1. Neslýchané Židovský přítel z dětství
Pokud bychom věřili obecně přijímanému klišé, byl Hitler antisemitou již před první světovou válkou. Ve skutečnosti však neexistuje ani jedno přímé svědectví z doby před podzimem roku 1919 (Hitlerovi tenkrát bylo 30 let), které by tuto domněnku podpořilo. Teprve ve zpětném pohledu, v knize Mein Kampf, se Hitler prezentoval jako „antisemita od dětství“. Svůj politický traktát psal Hitler ve vězení v pevnosti Landsberg, kde si odpykával trest za nezdařený puč z 9. listopadu 1923. Vězeň Hitler se stal pro nacionalisty jakýmsi hrdinou poté, co využil proces, při němž byl souzen pro velezradu, k obžalobě poměrů v Německu. Svůj diletantský pokus o převrat se přitom pokusil morálně ospravedlnit zájmem národa. Puč se ovšem nezdařil, Hitler seděl ve vězení a začal se obávat, že by mohl přijít o své nároky na vedoucí úlohu v čele extrémně pravicového hnutí. To se sice rozštěpilo na několik nezávislých skupin, nicméně ve volbách do Říšského sněmu v květnu roku 1924 získalo na společných kandidátkách s jinými nacionalistickými seskupeními obstojných 6,6 procenta hlasů. Hitler sice funkci v čele pravice formálně složil, zároveň však chtěl upevnit svou pozici tím, že napíše a zveřejní knihu, která se stane programem pravicového hnutí. K tomu přistoupil ještě jeden motiv, který se objevil jako podtitul na obálce prvního svazku jeho díla, jenž vyšel v červenci roku 1925. Pod názvem Mein Kampf stálo: Zúčtování.1 19