PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 13
1
Louka plná sluneãnic
TAM , V TOM hrozném úkrytu – pfii pohledu zpátky to byla moje záchrana pfied spáry nacistÛ – se vydávám na cestu do minulosti. Krásné vzpomínky se stanou noãními mÛrami. Vídám svou matku. Stojí na velké louce plné sluneãnic za na‰ím domem a mává. BûÏím jí v ústrety, nûco mi v‰ak pfiekáÏí v cestû. Pfiitom si jí chci hofice postûÏovat, co hrozného teì musím sná‰et. Stejnû jako dfiív, kdyÏ jsem prohrál ve sporu s jin˘mi dûtmi. VÏdycky na‰la fie‰ení, bude ho znát tedy urãitû i teì, fiíkám si. I kdyÏ si mû z nûjakého dÛvodu nemÛÏe pfiijít vyzvednout sama, urãitû poprosí otce, aby to udûlal za ni. Postupem ãasu ve mnû roste pfiesvûdãení, Ïe viníkem mé strastiplné situace je otec. To on mû nechal u Irky. Na útûku jsme se schovávali ve stodolách nebo podzemních sklepeních rolníkÛ, ale aspoÀ jsme byli vÏdycky spolu. Mohli jsme se h˘bat a mluvit na sebe, tfiebaÏe se otcÛv strach pfiená‰el i na mû. Tak jsem chápal v˘raz „schovávat se“, kdyÏ mû na zeleninovém trhu svûfiil do Irãiny péãe. PojmÛm pronásledování a likvidace zatím je‰tû nerozumím. Na jedné stranû stojíme my Îidé, na druhé stranû muÏi v ãern˘ch nebo Ïlut˘ch uniformách, ktefií na nás kfiiãí a bijí nás. Proã tomu tak je, mi není jasné. NuÏe teì, kdy jsem sám ve své var‰avské skr˘‰i, stane 13
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 14
se tato louka symbolem m˘ch snÛ zrozen˘ch z utrpení. VÏdycky je zalitá sluncem a hustû posetá Ïlut˘mi kvûty. Sem se utíkám, kdyÏ jsem dlouhé hodiny uvûznûn˘ ve skfiíni a strach mi pfiipadá skoro nesnesiteln˘. Louka mého útlého dûtství je místem, kde dûlím svût na dobro a zlo. Tady je neporu‰en˘ svût dovádûní s ostatními dûtmi, matka, která mû chce odvést domÛ, protoÏe je uÏ pozdû a které snadno uteãu, protoÏe jí v pronásledování pfiekáÏí dlouhá suknû. Je to svût dostatku, v nûmÏ nevím, co je hlad, a kde za mnou maminka, jak je laskav˘m zvykem Ïidovsk˘ch matek, pobíhá s jídlem. Jsou to neuvûdomûlé momenty svobody a ‰tûstí. I na této louce se odehrávají krátké okamÏiky hrÛzy, kdyÏ ‰kádlím uvázaného kozla tak dlouho, aÏ se utrhne a nabere mû na rohy. Kdykoli si ve vzpomínkách promítám chvilky ‰tûstí proÏité na této louce, vÏdy se na nû poloÏí i tmavé stíny. Jsou to zvûstovatelé zla jakoby z jiného svûta. Poprvé vstoupí ty stíny do na‰eho domu v podobû dvou nûmeck˘ch dÛstojníkÛ. Babiãka, která pochází z Breslau a hovofií nûmecky, na nû pohlíÏí jako na krajany a pozve je ke stolu. Ti vojáci pro nás nejsou nebezpeãím. Babiãka se s nimi cel˘ veãer baví, ba dokonce i Ïertuje. Vypadá ‰Èastnû a rozjafienû. Sestfienice hraje na klavír. Je to krásn˘ veãer. Pánové zdvofiile podûkují a odejdou. KdyÏ pfiijdou Nûmci do na‰eho mûsteãka Zychlinu, chovají se k nám zpoãátku je‰tû neutrálnû, ne-li pfiímo laskavû. Vût‰ina tûch muÏÛ nosí ‰edé uniformy, nûktefií mû obãas poplácají po kudrnaté hlaviãce a podstrãí mi nûjakou sladkost. Ve skrytu du‰e jsme rádi, Ïe pfii‰li, protoÏe od té doby, co tu jsou, ustanou exploze a smrtonosn˘ fiev jejich letadel. Díky babiãce vznikne mezi vojáky v ‰ed˘ch unifor14
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 15
mách a Ïidovsk˘mi rodinami jak˘si oboustrannû prospû‰n˘ spolek. Matka, sluÏebná a Ïeny ze sousedství jim perou a spravují prádlo a uniformy, oni se za to starají o na‰e konû, protoÏe otec i ãeledíni musí táhnout s polskou armádou do války. Dûdeãek je star˘ a má nemocné koleno. Dûláme si velké starosti o otce, od nûhoÏ jsme uÏ dlouho nedostali Ïádnou zprávu. V necel˘ch ãtyfiech letech cítím poprvé v Ïivotû bolest a smutek nad tím, Ïe tu otec není. Na louce plné rozkvetl˘ch sluneãnic také prvnû pfiihlíÏím fotbalovému zápasu. Vojáci postaví dvû provizorní branky, svléknou ‰edivá saka uniforem, rozdûlí se na dvû muÏstva a zaãnou se honit za míãem. Aãkoli neznám pravidla hry nebo snad právû proto, je pro mû utkání zdrojem obrovské legrace, a kdyÏ míã skonãí v malém rybníãku, jsem ‰Èastn˘, Ïe ho mohu dlouhou tyãí vylovit. O nûco pozdûji se zãistajasna objeví jiní Nûmci, tentokrát navleãení do ãern˘ch a Ïlut˘ch uniforem. Hulákají po domû, seberou nám konû a rádio a zbiãují dûdeãka, kter˘ se jim zoufale postaví do cesty. Babiãka je úpûnlivû prosí, aby nám nechali alespoÀ jednoho konû. Konû jsou na‰e Ïivobytí. To je nûco, co ve svém útlém vûku je‰tû nechápu. Rychl˘mi kroky a nemilosrdnû se k nám blíÏí jin˘ svût. Je to zl˘ svût, kter˘ rozdupe na‰e Ïivoty. Ztrátou koní na nás dolehne ochromující neãinnost. Nejsou tu uÏ zamûstnanci pracující v s˘pkách, ktefií ráno pfiicházeli a veãer odcházeli, ustane zapfiahání koní, s nimiÏ otec a dûdeãek objíÏdûli vesnice, aby obchodovali se sedláky a pfiiváÏeli od nich nakoupené obilí. Místo toho musíme nosit Ïlutou hvûzdu a nesmíme vstoupit na chodník na‰eho vlastního mûsteãka. Následuje zavfiení matefiské ‰kolky a synagogy, první rozdûlo15
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 16
vání potravin na pfiídûly, v˘smûch polsk˘ch sousedÛ. A stále znovu zoufalá otázka dospûl˘ch: Co jsme jim proboha udûlali? Jedné noci se ozve zaklepání na dvefie. Probudí mû radostné v˘kfiiky. PÛl roku o sobû nedal otec vûdût, ale teì je zase zpátky. Stojí uprostfied ob˘vacího pokoje s jízdním kolem a batohem na zádech. Rodina zapálí svíãky a rozdûlá oheÀ v kamnech. Sedím mu na klínû ospal˘, ale ‰Èastn˘. Kradm˘mi pohledy a sotva znateln˘mi posunky se dospûlí domluví, Ïe ‰patné zprávy nechají aÏ na zítra. ·Èastnû usnu, otec je opût doma. Druh˘ den je nበdÛm pln˘ lidí. Známí a pfiíbuzní oslavují otcÛv zázraãn˘ návrat. V‰ichni ho v na‰em mûsteãku znají a mají ho rádi, je to typ vítûze. V‰ichni napjatû naslouchají otcovu vyprávûní. Jeho jednotka byla zniãena. Aby unikl zajetí, „obstaral“ si kolo a uprchl na nûm aÏ do Rumunska, coÏ je neuvûfiiteln˘ch tisíc kilometrÛ. Je pro mû a vlastnû pro nás v‰echny hrdinou. Ale netrvá dlouho a znovu si uvûdomíme, jak smutné je na‰e postavení. Dospûlí mu oznámí, co stra‰ného nás v dobû jeho nepfiítomnosti potkalo. Zdá se, Ïe ho to ani moc nepfiekvapilo. Na své mnohat˘denní cyklistické pouti obsazen˘m Polskem zaÏil ledacos. Je toho názoru, Ïe Nûmci ‰patnû odhadli situaci. Jsou to z jejich strany jen pfiechodná opatfiení. Nûktefií z hostÛ poznamenají, Ïe otec pfiece umí nûmecky, mûl by tedy jít na velitelství promluvit si s Nûmci a pfiesvûdãit je, aby tato „opatfiení“ zru‰ili. On v‰ak celé t˘dny nevyjde z domu z obavy, Ïe by mohl b˘t zatãen jako dezertér. Schovává se. Nûmci se v‰ak o uprchlého polského vojáka nezajímají. Chystají teror proti ÎidÛm. Zaãíná evakuace. Musíme opustit na‰e domy a byty, pfiesídlit do jiné ãásti mûsta a proti své vÛli sdílet nedostateãn˘ prostor s na16
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 17
prosto cizími lidmi. Následkem toho je dlouhotrvající chaos provázen˘ násilím. Mûstská ãtvrÈ, v níÏ Ïijeme v pfieplnûn˘ch místnostech namaãkáni jeden na druhého, je obehnaná ostnat˘m drátem. To je zaãátek ghetta. Na‰im tr˘znitelÛm pfiipadá ten proces pfiíli‰ pomal˘. Hledají nûmecky mluvící Îidy. To je pfiíleÏitost pro mého otce. Rychle si vydobude uznání na obou stranách, u obûtí i pachatelÛ. DokáÏe vést vût‰í skupinu lidí, nauãil se tomu v armádû. S nûkter˘mi, dokonce i nejvût‰ími nacistick˘mi sadisty, naváÏe osobní vztah, a uchrání tak mnoho na‰incÛ daleko vût‰ího utrpení. Nûktefií z tûch, ktefií nosí hákov˘ kfiíÏ, zacházejí pfiíli‰ daleko. Bojí se, Ïe ztratí autoritu. Jeden z nich si otce pfiedvolá a cosi mu vyt˘ká. Otec pfied ním musí stát v pozoru a Nûmec ho pak pfied m˘ma oãima zpohlavkuje. MÛj otec, mÛj hrdina, je bit a nemÛÏe se bránit. Svût se pro mû zhroutí. Jsme teì odtrÏeni od babiãky, dûdeãka i ostatních ãlenÛ rodiny. Pfies vefiejné pokárání, jehoÏ se otci dostalo, ho Nûmci potfiebují. Spolu s nûkolika dal‰ími muÏi obdrÏí povolení ghetto na urãitou dobu opustit. Mimo jiné i kvÛli organizování potravinového programu, vût‰inou v‰ak proto, aby nechal na místním hfibitovû pohfibít zesnulé. Nebo aby pfiivezl z velitelství zmuãené lidi, ktefií bez dovolení opustili ghetto a byli pfiistiÏeni. Mnozí umírají následkem hladu a utrpení. Nemoci se ‰ífií a ‰iroko daleko není Ïádn˘ lékafi. Pfiesto, Ïe má otec privilegované postavení a dokáÏe vÏdy sehnat nûco k jídlu, nedává matka na stÛl moc jídla, ostatní v‰ak nemají vÛbec nic. Následky jsou fatální. Do roku 1942, kdy ghetto zanikne, zemfie kaÏd˘ jeho ãtvrt˘ obyvatel. Také dûtí tam ub˘vá. To nejhor‰í nás v‰ak teprve ãeká. Pfii pohledu zpátky nechápu, jak mohli obyvatelé na17
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 18
‰eho ghetta vydrÏet ty kaÏdodenní hrÛzy cel˘ch dva a pÛl roku. Do pamûti se mi vryjí pfiedev‰ím mimofiádnû extrémní situace, jako fiev bombardérÛ a v˘buchy bomb na zaãátku války, které v m˘ch tehdej‰ích ãtyfiech letech bombardovaly doslova samotnou podstatu mého vûdomí. Dochází tam v‰ak i k násilnostem mezi námi. Panuje tu trval˘ hlad, a aby ho mohli obyvatelé uti‰it, je kaÏd˘ z nich ochoten podstoupit jakékoli riziko, jen aby si obstaral potravu za plotem ghetta. Drobní zahrádkáfii zaÏívají konjunkturu a ‰Èastn˘ je ten, kdo má nablízku nûjak˘ ovocn˘ strom. A je tu láska m˘ch rodiãÛ, ktefií se mû ze v‰ech sil snaÏí udrÏet naÏivu. Dospûlí si teì uÏ nekladou otázku: Co jsme jim proboha udûlali?, n˘brÏ: Co dal‰ího si na nás vymyslí? Zpoãátku bydlíme v pfiízemní budovû. Hned za ní se tyãí plot, jehoÏ horní okraj lemuje ostnat˘ drát, za ním se vine silnice vedoucí k polskému hfibitovu. Na okraji silnice stojí velká cihelna s mohutn˘m komínem. Jednoho dne se do ghetta dostaví esesáci a oznámí otci, Ïe cihelnu i s komínem odstfielí. Po dobu odstfielu nebudou smût obyvatelé ghetta opustit své domy. Otec poznamená, Ïe se nበdÛm nachází v tûsné blízkosti cihelny a nikdo neví, na kterou stranu se komín zfiítí, mÛÏe tedy spadnout i na nás. Se smíchem prohlásí, Ïe to bychom tedy mûli smÛlu. Následují t˘dny ochromujícího strachu a nadûje, Ïe si esesáci dûlají jen legraci. Ale není tomu tak. V den odstfielu se u plotu shromáÏdí lidí jako o pouti, nikdo si tu podívanou nechce nechat ujít. Jsou tu nûmeãtí vojáci, dÛstojníci s fotoaparáty a spousta PolákÛ, v‰ichni v patfiiãné vzdálenosti od cihelny. V hodinách bezprostfiednû pfied v˘buchem se je‰tû smíme zdrÏovat u plotu. Poláci nám se smíchem ukazují, Ïe nás teì Nûmci rozmáznou. Vûfiíme tomu, protoÏe od nacistÛ mÛÏeme oãekávat cokoli. DÛstojníci 18
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 19
fotografují na‰e vydû‰ené obliãeje. Jsme bezmocn˘mi obûÈmi jejich sadistick˘ch choutek. Krátce pfied v˘buchem se musíme vrátit do sv˘ch pfiíbytkÛ. V‰ichni obyvatelé ghetta se shromáÏdí v jedné místnosti. MuÏi jsou klidní a drÏí se za ruce. Obliãeje porostlé strni‰tûm vousÛ jsou nápadnû bledé. Jen vytfie‰tûné oãi svûdãí o stra‰livém napûtí. Îeny s ‰átky staÏen˘mi hluboko do obliãeje se tisknou v rohu jedna ke druhé. Vût‰ina z nich pláãe. Krátké zakvílení sirény a uÏ je to tady. Sedím na podlaze. Matka kleãí za mnou a objímá mû. Málem mû umaãká. MuÏi se zaãnou modlit, pláã Ïen pfiejde v hysterick˘ vfiískot. Jeden z muÏÛ se nemodlí. Zvolá ·ma Israel, úvodní slova Ïidovského vyznání víry. Pak následují krátce po sobû exploze. V porovnání s detonacemi bombardérÛ se zdají b˘t nevinné. KdyÏ se zeì továrny zfiítí, ozve se rachot a po nûm tlumená táhlá rána. DÛm zasáhne silná tlaková vlna. Na stfiechu dopadají kameny. Zahalí nás obrovská lavina prachu. První, co mû napadne, je, Ïe to je konec. Zavládne mrtvé ticho, nic se nedûje. Po chvíli, která mi pfiipadá jako vûãnost, se znovu ozve zahoukání sirény. Otec vyskoãí: „To je odvolání poplachu!“ Hlas mu rozãilením pfieskakuje. Ostatní na nûj hledí nechápavû. Opakuje svá slova a prohlásí, Ïe v‰echno bude zase dobré. Popadne mû a vyhodí do vzduchu, znovu mû chytí a tanãí se mnou: „My Ïijeme!“ Chvíli trvá, neÏ se oblaka prachu usadí. První z nás se odváÏí vyjít ven. Komín, kter˘ se dfiíve tyãil k nebi, tu uÏ není. Z cihelny zbyla jen navr‰ená hromada kamení. Vojáci stojí na troskách a hadicemi postfiikují suÈ vodou. SnaÏí se namoãit i nás. Smûjí se a mávají. Opûtujeme obojí. Poláci zmizeli. DÛstojníci stále je‰tû fotografují. Druh˘ den se má z muÏsk˘ch obyvatel ghetta sestavit odklízecí ãeta. Otec je povûfien úkolem vybrat tucet 19
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 20
muÏÛ a dovést je k odstfielené cihelnû. K pobavení stráÏí i pfiihlíÏejících, ktefií postávají okolo, se snaÏí vnést do pochodující kolony vojensk˘ pofiádek. Mladí muÏi s vyhrnut˘mi rukávy dopfiedu, starci a zástupci církve s ãepiãkami a pejzy dozadu. KdyÏ se dají na pochod, je v tom i trochu komiky. Otci se skuteãnû podafií dovést tu pestrou skupinku podél plotu ghetta aÏ na místo, kde dfiíve stála cihelna. Tam dostanou muÏi krumpáãe a lopaty a zaãnou odklízet trosky sv˘ch tûÏk˘ch snÛ, které je v posledních t˘dnech trápily. Vyznamenání za to otec sice nedostane, ale vyslouÏí si pfiezdívku Kapitán nebo Velitel Henrik. Matka onemocní s ledvinami a tráví vût‰inu ãasu v posteli. Je slabá, nemÛÏe skoro ani chodit. Peãují o ni Ïeny ze sousedství. Starají se ale i o mû. Abychom se jim odvdûãili, dûlíme se s nimi o tu trochu jídla, kterou otec pfiiná‰í domÛ. Vídám teì dennû v ghettu pohfiební vozy, na nichÏ se odváÏejí mrtvá tûla. Jsem si vûdom toho, Ïe matka mÛÏe b˘t brzy mezi nimi. S v˘jimkou okamÏikÛ, kdy si hraji s ostatními dûtmi, a pfiijdu tak na jiné my‰lenky, cítím hlubokou skleslost. Kdykoli na mû matka pohlédne, musím plakat. Atmosféra v na‰em pfieplnûném pokoji doslova zavání ne‰tûstím. KaÏd˘ o té nemoci nûco ví, zná nûkoho, kdo trpûl stejnou nebo podobnou chorobou, a radí, jak se má matka léãit. Otec je s nervy v koncích. Ví, Ïe to v‰echno je jen zbyteãné Ïvanûní. Musí pfiivést lékafie, ale jak? Teì se ukáÏe, jak je uÏiteãné, Ïe dobfie vychází s jedním z dÛstojníkÛ v ãern˘ch uniformách. Dostane povolení pfiivést do ghetta lékafie. Aby nevzbudil pfiíli‰nou pozornost, dovede ho uprostfied noci. Venku je tma jako v pytli. Oba drÏí v ruce kapesní svítilnu. Je to doktor Krukowski, kter˘ byl pfied válkou na‰ím rodinn˘m lékafiem. Matnû si na nûj vzpo20
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 21
mínám. S vysokou postavou, bíl˘m límeãkem, mot˘lkem a monoklem je to impozantní zjev. Má ple‰ lemovanou vûncem bíl˘ch vlasÛ. Dfiív jezdil za sv˘mi pacienty koãárem, do nûhoÏ byl zapfiaÏen u‰lechtil˘ vraník, a na kozlíku sedûl koãí. Traduje se, Ïe kdyÏ se objeví, pÛsobí to na mnoho pacientÛ, pfiedev‰ím Ïen, víc, neÏ medicína, kterou naordinuje. Srdeãnû se s matkou pozdraví. Kromû mû a otce musí v‰ichni pokoj opustit. Vy‰etfiuje matku ve stra‰idelné atmosféfie za svitu svíãek a kapesních svítilen. Ano, staré potíÏe se následkem ‰patn˘ch Ïivotních podmínek opût vrátily. Ledviny jí pfiestávají správnû fungovat. Lékafi se domnívá, Ïe matka v mládí pfii koupání nastydla, coÏ zpÛsobil patrnû mokr˘ koupací odûv, kter˘ zakr˘val celé tûlo, jak se to dfiíve nosilo. Prohlásí, Ïe je tfieba oblast ledvin drÏet stále v teple, a to nejlépe nahfiát˘mi pruhy látky ovázan˘mi kolem bfiicha. Nechá jí tu lék ve formû prá‰ku. Potom spolu oba muÏi potichu rozmlouvají. Pfiedpokládám, Ïe jde o honoráfi. Zaslechnu jen nûkolika útrÏkÛ slov. „Není problém,“ pronese doktor Krukowski. Otec mu chce nûco strãit, patrnû nûjak˘ matãin ‰perk. Lékafi odmítne. Vyjdou spolu do noci. Na cestu si svítí kapesními svítilnami. V následujících dnech skuteãnû klesne matce horeãka a pomalu se zaãne zotavovat. Je slabá, mÛÏe v‰ak zase vstát. Zlep‰í se nám nálada. Otec si dokonce pohvizduje jakousi melancholickou píseÀ. V rohu ghetta se vyhradí místnost, kde se my chlapci zaãneme uãit náboÏenství. Uãíme se tam i ãíst a psát jazykem jidi‰. Vût‰ina ÎidÛ v na‰em ghettu mluví tímto Ïargonem pro‰pikovan˘m polsk˘mi slovy, tedy ‰patnou pol‰tinou s Ïidovsk˘m pfiízvukem. To se pozdûji stane mnoh˘m na útûku osudn˘m. Jen urãitá vrstva z vy‰‰ích kruhÛ, která mohla sv˘m dûtem dopfiát vzdûlání v polsk˘ch ‰kolách, hovofií kultivovanou pol‰tinou. Pfied na21
PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 22
‰ím uvûznûním v ghettu jsme mûli v˘luãnû polské sousedy. NበdÛm, stáje i stodoly stojí na okraji mûsta. Proto jsem si hrál vût‰inou s polsk˘mi dûtmi a mluvil polsky, a to i v matefiské ‰kolce. V ghettu je najednou v‰echno jinak. Vyuãování se koná ve stejné místnosti, kterou uãitel, náboÏensk˘ nad‰enec, ob˘vá se Ïenou a tfiemi dûtmi. Podmínky pro vyuãování jsou mizerné. Zakoufien˘, nikdy nevûtran˘ pokoj oãazen˘ od sazí a nasákl˘ v˘pary z vafieného jídla je cítit moãí a potem. Jako toaleta se pouÏívá vûdro na chodbû. Vût‰ina dûtí ka‰le a má r˘mu. Tato místnost je jedin˘m zdrojem nákazy. Nikdo to nevidí, nikomu to nevadí. Postupnû pfiejímám od ostatních dûtí smûs pol‰tiny a jazyka jidi‰. Uãiteli pfiipadám moc polsk˘. Neovládám abecedu jidi‰ tak dobfie jako ostatní dûti. Zdá se mu, Ïe ãtu pfiíli‰ pomalu. Uãitel je silnû cítit potem. ProkáÏe mi zvlá‰tní ãest a usadí se po mé levici. Pravou rukou mû objímá kolem ramen, levicí si podpírá hlavu. Mám pfied sebou rozevfienou knihu, pfiejíÏdím ukazováãkem po fiadách písmen a opakuji je po nûm. Není se mnou spokojen˘, pevnû mû svírá nebo tahá za u‰ní lalÛãek, aÏ se rozpláãu bolestí. Hrubé násilí bylo tehdy pfii vyuãování na denním pofiádku. Uãitel, kter˘ nám má vykládat o dobrotû a milosrdenství boÏím, je velmi nelítostn˘. KdyÏ se ho otec zeptá, jak si vedu, prohlásí, Ïe mám trochu nechápavou hlavu, které se musí pomoci. Otec to chápe, patrnû se mu v dûtství vedlo obdobnû. A mnû se st˘ská po bezstarostn˘ch dnech, po zelené louce za na‰ím domem. Vyuãování o slávû boÏí náhle skonãí. Jednoho krásného letního dne vtrhnou do ghetta hned po ránu pfiíslu‰níci jednotek SS a SD v doprovodu psÛ a civilistÛ oznaãen˘ch hákov˘m kfiíÏem. S biãíky na psy nás vyÏenou z domÛ a vyberou v‰echny svobodné muÏe ve vûku 22