PfieÏil jsem - zlom
17.12.2010
11.17
Stránka 13
1
Louka plná sluneãnic
TAM , V TOM hrozném úkrytu – pfii pohledu zpátky to byla moje záchrana pfied spáry nacistÛ – se vydávám na cestu do minulosti. Krásné vzpomínky se stanou noãními mÛrami. Vídám svou matku. Stojí na velké louce plné sluneãnic za na‰ím domem a mává. BûÏím jí v ústrety, nûco mi v‰ak pfiekáÏí v cestû. Pfiitom si jí chci hofice postûÏovat, co hrozného teì musím sná‰et. Stejnû jako dfiív, kdyÏ jsem prohrál ve sporu s jin˘mi dûtmi. VÏdycky na‰la fie‰ení, bude ho znát tedy urãitû i teì, fiíkám si. I kdyÏ si mû z nûjakého dÛvodu nemÛÏe pfiijít vyzvednout sama, urãitû poprosí otce, aby to udûlal za ni. Postupem ãasu ve mnû roste pfiesvûdãení, Ïe viníkem mé strastiplné situace je otec. To on mû nechal u Irky. Na útûku jsme se schovávali ve stodolách nebo podzemních sklepeních rolníkÛ, ale aspoÀ jsme byli vÏdycky spolu. Mohli jsme se h˘bat a mluvit na sebe, tfiebaÏe se otcÛv strach pfiená‰el i na mû. Tak jsem chápal v˘raz „schovávat se“, kdyÏ mû na zeleninovém trhu svûfiil do Irãiny péãe. PojmÛm pronásledování a likvidace zatím je‰tû nerozumím. Na jedné stranû stojíme my Îidé, na druhé stranû muÏi v ãern˘ch nebo Ïlut˘ch uniformách, ktefií na nás kfiiãí a bijí nás. Proã tomu tak je, mi není jasné. NuÏe teì, kdy jsem sám ve své var‰avské skr˘‰i, stane 13