1
30. srpna Johannesburg
Podnebí v Johannesburgu je slunečné a převládá zde sucho. Teploty bývají zpravidla velice mírné a nyní teploměr ukazuje ve dne často příjemných dvacet stupňů. Nad předměstími, kam se utekla většina podniků před bující kriminalitou v centru, se klene zářivě modrá obloha. Isaak Mthethwa ještě pamatuje doby, kdy černoch jako on do středu města nesměl. Teď už sice smí, ale stejně se má na pozoru. Je to příliš nebezpečné. A on na svém životě lpí. Všichni ti lidé, které už čtyři dny vozí z hotelů do konferenčního centra, by určitě nechtěli vést jeho život. Reverend je každou neděli nabádá: Nesmíte to vzdávat. To Isaaku Mthethwovi trošku pomáhá. Odbočuje do vjezdu na parkoviště Hyatt Regency v městské čtvrti Gauteng. Poslední taxík právě odjíždí a on zaujímá jeho místo. Ani nestačí vypnout motor, a už na něj mávají další zákazníci. Dva muži a jedna žena. Běloši. Jako téměř všichni, koho poslední dny vozil. Isaak vyskočí a otvírá dveře. Pasažéři nastupují, aniž by řidiče uznali za hodna pohledu. Starší z mužů si sedá dopředu. „Ubuntu Village,“ pronese se zvláštním přízvukem a položí si na kolena koženou aktovku. Šedé vlnité vlasy má napomádované a sčesané dozadu. Tváří se přísně jako kmenový náčelník, před nímž se podřízení mají na pozoru, neboť jeho pohled věstí přísné tresty. „Yes,“ přikývne Isaak Mthethwa. Čeká, než si muž a žena na zadních sedadlech zapnou pásy, zařadí rychlost a vyjede na Jan Smuts Avenue. Dneska už jel do Ubuntu Village čtyřikrát. Odvážel účastníky konference na workshop, vyzvedával je a vezl zpátky do hotelu nebo ven z města na letiště. Evropany, Asiaty a také pár Afričanů. Vše bez jakýchkoli tahanic. Zaplaťpánbu! Minulý týden mu lidé od Fly-Taxi prostřelili okno. Isaak měl štěstí, že se právě 13