Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 5
1 Mlékem to b˘t nemohlo, neboÈ jsme je oba pili ze stejn˘ch prsou. Princátko pfiirozenû z pravého Àadra, jak se slu‰í a patfií, kdeÏto já, jeho spolukojenec neboli bratr po mléku, z levého. Princovou kojnou byla má matka Barbora. KdyÏ jsme se oba nauãili mluvit, zkrátili jsme její jméno na Barba; taky já jsem ji pozdûji tak oslovoval a matkou jsem ji naz˘val jen v rozhovoru s jin˘mi. Svûtlo svûta, ne vÏdy vesele záfiící, neboÈ mÛÏe b˘t právû tak zatracenû chabé a docela bez tfipytu – jak jsem se pozdûji aÏ pfiíli‰ ãasto pfiesvûdãoval –, jsme spatfiili ve znamení B˘ka. Na‰e nové saeculum neboli pokolení Ïilo teprve pár mûsícÛ, a tak bylo zcela v rukou boÏích, zda se bude utváfiet uspokojivûji neÏ to staré. BÛh se v‰ak nijak zvlá‰È nepostaral, neboÈ do chvíle, kdy toto sepisuji, pro‰lo zemí jiÏ ‰est desetiletí, a kdyÏ mÛj bratr po mléku Albrecht pfiednedávnem zemfiel, peãlivû jsem si pfiifiízl nûkolik tuctÛ husích brk, udûlal si zásobu inkoustu a pfiipravil ‰tÛsek papyrÛ. Obstaral jsem si levnûj‰í druh, mohlo by se totiÏ docela dobfie stát, Ïe své spisky nakonec (nebo spí‰ hned na zaãátku?) pfiedám plamenÛm. Za to, Ïe já, b˘val˘ scurra a sannio – v‰eobecnû oznaãovan˘ za dvorního ‰a‰ka a komorního skfieta –, umím psát a ãíst, ba dokonce docela dobfie ovládám latinu, vdûãím právû svému bratrovi po mléku. Ponechme stranou otázku, zda je to dvornímu ‰a‰kovi ku prospûchu. Slovo „vdûãím“, které právû padlo, musím opravit v tom smyslu, Ïe se mÛj vdûk nakonec zmûnil v nevdûk, coÏ je pro oznaãení mého chování je‰tû velice mírn˘ v˘raz. Ale Ïe toho nelituju, má své dobré dÛvody, k nimÏ se je‰tû vrátím. 5
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 6
Dvorním ‰a‰kem se ãlovûk nestává jen tak zniãehonic, k tomu uÏ musí mít co nabídnout. A tak tomu bylo veskrze i v mém pfiípadû, neboÈ jsem zhruba od ãtyfi let pfiestal rÛst neboli – abych se vyjádfiil pfiesnûji – trup a hlava nab˘valy ãasem rozmûrÛ dospûlého muÏe, zatímco paÏe a nohy se mi grotesknû zkroutily, takÏe nelze fiíct, Ïe bych chodil, spí‰ jsem se namáhavû kolébal; paÏe sice tloustly, zÛstávaly v‰ak krátké a kfiivé. – K tomu mi je‰tû narostl mohutn˘ hrb, díky nûmuÏ mi krk nebyl v podstatû témûfi vidût, takÏe mi hlava, ve srovnání s tûlem obrovská, vûzela jakoby uskfiípnutá mezi rameny. K tomu by se docela dobfie hodil o‰kliv˘ obliãej, jenÏe – jako by se jediná dobrá víla u mé kolébky snaÏila tu spou‰È aspoÀ trochu napravit – má tváfi se stala ideálním obrazem muÏného pÛvabu. Vysoké ãelo, u‰lechtil˘, jemnû formovan˘ nos, záfiivé ‰edozelené oãi a pevná, dobfie tvarovaná brada. Jak pravila jedna z m˘ch milostnic: Pfii milostném aktu je pr˘ tfieba neustále mi hledût pfiímo do tváfie, pak je v‰echno v naprostém pofiádku. Mou matku to ani v nejmen‰ím nevyvedlo z míry. KdyÏ sledovala, jak se vyvíjím, jen bezmocnû potfiásala hlavou a tváfiila se ãím dál odmítavûji, ba témûfi nepfiátelsky, takÏe její láskyplné polibky a pohlazení – dokud je‰tû na mnû nebylo nic znát – nakonec doãista pfiestaly. Se sv˘m trápením se svûfiila jedné pomocnici v kuchyni, s níÏ se sblíÏila (a ona sluÏka mi to pozdûji sama povûdûla), nemÛÏe pr˘ uvûfiit tomu, Ïe takové monstrum porodila, a je pfiesvûdãená, Ïe jí ìábel nebo nûjaká ãarodûjnice poslu‰ná jeho pfiíkazÛ do kolébky vloÏila podvrÏené dítû. Pfiítelkynû se jí to pokou‰ela vymluvit, vÏdyÈ pfiece Ïijí na opevnûném hradû mezi sam˘mi dobr˘mi lidmi, kam by ìábel ani ãarodûjnice nikdy nemohli... Matka jí pfiipomnûla legendu o princi Ludvíkovi, pozdûj‰ím císafii, jehoÏ z kolébky vyrvala opice a lezla s ním pak po stfie‰e hradu. Je pr˘ tedy docela dobfie moÏné, Ïe ìábel nebo nûkter˘ z jeho kumpánÛ na sebe vzal podobu dÛ6
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 7
vûryhodného sluhy a dítû vymûnil. Nato se dala kuchyÀská pomocnice do smíchu a pfiipomnûla, Ïe tohle v‰echno by mûlo smysl jedinû tehdy, kdyby ìábel vymûnil prince Albrechta, aby uvrhl do ne‰tûstí jeho otce, na‰eho milostivého vévodu Arno‰ta. Poté mou matku uÏ nic nenapadalo, jenÏe hnûv jí ze srdce nevymizel, a tak ve‰kerou svou lásku vûnovala princi Albrechtovi. Ten v‰ak, protoÏe se mnou vyrÛstal a pohled na mne dÛvûrnû znal, ke mnû Ïádn˘ odpor necítil – ba dokonce se mû (od chvíle, kdy jsme spolu dokázali vést rozumné fieãi) pokou‰el utû‰ovat, jak jen dokázal. Ty jsi a zÛstane‰ m˘m pfiítelem, uji‰Èoval mû znovu a znovu, a pokud to bylo moÏné, vÏdycky to taky dodrÏoval. Jeho matka, nikoli sice vysoce urozená, zato v‰ak nesmírnû bohatá hrabûnka AlÏbûta, byla dcerou pána Milána Giangaleazza Viscontiho. Nበvévoda Arno‰t dal pfiednost 75 000 zlat˘ch, které nevûsta dostala vûnem, neÏ aby dbal na obzvlá‰tû modrou krev. Ta tam v podstatû pfiítomná sice byla, ale jaksi pouze v bledûmodrém, neboÈ hrabû Visconti si vévodsk˘ titul koupil od neustále opilého krále Václava IV. pouh˘ch ‰est let pfied na‰ím narozením. Mûl v plánu nechat se jiÏ brzy korunovat na italského krále, jenÏe pak zcela neãekanû zemfiel – ‰u‰kalo se, Ïe ho otrávili. Pfiedsevzal jsem si, Ïe se budu v téhle zprávû odboãkám k politick˘m otázkám co nejvíce vyh˘bat, i kdyÏ nûkdy to pfiece jen nepÛjde. KdyÏ vévodkynû AlÏbûta porodila dûdiãného prince, nabyla pfiesvûdãení, Ïe svou povinnost jiÏ splnila, a více se o nûho nestarala. Byla obdafiena bystr˘m a pronikav˘m rozumem, a tak se nejradûji zab˘vala penûzi a rozmnoÏováním majetku. Za své vûno vzala do zástavy tucet velice v˘nosn˘ch panství, která bûhem jednoho desetiletí vynesla víc, neÏ do nich vloÏila. Odkud to vím? BoÏe mÛj, dvorní klepy kolují neustále, a protoÏe Albrecht svého bratra po mléku z niãeho nevyluãoval, staãilo mít dobr˘ sluch a stále na‰picované u‰i, aby ãlovûk vûdûl o v‰em, co se kde ‰ustne. 7
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 8
Vévodkynû jakoÏto nedÛvûfiivá Italka, v jejíÏ rodinû byly vraÏdy na denním pofiádku – pfiedev‰ím pomocí jedu –, nechtûla svou i manÏelovu nejcennûj‰í zástavu vystavovat zbyteãnému nebezpeãí. Bavorsko bylo tehdy rozdûleno na ãtyfii vévodství – nyní zbyla uÏ jen tfii –, jejichÏ vládci, vzájemnû neustále znepfiátelení Wittelsbachové, spolu vedli nekoneãné fiady válek. Pokud by se nûkde podafiilo odstranit dûdiãného prince, padla by zemû do jin˘ch rukou, a proto takové ruce aÏ pfiíli‰ rády sahaly po meãi nebo d˘ce, aby ovlivnily Fortunu. MÛj bezv˘znamn˘ osud byl nezbytnû spojen s neobyãejnû v˘znamn˘m osudem mého bratra po mléku, proto by jeho smrt pro mne znamenala návrat mezi bezejmenn˘ dav. A kdyÏ uÏ jsme u jmen: Má matka Barbora pro mne zvolila jméno Jan, protoÏe se tak jmenoval otec vévody Arno‰ta a protoÏe toto jméno nosil i mÛj otec. O nûm postaãí jediná fiádka: SlouÏil u pû‰ákÛ zemûpána a padl v jedné z bezpoãtu ‰arvátek mezi Wittelsbachy, kdyÏ mi bylo pût let. Av‰ak pro mou Barbu to nebylo nijak osudové, neboÈ jako kojná dûdiãného prince mûla vystaráno. Kdy zaãíná dítû samostatnû myslet? TfiebaÏe to nelze s jistotou urãit, objevují se city a pocity velmi záhy, neboÈ ãtyfileté dítû zcela zfietelnû vycítí, kdyÏ u osoby pro nû nejdÛleÏitûj‰í – totiÏ u matky – ochabuje péãe a vnímavost, kdyÏ se zkrátka vytrácí láska. Zpoãátku jsou to jen maliãkosti. S tím, Ïe mûl mÛj spolukojenec s modrou krví ve v‰em pfiednost, jsem se vyrovnal a nevadilo mi to. Pochopitelnû mûl navíc i vlastní chÛvu, která s ním spala v samostatném pokoji a po veãefii pro nûj pfiicházela. ChÛva a Barba si v takov˘ch chvílích vymûÀovaly jedovaté pohledy a jejich ‰piãkující poznámky pfiímo pfiekypovaly nevraÏivostí, kterou jen obtíÏnû skr˘valy. Ty dvû prosté Ïeny pfiitom nacházely slova a formulace, jeÏ by se ctí obstály i pfii disputaci mezi uãen˘mi pány. To se mû v‰ak dot˘kalo jen nepfiímo, zatímco Barbino 8
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 9
zanedbávání péãe o mne postupnû nab˘valo v˘raznûj‰ích forem. Jeden pfiíklad za v‰echny: Pfii spoleãné veãefii jsme v‰ichni jedli z jedné mísy, a kdyÏ to byla mouãná nebo krupiãná ka‰e – coÏ se stávalo ãasto –, utvofiil se na povrchu té ka‰e pfii okraji kanálek z medu a rozpu‰tûného másla, kanál jako kolem vodního hradu. My kluci jsme pak pouÏívali rÛzn˘ch trikÛ a lstí, abychom pomocí rychle vybudovan˘ch vedlej‰ích kanálkÛ pfiivedli ten slaìouãk˘ a mastn˘ potÛãek na svou stranu. Barba ty finty sledovala se zachmufien˘m ãelem, a kdykoli jsem získal v˘hodu, zajela do ka‰e vlastní lÏící a usmûrnila drahocenn˘ proud k Albrechtovi. Pro ãtyfiletého kluka to znamenalo pohromu, málem jako konec svûta. Kdyby Barba své jednání zdÛvodnila trestem, nenesl bych to tak tûÏce, jenÏe za trest to nikdy nebylo, takÏe se mû to pokaÏdé hluboce dotklo. Mohl bych uvést celou fiadu dal‰ích podobn˘ch pfiíkladÛ, radûji toho v‰ak nechám, vÏdyÈ je‰tû dnes se mi hrnou do oãí slzy, kdyÏ na to pomyslím. Jak plynul ãas, pozvolna jsem pozoroval, Ïe mám tûlo ãím dál o‰klivûj‰í. UÏ v deseti letech byl Albrecht o hlavu vy‰‰í, a tak na mne z v˘‰ky sv˘ch rovn˘ch údÛ soucitnû shlíÏel. K nepatrnému vyrovnání docházelo pfii spoleãném vyuãování. Magistri sice vyjadfiovali své pochybnosti nad Albrechtem slovy, která zakr˘vali respektem, ten v‰ak dûlal hluchého, zatímco jeho otec byl naopak natolik pln˘ pochopení, Ïe rozhodnutí ponechával na nûm. Panovník, fiíkával, musí neustále ãinit rÛzná rozhodnutí, a proto nemÛÏe ‰kodit, jestliÏe s tím zapoãne jiÏ tak záhy. U vévodova syna se obvykle dbá nejen na vzdûlání duchovní, ale rovnûÏ na tûlesnou zdatnost, coÏ u urozen˘ch chlapcÛ znamená pfiedev‰ím umût zacházet se zbranûmi. Albrecht chtûl, abych se i na tom podílel s ním, jenÏe s m˘ma od pfiírody krátk˘ma a navíc kfiiv˘ma nohama nelze zvítûzit v bûhu ani s krátk˘ma rukama úspû‰nû bojovat s meãem. Pro mne zb˘valo jediné, a v tom jsme byli zdatní oba, totiÏ ve stfielbû ze samostfiílu. M˘m paÏím rozhodnû ne9
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 10
chybûla síla, a kromû toho jsme pouÏívali jen zbranû vybavené napínací pákou anebo navijákem, jejichÏ mechanika velkou sílu nevyÏadovala. B˘valy dny, kdy jsem dosáhl nejvíce zásahÛ, coÏ Albrecht nesl stateãnû, ba témûfi jsem míval dojem, Ïe je na mÛj v˘kon py‰n˘. Taková chvála v sobû pfiirozenû obsahovala i skrytou naráÏku na mou ménûcennost, neboÈ pfiitom vÏdycky zÛstávalo cosi nevyfiãeno: Hleìme, hleìme, co tenhle kfiiv˘ a hrbat˘ skfiet pfiece jen dokáÏe! Muselo to b˘t krátce pfied na‰í cestou do Prahy, kdy nás, tehdy zhruba sedmileté chlapce, pfii v˘cviku ve zbraních na hradním nádvofií pozoroval sám vévoda Arno‰t. Stál jsem v rohu a netrpûlivû sledoval AlbrechtÛv ‰ermífisk˘ souboj se zbrojmistrem, jeho vrhy kopím, do nichÏ pfied otcov˘mi zraky vkládal ve‰kerou sílu, a nûkolik kouskÛ jezdeckého umûní, které ov‰em na tûsném hradním nádvofií nutnû byly dost skromné. KdyÏ mÛj bratr po mléku sáhl po samostfiílu, udûlal jsem totéÏ, Albrecht se v‰ak domníval, Ïe dnes nemusíme soutûÏit, protoÏe pan otec si chce ovûfiit pouze to, jaké pokroky dûlá on. Vévoda Arno‰t samozfiejmû vûdûl, Ïe existuju a Ïe si jeho syn svého bratra po mléku veskrze cení. A tak se usmál a pfiivolal mû k sobû. „Proã by se nemohl zúãastnit taky mal˘ Honzík? Stejnû toho asi moc nepfiedvede...“ Musím pfiiznat, Ïe mû vévodova pfiítomnost natolik vyvedla z míry, Ïe jsem se nemohl zbavit lehkého chvûní. Pokud jde o cíl, meloun napíchnut˘ na tyãi ve vzdálenosti zhruba ãtyfiiceti krokÛ, dopadlo to fatálnû: Ze tfií stfiel ‰ly dvû mimo a tfietí se o meloun pouze lehce otfiela. Albrecht se naproti tomu strefil dvakrát, a tak ho otec struãnû pochválil. Mnû fiekl vévoda jiÏ na odchodu: „Pfiesto to není ‰patné, jenÏe pro tebe hry se zbranûmi asi nejsou pfiíli‰ vhodné. Na komorního skfieta je to v‰ak rozhodnû dost.“ Ta slova se mû nesmírnû dotkla, tfiebaÏe v podstatû nijak uráÏlivá nebyla. K v˘bavû kaÏdého panovníka jiÏ takfika pat10
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 11
fiilo, Ïe si vydrÏuje dvorního ‰a‰ka, jemuÏ se ponûkud noblesnûji fiíkalo také komorní skfiet. VÏdyÈ mûl vûvoda pravdu – já jsem mûl sotva na vybranou. Albrecht, kter˘ byl v podstatû dobrák, se tu tvrdou poznámku snaÏil ponûkud zmûkãit. „Pan otec to tak nemyslel, Honzíku. AÈ se stane cokoli, ty zÛstane‰ vÏdycky m˘m pfiítelem.“ To, co ve své mladistvé váÏnosti napovídají osmiletí, zfiejmû nelze váÏit na zlatnick˘ch vahách, Albrecht v‰ak své slovo vcelku dodrÏel. Aãkoli se vévoda Arno‰t pokou‰el odjezd svého syna odkládat – vÏdyÈ to bylo jeho jediné dítû –, vévodkynû AlÏbûta svÛj cíl nespustila z oãí. Chlapec musel pryã dfiív, neÏ mu nepfiátelé staãí ublíÏit. Abych tuto opatrnost, která se moÏná jevila jako pfiehnaná, vysvûtlil blíÏe, musím nyní znovu ponûkud zabrousit do politick˘ch záleÏitostí. KdyÏ vévoda Ludvík, jehoÏ od jeho korunování císafiem naz˘vali „Ludvík Bavor“, v roce 1347 zemfiel, zanechal – je tfieba fiíct nane‰tûstí – ‰est synÛ. Následující desetiletí proto znamenala nepfiehledné zmatky vypl˘vající z mnoha dûlení zemû, v nichÏ se v‰ak vyznají jedinû historikové; bûhem ãasu pfii nich vznikla ãtyfii bavorská vévodství: mnichovské, ingolstadtské, landshutské a straubinské. Tehdy ale, kdyÏ nás oba jako osmileté chlapce pfiipravovali na cestu do Prahy, existovala pouze tfii z tûchto vévodství, pfiiãemÏ Albrecht mûl po svém otci zdûdit to nejv˘znamnûj‰í, Mnichovsko. Pokud by v‰ak Albrecht zemfiel je‰tû za otcova Ïivota, pÛl tuctu WittelsbachÛ jiÏ ãekalo, aby se bohatého dûdictví zmocnili. Vévodkynû AlÏbûta to vûdûla, a proto trvala na tom, aby její syn aÏ do své dospûlosti ode‰el ze zemû. V Praze vládla âechám jiÏ po nûkolik let královna Îofie, sestra Albrechtova otce. Jejího manÏela Václava IV., oddávajícího se chlastu a zahálce, pfiinutili kurfifiti, aby odstoupil ze sv˘ch úfiadÛ krále nûmeckého, jakoÏ i ãeského. Jeho vlastní bratr, král Zikmund z Uher, ho pÛldruhého roku drÏel v zajetí ve Vídni, aÏ koneãnû Václav vyhovûl v‰em jeho poÏadav11
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 12
kÛm a nadále dûlal pouze to, ãím se zab˘val odjakÏiva – totiÏ Ïe pil a lovil. Bylo pro mne louãení s Mnichovem tûÏké? Na to lze odpovûdût jasn˘m ne. Co jsem já ze svého rodného mûsta vlastnû znal? Narodil jsem se na vévodském dvofie a sotva kdy jej opustil. Jako rezidence slouÏila pfii mém narození jiÏ po patnáct let Nová pevnost neboli Neuveste, neboÈ tu b˘valou, ve Starém dvofie, obklopily bûhem let mû‰Èanské domy, a tak se tam panovníci cítili ponûkud stísnûnû. Na nûkdej‰í mû‰Èanská povstání, namífiená proti vévodovi, se totiÏ dosud je‰tû nezapomnûlo. AÏ do na‰eho odjezdu do Prahy jsem Ïil s Albrechtem v Nové pevnosti, kde mû kaÏd˘ znal, takÏe má postava nebudila pozornost. Velmi brzy jsem totiÏ pochopil, Ïe venku platí jiné zákony, a proto tam nemám co pohledávat. Proã bych se mûl vystavovat posmûchu lidí? JiÏ jako sedmilet˘ jsem vûdûl, co to obná‰í. Vévoda Arno‰t míval ve zvyku se o velk˘ch svátcích ukázat lidu; o Vánocích, Velikonocích a Svatodu‰ních svátcích se pak stfiídavû úãastnil velké m‰e ve sv. Petru nebo v chrámu Panny Marie. Jinak se m‰e konaly v dvorní kapli sv. Lorence. K m˘m ‰est˘m narozeninám mû chtûl mÛj bratr po mléku pfiekvapit, a proto jsem ho smûl doprovodit na velikonoãní m‰i do kostela U na‰í milé paní. Vévoda Arno‰t to sice nevidûl rád, jenÏe Albrecht na tom trval a pfiál si to jako dárek k vlastním narozeninám, které slavil pût dní po m˘ch. Tenkrát se mÛj rÛst uÏ témûfi zastavil, ale rozdíl mezi námi dvûma je‰tû nebyl natolik velk˘, aby budil pozornost; jiÏ dost pokfiivlé paÏe a nohy i hrb se v‰ak pfiehlédnout nedaly. A tak kdyÏ dvorní spoleãnost zaujala místa v kfieslech v chóru po obou stranách pfied hlavním oltáfiem, mezi lidem se zaãalo oz˘vat ‰eptání a su‰kání. Je‰tû dnes se mÛÏu chlubit dobr˘m sluchem, proto jsem vyslechl polohlasné poznámky o mrzákovi, zmetkovi, hrbáãi, vodnaté hlavû a leccos podobného. UÏíral jsem se tím, ale nikdy 12
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 13
jsem o tom nemluvil, a taky Albrecht se tváfiil, jako by se nic nedûlo, i kdyÏ jsem si mohl domyslet, Ïe mu to zlomyslné ‰u‰kání neuniklo. Zkrátka a dobfie, v tomhle mûstû, v nûmÏ jsem se náhodou narodil, nebylo nic, co bych postrádal ãi po ãem by se mi mohlo st˘skat. Proã jsem se nezmínil o matce? Od Albrechta jsem se pozdûji dozvûdûl, Ïe zvaÏovali vzít do Prahy také ji, vévoda Arno‰t v‰ak rozhodl. JestliÏe se bûhem pfií‰tích let musí obejít bez matky Albrecht (coÏ pro nûho nebylo tûÏké...), lze totéÏ vyÏadovat rovnûÏ ode mne, tím spí‰, Ïe je pro mne mimofiádn˘m poÏehnáním jiÏ to, smím-li svého bratra po mléku – na jeho v˘slovné pfiání – doprovázet! Proti tomu se nedalo nic namítat, a navíc já, kter˘ jsem se této nemilující matce stejnû uÏ dávno odcizil, jsem si tajnû oddechl. Pro Albrechta, jehoÏ h˘ãkala, bylo sice rozlouãení tûÏké, nakonec si v‰ak pfiece jen uvûdomil, Ïe se na cizím dvofie nemÛÏe objevit v doprovodu kojné. Pfiítomnost dvorního ‰a‰ka tolik nevadila, tfiebaÏe se mnozí divili, proã sotva osmilet˘ princ nûkoho takového potfiebuje. Pokud se pfiedtím hovofiilo o v˘uce ve zbraních a pûstování tûlesné zdatnosti, chtûl bych nyní je‰tû krátce pohovofiit o duchovní v˘chovû. Vévoda Arno‰t se rozhodl, Ïe svého syna nenechá vyuãovat jen osamûlého v prázdné komnatû, n˘brÏ spoleãnû s jeho vrstevníky. Byli to synové rádcÛ a komorníkÛ, ktefií byli panovníkovi blízcí a vût‰inou pocházeli z neurozen˘ch patricijÛ. Tito chlapci samozfiejmû museli b˘t s princem zhruba stejného stáfií, proto se jich nakonec se‰lo jen ‰est. Nyní se Albrecht cele soustfiedil na to, aby otce pfiimûl k souhlasu, Ïe se vyuãování zúãastním i já; av‰ak je‰tû neÏ své pfiání vyslovil, povûdûl o tom snad nejrozumnûj‰ímu muÏi na mnichovském dvofie, astrologovi, coÏ byl magistr Aulicus. Jmenoval se vlastnû Hofer, své jméno si v‰ak polatin‰til, jak bylo v té dobû zvykem, a proslul nejen jako hvûzdopravec, ale rovnûÏ jako univerzální uãenec s rozsáhl˘mi 13
Dvorní ‰a‰ek - zlom
18.5.2012
9.45
Stránka 14
vûdomostmi o medicínû, matematice, geografii a alchymii. Církev na nûho sice hledûla s nedÛvûrou, jenÏe to mu pramálo vadilo, neboÈ jako základní princip astrologie stanovil v˘rok: Hvûzdy pÛsobí na lidi i zvífiata, jejich dráhy v‰ak fiídí BÛh. Tváfi obrostlá mohutn˘m ‰edobíl˘m plnovousem sotva prozrazovala jeho stáfií, navíc v‰ak utajovala i hrátky jeho nálad. Myslím, Ïe byl tenkrát v nejlep‰ím muÏném vûku, jiÏ dlouho Ïenat˘, a se svou paní vychovával tfii dûti. VÛbec byl v‰echno moÏné jen ne podivín, rád totiÏ jedl i pil, a pfii zdafiil˘ch Ïertech pfiizvukoval drsn˘m srdeãn˘m smíchem, kter˘ se studenou Novou pevností vesele rozléhal. Albrecht mi o svém setkání s ním brzy povûdûl, a já to podám jeho slovy co moÏná nejpfiesnûji. „Ach, nበbudoucí zemûpán vstoupil do mé skrovné jizby uãence, BÛh buì pozdraven, Va‰e V˘sosti!“ Albrecht, kter˘ byl spí‰ skromn˘, zrudl. „Ale pane magistfie, mÛj otec je pfiece je‰tû v nejlep‰ích letech a...“ Uãenec jen mávl rukou. „To je jedno, musíme vûcem hledût do oãí bez báznû a dÛvûfiovat boÏí moudrosti.“ Albrecht pfiik˘vl, v‰echno v nûm v‰ak vfielo, a proto vyhrkl: „OdpusÈte, magistfie, ale pfiivedla mû k vám naléhavá otázka, prosím vás o radu.“ Povûdûl tedy, co ho trápí, uãenec trpûlivû naslouchal, pro plnovous se ale nedalo odhadnout, co si o tom myslí. „Nyní je vás ‰est ÏákÛ. Ano, jiÏ vidím jistou moÏnost, aniÏ bychom cokoli pokfiivili nebo se dokonce museli uch˘lit ke lÏi. Poãet ‰est – tak praví uãenci – sice není ãíslo ne‰Èastné, neboÈ hexagram je geometrická podoba vesmíru a BÛh bûhem ‰esti dnÛ dokonãil své stvofiení. Je to tedy v˘znamné ãíslo, av‰ak ve srovnání s následujícím ãíslem sedm znamená pfiece jen vpravdû ponûkud málo. Sedmiãka je totiÏ z mnoha dÛvodÛ cosi jako ãíslo posvátné, a to jak ve smyslu svûtském, tak i kfiesÈanském. Sedm planet obíhá Zemi, a také se hovofií o sedmi nebesk˘ch sférách. Toto ãíslo ztûlesÀuje 14