí ve sv˘ch vzpomínkách McIntire. Proti Jaltû nic nenamítal.

Ve velkém plesovém sále paláce Livadija, letním sídle cara Mikulá‰e II., se setkali tfii muÏi, ktefií vypadali mnohem star‰í, neÏ odpovídalo jejich vûku, rozhodnû nepÛsobili dojmem vítûzÛ, aãkoli do konce druhé svûtové války zb˘valo jen nûkolik t˘dnÛ nebo mûsícÛ. Vnûj‰í dojem neklamal: tfii nemocní muÏi, opeãováváni a stfieÏeni sv˘mi osobními lékafii, vysedávali a dohadovali

J

14

se o dûlbû kofiisti jako tfii stafií, vyãerpaní a bezzubí lvi, ktefií si ve vzpomínkách na lep‰í ãasy mezi sebou rozdûlovali v africké divoãinû stáda zeber a gazel.

Za Spojené státy americké: Franklin Delano Roosevelt, 63 let, jako 24let˘ ochrnul od kyãlí dolÛ následkem dûtské obrny, onemocnûní srdce; v doprovodu osobního lékafie, admirála dr. Rosse T. McIntirea.

Za Anglii: sir Winston Churchill, 71 let, náruÏiv˘ kufiák a pijan (podle vlastních slov souãást jeho víry), právû postiÏen˘ zánûtem plic, trpûl depresemi a byl pfiesvûdãen, Ïe nebude uÏ dlouho Ïít, upoutan˘ na lÛÏko, pronásledovan˘ ustaviãn˘mi záchvaty horeãky a prÛjmy; v doprovodu medicínského t˘mu pod vedením osobního lékafie lorda Morana.

Za Sovûtsk˘ svaz: Josif Stalin, 65 let, náruÏiv˘ kufiák s roz‰ífienou levou srdeãní komorou, extrémnû vysok˘ krevní tlak; v doprovodu poãetného lékafiského t˘mu.

Je‰tû neÏ do Jalty pfiicestovaly delegace – více neÏ 700 lidí – ujal se dr. Ross McIntire velení jako skryt˘ vládce. „Vzhledem k tomu, Ïe v‰echny budovy na Jaltû krátce pfiedtím ob˘vali Nûmci, a jelikoÏ jsem tu‰il, Ïe se k nim nechovali ‰etrnû, provedl jsem preventivnû fiadu opatfiení,“ pí‰e osobní lékafi prezidenta Spojen˘ch státÛ. „Ve spolupráci s lékafiem flotily ve Stfiedozemním mofii jsem sestavil kompetentní t˘m lékafiÛ a o‰etfiovatelÛ, ktefií se specializovali na potírání nakaÏliv˘ch nemocí. Krátce pfied na‰ím pfiíjezdem pfiiplula pfies Dardanely do ãernomofiského pfiístavu Sevastopol loì Catoctin se v‰ím nezbytn˘m pro Ïivot americké delegace.

Velící admirál Olson mi sdûlil, Ïe pfii první obhlídce paláce Livadija spráskl ruce a zapochyboval, zda je vÛbec obyvateln˘.

Navzdory nové vodovodní instalaci voda sotva tekla, ale hor‰í to bylo se ‰pínou a spoustou hmyzu. Povolali jsme ruské dûlníky a po odstranûní letit˘ch neãistot jsme provedli dezinfekci desetiprocentním roztokem DDT v kerosinu. KaÏdá postel, ve‰keré loÏní prádlo, kaÏd˘ koberec a závûs byly tfiikrát postfiíkány a nakonec poprá‰eny zásypem z DDT. Pokud se pfii kaÏdodenní inspekci objevil hmyz, vyhla‰oval se poplach.“ 15

Pfiedstava, Ïe dr. Ross McIntire byl prost˘ lékafi, zodpovûdn˘ leda za hygienu nebo za pulz prezidenta Spojen˘ch státÛ, odpovídá skuteãnosti právû tak málo jako vnûj‰í zdání o stavu velké trojky, jeÏ se kaÏd˘ z jejích ãlenÛ snaÏil vyvolat. Vítûzové ov‰em zblízka vypadali – kdyÏ ne jako poraÏení – znaãnû zdravotnû zdevastovaní, takÏe navzájem vyjadfiovali pochybnosti o schopnosti tûch druh˘ch k jednání. McIntire si z kritické situace zoufal. Byl Rooseveltov˘m osobním lékafiem 13 let, od jeho prvního nástupu do prezidentského úfiadu v roce 1933, a od té doby neminul den, aby prezidenta dvakrát dennû, ráno o pÛl deváté a veãer o pÛl ‰esté, nevy‰etfiil. Zpoãátku se tato ãinnost omezila na to, Ïe se McIntire dostavil bez stetoskopu a mûfiiãe krevního tlaku, pozornû posedûl s prezidentem u snídanû a doprovázel ho na krátk˘ch procházkách. Roosevelt nepotfieboval lékafiskou pomoc a McIntire se plnû vûnoval vedení otorinolaryngologického oddûlení Nemocnice vojenského námofinictva (Naval Hospital) a katedry na Lékafiském institutu vojenského námofinictva (Naval Medical Center). Ale potom, v roce 1938 – ne bez hrdosti uvádí McIntire – „mne prezident velkoryse jmenoval do funkce ‰éflékafie vojenského námofinictva v hodnosti viceadmirála a pracovnû to bylo stále nároãnûj‰í. KdyÏ vrcholila válka, podléhalo mi 175 000 lékafiÛ, dentistÛ, zdravotních sester a zdravotníkÛ, 52 nemocnic a 278 mobilních nemocnic na celém svûtû o 25 aÏ 1500 lÛÏkách.“ Ale Ross McIntire nebyl mocn˘m muÏem jen kvÛli tomu.

Lékafi, jehoÏ jméno sotvakdo znal, protoÏe se stále drÏel v pozadí, s pokraãujícím fyzick˘m chfiadnutím Franklina D. Roosevelta získával ãím dál vût‰í vliv na politické dûní. Pfiíãinou prezidentova chátrání nebyla patrnû ani tak obrna, která jej zmrzaãila.

McIntire nevidûl prezidenta nikdy jinak neÏ od kyãlí ochrnutého, a suverénnû dokázal jist˘mi fintami, aby se na toto tûlesné postiÏení, o nûmÏ vûdûl kaÏd˘ Ameriãan, zapomnûlo. McIntire uvádí, jak po celá ta léta strávená s prezidentem Ïasl, Ïe nikdo z tisícÛ lidí, s nimiÏ Roosevelt jednal, ktefií mu bûhem volební kampanû mezi západním a v˘chodním pobfieÏím naslouchali, v nûm nevidûl mrzáka. Roosevelt se sice ukazoval se sv˘mi speciálnû 16