0034657 by Knižní klub

T I S Í C

J E D N A

N O C

Vypravování o kupci a džinnovi

noci první pravila ·ahrazád: »Vypravuje se, ó ‰Èastn˘ králi, Ïe byl jednou jeden kupec. A ten mûl mnoho jmûní a jednání v rÛzn˘ch mûstech. Jednoho pak dne nasedl a vyjel, aby vymáhal dluhy v nûjakém mûstû. Tu ho pfiepadlo vedro, i usedl pod strom, vloÏil ruku do svého sedlového vaku a vyÀal sk˘vu chleba a datli. Pak snûdl tu sk˘vu a tu datli. KdyÏ dojedl datli, odhodil pecku, a hle, octl se u nûho ’ifrít dlouhé postavy a v ruce mûl tasen˘ meã. Pak se pfiiblíÏil k tomu kupci a pravil mu: ,VstaÀ, abych tû zabil, jako jsi ty zabil mého syna!‘ I optal se ho kupec: ,Kterak jsem zabil tvého syna?‘ – ,KdyÏ jsi snûdl tu datli,‘ odvûtil, ,a odhodil její pecku, padla ta pecka mému synu na prsa, kdyÏ ‰el mimo, i zemfiel v tu chvíli.‘ Tu pravil ten kupec: ,My Bohu náleÏíme a my se k Nûmu vracíme! Není moci a není síly, leã u Boha, Vzne‰eného, Nesmírného! Zabil-li jsem ho, pak jsem ho nezabil, leã omylem. Chci, abys mi odpustil.‘ Ale ten dÏinn fiekl: ,Musím tû zabít.‘ Potom ho pfiitáhl, povalil na zem a zdvihl meã, aby ho Èal. I dal se ten kupec do pláãe a pravil: ,Odevzdávám svou vûc Bohu.‘ A pfiedná‰el fika:

,Dva druhy dnÛ jsou, v jednom smutek, v druhém hodokvas, dnes ‰tûstí, zítra trampoty, toÈ Ïití dvojí ráz. Rci tomu, kdo nás hanobí, Ïe stfiídají se ãasy: „ZdaÏ nûkomu se kromû muÏe ctného vzepfie ãas?“ CoÏ nevidí‰, kdyÏ vichrÛ boufie prudce rozduje se, Ïe vysoké jen stromy jsou jí dány napospas? A nevidí‰, Ïe ve hloubi se mofie perly tají, Ïe mr‰iny v‰ak na povrch se z hloubi zvednou zas? KdyÏ jednou s námi zahrají si ruce osudu a z jeho krut˘ch ãinÛ sledu ‰koda stihne nás, pak vûzme, hvûzd Ïe na nebi je mnoÏství bez poãtu, v‰ak zatmûní Ïe lunû jen a slunci bere jas. A kolik ãlovûk na zemi má rostlin ãerstv˘ch, such˘ch, jen v stromy bije kamenem, by z nich si plody stfiás’. Ty protivenství nebál ses, jeÏ pfiiná‰ívá sudba, a o dnech dobfie sm˘‰lel jsi, kdyÏ plny byly krás.‘ KdyÏ ten kupec dokonãil svou báseÀ, pravil mu dÏinn: ,ZkraÈ svou fieã! Pfii Bohu, musím tû zabít.‘ – ,Vûz, ó ’ifríte,‘ dûl kupec, ,Ïe mám dluh a mnoho jmûní, dûti, manÏelku a zástavy. Nech mû, abych ‰el domÛ, doruãil kaÏdému

Vypravování o kupci a dÏinnovi

oprávnûnému, naã má právo, a vrátil se k tobû na poãátku roku. A mûjÏ ode mne slib a úmluvu BoÏí, Ïe se k tobû vrátím, abys se mnou uãinil, co chce‰. A BÛh je ruãitelem za to, co pravím.‘ I uãinil s ním ten dÏinn úmluvu a propustil ho. On se vrátil do svého mûsta, vyfiídil v‰echny své závazky a doruãil oprávnûn˘m, naã mûli právo, povûdûl to své manÏelce a sv˘m dûtem, udûlal pofiízení a zÛstal u nich aÏ do konce roku. Potom vstal, vykonal om˘vání a vzal si v podpaÏí svÛj rubá‰, rozlouãil se se svou rodinou, sv˘mi sousedy a v‰emi sv˘mi pfiíbuzn˘mi a vy‰el nerad. Oni pak nad ním zdvihli náfiek a kfiik. Pak ‰el, aÏ dospûl k oné zahradû. A ten den byl poãátkem nového roku. Zatímco tam sedûl, pláãe nad tím, co se mu stalo, hle, pfiistoupil k nûmu nûjak˘ star˘ kmet, maje s sebou gazelu fietûzem spoutanou. Pozdravil onoho kupce, pfiál mu dlouhého Ïití a fiekl mu: ,Proãpak sis vybral samoten jsa toto místo k posedûní, coÏ obydlí to dÏinnÛ není?‘ I zpravil ho ten kupec o tom, co se mu zbûhlo s oním ’ifrítem. Tu se podivil ten stafiec s gazelou a pravil: ,Pfii Bohu, bratfie mÛj, tvoje vûrnost je nesmírná a tvoje vypravování podivuhodné. Kdyby byla ta vûc jehlami v oãní koutky psána, vûru, myslícím by v˘straha tím byla dána.‘ Potom usedl vedle nûho a pravil: ,Pfii Bohu, bratfie mÛj, nehnu se od tebe, dokud nespatfiím, co se ti stane s tím ’ifrítem.‘ Potom usedl u nûho a dali se do hovoru. A hle, onoho kupce pfiepadl bázeÀ a údûs, náramná zkrou‰enost a pfiíli‰ná sklíãenost, zatímco ten muÏ s gazelou byl vedle nûho. A hle, pfiistoupil k nim druh˘ stafiec, maje s sebou dva psy. I pozdravil je. A ti dva psi byli ãerní chrti. Pak se jich tázal, kdyÏ je byl pozdravil, vyptával se jich a pravil jim: ,Proã jste si vybrali toto místo k posedûní, coÏ obydlí to dÏinnÛ není?‘ I povûdûli mu ten pfiíbûh od prvního do posledního. Je‰tû dlouho nesedûli, kdyÏ k nim pfiistoupil tfietí stafiec, maje s sebou mezkyni svûtle hnûdé barvy. I pozdravil je a otázal se jich, proã sedí na tomto místû. Oni mu povûdûli ten pfiíbûh od prvního do posledního – ale co se opakuje, to uÏitku neslibuje. I usedl u nich. A hle, kotouã prachu a ohromná smr‰È se pfiihnala zprostfied té stepi. Pak se prach rozhalil, a hle, byl to ten dÏinn, v ruce mûl tasen˘ meã a jeho oãi metaly jiskry. Pak pfii‰el k nim, vytáhl kupce za ruku z jejich stfiedu a fiekl mu: ,Pojì, abych tû zabil, jako jsi zabil syna mého a poslední v˘dech z nitra mého!‘ Potom ten kupec zabûdoval a zaplakal a ti tfii starci zdvihli pláã,

T I S Í C

J E D N A

kvílení a bûdování. Pak vystoupil z nich první stafiec, ten s gazelou, políbil tomu ’ifrítovi ruku a pravil mu: ,Ó dÏinne a koruno králÛ dÏinnÛ! JestliÏe ti budu vypravovat svÛj pfiíbûh s touto gazelou a uvidí‰, Ïe je podivuhodn˘, dá‰ mi tfietinu krve tohoto kupce?‘ – ,Ano, ó starãe,‘ odpovûdûl mu, ,jestliÏe mi bude‰ vypravovat ten pfiíbûh a uvidím, Ïe je podivuhodn˘, dám ti tfietinu jeho krve.‘

Vypravování prvního starce

I pravil ten stafiec: ,Vûz, ó ’ifríte, Ïe tahle gazela je moje sestfienka, mé maso a má krev. OÏenil jsem se s ní, kdyÏ byla mladá vûkem, a zÛstal jsem s ní asi tfiicet let, ale nebyl jsem z ní obdafien dítûtem. Vzal jsem si tedy Ïeninu, i byl jsem z ní obdafien dítûtem muÏského pohlaví, jako by bylo luna, kdyÏ se objeví, s oãima a oboãím dokonale krásn˘mi. I rostlo, sílilo a dosáhlo vûku patnácti let. Tu se mi nahodila cesta do jednoho mûsta, i vydal jsem se na cestu s nádhern˘m zboÏím. A moje sestfienka, tahle gazela, se nauãila kouzelnictví a vû‰tectví od své maliãkosti, i zaklela toho hocha v tele, onu otrokyni, jeho matku, v krávu a odevzdala je past˘fii. Já pak jsem pfii‰el po dlouhé dobû z cesty, i tázal jsem se na svého hocha a jeho matku. Ona mi pravila: „Tvá Ïena zemfiela a tvÛj syn utekl, ale nevím, kam ‰el.“ Tak jsem zÛstal po dobu jednoho roku, jsa zarmoucen v srdci, s plaãícím okem, aÏ pfii‰el Nejvût‰í BoÏí svátek. Tu jsem poslal k tomu past˘fii a rozkázal mu, aby mi pfiivedl tuãnou krávu. I pfiivedl tuãnou krávu, a byla to moje otrokynû, kterou zaklela ta gazela. Pak jsem si vykasal podolky, vzal jsem do ruky nÛÏ a chtûl ji podfiíznout. Tu zafivala, zabûdovala a zaplakala. I podivil jsem se tomu a zmocnil se mne soucit, i odstoupil jsem od ní a fiekl past˘fii: „Pfiiveì mi jinou!“ Ale tahle moje sestfienka zvolala: „Podfiízni ji! Nemám nad ni krásnûj‰í ani tuãnûj‰í.“ Pfiistoupil jsem tedy k ní, abych ji podfiízl, tu zafivala. I ‰el jsem a rozkázal past˘fii, aby ji podfiízl a stáhl. On ji tedy podfiízl a stáhl, ale nenalezl v ní tuku ani masa kromû kÛÏe a kostí. I litoval jsem, Ïe jsem ji dal podfiíznout, kdyÏ mi uÏ lítost nebyla nic platna, dal jsem ji past˘fii a fiekl jsem mu: „Pfiiveì mi tuãné tele!“ I pfiivedl mi mého syna. KdyÏ mû ono tele uzfielo, pfietrhlo provaz a pfiibûhlo ke mnû, tfielo se o mne, bûdovalo a plakalo. I zmocnil se mne soucit s ním, i fiekl jsem pa-

N O C

Vypravování o kupci a dÏinnovi

st˘fii: „Pfiiveì mi nûjakou krávu a tohle nech!“ Tu vykfiikla na mû moje sestfienka, tahle gazela, a pravila: „Musí‰ podfiíznout tohle tele v tento den, vÏdyÈ je to den vzne‰en˘, poÏehnan˘, v nûm se podfiezává jen nûco pûkného a my nemáme mezi telaty tuãnûj‰ího ani krásnûj‰ího nad nû.“ I fiekl jsem jí: „Pohleì, jak se to mûlo s tou krávou, kterou jsem dal podfiíznout na tvÛj rozkaz! NuÏe, ode‰li jsme od ní zklamáni, nemûli jsme z ní vÛbec uÏitek a lituji nanejv˘‰, Ïe jsem ji dal podfiíznout. Ale tentokrát neuposlechnu tvé fieãi, abych podfiízl tohle tele.“ I pravila mi: „Pfii Bohu, Nesmírném, Milosrdném, Slitovném, musí‰ je podfiíznout v tento vzne‰en˘ den, a nepodfiízne‰-li je, pak nejsi m˘m manÏelem, ani já tvou manÏelkou.“ KdyÏ jsem od ní usly‰el tuto tvrdou fieã, aniÏ jsem vûdûl o jejím zámûru, pfiistoupil jsem k tomu teleti a vzal jsem do ruky nÛÏ.‘« A zastihlo ·ahrazádu ráno, i zmlkla v fieãi, k níÏ jí dovolení dáno. Tu jí pravila sestra: »Jak krásné je tvoje vypravování a rozko‰né, sladké a lahodné!« – »A kdepak je tohle,« dûla jí, »proti tomu, o ãem vám budu vyprávût pfií‰tí noci, budu-li Ïiva a ponechá-li mû tu král.« I fiekl si král v duchu: »Pfii Bohu, nezabiju ji, dokud neusly‰ím zbytek jejího vypravování.« Potom strávili tu noc aÏ do rána objímajíce se. Pak vy‰el král na své vladafiské místo a vezír se dostavil s rubá‰em v podpaÏí. Potom král soudil, dosazoval a sesazoval aÏ do konce dne, ale vezírovi nerozkázal nic takového. I podivil se vezír nanejv˘‰. A díván se roze‰el a král ·ahrijár ve‰el do svého zámku.

KdyÏ pak nastala N O C D R U H Á , pravila Dunjázád své sestfie ·ahrazádû: »Sestro má, dokonãi nám své vypravování, to jest vypravování o kupci a dÏinnovi!« Pravila: »S láskou a úctou, dovolí-li mi král.« I fiekl král: »Vypravuj!« Ona pak pravila: »Do‰la mne zvûst, ó králi blaÏen˘ a vladafii Bohem správnû veden˘, kdyÏ on chtûl podfiíznout to tele, Ïe jeho srdce bylo jato soucitem s ním a Ïe fiekl past˘fii: ,Nech tohle tele mezi dobytkem!‘ To v‰e vypravoval ten stafiec dÏinnovi a ten dÏinn se divil té podivuhodné fieãi. Pravil ten muÏ s gazelou: ,Pane králÛ dÏinÛ, to v‰e se zbûhlo, zatímco moje sestfienka, ta gazela, pfiihlíÏela, vidûla to a fiíkala: „Podfiízni to tele, vÏdyÈ je tuãné!“ Ale mnû nebylo lehké je podfiíznout, n˘brÏ jsem rozkázal past˘fii, aby je vzal. I vzal je a ode‰el s ním. Druhého dne pak jsem tam sedûl, a hle, ten past˘fi ke mnû pfiistoupil a pravil: „Pane mÛj, fieknu ti nûco, z ãeho se bude‰ veselit a mnû se dostane odmûny za radostnou zvûst.“ I fiekl jsem: „NuÏe!“ – „Ó kupãe,“ dûl on, „já mám dceru a ta se nauãila kouzelnictví za své mladosti od jedné staré Ïeny, která byla u nás. KdyÏ jsi mi vãera dal to tele, ve‰el jsem k ní. Tu pohlédla má dce-

T I S Í C

J E D N A

ra na nû, zakryla si tváfi a dala se do pláãe. Potom se zasmála a pravila: ,,,Otãe mÛj, klesla moje ãest u tebe, Ïe ke mnû pfiivádí‰ cizí muÏe?‘‘‘ I optal jsem se jí: ,,,A kdo jsou ti cizí muÏi a proã jsi plakala a smála ses?‘‘‘ – ,,,Tohle tele,‘‘‘ odvûtila mi, ,,,které má‰ s sebou, je syn na‰eho pána a je zaklet˘, zaklela ho manÏelka jeho otce, jeho a jeho matku. Tohle je pfiíãinou mého smíchu, a co se t˘ká pfiíãiny mého pláãe, to bylo pro jeho matku, kterak ji dal podfiíznout jeho otec.‘‘‘ I podivil jsem se tomu nanejv˘‰ a nemohl jsem se doãkat pfiíchodu rána, aÏ jsem pfii‰el k tobû, abych ti to povûdûl.“ KdyÏ jsem usly‰el, ó dÏinne, od toho past˘fie tuto fieã, vy‰el jsem s ním, jsa opojen bez vína velkou radostí a veselostí, která se mne zmocnila, aÏ jsem pfii‰el k jeho domu. Tu mne pfiivítala past˘fiova dcera a políbila mi ruku. Potom pfii‰lo ke mnû to tele a tfielo se o mne. I fiekl jsem dcefii past˘fiovû: „Je to pravda, co praví‰ o tom teleti?“ Pravila: „Ano, pane mÛj, je to tvÛj syn a poslední v˘dech nitra tvého.“ I fiekl jsem jí: „Ó dívko, vysvobodí‰-li ho, náleÏí ti ode mne, co je v ruce tvého otce z dobytka a penûz.“ Ale ona se usmála a pravila: „Pane mÛj, nemám touhy po jmûní, leã s dvûma podmínkami: první je, Ïe mû provdá‰ za nûho, a druhá, Ïe zakleji tu, která ho zaklela, a uvûzním ji. A ne-li, pak nejsem bezpeãna pfied její ‰albou.“ KdyÏ jsem usly‰el, ó dÏinne, fieã past˘fiovy dcery, fiekl jsem: „Má‰ mít nad to, ãeho jsi Ïádala, v‰ecko, co je v ruce tvého otce z dobytka a penûz. A co se t˘ká mé sestfienky, její krev je ti dovolena.“ KdyÏ usly‰ela mou fieã, vzala misku a naplnila ji vodou. Potom nad ní zafiíkávala, pokropila jí to tele a pravila mu: „Jsi-li tele a stvofiil-li tû jím BÛh – On je vzne‰en˘ –, zÛstaÀ v této podobû a nepromûÀuj se, ale jsi-li zaklet, vraÈ se do své první podoby s dovolením BoÏím – On je vzne‰en˘!“ A hle, tele se otfiáslo a stalo se ãlovûkem. I vrhl jsem se naÀ a fiekl jsem mu: „Zapfiísahám tû pfii Bohu, vypravuj mi, co provedla má sestfienka s tebou a s tvou matkou!“ I vypravoval mi, co se jim obûma zbûhlo. Pak jsem pravil: „Hochu mÛj, BÛh ti poslal nûkoho, kdo tû vysvobodil a zjednal ti právo.“ Potom, ó dÏinne, jsem provdal za nûho past˘fiovu dceru. A ona zaklela mou sestfienku v tuto gazelu a fiekla mi: „Tohle je pÛvabná podoba, není to podoba divoká, na niÏ je odporno pohledût.“ Past˘fiova dcera pak zÛstala u nás dni a noci a noci a dni, aÏ si ji vyvolil BÛh. A kdyÏ skonala, vydal se mÛj syn na cestu do zemû Indické, a to je zemû tohoto muÏe, s nímÏ se ti zbûhlo, co se zbûhlo. Tehdy jsem vzal tu gazelu,

N O C

Vypravování o kupci a dÏinnovi

svou sestfienku, a chodil jsem s ní od mûsta k mûstu, vyhlíÏeje zprávu o svém hochu, aÏ mû zahnaly osudy na toto místo a uzfiel jsem tohoto kupce sedícího tu plaãky. A tohle je mÛj pfiíbûh.‘

I fiekl dÏinn: ,Tohle je podivuhodn˘ pfiíbûh. A dávám ti tfietinu jeho krve.‘ Vtom pfiistoupil ten druh˘ stafiec, ten s tûmi dvûma psy, chrty, a pravil dÏinovi: ,Budu-li ti vypravovat, co se mi zbûhlo s m˘mi dvûma bratry, tûmito psy, a uvidí‰-li, Ïe to vypravování je kromobyãejnûj‰í a podivuhodnûj‰í, dá‰ mi tfietinu jeho viny?‘ ¤ekl mu: ,Bude-li tvé vypravování podivuhodnûj‰í a kromobyãejnûj‰í, má‰ to mít.‘

Vypravování druhého starce

I pravil mu ten stafiec: ,Vûz, pane králÛ dÏinnÛ, Ïe tihle dva psi jsou moji bratfii a já jsem tfietí z nich. Zemfiel mi otec a zÛstavil nám tfii tisíce dínárÛ. Já jsem otevfiel krám, abych v nûm prodával a kupoval, a taktéÏ ti dva bratfii, kaÏd˘ z nich otevfiel krám. Je‰tû jsem tam mnoho neposedûl, kdyÏ mÛj star‰í bratr, jeden z tûchto psÛ, prodal zásobu svého krámu za tisíc dínárÛ, nakoupil tovarÛ a zboÏí a vydal se na cestu. Byl pak pryã od nás pln˘ rok. A kdyÏ jsem byl jednoho dne ve svém krámû, tu stanul u mne prosebník. I fiekl jsem: „Nadûl BÛh!“ On mi pravil plaãky: „Nezná‰ mû uÏ?“ Tu jsem si ho prohlédl, a hle, byl to mÛj bratr. I vstal jsem, uvítal ho a uvedl do krámu. Pak jsem se ho tázal, jak se mu vede. Odpovûdûl mi: „NetaÏ se, vÏdyÈ majetek za své vzal a stav mÛj se bídn˘m stal.“ I zavedl jsem ho ihned do lázní, oblékl jsem ho v jeden úbor ze sv˘ch ‰atÛ a pfiivedl ho k sobû. Potom jsem prozkoumal své úãty a obrat svého krámu, i shledal jsem, Ïe jsem vyzískal tisíc dínárÛ, takÏe má jistina ãinila dva tisíce dínárÛ. I rozdûlil jsem to mezi svého bratra a mezi sebe a fiekl jsem mu: „Mysli si, Ïe jsi necestoval a nebyl v cizinû!“ On pak to vzal potû‰en a otevfiel si krám. A zÛstal jsem tak dni a noci. Poté zase mÛj druh˘ bratr, a to je ten druh˘ pes, prodal, co mûl, a ve‰keren svÛj majetek a chtûl se vydat na cestu. My pak jsme ho zrazovali, ale on si nedal bránit. I nakoupil zboÏí, vydal se na cestu s cestujícími a byl pryã od nás pln˘ rok. Potom ke mnû pfii‰el tak, jako pfii‰el jeho star‰í bratr. I fiekl jsem mu: „Bratfie mÛj, neradil jsem ti upfiímnû, abys necestoval?“ On se dal do pláãe

T I S Í C

J E D N A

N O C

a pravil: „Bratfie mÛj, tohle bylo souzeno. A hle, jsem chud, nevládna jedin˘m dirhamem, a nah˘, nemaje na sobû ko‰ile.“ I vzal jsem ho, ó dÏinne, a zavedl ho do lázní, oblékl jsem ho v nov˘ úbor ze sv˘ch ‰atÛ a pfiivedl do svého krámu. Pak jsme se najedli a napili. A poté jsem mu fiekl: „Bratfie mÛj, dûlám poãet svého krámu jednou na poãátku kaÏdého roku, a co uvidím, Ïe pfieb˘vá, budiÏ rozdûleno mezi mne a tebe!“ Pak jsem vstal, ó ’ifríte, a udûlal jsem poãet svého krámu, i vidûl jsem, Ïe jsou toho dva tisíce dínárÛ. I chválil jsem Stvofiitele – sláva Jemu, On je vzne‰en˘ –, dal jsem svému bratru tisíc a mnû zbyl tisíc. MÛj bratr pak ‰el a otevfiel si krám. A proÏili jsme tak mnoho dní. Potom po nûjaké dobû pfiistoupili ke mnû moji bratfii a chtûli, abych se s nimi vydal na cestu. Ale já jsem to neuãinil a fiekl jsem jim: „Co jste vyzískali na své cestû, Ïe bych také já mûl vyzískat?“ Neposlechl jsem je a zÛstali jsme ve sv˘ch krámech, prodávajíce a kupujíce, zatímco oni mi kaÏdého roku nadhazovali cestu, ale já jsem s tím nesouhlasil, aÏ nám uplynulo ‰est let. Pak jsem se jim uvolil k cestû a fiekl jsem jim: „Bratfii moji, nuÏe, já se s vámi vydám na cestu, av‰ak pfiineste svoje, abychom spatfiili, jaké máte jmûní!“ Ale nenalezl jsem u nich nic, neboÈ promrhali v‰e, ponûvadÏ se oddávali jídlu a pití a zábavám. I nepromluvil jsem na nû a nefiekl jsem jim nic, n˘brÏ jsem ‰el, udûlal jsem poãet svého krámu a zbavil jsem se majetku, kter˘ jsem mûl, a v‰eho zboÏí, které jsem mûl. Shledal jsem pak, Ïe mám ‰est tisíc dínárÛ. I zaradoval jsem se, hned jsem je rozdûlil na dvû polovice a fiekl jsem jim: „Tyhle tfii tisíce dínárÛ náleÏí mnû a vám, abychom jimi obchodovali. A ty druhé tfii tisíce dínárÛ zakopeme, moÏná Ïe se mi stane, co se stalo vám, aÏ pak pfiijdu, budu tu mít tfii tisíce dínárÛ, abychom si z nich otevfieli krámy.“ A v‰ichni s tím souhlasili, i dal jsem kaÏdému tisíc dínárÛ a mnû zbylo jako jim tisíc dínárÛ. Pak jsme nakoupili potfiebného zboÏí a pfiichystali se na cestu, najali jsme loì, dali jsme na ni dopravit své vûci a plavili jsme se první a druh˘ den aÏ po dobu plného mûsíce. Potom jsme vpluli do jednoho mûsta, majíce s sebou své zboÏí, i utrÏili jsme na jednom dínáru deset dínárÛ. Potom jsme chtûli odplout. Tu jsme nalezli na mofiském bfiehu dívku, jeÏ mûla na sobû roztrhané hadry. Ona mi políbila ruku a optala se: „Pane mÛj, jsi schopen dobrodiní a laskavosti? Odmûním se ti za nû.“ – „Ano,“ odvûtil jsem, „já miluji dobrodiní a laskavost, i kdyby ses mi neodmûnila.“ I fiekla: „Pane mÛj,

Vypravování o kupci a dÏinnovi

oÏeÀ se se mnou a vezmi mû do své zemû, vÏdyÈ já se ti odevzdávám. ProkaÏ mi tedy laskavost! A co mne se t˘ká, jsem z tûch, komu se prokazuje laskavost a dobrodiní, a odmûním se ti za nû. Nedej se zmást m˘m vzezfiením!“ KdyÏ jsem usly‰el její fieã, bylo moje srdce jato soucitem s ní pro vûc, kterou chtûl BÛh – On mocn˘ je a mohutn˘. I vzal jsem ji a odûl ji, prostfiel jsem jí na lodi krásné lÛÏko, pfiistoupil jsem k ní a uctil jsem ji. Potom jsme odpluli a moje srdce si ji vroucnû zamilovalo, neodluãoval jsem se od ní v noci ani ve dne a zamûstnával jsem se jí na úkor sv˘ch bratfií. Ti na mne Ïárlili, závidûli mi mé peníze a mnoÏství mého zboÏí a jejich oãi se dychtivû upíraly na ve‰keré to jmûní, fikouce: „Zabijeme svého bratra a v‰eho toho jmûní se dostane nám.“ A satan jim vyzdobil jejich poãínání. Pak ve‰li ke mnû, kdyÏ jsem spal vedle své manÏelky, odnesli mne i mou manÏelku a hodili nás do mofie. KdyÏ moje manÏelka procitla, otfiásla se a stala se ’ifrítou. Vzala mû na záda, vynesla mû na nûjak˘ ostrov a zmizela ode mne nakrátko. Ale k ránu se vrátila a pravila: „Tu jsem, tvoje otrokynû. Já jsem ta, která jsem tû odnesla a zachránila tû od smrti s dovolením BoÏím – On je vzne‰en˘. Vûz, Ïe jsem dÏinna, uzfiela jsem tû, i zamilovalo si tû mé srdce pro Boha. Já vûfiím v Boha a Jeho Posla – nechÈ Ïehná mu BÛh a dá mu pokoj. I pfii‰la jsem k tobû ve stavu, v nûmÏ jsi mû uzfiel, ty ses pak se mnou oÏenil, a nuÏe, já jsem tû zachránila pfied utonutím, ale rozhnûvala jsem se na tvé bratry a musím je zabít.“ KdyÏ jsem usly‰el její vypravování, podivil jsem se a podûkoval jsem jí za její ãin, ale fiekl jsem jí: „Co se t˘ká zahubení m˘ch bratfií, to neãiÀ!“ Potom jsem jí vypravoval, co se mi s nimi zbûhlo od prvního ãasu aÏ do posledního. KdyÏ to seznala, pravila: „Já k nim odletím v této noci, potopím jejich loì a zahubím je.“ – „Zapfiísahám tû pfii Bohu,“ dûl jsem jí, „neãiÀ tak, vÏdyÈ pfiísloví praví: ,,,Dobrodinãe toho, kdo jedná ‰patnû, staãí ‰patnû jednajícímu jeho ãin.‘‘‘ A oni jsou moji bratfii kaÏd˘m zpÛsobem.“ Odpovûdûla: „Pfii Bohu, musím je zabít.“ I prosil jsem ji o slitování. Potom si mû naloÏila na záda, vzlétla a sloÏila mû na stfiechu mého domu. Pak jsem otevfiel dvefie, vyÀal, co jsem ukryl pod zemí, otevfiel jsem svÛj krám, kdyÏ jsem byl pozdravil lidi, a nakoupil jsem zboÏí. KdyÏ pak nastal veãer, vrátil jsem se domÛ, i nalezl jsem tyto dva psy pfiivázané ve svém domû. KdyÏ mû uzfieli, zdvihli se ke mnû, plakali a vû‰eli se na mû. Já jsem nic netu‰il, ale moje manÏelka pravila: „Tohle jsou tvoji bratfii.“ Optal jsem se: „A kdo s nimi tohle uãinil?“ – „Já jsem poslala ke své sestfie,“ odvûtila,

T I S Í C

J E D N A

N O C

„i uãinila to s nimi, a budou vysvobozeni aÏ po deseti letech.“ I pfii‰el jsem sem, ubíraje se k ní, aby je vysvobodila, kdyÏ zÛstali deset let v tomto stavu. Tu jsem uzfiel tohoto muÏe, on mi pak povûdûl, co se mu zbûhlo, i nechtûl jsem se odsud hnout, dokud bych nespatfiil, co se zbûhne mezi tebou a jím. A tohle je mÛj pfiíbûh.‘

I fiekl dÏinn: ,Je to podivuhodné vypravování. A dávám ti tfietinu jeho krve a jeho viny.‘ Pravil ten tfietí stafiec, ten s mezkyní: ,Já ti budu vypravovat pfiíbûh je‰tû podivuhodnûj‰í, neÏ jsou ty dva, a dá‰ mi zbytek jeho krve a jeho viny, ó dÏinne!‘ ¤ekl: ,Ano.‘

Vypravování třetího starce

I pravil ten stafiec: ,Ó pfiemocn˘ panovníku a dÏinnÛ náãelníku, tahle mezkynû byla moje manÏelka. I vydal jsem se na cestu a byl jsem od ní vzdálen pln˘ rok. Potom jsem dokonãil svou cestu, pfii‰el jsem k ní v noci, a tu jsem uzfiel ãerného otroka leÏícího s ní v lÛÏku. Oni hovofiili, milkovali se, smáli a líbali se a la‰kovali spolu. KdyÏ mû uzfiela, pospí‰ila si a postavila se ke mnû se dÏbánem, v nûmÏ byla voda. Pak promluvila nad ním, pokropila mû a pravila: „Vyjdi z této podoby do podoby psí!“ I stal jsem se ihned psem, pak mû zapudila z domu. I vy‰el jsem dvefimi a bûÏel bez ustání, aÏ jsem dospûl ke krámu jednoho fiezníka. Tu jsem pfiistoupil a jal se Ïrát kosti. KdyÏ mû majitel krámu uzfiel, vzal mû a ve‰el se mnou do svého domu. Jakmile v‰ak mû uvidûla fiezníkova dcera, zakryla si pfiede mnou tváfi a pravila: „Pfiivádí‰ k nám muÏe a vstupuje‰ s ním k nám.“ I fiekl její otec: „Kde je ten muÏ?“ Pravila: „Tenhle pes je muÏ, jejÏ zaklela jeho Ïena. Ale já ho mohu vysvobodit.“ KdyÏ její otec usly‰el tu fieã, pravil: „Zapfiísahám tû pfii Bohu, dcero má, vysvoboì ho!“ I vzala dÏbán, v nûmÏ byla voda, a promluvila nad ním, pokropila mû z nûho trochu a pravila: „Vyjdi z této podoby do své první podoby!“ I vrátil jsem se do své první podoby. Pak jsem jí políbil ruku a fiekl jsem jí: „Chci, abys zaklela mou manÏelku, jako ona zaklela mne.“ I dala mi trochu té vody a pravila: „AÏ ji uvidí‰ spící, pokrop ji touto vodou a promluv na ni fieãí, jakou bude‰ chtít, ona pak se stane tím, ãím si bude‰ pfiát.“ Vzal jsem tedy tu vodu a ve‰el jsem ke své manÏelce, i nalezl jsem ji spící. Pokropil jsem ji tou vodou a fiekl jsem: „Vyjdi z této podoby do podoby mezkynû!“

Vypravování o kupci a dÏinnovi

I stala se ihned mezkyní a je to tahle, na kterou hledí‰ sv˘ma oãima, ó pfiemocn˘ panovníku a králÛ dÏinnÛ náãelníku!‘ A fiekl jí: ,Je to pravda?‘ Ona k˘vla hlavou a odpovûdûla posunkem, jenÏ znaãil: ,Ano, pfii Bohu, tohle je mÛj pfiíbûh a co se mi zbûhlo.‘

KdyÏ pak dokonãil své vypravování, zachvûl se dÏinn rozko‰í a dal mu tfietinu jeho krve.« A zastihlo ·ahrazádu ráno, i zmlkla v fieãi, k níÏ jí dovolení dáno. I fiekla jí její sestra: »Sestro má, jak pûkné je tvoje vypravování a pfiíjemné, sladké a lahodné!« – »A kdepak je tohle,« dûla, »proti tomu, o ãem vám budu vyprávût pfií‰tí noci, budu-li Ïiva a ponechá-li mû tu král.« I fiekl král: »Pfii Bohu, nezabiju ji, dokud neusly‰ím zbytek jejího vypravování, neboÈ je podivuhodné.« Potom strávili onu noc objímajíce se aÏ do rána. Pak vy‰el král na své vladafiské místo a dostavilo se vojsko a vezír a se‰el se poãetn˘ díván. Král pak soudil, dosazoval a sesazoval, zakazoval a rozkazoval aÏ do konce dne. Pak se díván roze‰el a král ·ahrijár vstoupil do svého zámku. Jakmile pak nade‰la noc, vykonal svou vûc s dcerou vezírovou.

KdyÏ pak nastala N O C T ¤ E T Í , pravila jí její sestra Dunjázád: »Sestro má, dokonãi nám své vypravování!« I pravila: »S láskou a úctou! Do‰la mne zvûst, ó ‰Èastn˘ králi, Ïe ten tfietí stafiec povûdûl tomu dÏinnovi pfiíbûh je‰tû podivuhodnûj‰í, neÏ byly oba ty pfiíbûhy. I podivil se ten dÏinn mûrou nejvy‰‰í, zachvûl se rozko‰í a fiekl: ,Dávám ti zbytek jeho viny a propou‰tím vám ho.‘ Vtom pfiistoupil ten kupec k tûm starcÛm a podûkoval jim, oni pak mu blahopfiáli k záchranû a kaÏd˘ z nich se vrátil do svého mûsta. Ale tohle není o nic podivuhodnûj‰í neÏ vypravování o rybáfii.« Pravil: »A jak to bylo?«

T I S Í C

J E D N A

N O C

Vypravování o rybáři a ’Ifrítovi

ravila: »Do‰la mne zvûst, ó ‰Èastn˘ králi, Ïe byl jednou jeden muÏ, rybáfi. Ten byl pokroãil˘ vûkem a mûl manÏelku a tfii dûti. Ale Ïil v nuzn˘ch pomûrech. A bylo jeho zvykem, Ïe házel svou síÈ kaÏdého dne ãtyfiikrát, nic víc. Tak vy‰el jednoho dne v dobû polední a pfii‰el na bfieh mofisk˘, sloÏil svÛj ko‰ a vykasal si ko‰ili, ve‰el do mofie, vrhl svou síÈ a vyãkával, aÏ se ponofiila do vody. Potom sebral její provazce, i shledal, Ïe se stala tûÏkou. Táhl ji tedy, ale nezmohl to. I pfietáhl jednu stranu na pevninu, zatloukl kolík a pfiivázal ji. Pak se svlékl, potopil se do vody okolo sítû a nepfiestal se s ní lopotit, aÏ ji vynesl. Tu se zaradoval a vylezl, oblékl si ‰aty a pfii‰el k síti, i nalezl v ní zdechlého osla, a ten mu potrhal síÈ. KdyÏ to uvidûl, zarmoutil se a pravil: ,Není moci a není síly, leã u Boha, Vzne‰eného, Nesmírného!‘ Potom fiekl ten rybáfi: ,Tohle je podivná obÏiva!‘ A pfiedná‰el fika:

,Kdo v mofie hrouÏí‰ se, jeÏ za tmy zhoubnû duje, nech dfiiny, námaha ti zisku neslibuje! CoÏ nezfií‰ rybáfie, jak na úlovek ãeká, kdyÏ hvûzd roj v temné noci nebe naplÀuje? On v mofie hloub se nofií, v tváfi ho bije vlna, v‰ak od hofiej‰ku sítû oka nevzdaluje. A v noci teprv usne, raduje se z ryby, jíÏ ústa roÏeÀ poltí uÏ, jenÏ usmrcuje. Ji koupil od nûho, kdo noc svou v klidu tráví a zimy nezkusí, jej ‰tûstí zahrnuje. Buì sláva Pánu, jenÏ zde dá a tam zas vezme, tak tenhle ryby jí a tamten loví mu je.‘ Potom pravil: ,Jen do toho! Musím b˘t nûãím obdafien, dá-li BÛh – On je vzne‰en˘.‘ A pfiedná‰el fika:

,Trpûlivost Pfiedobrého brnûním si vzíti slu‰í se, kdyÏ nûjaké tû potká utrpení. SluhÛm Jeho nestûÏuj si, tím jen stûÏuje‰ si na Toho, kdo slitovn˘ je, tûm, v nichÏ soucit není.‘ Potom jej vymotal ze sítû a Ïdímal ji. KdyÏ ji vyÏdímal, rozprostfiel ji, ve‰el do mofie a pravil: ,Ve jménu BoÏím!‘ A vrhl ji a vyãkával, aÏ se usadila. I stala se tûÏ-

Vypravování o rybáﬁi a ’Ifrítovi

kou a zapadla víc neÏ poprvé. On se tedy domníval, Ïe jsou to ryby, i pfiivázal síÈ a svlékl se, sestoupil a potopil se, aÏ ji vyprostil, a lopotil se, aÏ ji vynesl na pevninu. I nalezl v ní velik˘ dÏbán a ten byl pln písku a hlíny. KdyÏ to uzfiel, povzdychl a pfiedná‰el fika:

,Ó sudby ohni, ztlum svÛj plam, mne u‰etfi, nezhasne‰-li sám! Svou obÏivu jsem hledat ‰el, i shledal jsem, Ïe je tatam. Blb mnoh˘ k Plejádám se vznese, v‰ak mudrc b˘vá málo znám.‘ Potom zahodil ten dÏbán, vyÏdímal síÈ, oãistil ji a prosil Boha – On je vzne‰en˘ – o odpu‰tûní, vrátil se potfietí k mofii, hodil síÈ a vyãkával, aÏ se ponofiila. Pak ji vytáhl, i nalezl v ní stfiepy a láhve a kosti. Tu se rozzlobil velmi, rozplakal se a pfiedná‰el fika:

,Tobû nelze odmítnout ni získat úspûchu si, nevûfi, mrav a vzdûlání Ïe k nûmu vésti musí. Osudem jsou rozdíleny majetek a ‰tûstí, v jedné zemi sklizeÀ hojná, jinde v˘nos kus˘. Nehodného povy‰ují ãasto zmûny ãasu, ‰lechetného poniÏují, aÏ mu Ïivot zhnusí. Pfiijì, ó smrti, jeÈ ten Ïivot povrÏení hoden, sokoli kdyÏ poníÏeni, pov˘‰eny husy. Není divu, znamenit˘ muÏ Ïe b˘vá chud˘, bezv˘znamn˘ ve svém jmûní div se neudusí. Nûkter˘ pták létá zemí od v˘chodu v západ, druh˘ má v‰e dobré, aã se o krok nepokusí.‘ Potom pozdvihl hlavu k nebi a pravil: ,BoÏe, Ty ví‰, Ïe neházím svou síÈ, leã ãtyfiikrát kaÏdého dne, a uÏ jsem ji hodil tfiikrát, ale niãeho se mi nedostalo. U‰tûdfii mi tedy obÏivu, BoÏe, tentokrát!‘ Potom pronesl jméno BoÏí a hodil síÈ do mofie, vyãkal, aÏ se ponofiila, a táhl ji. Ale nebyl s to ji vytáhnout, a hle, ona se zapletla do dna. I fiekl: ,Není moci a není síly, leã u Boha!‘ Potom pfiedná‰el:

,Hanba svûtu, tak˘-li má svût ten b˘t, mám já na nûm jenom bídu s Ïalem mít? Ráno je-li Ïivot muÏe ‰Èastn˘, veãer ze své ãí‰e dá mu zhoubu pít.

T I S Í C

J E D N A

N O C

Pfii tom: „Kdo je nej‰Èastnûj‰í v svûtû?“ fiekne-li se, mne zaÀ chtûjí vyhlásit.‘ Pak se svlékl, potopil se nad ni a namáhal se s ní, aÏ ji vynesl na pevninu. A rozevfiel síÈ, i nalezl v ní naplnûnou lahvici z mosazi, mající hrdlo zapeãetûné olovem, na nûmÏ byl vyti‰tûn peãetní prsten pána na‰eho Sulaimána, syna Dá’udova – pokoj jim. KdyÏ ji ten rybáfi uzfiel, zaradoval se a pravil: ,Tuhle prodám na mûdûném trhu, vÏdyÈ má cenu deseti zlat˘ch dínárÛ.‘ Potom jí pohnul, i shledal, Ïe je tûÏká, a shledal, Ïe je zazátkovaná. I fiekl si v duchu: Podívejme se, co je v této lahvici! Otevru ji a prohlédnu si, co je v ní, a poté ji prodám. Potom vyÀal nÛÏ a lopotil se s tím olovem, aÏ je odlomil z lahvice. A poloÏil ji stranou na zem a tfiásl jí, aby se vysypalo, co je v ní. Ale nevypadlo z ní nic. I podivil se nanejv˘‰. Potom vy‰el z té lahvice koufi, jenÏ vystoupil aÏ k oblakÛm nebe a plíÏil se po povrchu zemû. A poté se ten koufi zcelil a shromáÏdil se, zhoustl a otfiásl se, pak se stal ’ifrítem, jehoÏ hlava se st˘kala s oblohou, kdeÏto zemi mûl u nohou, a hlavu mûl v podobû bánû a jako vûjaãky dlanû, s hnáty jako stoÏáry vysok˘mi, s ústy jak sluj ‰irok˘mi a zuby jak balvany velik˘mi. A nozdry mûl jak hrdlo u konvice a oãi planoucí jako dvû voskovice, ãelo mûl zachmufiené a oko zamraãené. KdyÏ ten rybáfi uzfiel toho ’ifríta, zatfiásly se mu hrudní svaly a zuby mu drkotaly, slina se mu vysu‰ila a cesta se pfied ním zatemnila. Jakmile ho ’ifrít uzfiel, fiekl: ,Není boha kromû Boha, Sulaimán je prorok BoÏí.‘ Potom ten ’ifrít pravil: ,Proroku BoÏí, nezabíjej mû, vÏdyÈ já se ti uÏ nezprotivím slovem, ani se proti tobû nevzboufiím skutkem!‘ I fiekl mu rybáfi: ,Ó máride, praví‰: „Sulaimán je prorok BoÏí,“ a Sulaimán zemfiel pfied dobou tisíce a osmi set let a my jsme na konci ãasu. Jak˘ je tvÛj pfiíbûh a jaká je tvoje pfiíhoda a proã jsi vlezl do této lahvice?‘ KdyÏ ten márid usly‰el rybáfiovu fieã, fiekl: ,Není boha kromû Boha, tû‰ se na radostnou zvûst, rybáfii!‘ I optal se rybáfi: ,Co radostného mi zvûstuje‰?‘ Odpovûdûl: ,Îe bude‰ zabit v této chvíli nejhor‰ím zpÛsobem.‘ Pravil rybáfi: ,ZaslouÏí‰ si za tuto radostnou zvûst, ty náãelníku ’ifrítÛ, abys pozbyl zá‰tity BoÏí, ty zavrÏen˘! Proã mû chce‰ zabít a zaã zasluhuji smrt? VÏdyÈ jsem tû vysvobodil z té lahvice, zachránil jsem tû ze dna mofiského a vynesl jsem tû na pevninu.‘ Pravil ’ifrít: ,VyÏádej si ode mne, jakou smrtí chce‰ zemfiít a jak˘m zpÛsobem chce‰ b˘t zabit!‘ Otázal se rybáfi: ,Co je má vina a zaã mám b˘t tak odmûnûn od tebe?‘ Pravil ’ifrít: ,Sly‰ mÛj pfiíbûh, rybáfii!‘ – ,Mluv,‘ dûl rybáfi, ,ale buì struãn˘ v fieãi, vÏdyÈ mi uÏ du‰e dospûla do nosu.‘ I fiekl: ,Vûz, rybáfii, Ïe náleÏím k odbojn˘m dÏinnÛm a vzboufiil jsem se proti Sulaimánu, synu Dá’udovu – pokoj jim –, já a dÏinn Sachr. I poslal ke mnû svého vezíra Ásafa, syna Barachijova. Ten mû pfiivedl násilím, hnal mû pokofieného proti mé vÛli a postavil mû pfied nûho. KdyÏ mû Sulaimán uzfiel, zaklínal mû a nabídl mi víru a pfiijetí jeho poslu‰enství. Ale já jsem odmítl. I dal si pfiinést tuto lahvici a uvûznil mû v ní, zapeãetil mû olovem, vtiskl do nûho Nejmo-