HODINY JAKO VĚTRNÝ MLÝN Radnice vyhořela poprvé v roce 1689 požárem, který zažehli Francouzi, a znovu při nepokojích v ghettě roku 1754. Obojí hodinové stroje byly opraveny v roce 1855. Hodiny umístěné na věži nahoře mají arabské číslice; druhé, vsazené do štítu věže pod nimi, na severní straně, obrácené k staronové synagoze – Alt-neuschul – do úzké ulice, mají místo číselníku hebrejská písmena. Ručičky hebrejských hodin jdou obráceně, zprava doleva, jako se obracejí listy v hebrejské knize. Podle židovského kalendáře se píše rok 5705 od stvoření světa. Všechny – i děti správce – zaujala ve sklepě především žena na špalku u dveří, třebaže řekla jen „promiňte“ a „dobrý den“. Přišla poslední; správce zrovna říkal, že zavře, aby se sem už nikdo nepovolaný neschoval; vrata byla pobitá plechem a ve výši hlavy dospělého člověka měla dvě malá okénka; kulky mu cinkly vzápětí u nohou; zachránilo je, že ostění u dveří tvořilo malý výklenek, který střely zachytil – a žena vypadala jako poplašená koroptev. Na vysvětlenou řekla správci jen to, že je židovka; nemá kde bydlet a bojí se Němců; prosila, aby ji vzal dovnitř. Správce tedy zamkl a vzal ji sem dolů. Měla na sobě pomačkaný béžový kostým, jako by se někam chystala a kvůli něčemu z toho sešlo. Na čele se jí dělaly stařecky drobné vrásky řazené vedle sebe jako větrem čeřená kalná hladina. (Nebyla jistě o mnoho starší než jeho manželka; ukázalo se to, když seděly chvíli vedle sebe; ona a ještě jedna tělnatá žena se posadily proti správci, dětem a výrostkům.) Dojem, že mu
3