0034331

VÏdycky jsem vítala souboj, jen tûÏko jsem krotila svÛj zápal. ¤ev medvûda mi burácel v u‰ích, jeho hork˘ dech útoãil na mé nozdry a rozdm˘chával ve mnû touhu po krvi. Za sebou jsem zaslechla chlapcovo zasípûní. Znûlo tak zoufale, Ïe jsem musela zabofiit drápy do hlíny. Znovu jsem na velkou ‰elmu zavrãela a vyzvala ji, aÈ se pfiese mû zkusí dostat.

Co to kruci dûlám?

Riskovala jsem ohlédnutí a okamÏitû se mi zrychlil tep.

Pravou ruku si tiskl k ranám na stehnû. Mezi prsty mu vytékala tmavá krev, nasákla do dÏínoviny, takÏe to vypadalo, Ïe má kalhoty polité ãernou barvou. Rozervaná ko‰ile stûÏí zakr˘vala rudé ‰rámy na prsou. Z hrdla se mi vydralo zavrãení.

Skrãila jsem se, svaly napjaté, pfiipravená zaútoãit. Grizzly se zvedl na zadní. Nehnula jsem se z místa.

Callo!

V mysli mi rezonoval Brynin v˘kfiik. Z lesa vybûhl mr‰tn˘ hnûd˘ vlk a vrhl se na medvûdÛv nechránûn˘ bok. Grizzly se otoãil a spustil se na v‰echny ãtyfii. Z tlamy mu odletovaly sliny, jak pátral po neviditelném útoãníkovi. Bryn byla rychlá jako blesk a stihla vãas uskoãit. Grizzly máchal tlapami tlust˘mi jako klády a ona jim mr‰tnû uh˘bala, pokaÏdé byla o zlomek vtefiiny rychlej‰í neÏ on. Pak pfii‰la dal‰í ‰ance a Bryn zvífie znovu bolestivû kousla. Jakmile se ke mnû medvûd otoãil zády, vrhla jsem se vpfied a uhryzla mu kus masa ze zadní tlapy. Medvûd se na mû obrátil a v agonii zakoulel oãima.

9

KrouÏily jsme s Bryn kolem nûj, ãenichy tûsnû nad zemí.

V tlamû jsem cítila chuÈ jeho horké krve. Napjala jsem se.

Pokraãovaly jsme ve v˘hrÛÏném tanci a nበkruh se postupnû zuÏoval. Medvûd nás sledoval. Cítila jsem jeho pochybnosti, sílící strach. Krátce a ostfie jsem ‰tûkla a obnaÏila tesáky.

Grizzly zafrkal, obrátil se a odvalil se do lesa.

Zvedla jsem ãumák a vítûzoslavnû zavyla. Vzápûtí se ozvalo zasténání a já se vzpamatovala. Turista na nás vytfie‰tûnû zíral. Zvûdavost mû táhla k nûmu. Zradila jsem své pány, poru‰ila jejich zákony. Jen kvÛli nûmu.

Proã?

Sklopila jsem hlavu a zavûtfiila. Krev mu stékala po tûle, odkapávala na zem a její v˘razn˘ mûìnat˘ pach obestíral mou mysl jako opojná mlha. Bojovala jsem s poku‰ením ochutnat ji.

Callo? Bryn byla vypla‰ená. Odtrhla jsem oãi od leÏícího mladíka.

Zmiz odsud. Vycenila jsem na men‰ího vlka zuby. Skrãila se a plazila se ke mnû. Pak zvedla ãenich a olízla mi ãelist.

Co chce‰ dûlat? ptaly se mû její modré oãi.

Vypadala vydû‰enû. MoÏná si myslí, Ïe chci toho kluka zabít pro vlastní potû‰ení. Zaplavily mû v˘ãitky a zahanbení.

Bryn, nemÛÏe‰ tu zÛstat. BûÏ pryã. Hned.

ZakÀuãela, po chvíli v‰ak pfiece jen zmizela mezi borovicemi.

Do‰la jsem k turistovi. Stfiíhala jsem u‰ima. Pfier˘vavû d˘chal, z jeho tváfie ãi‰ela bolest a hrÛza. Na stehnû a na prsou mûl hluboké ‰rámy po grizzlyho drápech, které dosud krvácely. Poznala jsem, Ïe tyhle uÏ se nezahojí. Zavrãela jsem, zoufalá z kfiehkosti jeho lidského tûla.

Vypadal asi tak stejnû star˘ jako já, ãili na sedmnáct, moÏná osmnáct. Mûl husté hnûdé vlasy se svûtlej‰ími pramínky, které se mu lepily na zpocené ãelo a tváfie. Byl ‰tíhl˘ a svalnat˘, ãlovûk, kter˘ si v horách dokáÏe poradit. Sem nahoru se dalo dostat jedinû pfiíkrou a nároãnou stezkou.

10

Pokr˘val ho pach strachu, kter˘ dráÏdil mé dravãí instinkty, pod tím ale bylo nûco víc – vÛnû jara, puãících listÛ a hlíny pfii jarním tání. VÛnû plná nadûje, moÏností, jemná a lákavá.

PfiiblíÏila jsem se k nûmu o dal‰í krok. Uvûdomovala jsem si, k ãemu se chystám. Znamenalo to druhé a mnohem závaÏnûj‰í poru‰ení zákonÛ StráÏcÛ. Pokusil se odsunout, vzápûtí zasténal a padl k zemi. ProhlíÏela jsem si jeho tváfi s ostfie fiezan˘mi rysy, staÏen˘mi v bolestné grimase. I tak byl krásn˘.

Svaly se mu napínaly a povolovaly, pfiedvádûly souboj, jak˘ tûlo svádí v posledním vzepûtí sil. Stravovala mû touha zachránit ho.

NemÛÏu se dívat, jak umírá.

Pfievtûlila jsem se dfiív, neÏ jsem si to uvûdomila. Chlapec vytfie‰til oãi, kdyÏ se z bílého vlka bez varování stala dívka se zlat˘ma vlãíma oãima a platinovû blond vlasy. Do‰la jsem k nûmu a poklekla. Cel˘ se tfiásl. Napfiáhla jsem k nûmu ruku, ale pak jsem zaváhala. Pfiekvapilo mû, Ïe i já se chvûju. Je‰tû nikdy jsem nemûla takov˘ strach.

Jeho sípavé nádechy mû vytrhly z rozjímání. „Co jsi zaã?“ Hledûl na mû. Jeho oãi mûly barvu zimního mechu, nádhern˘ zeleno‰ed˘ odstín. Na chvíli jsem se zarazila, fascinovaná otázkami, které se mu pfies závoj bolesti odráÏely v oãích.

Zvedla jsem paÏi k ústÛm, soustfiedila se na své ‰piãáky, aby se zostfiily, a poté jsem se zakousla do mûkké vnitfiní strany pfiedloktí. âekala jsem, aÏ na jazyku ucítím krev. Pak jsem napfiáhla paÏi k nûmu. „Pij. Jedinû tohle tû mÛÏe zachránit,“ fiekla jsem ti‰e, leã neústupnû.

Roztfiásl se je‰tû víc, pfiesto zavrtûl hlavou. „Musí‰,“ zavrãela jsem a ukázala mu ‰piãáky, dosud ostré jako bfiitvy. Doufala jsem, Ïe vzpomínka na mou vlãí podobu ho zastra‰í a on se podvolí. JenÏe v jeho tváfii se neobjevilo zdû‰ení, n˘brÏ úÏas. ZamÏikala jsem a nutila se zÛstat v klidu. Po ruce mi stékala krev a odkapávala na spadané listí.

11

Pfii dal‰ím náporu bolesti kfieãovitû zavfiel oãi a za‰klebil se. Pfiitiskla jsem mu krvácející pfiedloktí k pootevfien˘m rtÛm. Ten dotek byl elektrizující, pálil, rozproudil mi krev.

Ovládla jsem se a nevydala ani hlásku, plná údivu a strachu, které ve mnû vyvolávaly ty zvlá‰tní pocity, co se mi rozlévaly do celého tûla.

Ucukl, ale já ho vzala druhou rukou za zátylek a drÏela ho tak, aby mu má krev natekla do úst. PfiestoÏe mé tûlo reagovalo naprosto nevypoãitatelnû, dokázala jsem ovládat alespoÀ jeho. Zachvûla jsem se, kdyÏ mû chytil za paÏi. Zaãal d˘chat klidnûji. Pomalu, rovnomûrnû.

Hluboko ve mnû procitla jakási neznámá bolest, která mi vyrazila dech. ZatouÏila jsem hladit ho, dot˘kat se hojících se ran, cítit pod kÛÏí jeho svaly.

Kousla jsem se do rtu a odolala poku‰ení. No tak, Cal, vzpamatuj se. Tohle vÛbec nejsi ty.

Vymanila jsem se mu a z jeho rtÛ se vydral zklaman˘ povzdech. Sama jsem se musela pot˘kat s pocitem ztráty, kdyÏ se nበdotek pfieru‰il. Vzchop se, staÀ se vlkem. To je tvoje pravé já.

S varovn˘m zavrãením jsem zavrtûla hlavou, utrhla z jeho rozervané ko‰ile pruh látky a ovázala si ránu. Mechovû zelen˘ma oãima sledoval kaÏd˘ mÛj pohyb.

Zvedla jsem se na nohy. Pfiekvapilo mû, kdyÏ udûlal totéÏ, i kdyÏ se pfiitom nepatrnû zakymácel. Zamraãila jsem se a ucouvla. Prohlédl si své potrhané obleãení. Dotkl se zubatého okraje ko‰ile. KdyÏ se mi podíval do oãí, zatoãila se mi hlava. Pootevfiel rty. Nedokázala jsem se na nû pfiestat dívat.

Zaujatû mû sledoval, beze známky zdû‰ení, které jsem ãekala. Pohled pln˘ otázek.

Musí odsud pryã. „Dostane‰ se z toho. A teì zmiz a uÏ se sem nikdy nevracej,“ fiekla jsem a odvrátila se. ·okovalo mû, kdyÏ mû chytil za rameno. Vypadal pfiekvapenû a ani trochu ustra‰enû. To nevûstilo nic dobrého. Z místa, kde mû drÏel, se mi po tûle ‰ífiilo horko. Poãkala jsem 12

déle, neÏ bylo nutné, dívala se na nûj, vr˘vala si jeho rysy do pamûti, teprve pak jsem jeho ruku koneãnû setfiásla. „Poãkej,“ fiekl a pfiistoupil blíÏ.

Tfieba bych mohla poãkat, zastavit na okamÏik svÛj Ïivot.

Co kdybych si ukradla tuhle krátkou chvíli a ochutnala, co mi je tak dlouho odpíráno? Bylo by to tak ‰patné? UÏ ho víckrát neuvidím. Co by se stalo, kdybych se tu zdrÏela a zjistila, jestli se mû pokusí dotknout tak, jak bych si pfiála?

Z jeho pachu jsem poznala, Ïe nejsem daleko od pravdy.

V Ïilách mu vfiel adrenalin a jeho piÏmo prozrazovalo touhu.

Nechala jsem situaci zajít pfiíli‰ daleko, pfiekroãila bezpeãnou hranici. S lítostí jsem zaÈala pûst. Oãima jsem klouzala po jeho tûle, odhadovala, vybavovala si dotek jeho rtÛ na kÛÏi. Váhavû se usmál.

To staãí.

Prudce jsem ho udefiila do ãelisti. Sesul se k zemi a uÏ se nepohnul. Sklonila jsem se, zvedla ho do náruãe a hodila si jeho batoh na rameno. Ve vzduchu se nesla vÛnû zelené louky a rosou smáãen˘ch stromÛ, jako by podtrhovala tu zvlá‰tní bolest, kterou jsem cítila v útrobách, jakousi fyzickou pfiipomínku doteku zrady. Hory obestíraly stíny, zaãínalo se stmívat, poãítala jsem ale, Ïe neÏ pfiijde soumrak, budeme dole.

U zurãícího potoka, kter˘ ohraniãoval posvátné území, parkoval opu‰tûn˘ a otluãen˘ pickup. Podél bfiehu byly rozmístûny ãerné cedule se záfiivû oranÏov˘mi nápisy: ZÁKAZ VSTUPU. SOUKROM¯ POZEMEK. Ford Ranger nebyl zamãen˘. KdyÏ jsem otevírala dvefie, málem jsem je tomu prorezlému krámu urvala. PoloÏila jsem chlapcovo bezvládné tûlo na sedadlo fiidiãe. Hlava mu pfiepadla dopfiedu a já si v‰imla tetování, které mûl vzadu na krku. Tmav˘, zvlá‰tnû vykreslen˘ kfiíÏ.

Leze, kam nemá, a je‰tû k tomu honí módu. AspoÀ Ïe jsem pfii‰la na nûco, co mi na nûm vadí.

Jeho batoh jsem hodila na sedadlo spolujezdce a zabouchla dvefie. VÛz zasténal. Je‰tû pofiád jsem se chvûla, kdyÏ jsem 13

na sebe vzala vlãí podobu a rozbûhla se zpátky do lesa. Ulpûl na mnû jeho pach, znemoÏÀoval mi jasnû uvaÏovat. Zavûtfiila jsem a nakrãila ãenich, protoÏe v tu chvíli jsem zaregistrovala nov˘ pach. Ulevilo se mi.

Vím, Ïe tu jsi, zavrãela jsem v duchu.

Jsi v pofiádku? Brynina ustaraná otázka jen zesílila mé obavy. Vzápûtí uÏ bûÏela vedle mû. ¤íkala jsem ti, abys ‰la pryã. Vycenila jsem zuby, pfiesto se mi ulevilo, Ïe je tu.

Neopustila bych tû. Bez obtíÏí se mnou srovnala tempo.

Ví‰, Ïe tû nezradím.

Zrychlila jsem, hnala se houstnoucími stíny lesa. Pfiestala jsem se pokou‰et utéct strachu, pfievtûlila se a klop˘tala vpfied, dokud jsem se nezastavila o kmen stromu. „Proã jsi ho zachránila?“ zeptala se. „Lidi pro nás nic neznamenají.“ Objímala jsem kmen, ale otoãila hlavu k ní. I ona se pfievtûlila, hubené ruce dala v bok. S pfiimhoufien˘ma oãima ãekala na odpovûì.

ZamÏikala jsem, pfiesto se mi nedafiilo zarazit to pálení.

Po tváfiích mi zaãaly stékat horké a neÏádoucí slzy.

Bryn jen zírala. Nikdy jsem neplakala. Nebo aspoÀ v niãí pfiítomnosti.

Odvrátila jsem se, pfiesto jsem cítila, Ïe mû mlãky pozoruje. Neodsuzovala mû. Nemohla jsem jí v‰ak dát Ïádnou odpovûì. Ani sobû.

14

DVA

KdyÏ jsem otevfiela dvefie do domu, ztuhla jsem. Ucítila jsem náv‰tûvu. Star˘ pergamen, kvalitní víno: pach Lumine Nightshadeové disponoval aristokratickou elegancí. Zato pach její ochranky byl nesnesiteln˘, vroucí smÛla a spálené vlasy. „Callo!“ Luminin hlas byl jako med.

SnaÏila jsem se vzchopit, pak jsem s pevnû semknut˘mi rty ve‰la do kuchynû. Nechtûla jsem ta stvofiení ochutnat, staãilo cítit jejich pach.

Lumine sedûla u stolu naproti souãasnému vÛdci smeãky, mému otci. Sedûla nehybnû, s dokonal˘m drÏením, ãokoládovû hnûdé vlasy smotané v t˘le do uzlu. Na sobû mûla jako obvykle bezchybn˘ ebenov˘ kost˘mek a bílou blÛzu se stojáãkem. Za ní se jako stíny vzná‰ely dva pfiízraky.

Kousla jsem se do tváfie, abych na nû nevycenila zuby. „Posaì se, má milá,“ pokynula mi.

Odtáhla jsem si Ïidli vedle otce a spí‰ jsem se na ni schoulila neÏ posadila. Nedokázala jsem se v pfiítomnosti pfiízrakÛ uvolnit.

Ví uÏ o tom, co jsem udûlala? Pfii‰la nafiídit popravu? „UÏ zb˘vá jen mûsíc, holãiãko,“ fiekla ti‰e. „Tû‰í‰ se na svatební obfiad?“ Ani jsem si neuvûdomila, Ïe tajím dech. Vydechla jsem. „Jistû,“ odpovûdûla jsem.

Lumine sepjala ruce.

17

„Nic víc o své ‰Èastné budoucnosti fiíct nedokáÏe‰?“ Otec se ‰tûkavû zasmál. „Calla na rozdíl od své matky není romantiãka, paní.“ Mluvil sebejistû, ale oãi upíral na mû. Pfiejela jsem si jazykem po ‰piãácích, které se zostfiily. „Chápu,“ konstatovala Lumine a pfielétla mû pohledem.

ZaloÏila jsem si ruce na prsou. „Stephene, mûl bys ji nauãit lep‰ím zpÛsobÛm. Oãekávám, Ïe vÛdkynû mé smeãky bude vyzafiovat eleganci. Naomi byla v tomhle smûru vÏdycky prvotfiídní.“ Nepfiestávala si mû prohlíÏet, takÏe jsem na ni nemohla vycenit zuby tak, jak bych ráda.

Eleganci, kristepane. Jsem bojovnice, Ïádná panenská nevûsta. „Myslela jsem si, Ïe bude‰ s tímhle svazkem spokojená, dûvãe,“ pokraãovala. „Jsi krásná a mezi Baney je‰tû nebyl muÏ, jako je Renier. To uznává i Emile. VበsÀatek prospûje nám v‰em. Mûla bys b˘t za takového druha vdûãná.“ ZaÈala jsem zuby, ale do oãí jsem jí pohlédla bez váhání. „Já si Rena váÏím. Je to pfiítel. Bude nám spolu dobfie.“ Pfiítel… sv˘m zpÛsobem. Ren se na mû dívá, jako bych byla plechovka su‰enek, do které by rád strãil ruku, i kdyby ho pfii tom mûli pfiistihnout. JenomÏe za takovou krádeÏ by nezaplatil on. Vlastnila jsem zámek i klíã uÏ ode dne, kdy nás zasnoubili, ale netu‰ila jsem, jak tûÏké bude nበvztah uhlídat. Ren pravidla neuznával. Pokou‰el mû tak, Ïe jsem se nûkdy sama ptala, jestli by nestálo za to trochu ochutnat. „Dobfie?“ opáãila Lumine. „Ale touÏí‰ po nûm? Emile by zufiil, kdyby si mûl myslet, Ïe nad jeho dûdicem ohrnuje‰ nos.“ Zabubnovala prsty o stÛl.

Upírala jsem oãi na podlahu a proklínala rumûnec, kter˘ se mi vehnal do tváfií. Copak sakra záleÏí na tom, jestli ho chci, kdyÏ s tím stejnû nemÛÏu nic dûlat? V tu chvíli jsem ji nenávidûla.

18

Otec si odka‰lal. „Má paní, jejich sÀatek byl domluven, kdyÏ se narodili. Nightshadeové i Baneové dohodu dodrÏí.

Stejnû jako má dcera a EmilÛv syn.“ „Jak jsem fiekla, bude nám dobfie,“ za‰eptala jsem. Uniklo mi slabé zavrãení.

Tich˘ smích mû pfiinutil zvednout oãi ke StráÏkyni. Shovívavû se na mû usmála. Upfiela jsem na ni zlostn˘ pohled, uÏ jsem nedokázala tajit rozãilení. „JistûÏe.“ Otoãila se na otce. „Obfiad nesmí b˘t za Ïádn˘ch okolností pfieru‰en ani opoÏdûn.“ Vstala a napfiáhla ruku. Otec ji krátce políbil na bledé prsty. Pak se obrátila ke mnû. Neochotnû jsem vzala její jemnou ruãku a snaÏila se zapomenout, jak ráda bych ji kousla. „V‰echny hodnotné Ïeny jsou elegantní, má milá.“ ·krábla mû do tváfie, aÏ jsem ucukla.

Obrátil se mi Ïaludek.

Lumine opustila kuchyni, její jehlové podpatky vyÈukávaly na dlaÏbû ostré staccato. Pfiízraky se vzná‰ely za ní a jejich mlãení bylo snad je‰tû nepfiíjemnûj‰í neÏ cvakot podpatkÛ.

Pfiitáhla jsem kolena k bradû a poloÏila si na nû hlavu. Zaãala jsem znovu d˘chat, teprve kdyÏ se zavfiely venkovní dvefie. „Jsi hroznû napjatá,“ poznamenal otec. „Stalo se nûco na hlídce?“ Zavrtûla jsem hlavou. „Ví‰, jak nesná‰ím pfiízraky.“ „V‰ichni je nesná‰íme.“ Pokrãila jsem rameny. „Proã tu vlastnû byla?“ „Chtûla mluvit o va‰em sÀatku.“ „To myslí‰ váÏnû? Jenom kvÛli mnû a Renovi?“ zamraãila jsem se.

Otec si unavenû promnul oãi. „Callo, bylo by dobré, kdybys to pfiestala brát jako obruã, kterou je tfieba proskoãit.

V sázce je mnohem víc neÏ jen ty a Ren. K vytvofiení nové smeãky nedo‰lo uÏ desítky let a StráÏci jsou neklidní.“ „PromiÀ,“ fiekla jsem, ale neupfiímnû. „Neomlouvej se. Rad‰i to zaãni brát váÏnû.“ 19