Rainey Teague nedorazí domÛ
Nicevilleské policii se ani ne za hodinu podafiilo urãit poslední osobu, která pohfie‰ované dítû vidûla. Byl to Alf Pennington, majitel kniÏního antikvariátu na North Gwinnettu nedaleko kfiiÏovatky s Kingsbane Walk. Krámek se nacházel pfiímo na cestû, po které chlapec jménem Rainey Teague obvykle chodil z pfiípravné ‰koly v Regiopolis domÛ do Garrison Hills. Vzdálenost nepfievy‰ovala dva kilometry a desetilet˘ chlapec si rád dával na ãas, bloumal ulicemi a nakukoval do v‰ech v˘loh, takÏe mu to obyãejnû trvalo kolem pûtatfiiceti minut. Raineyho matka Sylvia, pfiecitlivûlá, ale rozváÏná Ïena bojující s rakovinou vajeãníkÛ, pfiipravila chlapci odpolední svaãinu; sendviãe se ‰unkou, s˘rem a okurkami poloÏila na stÛl v kuchyni jejich rodinného domu v Garrison Hills. Sama si sedla zase k poãítaãi a probírala se webov˘mi stránkami souboru rodokmeny teãka com. Pozornost zamûfiovala z poloviny k domovním dvefiím; ãekala jako vÏdy, aÏ dovnitfi vrazí Rainey, a tu a tam letmo pohlédla na hodiny na pracovní li‰tû. Bylo patnáct dvacet ãtyfii a Sylvia si pfiedstavovala chlapce, dítû svého pokroãilej‰ího vûku, adoptovaného z pûstounského domova v Sallytownu, poté co podstoupila roky bezv˘sledn˘ch pokusÛ o umûlé oplodnûní. V duchu vidûla toho svûtleplavého kluka s velk˘ma hnûd˘ma oãima a klátivou chÛzí, jako by se dívala z vrtulníku vzná‰ejícího se nad mûstem: pod ní se rozprostírá Niceville od nezfieteln˘ch hnûd˘ch kopcÛ Belfairského hfiebenu na severu k zelené nitce fieky Tulip obtékající úpatí skalní stûny Tallulah a roz‰ifiující se do stuÏky, která pak meandruje stfiedem mûsta. Daleko na jihov˘chodu jen taktak rozpoznává pobfieÏní planiny porostlé bahenní trávou a za nimi tfipytící se mofie. V této své vizi ho vidí, jak se vleãe, modré sportovní sako pfies rameno, tvrd˘ bíl˘ límeãek rozepnut˘, zlatomodrá ‰kolní vázanka 9
Carsten Stroud
povolená, batÛÏek s ná‰ivkou Harryho Pottera na ramenou, tkaniãky bot rozvázané; uÏ je skoro u pfiechodu pfies koleje u Peach Tree a Cemetery Hill – samozfiejmû se rozhlíÏí na obû strany – a teì pfiichází pfiíkrou ‰irokou ulicí lemovanou stromy podél kamenitého srázu ohraniãujícího hfibitov konfederaãních vojákÛ. Rainey. Pár minut od domova. Sylvia Èuká útl˘mi prsty do klávesnice, jako kdyÏ hraje na klavír, dlouhé ãerné vlasy jí padají do oãí, kotníky nohou má prudernû pfiekfiíÏené a sedí vzpfiímená a soustfiedûná, tfiebaÏe bojuje s úãinky oxycontinu, kter˘ si vzala k utlumení bolesti. Procházela stránky rodokmeny.com, protoÏe se pokou‰ela rozlu‰tit jistou rodinnou otázku, která ji uÏ nûjakou dobu trápila. V souãasném stadiu v˘zkumu cítila, Ïe odpovûì spoãívá v rodinném setkání, jeÏ se uskuteãnilo roku 1910 na plantáÏi Johnnyho Mullrynea nedaleko Savannah. S Mullryneov˘mi, ktefií plantáÏ zaloÏili dávno pfied válkou Severu proti Jihu, byla Sylvia vzdálenû spfiíznûná. Pozdûji fiekla policistovi, kter˘ pfiijímal její telefonát, Ïe pfii procházení webov˘ch stránek o sv˘ch pfiedcích ponûkud ztratila pojem o ãasu, coÏ je jeden z vedlej‰ích úãinkÛ oxycontinu, a kdyÏ se znovu podívala na hodiny, tentokrát s mírn˘m záchvûvem neklidu, bylo patnáct padesát pût. Rainey mûl deset minut zpoÏdûní. Odsunula se na Ïidli od psacího stolu s poãítaãem, vydala se dlouhou hlavní chodbou ke dvefiím z vyfiezávaného mahagonu s vitráÏí a vy‰la na ‰irokou kamennou verandu. Vysoká, ‰tíhlá Sylvia v naÏehlen˘ch ãern˘ch ‰atech se stfiíbrn˘m náhrdelníkem a v ãerven˘ch koÏen˘ch balerínkách zaloÏila paÏe na prsou, natáhla krk doleva a vyhlíÏela chlapce, jestli uÏ nepfiichází po ‰iroké ulici zastínûné duby. Garrison Hills byla odjakÏiva jedna z nejhezãích nicevillesk˘ch ãtvrtí; leÏelo na ní sépiové svûtlo star˘ch penûz, prodíralo se stálezelen˘mi duby a ‰ed˘mi chomáãi ‰panûlského mechu, svítilo na trávníky a tfipytilo se na stfiechách star˘ch sídel podél ulice. Îádn˘ chlapec se po chodníku ne‰oural. Kolem dokola nebyl vÛbec nikdo. Aãkoli si Sylvia mohla oãi vykoukat, ulice zÛstávala prázdná. Chvíli tam stála, mírné znepokojení se mûnilo v podráÏdûnost a po dal‰ích tfiech minutách v je‰tû vût‰í obavy, tfiebaÏe je‰tû nikoli v paniku. Vrátila se do domu, ze staroÏitného pfiíborníku vzala telefon, stiskla tlaãítko 3 s pfiedvolen˘m ãíslem Raineyho mobilu a poslouchala 10
NICEVILLE
vyzvánûní. Pfii kaÏdém zazvonûní vzrÛstala její starost o dal‰í stupeÀ. Odpoãítala patnáct zazvonûní a na ‰estnácté uÏ neãekala. Ukonãila volání, pak stiskla tlaãítko 4 s pfiedvolbou kanceláfie tajemníka pfiípravné ‰koly Regiopolis a pfii tfietím zazvonûní se dovolala páterovi Caseymu. Ten potvrdil, Ïe Rainey ode‰el ze ‰koly dvû minuty po tfietí spoleãnû s houfem brebentících chlapcÛ v ‰ed˘ch kalhotách, bíl˘ch ko‰ilích a modr˘ch sáãkách se zlatû vy‰ívan˘m znakem Regiopolis na kapsách, ktefií jako obvykle spla‰enû prchali pryã. Páter Casey okamÏitû zaregistroval tón jejího hlasu a nabídl se, Ïe vyrazí pû‰ky stejnou cestou jako Rainey po North Gwinnettu aÏ k Long Reach Boulevardu. Zkontrolovali si ãísla sv˘ch mobilÛ a Sylvia popadla klíãky od auta, sebûhla po schodech do dvojgaráÏe – její manÏel Miles, investiãní bankéfi, byl stále je‰tû v kanceláfii v Cap City –, nastartovala svÛj ãerven˘ Porsche Cayenne – ãervená je její oblíbená barva – a vycouvala na dláÏdûnou pfiíjezdovou cestu. V hlavû jí huãelo a hruì jí svíral ostnat˘ drát. V pÛlce North Gwinnettu zahlédla v hustém davu procházejících se a nakupujících lidí pátera Caseyho, muÏe v tmavém obleãení s kolárkem, vy‰‰ího neÏ sto osmdesát centimetrÛ, s figurou vysunutého obránce a s obliãejem zarudl˘m starostí. Zaparkovala u chodníku, stáhla okno a asi minutu spolu hovofiili, zatímco kolem rychle míjela auta a lidé se zastavovali a dívali se, jak pohledn˘ mlad˘ jezuita, ponûkud rozru‰en˘, ti‰e promlouvá k velmi hezké Ïenû stfiedního vûku v záfiivû ãerveném cayenne. Po skonãení znepokojeného a naléhavého rozhovoru páter Casey odstoupil od vozu a vydal se zkontrolovat v‰echny postranní uliãky i park mezi ‰kolou a Garrison Hills, zatímco Sylvia Teagueová se chopila mobilu, zhluboka se nadechla, krátce se pomodlila ke svatému Kry‰tofovi a zavolala policii. ¤ekli jí, Ïe okamÏitû posílají serÏanta, a poÏádali ji, aby laskavû zÛstala na místû. Uãinila to a sedûla v cayenne vonícím kÛÏí. Upírala pohled na ru‰n˘ provoz na North Gwinnettu, ãekala a snaÏila se na nic nemyslet, zatímco kolem ní vífiilo Niceville, ospalé jiÏanské mûsto, kde od narození Ïije. Pfiípravná ‰kola Regiopolis a tato ãást North Gwinnettu se nacházely hluboko v centru Niceville, staromódního mûsta, témûfi zcela zastínûného mohutn˘mi stálezelen˘mi duby, jejichÏ vûtve proplétala hustá síÈ drátÛ elektrického vedení. Pro vût‰inu obchodÛ a domÛ ve mûstû 11
Carsten Stroud
byl charakteristick˘ tradiãní americk˘ styl vyuÏívající ãerven˘ch cihel a mosazi a vût‰ina staveb byla také hluboko odsazená od stinn˘ch tfiíd a ‰irok˘ch dláÏdûn˘ch ulic lemovan˘ch litinov˘mi pouliãními lampami. Kolem cayenne rachotily tmavomodré a zlaté tramvaje tûÏké jako tanky a jejich vibrace se pfiená‰ely volantem aÏ do Sylviin˘ch rukou. Hledûla ven do hebkého zlatavého svûtla, lehce zamÏeného pylem a jemnou mlhou od fieky, která se snad neustále nad mûstem vzná‰ela a zmûkãovala v‰echny jeho ostré hrany a úhly, takÏe Niceville pÛsobilo dojmem star˘ch, poklidnûj‰ích ãasÛ. V duchu se utû‰ovala, Ïe v místech tak krásn˘ch se pfiece nemÛÏe stát nic zlého. Sylvia si vÏdycky myslela, Ïe Niceville mohlo b˘t jedno z nejbájeãnûj‰ích jiÏansk˘ch mûst, kdyby bÛhvíproã nestálo ve stínu tyãící se skalní stûny Tallulah, obrovského vápencového útesu dominujícího severov˘chodní ãásti mûsta. Z místa, kde parkovala, vidûla tu sráznou stûnu pokrytou popínav˘mi rostlinami a zelen˘m mechem, strm˘ útes tak ‰irok˘ a vysok˘, Ïe ãásti v˘chodního Niceville zÛstávaly v jeho stínu je‰tû dlouho po poledni. Vrcholek útesu byl hustû porostl˘ prastar˘mi stromy a uprostfied tohoto starého lesa se nacházela velká kruhová jáma plná studené ãerné vody. Jak je hluboká, nikdo netu‰il. ¤íkalo se jí Kráterové jezero. Sylvia tam kdysi vzala Raineyho na piknik, ale zdálo se, Ïe rozloÏité duby a obrovské borovice jim tou záplavou ‰eptav˘ch a skfiípav˘ch zvukÛ hrozí. Voda Kráterového jezera byla nepfiíjemnû studená, ãerná a nehybná a hladina pÛsobením nûjakého svûtelného triku neodráÏela nic jiného neÏ modrou oblohu. Nakonec se tam dlouho nezdrÏeli. A teì se v my‰lenkách vrátila k Raineymu a uvûdomila si, Ïe na nûj ve skuteãnosti vÛbec myslet nepfiestala. âtyfii minuty poté zastavilo u jejího cayenne první hlídkové vozidlo nicevilleské policie, fiízené velkou rusovlasou serÏantkou jménem Mavis Crossfireová, zku‰enou profesionálkou na vrcholu kariéry, ze které – jako z kaÏdého dobrého serÏanta – vyzafiovala dobrá nálada, ale zároveÀ i chladná kompetence s náznakem skryté hrozby. Mavis Crossfireová, která rodinu Teagueov˘ch znala a mûla ráda – Garrison Hills byly souãástí jejího okrsku –, se opfiela o staÏené okno cayenne a naléhavost Sylviin˘ch slov pochopila stejnû rychle jako páter Casey. Sdûlení pfiijala mnohem váÏnûji, neÏ jak by uãinil policejní serÏant v kterémkoli jiném stfiednû velkém americkém mûstû, protoÏe 12
NICEVILLE
pokud jde o pohfie‰ované osoby a únosy neznám˘mi osobami, je tûchto pfiípadÛ v Niceville pûtkrát víc, neÏ kolik ãiní celostátní prÛmûr. SerÏantka Mavis Crossfireová proto vûnovala zmizení Raineyho Teaguea velkou pozornost, a poté co Sylvii asi ãtyfii minuty poslouchala, zapnula pfiíruãní vysílaãku a zavolala sluÏbukonajícího kapitána; ten se dál spojil s nadporuãíkem Tyreem Sutterem, velícím dÛstojníkem kriminální vy‰etfiovací divize okresu Cullen. Zhruba do deseti minut kaÏd˘ policista v Niceville, kaÏd˘ ‰erif v okresu a v‰ichni místní pfiíslu‰níci státní policie dostali digitální soubor s Raineyho fotografií a popisem – pfiípravná ‰kola Regiopolis archivovala digitální záznamy o kaÏdém studentovi – a na pfiípad zmizení Raineyho Teaguea byl nasazen kaÏd˘ voln˘ policista. Tohle byl velmi slu‰n˘ v˘kon, mnohem lep‰í, neÏ jak˘m by se mohly pochlubit policejní jednotky ve vût‰inû mûst. Ani ne o hodinu pozdûji obchÛzkáfi jménem Boots Jackson, odvolan˘ ze své trasy po Patton’s Hard podél fieky, ve‰el do antikvariátu Alfa Penningtona na North Gwinnettu a zjistil poslední potvrzené místo, kde byl Rainey Teague vidûn. Pfiíruãním poãítaãem to okamÏitû nahlásil do centrálního informaãního systému. Tou dobou se hranice pátrání roz‰ífiily tak, Ïe zahrnovalo v‰echny ‰erify v okresech Cullen a Belfair a rovnûÏ hlídkové vozy státní policie na sever aÏ po Gracii a Sallytown na opaãné stranû Belfairského hfiebenu a na jih aÏ po Cap City, tedy v okruhu asi devadesáti kilometrÛ. Tyree Sutter, znám˘ coby Tig, ãernoch s drsn˘m v˘razem a pfieraÏen˘m nosem, obr, kter˘ by klidnû mohl vytváfiet své vlastní gravitaãní pole, sedûl právû u psacího stolu na ústfiedí kriminální vy‰etfiovací divize na Powder Ridge Road, kdyÏ na jeho monitoru vyskoãila informace Alfa Penningtona. OkamÏitû ji pfiedal detektivovi Nicku Kavanaughovi, dvaatfiicetiletému b˘valému dÛstojníkovi speciálních sil. Tento bûloch, vysok˘ pfies sto osmdesát centimetrÛ, ‰tíhl˘ a tvrd˘ jako skála, se svûtle ‰ed˘ma oãima a hfiívou leskl˘ch ãern˘ch vlasÛ, které uÏ na spáncích bûlaly, stál ve dvefiích Tigovy kanceláfie a zíral na Tiga jako vlk na vodítku se stahovacím obojkem. Minutu poté uÏ Kavanaugh sedûl ve svém voze Crown Vic a hnal se se zapnut˘m majákem, ale bez houkaãky, po Long Reach Boulevardu podél ohybu fieky Tulip. Smûfioval za Alfem Penningtonem a za necel˘ch dvacet minut zastavil u chodníku pfied Penningtonov˘m antikvariátem na North Gwinnettu 1148. 13
Carsten Stroud
Alfu Penningtonovi táhlo na sedmdesátku, byl huben˘ jako lunt, mûl nahrbená záda, ple‰ jako orel, pronikavé ãerné oãi a pokleslé koutky úst. KdyÏ Nick ve‰el do dvefií, antikváfi zvedl oãi od pracovního stolu, a jak se Nick proplétal mezi policemi s knihami, AlfÛv kysel˘ v˘raz se je‰tû prohloubil. Alf nebyl ãlovûk od pfiírody nadmíru radostn˘, a kdyÏ Nick do‰el k jeho stolu, vyskoãily mu na ãele nesouhlasné vrásky, protoÏe zaregistroval dobfie u‰it˘ tmavomodr˘ oblek z lehké letní látky – pfiíli‰ drah˘ na policajta, nejspí‰ úplatek –, rozepnuté sako – nejspí‰ proto, aby se rychle dostal k obu‰ku –, snûhobílou ko‰ili s rozhalenkou, opálen˘, ostfie fiezan˘ obliãej, kter˘ byl v nejasném svûtle pln˘ stínÛ, obezfietné ‰edé oãi, leskl˘ zlat˘ odznak pfiicvaknut˘ k opasku a na pravém boku zfiejmou bouli od pistole. „Dobr˘ den. Vy jste urãitû od policie. Nedáte si kafe?“ „Ne, díky,“ odmítl Nick pfiíjemn˘m barytonem. Rozhlédl se po krámû, pfiejel oãima knihy, vdechl pach zatuchliny, le‰tidla na dfievo a cigaretového koufie a natáhl ruku. „Jsem Nick Cavanaugh z kriminální vy‰etfiovací divize.“ „Ano,“ pfiik˘vl Alf, potfiásl mu rukou a rychle tu svou stáhl zpátky, aby se podíval, jestli mu rÛÏov˘ prsten náhodou nezmizel. Alf, skryt˘ marxista z Vermontu, nemûl policii moc v lásce. „Policista Jackson fiíkal, Ïe pfiijdete.“ „A uÏ jsem tady. Podle policisty Jacksona jste pr˘ vidûl Raineyho Teaguea krátce po tfietí. MÛÏete mi popsat, jak vypadal?“ „To jsem uÏ udûlal,“ oznámil Alf s tûÏk˘m jiÏansk˘m pfiízvukem. „Já vím,“ pfiik˘vl Nick a nasadil omluvn˘ úsmûv, aby Ïádost vyznûla laskavûji. „Ale mnû by to moc pomohlo.“ Alf obrátil oãi v sloup a opût se sebral. „Vidím ho kaÏdej den od pondûlka do pátku. Takovej zevloun. Hubenej kluk, moc velká hlava, stfiapat˘ blonìat˘ vlasy spadl˘ do oãí, bledá pleÈ, dovrchu zahnutej pr‰ák, velk˘ hnûd˘ oãi jako veverka z komiksu, bílá ko‰ile vylezlá z podolku, rozepnutej límec, kravata hodnû povolená, neforemn˘ ‰ediv˘ kalhoty, modrej blejzr s tím ‰kolním tentononc na kapse a na zádech harrypotterovskej batoh, tûÏkej, jako by v nûm tahal cihly. Je to on?“ „To je on. V kolik hodin to bylo?“ „UÏ jsem fiíkal.“ „Jen je‰tû jednou.“ 14
NICEVILLE
Alf si povzdechl. „Tfii pût, moÏná tfii deset. Tou dobou ho obyãejnû vídám, jak se vrací z t˘ kfiesÈansk˘ ‰koly domÛ.“ Nick posuzoval pohled na ulici z místa, kde Alf sedí za psacím stolem. Mûl pfied sebou pûkn˘ úsek North Gwinnettu s pfiecházejícími lidmi a proudící dopravou; projíÏdûjící auta vrhala v odpoledním svûtle bly‰tivé odlesky. „Sedûl jste tady?“ zeptal se Nick. „Jo.“ „Dobfie jste ho vidûl?“ „Jo.“ „Byl sám?“ „Jo.“ „Nevypadal, jako kdyÏ spûchá nebo je rozru‰enej?“ Alf se zamraãil je‰tû víc. „Myslíte, jestli za ním nûkdo ne‰el?“ „Jo,“ pfiisvûdãil Nick. Alf, nevrl˘ star˘ muÏsk˘, si v‰iml, jak ho Nick napodobil, a káravû se na nûj zamraãil, coÏ se Nickovi nûjak podafiilo bez úhony vydrÏet. „Ne. Jen zevloval. Chvíli tu postával a ãuãel na knihy.“ „Chodí nûkdy dovnitfi?“ „Ne. MládeÏ dneska o knihy nestojí. Pofiád jen chatujou na facebooku a tak. VÏdycky jen nakoukne a jde k dal‰ímu krámu. U Strejãka Moochieho.“ „Zastavárna.“ „Jo. KaÏdej den totéÏ, koukne dovnitfi, zamává na mû a pak jde oãumovat v‰echny ty kfiápy ve v˘loze strejãka Moochieho.“ „Se str˘ãkem Moochiem uÏ mluvili. Prej toho chlapce vidûl vãera, vidûl ho pfiedevãírem a pfiedpfiedevãírem, ale dneska ne.“ „Moochie,“ fiekl Alf, jako by se tím vysvûtlovalo v‰e. „Moochieho v˘loha je plná vûcí, na kter˘ se kluk rád podívá,“ prohodil Nick. Alf o tom zapfiem˘‰lel, zamrkal, ale nefiekl nic. „Nevidûl jste nûkdy nûkoho, kdo vypadal, jako by toho chlapce Teagueov˘ch sledoval?“ „Myslíte nûjak˘ho toho pedofila?“ „Ano. Nûjak˘ho pedofila.“ „Ne. ·el jsem ke dvefiím a vidûl jsem, jak tam ten kluk stojí a civí 15
Carsten Stroud
do Moochieho v˘lohy a prohlíÏí si v‰echny ty zastaven˘ krámy. Napadá mû, co byste mûl vy sám udûlat. Mûl byste si tam na chvíli sám stoupnout a vidûl byste.“ „Myslíte?“ „Jo.“ A tak to Nick udûlal. V obchodû, kter˘ str˘ãek Moochie vedl a s oblibou naz˘val zprostfiedkovatelská sluÏba, b˘valo kdysi dávno, v tfiicát˘ch letech, dost naãinãané holiãství a na skle v˘lohy se ve velkém oblouku dodnes klenuly slabé stopy zlatého písma – SULLIVANÒV HOLIâSK¯ SALON; jenÏe v˘loha byla aÏ do stropu natolik pfiecpaná staroÏitn˘mi hodinami, pozlacen˘mi zrcadly, kapesními hodinkami, porcelánov˘mi so‰kami psÛ, zarezl˘mi lampami ve stylu art deco, kamejemi, broÏemi, nevkusnou biÏuterií a drobn˘mi bronzov˘mi nahotinkami, Ïe vypadal jako bedna s pokladem. Nick pochopil, jak fascinující mÛÏe b˘t pro kluka pohled na nûco takového. Podle hlá‰ení Boota Jacksona se Nick právû ocitl na úplnû posledním místû na North Gwinnettu, kde byl chlapec vidûn. V dal‰ích obchodech na North Gwinnettu ho uÏ nikdo nezahlédl, tfiebaÏe se pravidelnû zastavoval u zmrzlináfie v dal‰ím bloku a lidé ho ãasto vídali, jak leze na podstavec bronzové sochy konfederaãního vojáka v parãíku na kfiiÏovatce North Gwinnettu a Bluebottle Way. Ov‰em dnes nikoli. Dnes, jak nicevilleské policejní oddûlení zatím zjistilo, toto místo na chodníku pfied zastavárnou str˘ãka Moochieho bylo nejdál, kam se Rainey Teague dostal, neÏ... neÏ se nûco stalo. Zastavárny mívají bezpeãnostní kamery, uvaÏoval Nick. Tamhle je, z levého horního rohu na nûj mrkalo ãervené oko. Moochie, libanonsk˘ morous s povisl˘m obliãejem pln˘m mazanosti a utrápenosti, b˘val kdysi obrovsk˘, ale závaÏná vfiedová kolitida zpÛsobila, Ïe vypadal jako rozteklá svíãka. Byl to nechvalnû znám˘ pfiekupník kradeného zboÏí, ale pro Nicka také dobr˘ zdroj informací z ulice; teì Nickovi umoÏnil prohlédnout si bezpeãnostní video. Provedl ho zmûtí rÛzného harampádí a pfieplnûn˘ch vitrín do zadní ãásti krámu a v kanceláfii, která páchla potem a ha‰i‰em, otevfiel skfiíÀku skr˘vající LED monitor a na ovládacím panelu stiskl nûkolik tlaãítek. „Je to v‰echno digitální. Po ãtyfiiadvaceti hodinách se záznam automaticky maÏe, pokud mazání nezru‰ím,“ vysvûtloval mu Moochie, 16
NICEVILLE
zatímco video se zaãalo otáãet zpátky a v pravém dolním rohu monitoru se rozblikal ukazatel ãasu. Stáli v Moochieho pfiecpané kanceláfii a sledovali na videu, jak lidé trhavû couvají v ãase a vtefiiny se opût navíjejí zpût. Ubûhla minuta a tfiicet osm vtefiin a Nick se uvidûl, jak stojí na chodníku pfied zastavárnou, kouká do kamery a pak couvá doleva pryã z obrazu. Ukazatel ãasu se kmital a navíjel, lidé na videu se pohybovali jako ve starém nûmém filmu, upjatû a zvlá‰tnû, jako by to byli duchové z dávné minulosti. Nick si silnû uvûdomoval Moochieho vedle sebe a napadlo ho, jestli samotn˘ Moochie nebyl to poslední, co Rainey Teague vidûl. Neve‰el Rainey do krámu? A jestli ano, co se pak stalo? Je teì v patfie, nebo ve sklepû? Dal‰í obchod po cestû bylo hraãkáfiství s vláãkem, kter˘ projíÏdûl stále dokola miniaturním modelem Niceville. Rainey nikdy neopomnûl vejít dovnitfi a popovídat si s majitelkou obchodu paní Liannou Hardestyovou. Rainey byl její oblíbenec, ale dneska se tu nezastavil. Moochie? Nick o Moochiem nesly‰el nikdy nic podezfielého, Ïádn˘ náznak pedofilie nebo jin˘ch úchyln˘ch sklonÛ. Jeho trestní rejstfiík, tfiebaÏe nikterak povzná‰ející, neobsahoval nic, co by naznaãovalo jakékoli sexuální popudy. JenÏe ãlovûk nikdy neví. Moochie zamruãel, stiskl tlaãítko a obraz se zastavil; ãas ukazoval 1509.22. Byl tu Rainey Teague, právû vstupoval do obrazu. Pohled smûfioval ‰ikmo shora k jeho pravému boku, takÏe chlapec vypadal v perspektivû ponûkud zkreslenû. Moochie pohlédl na Nicka, ten pfiik˘vl a Moochie stiskl tlaãítko, které pou‰tûlo jednotlivé snímky po vtefiinách. Raineyho postava vstoupila trhav˘m krokem jako na klíãek do celého zábûru. Chlapec vypadal pfiesnû tak, jak ho popsal Alf Pennington, a batÛÏek s Harrym Potterem pfiehozen˘ pfies levé rameno byl tak tûÏk˘, Ïe ho tím smûrem stahoval. Nickovi se pfii pohledu na stojícího chlapce zrychlil tep. Pfiedstavil si, co teì musejí pociÈovat jeho rodiãe, kdyÏ i jeho z pouhého pomy‰lení na tu hrÛzu mrazilo a bodalo. Moochie nechával obraz v pohybu, snímek za snímkem: Rainey se zastavil asi tfiicet centimetrÛ pfied sklem v˘lohy, zastínil si oãi, aby dohlédl na pirátsk˘ poklad, a v jednu chvíli dokonce pfiitiskl pr‰ák ke 17
Carsten Stroud
sklu, smû‰nû ho rozplácl a dechem sklo zamÏil. V zábûru za ním procházeli lidé. Nikdo mu nevûnoval zvlá‰tní pozornost. „Zastavte to tady,“ poÏádal Nick. Pfiedklonil se, aby se podíval chlapci do obliãeje. Jeho v˘raz byl zcela zaujat˘. Zíral na nûco zde vystaveného, a aÈ to bylo cokoli, zdálo se, Ïe ho to naprosto fascinuje. DrÏelo ho to tam jako nûjak˘m kouzlem; Rainey stál jako pfiikovan˘. Co ho tak upoutalo? „Ve‰el nûkdy do krámu?“ Moochie zavrtûl hlavou. „KlukÛm z Regiopolis sem nedovoluju chodit. V‰ichni kradou jak straky. Malí Alibabové. Úplnû jako dûti ulice v Bejrútu.“ „Nevíte, na co se v t˘ v˘loze koukal? Rozhodnû ho to zaujalo.“ „Díval se na zrcadlo. Nakonec mi do‰lo, Ïe to bylo tamhleto zrcadlo,“ odpovûdûl Moochie s oãima upfien˘ma na chlapce na nehybném obrázku. „Podle toho, jak stojí, je to pfiímo pfied ním. Dívá se pfiesnû do nûj. Je to to zrcadlo s pozlacen˘m rámem. Moc starej kousek, urãitû nejmíÀ pfiedváleãnej. Mám na mysli válku Severu proti Jihu. Pochází z Temple Hill, z toho star˘ho baráku Cottonovejch na Chase. Delia Cottonová ho dala sv˘ sluÏebn˘. Ta paní se jmenuje Alice Bayerová a bydlí v Glades. A Alice sem jednou za‰la a chtûla na nûj pÛjãit padesát dolarÛ. Dal jsem jí dvû stovky. To zrcadlo má cenu aspoÀ tisíc. Pofiád ten její lístek mám. Mám dojem, Ïe Rainey se v nûm rád zhlíÏí. Na kaÏdej pád tam vÏdycky postává a kouká do zrcadla, tak jako teì. Pak se z toho nûjak oklepe a jde dál. Sklo je stáfiím tro‰ku zvlnûn˘, tak si myslím, Ïe mu ten zkreslenej odraz pfiipadá legraãní.“ Nick mu pokynul a Moochie opût pou‰tûl obrázky po jednom dopfiedu. Nick hledal nûco, cokoli, co by mohl pouÏít. âas ukazoval 1513.54, kdyÏ Rainey zaãal zaklánût hlavu a otevírat ústa. V 1513.55 zaãíná do‰lapovat dozadu na levou patu a ústa se otevírají je‰tû víc. V 1513.56 na obrázku vÛbec není. Kamera mífií na prázdn˘ chodník. Rainey je pryã. „Nestalo se nûco s tou kamerou?“ zeptal se Nick. Moochie jen zíral na obrazovku. Nick se zeptal znovu. „Ne. Nikdy to neudûlala. Je nová. Namontoval mi ji loni Securicom. Stála mû tfii tácy.“ 18