PROLOG záfií 2009
V‰echno zaãalo zhruba pfied devíti mûsíci, kdy jsem dostal oznámení o smrti otce svého otce. Bylo mu pfies sto let a mûl, aspoÀ podle toho, co jsem se dozvûdûl z rodinn˘ch zkazek, podivn˘ a nebezpeãn˘ Ïivot. Ve vyprávûní osob, které ho znaly nebo o nûm sly‰ely povídat, mÛj dûda vypadá jako samotáfi a dobrodruh, ale také jako ãlovûk velice kulturní, zaujat˘ v‰emi podobami poznání; neznaboh, a pfiitom ãlovûk hluboce náboÏensky zaloÏen˘. A také vysazen˘ na Ïeny. Mou babiãku opustil, kdyÏ mÛj otec byl je‰tû miminko, ale zároveÀ se pr˘ snaÏil, bÛhvíproã a bÛhvíjak, zÛstat s nimi ve styku. Zemfiel v kamaldulské poustevnû, kratiãk˘m dopisem mi to sdûlil generální pfievor kamaldulsk˘ch fieholníkÛ. K dopisu byl pfiiloÏen rukopis a ten provázela naléhavá prosba, abych si ho pozornû pfieãetl, a také nûjaká stará zapeãetûná kniha; moÏná cenná. MÛj vztah k nûmu nebyl nikdy dÛvûrn˘: vidûl jsem ho v‰ehov‰udy tfiikrát nebo ãtyfiikrát v Ïivotû a svou roli v tom jistû sehrála i pfiedãasná smrt m˘ch rodiãÛ. K pfieãtení knihy mû zpoãátku vedla pouze zvûdavost. Jak jsem ji v‰ak ãetl, stránku za stránkou, uvûdomoval jsem si, Ïe pfiíbûh, kter˘ vypráví, mû nakonec nadobro strhne a nikdy uÏ nepustí. Dozvûdûl jsem se z ní nûco, co jsem se vlastnû ani dozvûdût nechtûl, a sice Ïe tu je nûjaké tajemství, které se moji pfiedkové – má rodina v nûm totiÏ hraje hlavní roli a zároveÀ je jeho obûtí – po celá staletí snaÏili odhalit. Tajemství stra‰livé, neboÈ se sice 7