1
Michael Corleone stál na dlouhém dfievûném molu palermského pfiístavu a díval se, jak velk˘ zaoceánsk˘ parník odplouvá do Ameriky. PÛvodnû jím mûl odjet on, ale otec mu dal jiné instrukce. Michael zamával posádce rybáfiského ãlunu, kter˘ ho pfiivezl do pfiístavu, louãil se se sv˘mi ochránci, ktefií ho v posledních letech doprovázeli. Rybáfisk˘ ãlun plul v bílé brázdû za parníkem jako poslu‰né káãátko za kachnou. MuÏi mu zamávali také; uÏ je nikdy neuvidí. Na molu bylo ru‰no, pfiístavní dûlníci v k‰iltovkách a pracovních ‰atech s mnoÏstvím kapes pfiekládali zboÏí z lodí na nákladní auta, která pfiejíÏdûla k dlouhému pfiístavnímu doku. ·lachovití chlapi s tváfiemi zastínûn˘mi ãapkami vypadali spí‰e jako Arabové neÏ Italové. Jistû jsou mezi nimi dal‰í osobní stráÏci, ktefií se postarají o jeho bezpeãí do chvíle, kdy se setká s donem Crocem, pfiezdívan˘m mezi pfiáteli Pfiátel Capo di Capi – pohlavár pohlavárÛ – coÏ je na Sicílii známé pojmenování urãit˘ch lidí. Novináfii a ostatní svût jim fiíkají mafie, ale bûÏnému ãlovûku na Sicílii slovo mafie neproklouzne pfies rty. Stejnû tak by nikdo nefiekl, Ïe don Croce Malo je Capo di Capi, vzpomnûli by na nûj jedinû jako na Dobrou du‰i. Za dva roky exilu na Sicílii sly‰el Michael o donu Crocem kdeco a nûkteré pfiíbûhy byly tak fantastické, Ïe pfiestával vûfiit, Ïe ten ãlovûk vÛbec Ïije. Otcovy pokyny v‰ak byly jasné: je‰tû téhoÏ dne bude obûdvat s donem Crocem. Oni dva mají totiÏ zorganizovat útûk nejvût‰ího sicilského bandity Salvatora Giuliana. Bez nûho nemá Michael Corleone opustit Sicílii. Na konci mola parkovalo v úzké uliãce ve vzdálenosti ani ne padesáti metrÛ velké tmavé auto. Pfied ním stáli tfii muÏi, 7
tmavé obdélníky vyfiezané do záfie, která se lila ze slunce jako vodopád zlata. Michael zamífiil k autu. Cestou se zastavil, zapálil si cigaretu a pohledem pfielétl mûsto. Palermo spoãívalo na miskovitém dnû vyhaslé sopky a kopce ho ze tfií stran tlaãily do oslnivé modfii Stfiedozemního mofie. Mûsto se tfipytilo ve zlat˘ch paprscích sicilského poledního slunce. V ãerven˘ch Ïilách pÛdy jako by protékala krev, která se do sicilské zemû vsakovala celá staletí. Slunce zalévalo impozantní mramorové sloupy pradávn˘ch chrámÛ, pavuãinové muslimské vûÏiãky, sloÏité vzory na mohutn˘ch prÛãelích ‰panûlsk˘ch kostelÛ; na vzdáleném úboãí se ponufie tyãilo opevnûní starého normanského sídla. V‰echno svûdkové po vojskách nejrÛznûj‰ích národÛ, které vládly na Sicílii krutou rukou jiÏ v dobách pfied narozením Krista. KuÏelovité kopce za hradními zdmi drÏely trochu koketní mûsto ve svíravém objetí, ‰armantnû si pfied ním klekaly na kolena a pfiitom mu stahovaly provaz kolem krku. Vysoko na ãistû modré obloze se míhal nespoãet mal˘ch ãerven˘ch jestfiábÛ. Michael znovu vykroãil ke tfiem muÏÛm ãekajícím na konci mola. V ãern˘ch obdélnících se zaãaly r˘sovat tváfie a obrysy tûl. Po kaÏdém kroku je vidûl zfietelnûji, rozestupovali se, bylo zfiejmé, Ïe ho chtûjí pfiivítat mezi sebou. V‰ichni tfii znali MichaelÛv pfiíbûh. Byl nejmlad‰ím synem velkého dona Corleona ze Spojen˘ch státÛ, kmotra, jehoÏ moc sahala aÏ na Sicílii. Pfii krvavém vyfiizování úãtÛ s nepfiítelem corleonovského panstva zabil vysokého newyorského policejního dÛstojníka. KvÛli vraÏdû se ukr˘val na Sicílii, a kdyÏ se teì koneãnû „daly vûci do pofiádku“, vrátí se domÛ a znovu zaujme místo korunního prince rodiny CorleonÛ. Sledovali Michaelovy rychlé lehké pohyby, pozornou ostraÏitost a tváfi, svûdãící o proÏitém nebezpeãí a útrapách. Bylo jasné, Ïe patfií mezi úctyhodné. Michael sestoupil z mola. První ho pozdravil tlust˘ knûz v sutanû a s ohmatan˘m ploch˘m kloboukem na hlavû. Bíl˘ kolárek mûl u‰pinûn˘ od ãerveného sicilského prachu a masitá tváfi nad ním pÛsobila svûtsky. 8
Byl to páter Benjamino Malo, bratr velkého dona Croceho. Tváfiil se skromnû a zboÏnû, svého slavného pfiíbuzného v‰ak obdivoval a vÛbec se mu neprotivilo chovat si toho hada na prsou. Zlé jazyky dokonce fiíkaly, Ïe donu Crocemu prozrazuje zpovûdní tajemství. S nervózním úsmûvem potfiásal Michaelovi rukou a zdálo se, Ïe se mu ulevilo, kdyÏ se na nûj povûstn˘ vrah neãekanû jednou stranou tváfie pfiátelsky u‰klíbl. Druh˘ muÏ byl nadmíru zdvofiil˘, vanul z nûj v‰ak chlad. Byl to inspektor Frederico Velardi, náãelník sicilské policie. Jedinû on nevítal Michaela úsmûvem. Nepatfiil k nejbohat‰ím vrstvám, ale na zamûstnance s úfiednick˘m platem byl luxusnû obleãen˘ a v chladn˘ch modr˘ch oãích se mu leskly blesky zdûdûné po dávn˘ch normansk˘ch dobyvatelích. Inspektor Velardi nemohl s Ameriãanem, kter˘ zabil policejního dÛstojníka, sympatizovat. Co kdyby se o to pokusil i na Sicílii? Podal Michaelovi ruku tak, jako kdyby tasil meã. Tfietí muÏ byl vy‰‰í a zavalitûj‰í; oproti dvûma pfiedchozím pÛsobil mohutnû. Stiskl Michaelovu ruku a srdeãnû ho pfiitáhl do své náruãe. „Bratranãe Michaeli,“ fiekl, „vítej v Palermu. Jsem Stefan Andolini. S tv˘m otcem jsme v Corleone vyrÛstali spolu. Vidûl jsem tû v Americe, kdyÏ jsi byl je‰tû chlapeãek. Nevzpomínበsi, viì?“ Bylo to zvlá‰tní, ale Michael si vzpomínal. Stefan Andolini byl totiÏ díky sv˘m zrzav˘m vlasÛm nejneobvyklej‰í ze v‰ech SicilanÛ. Bylo to ov‰em i jeho bfiemeno, neboÈ Sicilané vûfií, Ïe Jidበbyl také zrzav˘. Ov‰em nedalo se zapomenout ani na jeho tváfi. Velká, nepravidelná ústa, rty tlusté jako dokrvava naklepané maso; z nosních dírek nad nimi trãely chlupy a oãi mûl hluboko vpadlé. Aãkoli se usmíval, mûl tváfi, která vás nutí myslet na vraÏdu i ve spánku. Pokud ‰lo o knûze, bylo Michaelovi spojení hned zfiejmé. Pfiekvapil ho jen inspektor Velardi. Andolini bratrance pfiesnû informoval o inspektorov˘ch pravomocích. Michael zpozornûl. Co tu ten chlap dûlá? Bylo v‰eobecnû známo, Ïe Velardi patfií k nejúhlavnûj‰ím Giulianov˘m nepfiátelÛm. A se Stefanem Andolinim se zfiejmû nesná‰el; chovali se k sobû úzkost9
livû zdvofiile jako dva soupefii pfied soubojem, kter˘ rozhodne o Ïivotû a smrti. ¤idiã otevfiel dvefie auta. Páter Benjamino a Stefan Andolini Michaela uctiv˘m poplácáním po zádech nasmûrovali na zadní sedadlo. Páter se s kfiesÈanskou pokorou vmûstnal doprostfied a pfiitiskl tak Michaela k okénku, aby mu neunikly krásy Palerma. Andolini dozadu nastoupil jako poslední. Inspektor si uÏ mezitím sedl k fiidiãi. Michael si v‰iml, Ïe drÏí ruku na kliãce dvefií, aby je mohl rychle otevfiít, a blesklo mu hlavou, jestli se náhodou páter Benjamino nevecpal doprostfied proto, aby byl hor‰ím terãem. Auto se jako obrovsk˘ ãern˘ je‰tûr pomalu sunulo palermsk˘mi ulicemi. Na hlavní tfiídû se tyãily honosné paláce maurského typu, mohutné úfiední budovy s fieck˘mi sloupy a ‰panûlské kostely. V‰echny domy s modrou, bílou nebo Ïlutou omítkou zdobily balkony plné kvûtÛ, které vytváfiely nad ulicí dal‰í alej. Byl by to pfiíjemn˘ pohled, neb˘t pfiíslu‰níkÛ italské státní policie – karabiniérÛ, jejichÏ hlídky stály na kaÏdém rohu a jichÏ byly i plné balkony. Mezi ostatními povozy na ulicích, zvlá‰tû venkovsk˘mi, kter˘mi pfiiváÏeli zemûdûlci z vesnice do mûsta ãerstvé zboÏí, pÛsobilo auto mohutnû. Venkovské vozy byly celé pomalované kfiiklav˘mi barvami, dokonce i kola a oje byly pokreslené. Na bocích byly namalovány dramatické v˘jevy s rytífii v brnûní a králi s korunami, legendy o Karlu Velikém a Rolandovi, dávn˘ch hrdinech sicilsk˘ch povûstí. Na nûkter˘ch vozech vidûl Michael namalovaného hezkého muÏe v tlust˘ch dyft˘nov˘ch kalhotách a bílé ko‰ili bez rukávÛ, s pistolemi za opaskem a pu‰kou pfies záda. Pod tím byly dva fiádky textu konãícího velk˘mi písmeny, která hlásala jméno SALVATORE GIULIANO. Bûhem svého nuceného pobytu na Sicílii sl˘chal Michael toto jméno ãasto. Psali o nûm v novinách. V‰ude se o nûm mluvilo. Michaelova nevûsta Apollonia se svému snoubenci pfiiznala, Ïe se za Giuliana kaÏd˘ veãer modlí. Do modliteb ho pfiijala vût‰ina sicilsk˘ch dûtí a mládeÏe. Mladí Giuliana zboÏÀovali, byl jedním z nich, v‰ichni se mu chtûli podobat. 10
UÏ kdyÏ mu bylo dvacet, posílala proti nûmu vrchnost celé jednotky karabiniérÛ, ale on se ubránil. Salvatore Giuliano byl pfiitaÏliv˘ sv˘m zjevem i dobrou povahou – zisk ze svého lupu vût‰inou rozdal chud˘m. Byl ãestn˘ a v jeho skupinû platil pfiísn˘ zákaz obtûÏovat Ïeny a knûze. KdyÏ mûl popravit udavaãe nebo zrádce, vÏdy mu poskytl dost ãasu k tomu, aby si oãistil du‰i modlitbou a obmûkãil tak pána onoho svûta. Michael uÏ sly‰el v‰echny povûsti, kter˘mi byl Giuliano opfieden. KdyÏ odboãovali z hlavní tfiídy, v‰iml si Michael, Ïe na zdi domu visí plakát s velk˘mi ãern˘mi písmeny. Stihl pfieãíst pouze slovo GIULIANO v prvním fiádku. „Dal‰í Giulianovo prohlá‰ení,“ poznamenal Benjamino. „Stále bûhá po noãním Palermu jakoby nic.“ „A co oznamuje?“ zeptal se Michael. „Oznamuje obyvatelÛm Palerma, Ïe smûjí znovu pouÏívat místní dopravu,“ odpovûdûl páter Benjamino. „No to snad ne! Vyvrhel dává lidem povolení?“ zeptal se Michael s úsmûvem. Stefan Andolini se v dal‰í zatáãce zasmál. „Giuliano vyhazuje do vzduchu tramvaje s karabiniéry. Pfiedtím ov‰em varuje obãany, aby v nich nejezdili. Teì slibuje, Ïe uÏ je do vzduchu vyhazovat nebude.“ „A proã vyhazoval Giuliano tramvaje s karabiniéry?“ zeptal se Michael vûcnû. Inspektor Velardi se obrátil a jeho modré oãi se na Michaela podívaly nepfiátelsky. „¤ím mu dal ve své omezenosti zavfiít otce a matku, protoÏe se st˘kali se znám˘m zloãincem, s vlastním synem. Ten zákon vydali je‰tû fa‰isti, ale republika ho dosud nezru‰ila.“ „Na zákrok mého bratra Croceho je propustí,“ fiekl klidnû a hrdû páter Benjamino. „Bratr se na ¤ím hroznû rozzlobil.“ To jsou vûci, pomyslel si Michael. Don Croce se rozzlobil na ¤ím? Kdo to vlastnû je ten don Croce kromû toho, Ïe je velké zvífie v mafii? Auto zastavilo pfied dlouhou rÛÏovou budovou. Vysunuté rohy byly zakonãeny modr˘mi vûÏiãkami. Vchod s krásnou, 11
zelenû pruhovanou stfií‰kou, na které byl nápis HOTEL UMBERTO, hlídali dva vrátní v parádních uniformách s leskl˘mi zlat˘mi knoflíky. Na Michaela ta paráda neudûlala Ïádn˘ dojem. Zku‰en˘m okem pfiehlédl ulici pfied hotelem. Poznal asi deset donov˘ch osobních stráÏcÛ, ktefií se tam procházeli ve dvojicích nebo se opírali o Ïelezné zábradlí. Sv˘m posláním se nijak netajili. Pod rozepnut˘mi saky bylo vidût zbranû pfiipevnûné k tûlu. Dva s tenk˘mi cigaretami v ústech Michaelovi na chvíli vstoupili do cesty a dobfie si ho prohlédli – jako kdyby mu brali míru na rakev. Inspektorovi Velardimu a ostatním pozornost nevûnovali. KdyÏ skupinka vstoupila do hotelu, stráÏe za nimi vchod zablokovaly. V hale se objevili dal‰í ãtyfii, ktefií je provázeli po dlouhé chodbû. Tváfiili se jako sluhové v královském paláci. Na konci chodby byly tûÏké dubové dvefie. Z vysoké stoliãky u nich povstal jako z trÛnu muÏ a dvefie bronzov˘m klíãem odemkl. Uklonil se pfiitom a spiklenecky mrkl na pátera Benjamina. Ve‰li do velkého apartmá; za otevfien˘mi francouzsk˘mi okny se rozlévala sytá zeleÀ nádherné zahrady, odkud vanula vÛnû citroníku. Hned z prahu vidûl Michael, Ïe apartmá hlídají dva muÏi. Kdoví proã se don Croce obklopuje tolika stráÏci. Je GiulianÛv pfiítel, poÏívá dÛvûry fiímského ministra spravedlnosti, a je proto v bezpeãí pfied karabiniéry, ktefií zaplavili Palermo. Koho a ãeho se tedy velk˘ don obává? Kdo je jeho nepfiítelem? Nábytek v ob˘vací místnosti apartmá patfiil spí‰e do italského paláce – obrovské leno‰ky, dlouhé a hluboké pohovky pfiipomínající men‰í lodû, masivní mramorové stoly jako z muzea. V‰echno jako by bylo pfiímo stvofiené pro muÏe, kter˘ vy‰el ze zahrady, aby je pfiivítal. NapfiaÏené ruce zvaly Michaela Corleona do náruãe. Vestoje byl don Croce témûfi stejnû ‰irok˘ jako vysok˘. Velkou lví hlavu pokr˘valy ãerno‰sky kudrnaté ‰edivé vlasy, peãlivû ostfií12
hané. Tmavé je‰tûrãí oãi zapadaly do tuku nad lícními kostmi jako dvû hrozinky. Skuteãnû, jeho tváfie vypadaly jako silné mahagonové desky, levou mûl hladkou, pravou zvrásnûnou mnoÏstvím masa. Nad pfiekvapivû drobn˘mi rty se mu táhly tenké vousky. Tváfi spojoval tlust˘ hák pánovitého nosu. VÛdcovská hlava sedûla na tûle typického venkovana. Obrovské neforemné kalhoty obepínaly mohutné bfiicho a drÏely na ‰irok˘ch, kdysi bíl˘ch ‰lích. Velkou ko‰ili mûl sice ãerstvû vypranou, ale nevyÏehlenou. Byl bez kravaty, bez kabátu a stál na mramorov˘ch dlaÏdicích bos˘. Nevypadal jako ãlovûk, kter˘ má zisk z kaÏdého palermského obchodu vãetnû stánkÛ na trhu na námûstí. Nikdo by nevûfiil, Ïe má na svûdomí tisíce ÏivotÛ. Îe ovládá západní Sicílii úãinnûji neÏ fiímská vláda. A Ïe je bohat‰í neÏ vévodové a baroni, kter˘m patfií na Sicílii rozsáhlé majetky. Lehce, jakoby náznakem, objal Michaela, pfiiãemÏ fiekl: „Znám se od dûtství s tv˘m otcem. Jsem rád, Ïe má stejnû skvûlého syna.“ Potom se zeptal, jaká byla cesta a co si pfieje. Michael odvûtil s úsmûvem, Ïe rád sní krajíc chleba a vypije kapku vína. Don Croce ho odvedl do zahrady, neboÈ stejnû jako v‰ichni Siciliáni i on rád jedl pokud moÏno pod ‰ir˘m nebem. Pod citroníkem stál prostfien˘ stÛl, na kterém záfiil bíl˘ dama‰kov˘ ubrus a vyle‰tûné sklo. Sluhové odtáhli velká proutûná kfiesla. Don Croce jako zdvofiil˘ hostitel hosty s roz‰afností rozesadil. Na svÛj vûk, bylo mu více neÏ ‰edesát, byl velice Ïiv˘. Michaela posadil po své pravici a bratra knûze po levici. Inspektora Velardiho a Stefana Andoliniho posadil naproti; k obûma se choval s urãit˘m odstupem. V‰ichni Siciliáni jedí s chutí. Jeden z mála vtipÛ, které si lidé o donu Crocem dovolili vyprávût, fiíkal, Ïe rád likviduje své nepfiátele, ale dobrému jídlu dává pfiednost. Sluhové postupnû pfiiná‰eli plné mísy a donu Crocemu s noÏem a vidliãkou v ruce se na tváfii rozhostil labuÏnick˘ úsmûv. Michael pfieletûl pohledem po zahradû. Ohrazovala ji vysoká zeì a u prostfien˘ch stolkÛ roztrou‰en˘ch v‰ude okolo sedûlo alespoÀ deset stráÏcÛ. Byli nanejv˘‰ po dvou a v takové vzdále13
nosti, aby svou pfiítomností neru‰ili soukromí dona Croceho a jeho spoleãníkÛ. Zahradu prosycovala vÛnû citroníkÛ a olivového oleje. Don Croce osobnû naservíroval Michaelovi na talífi peãené kufie a brambory, zkontroloval, zda má na malém talífiku dost nastrouhaného s˘ra na ‰pagety, a naplnil mu pohár tmav˘m ãerven˘m vínem, které se v kraji pûstovalo. Dûlal to mimofiádnû peãlivû, jako by mu skuteãnû velmi záleÏelo na tom, aby se jeho nov˘ pfiítel dobfie najedl a napil. Michael nemûl od rána nic v ústech, jedl jako vlk a don mu na talífi horlivû pfiidával. Sledoval pozornû i talífie ostatních hostí, a kdyÏ bylo tfieba, pokynul sluhovi, aby dolil pohár nebo poloÏil na prázdn˘ talífi dal‰í porci. Najedli se a don usrkával kávu, byl pfiipraven jednat. „TakÏe ty pomÛÏe‰ na‰emu pfiíteli Giulianovi pfii útûku do Ameriky,“ zaãal, obraceje se na Michaela. „Takové jsou pokyny, které jsem dostal. Mám dohlíÏet na to, aby se bez úhony dostal na americkou pÛdu.“ Don Croce pfiik˘vl; na mohutné mahagonové tváfii mûl ospale pfiívûtiv˘ v˘raz, jak˘ mívají obézní lidé. V porovnání s tváfií a postavou byl jeho tenorov˘ hlásek pfiekvapivû roztfiesen˘. „S tv˘m otcem jsme se dohodli, Ïe k tobû Giuliana dovezu. JenomÏe, jak uÏ to b˘vá, v Ïivotû nic nejde snadno, leccos se pfiihodí a uÏ to nevychází. Mou ãást dohody se mi asi splnit nepodafií.“ Zdvihl ruku, aby ho Michael nepfieru‰oval. „NemÛÏu za to. Z mé strany se nezmûnilo nic. Ale Giuliano uÏ nedÛvûfiuje nikomu, ani mnû. Pomáhal jsem mu pfieÏít celá léta, témûfi od prvního dne, kdy se dostal mimo zákon, byli jsme na jedné lodi. Díky mnû se stal nejv˘znamnûj‰ím muÏem na Sicílii, aãkoli je to jen sedmadvacetilet˘ chlapec. Teì uÏ ale dohrál. Kopce proãesává pût tisíc italsk˘ch vojákÛ a policajtÛ. On se ov‰em odmítl svûfiit do m˘ch rukou.“ „To mu potom není pomoci,“ fiekl Michael. „Podle pokynÛ, které mám, mohu odjezd do Ameriky odloÏit nanejv˘‰ o sedm dní. Pak definitivnû opou‰tím Evropu.“ Pfii tûch slovech si v duchu znovu poloÏil otázku, proã otci tolik záleÏí na Giulianovu útûku. Po tolika letech vyhnanství 14
se Michael nemohl doãkat, aÏ se dostane domÛ. Mûl starost o otce. KdyÏ Michael zmizel z Ameriky, tûÏce ranûn˘ otec právû leÏel v nemocnici. Po Michaelovû útûku zavraÏdili jeho star‰ího bratra Sonnyho. Rodina CorleonÛ vstoupila do krvavé války s pûti newyorsk˘mi rodinami. ·lo v ní o otázku Ïivota a smrti. Boj se pfienesl z Ameriky i do samého srdce Sicílie, kde Michaelovi zavraÏdili jeho nastávající Ïenu. Michael mûl sice zprávy, Ïe se star˘ pán ze sv˘ch zranûní dostal, Ïe s pûti rodinami uzavfiel mír a pfiedev‰ím Ïe zafiídil, aby obvinûní proti jeho synovi byla odloÏena ad acta, nicménû dobfie vûdûl, Ïe ho otec potfiebuje. A celá rodina uÏ ho netrpûlivû oãekává – sestra Connie, bratr Freddie, nevlastní bratr Tom Hagen a chudák máma, která je‰tû dnes pláãe pro neboÏtíka Sonnyho. Michael si vzpomnûl i na Kay – nezapomnûla na nûj za ta léta, kdy byl pryã? NejdÛleÏitûj‰í ov‰em byla otázka, proã otec posunul datum jeho návratu. Jistû v tom muselo b˘t nûco dÛleÏitého a nûjak to souviselo s Giulianem. Náhle pocítil zkoumav˘ pohled chladn˘ch modr˘ch oãí inspektora Velardiho. Na hubené aristokratické tváfii bylo znát pohrdání, jako by v Michaelovi vidûl zbabûlce. „Není kam spûchat,“ fiekl don Croce. „Nበpfiítel Andolini udrÏuje styk mezi mnou, Giulianem a jeho rodinou. KdyÏ pojede‰ odtud, cestou do Trapani nav‰tíví‰ Giulianovy v Montelepre.“ Usmíval se, ale úsmûv mu ani nepohnul mohutn˘mi tváfiemi. „Vím, jaké mበplány. V‰echny,“ dodal k tomu se zvlá‰tním dÛrazem, ale Michael si pomyslel, Ïe je mÛÏe znát jen stûÏí. Kmotr uÏ ze zásady nikdy nikomu nefiíká v‰echno. Don Croce pokraãoval mírn˘m hlasem: „Nám, ktefií máme Giuliana rádi, je jasné, Ïe na Sicílii uÏ nemÛÏe zÛstat, Ïe musí do Ameriky. Inspektor Velardi k tomu dal souhlas.“ „To je divné, dokonce i na Sicílii,“ poznamenal Michael s ú‰klebkem. „Sama hlava policie, inspektor, kter˘ pfiísahal, Ïe se Giuliana zmocní.“ Z donova hrdla zaznûl smích, ale moc vesel˘ nebyl. „Kdo mÛÏe pochopit Sicílii? Ale tohle je jasná vûc. ¤ím bude rad‰i, kdyÏ se Giuliano ‰Èastnû dopraví do Ameriky, neÏ kdyby 15
mûli svûdkové u soudu v Palermu vykfiikovat a obviÀovat kdekoho. Ve v‰em je politika.“ Michaela to zarazilo a znepokojilo. To nezapadalo do plánu. „Proã má inspektor Velardi zájem na Giulianovû útûku? Mrtv˘ Giuliano pfiece uÏ není nebezpeãn˘.“ „To si myslím i já,“ pfieru‰il ho pov˘‰enû inspektor Velardi. „Ale don Croce ho má rád jako vlastního syna.“ Stefan Andolini pohlédl na inspektora. Páter Benjamino zaklonil hlavu a pfiihnul si ze sklenice. Jenom don Croce se obrátil k inspektorovi. „Jsme tu v‰ichni pfiátelé, Michaelovi musím fiíct pravdu,“ pravil rozhodnû. „Giuliano má v rukou trumf. Je to deník, kterému fiíká závûÈ a ve kterém shromáÏdil dÛkazy o tom, Ïe mu vláda v ¤ímû, tedy jistí její úfiedníci, v jeho ãinnosti pomáhali. Vyhovovalo jim to totiÏ: politicky z toho tûÏili. Kdyby se dokument dostal na vefiejnost, kfiesÈanskodemokratická vláda by padla a Itálii by ovládli socialisté a komunisté. Tomu je tfieba za kaÏdou cenu zabránit, v tom jsme s inspektorem Velardim zajedno. Proto je ochoten pomoci Giulianovi pfii útûku, samozfiejmû pod podmínkou, Ïe se závûÈ nezvefiejní.“ „Vy jste tu závûÈ vidûli?“ zeptal se Michael. Kdoví, zda o ní ví jeho otec. V instrukcích se o takovém dokumentu nezmínil. „Vím, co v ní je,“ odpovûdûl don Croce. „Kdyby to záleÏelo na mnû, závûÈ-nezávûÈ, hlasoval bych pro Giulianovu smrt,“ fiekl ostr˘m hlasem inspektor Velardi. Stefan Andolini otevfienû propaloval inspektora nenávistn˘m pohledem a Michael si poprvé uvûdomil, Ïe tenhle muÏ je skoro stejnû nebezpeãn˘ jako sám don Croce. „Giuliano se nikdy nevzdá a vám se ho do hrobu dostat nepodafií,“ zavrãel Andolini. „Starejte se rad‰i o sebe, udûláte líp.“ Don Croce pomalu zvedl ruku a u stolu zavládlo ticho. Obrátil se k Michaelovi, ostatních si nev‰ímal. „MoÏná nebudu moci dodrÏet slib, kter˘ jsem dal tvému otci, a nepodafií se mi pfiedat ti Giuliana,“ zaãal zvolna. „Neví, proã na tom donu Corleonovi tak záleÏí. Jistû má své dÛvody a jistû jsou závaÏné. Ale co mám dûlat? Zkus dnes odpoledne pfiesvûdãit Giulianovy rodiãe, aby mi jejich syn dÛvûfioval, a pfiipomeÀ 16