1 Polibte mi prdel.
9
2 Tak nějak by v poslední době mohlo znít Čonovo životní motto. Ophelia říká, že Čon je „potížista“. „Proto je taky tak kouzelnej,“ dodává. Čon podotýká, že jedině muy pošahanej tatínek může dát dceři jméno po nějaký magorce, co se utopila. Je to úchylný – jako kdyby jí přál stejnej osud. O tvrdí, že jí to jméno nedal táta, ale máma. Když se narodila, neměl o tom Chuck ani šajn, takže Paku rozhodla podle sebe a pojmenovala holčičku „Ofélie“. Mimochodem, Paku není indiánka ani nic podobnýho, „Paku“ jí říká jen její dcera O. „Je to akronym,“ vysvětluje. P. A. K. U. Pasivně agresivní královna univerza. „Ona tě tvoje máti nenáviděla, nebo co?“ zeptal se jí jednou Čon. „To ne,“ zavrtěla hlavou O. „Akorát ji točilo, jak kvůli mně příšerně ztloustla – což u Paku znamená, že přibrala tak tři kila. Vyplkla mě na svět a cestou z porodnice si koupila běhací pás.“ Jo, to by sedělo, protože Paku je typická K&B, „krásná a bohatá“ z okresu Orange-jih. Blondýna, modré oči, ostře řezaný nos a NDT – „nejlepší 11
dudy na trhu“ (holt Orange-jih, to je kalifornská smetánka, a když tady nemáte silikony, koukají na vás, jako kdybyste právě slezli ze stromu). Na jejích bocích se to extra sádlo moc dobře nevyjímalo a rozhodně se tam nemělo udržet dlouho. Paku dorazila do „tý barabizny“ za tři mega u Emerald Bay, přikurtovala si malou Ophelii na záda a skočila na běhací pás. Ušla tři tisíce kilometrů, a přitom se nehnula z místa. „Ta symbolika z toho úplně čiší, co?“ dodala O, aby tu historku nějak uzavřela. Věří, že právě odtud pramení její záliba ve strojích a mechanice. „Musel to bejt strašně silnej podprahovej vliv, ne? Si to vezmi, takovej prcek, a kolem něj v jednom kuse to rytmický hučení, ty bzučáky, blikající světýlka a tak. To nemohlo dopadnout jinak.“ Když vyrostla a dozvěděla se, že Ofélie byla Hamletova psychicky labilní přítulka, která to kapku přehnala s plaváním, začala všechny svoje přátele přesvědčovat, aS jí říkají jen „O“. Vyšli jí vstříc, jenže taková zkratkovitá přezdívka má i svoje rizika – „O“ se dá vykládat všelijak, zvlášS když se obecně ví, že při vašich orgasmech málem praská sklo. To takhle na jednom mejdlu šla s jedním klukem nahoru do pokoje a spustila tam tu svoji písničku. Všechno bylo pochopitelně slyšet až dolů. Sice tam dunělo techno, ale O ječela tak o pět oktáv výš. Ostatní se tím dobře bavili. Když u někoho zůstávali přes noc, O si před spaním párkrát osedlala svůj multirychlostní „stimulátor“ – měla ten, jak se tak různě kroutí dokola –, takže její refrén všichni znali. „To je naživo?“ ptala se její kámoška Ashley. „Nebo z kazeSáku?“ O si to nijak nebrala, proč taky, že jo? Dolů se vrátila šSastná a (u)spokojená, jenom pokrčila rameny: „Co jako? Když se udělám, chci si to užít.“ A tak je pro všechny přátele prostě „O“, ale holky jí mezi sebou někdy říkají „Mnohonásobná O“. Mohlo to být ještě horší, mohla by být třeba „Obří O“, jenže na to je přece jen 12
moc malá. Metr pětašedesát a hubená. Ale žádná bulimička nebo anorektička jako tři čtvrtiny holek z Laguny, prostě má spalování jako motor z tryskáče. Spaluje jako blázen. Nemějte péči, tahle holka se umí pořádně nacpat a zvrací nerada. „Jsem taková maličká,“ řekla by vám. „Jako koSátko.“ No, jak se to vezme. Tohle koSátko má od krku na levé rameno sytě barevnou kérku: stříbrné delfíny, jak tančí ve vodě se zlatými mořskými pannami, velké modré zpěněné vlny, a kolem toho všeho se kroutí zelené podmořské řasy. Původně byla blond, teT má hlavu napůl modrou a v tom ještě pár červených pramenů. Do pravé nosní dírky si nechala dát piercing. Je snad jasné, co tím chce říct: Polib mi prdel, Paku.
3 Krásný den. Ale to jsou v Laguně snad všechny, ne? O čem vlastně Čon přemýšlí, když tak kouká ven na modrou oblohu. Stejnou jako včera a den předtím a den předtím a– Den předtím. Přemýšlí o Sartrovi. Benův domek stojí na skále, která se tyčí přímo nad pláží, a hezčí bejvák jste v životě neviděli – aby taky jo, když si vezmete, kolik nul měla částka, kterou za něj vypláznul. Table Rock Beach je písčitá pláž na skalním masivu, který – za odlivu – vybíhá až padesát metrů do moře. Pokud víte, že Table Rock znamená „skalní tabule“, nemusíte být zrovna členové Mensy, abyste si dokázali představit, jak to zhruba vypadá. Obývák má jednu kompletně prosklenou stěnu, takže se tím parádním výhledem – oceán, útesy a na obzoru Santa 13
Catalina – můžete kochat po libosti, ale Čon tu sedí s očima přilepenýma k obrazovce notebooku. Vejde O, podívá se na něj a zeptá se: „Sjíždíš porno?“ „Jsem na něm závislej.“ „Na internetovým pornu jsou závislí všichni,“ poznamená O. Včetně jí samotné – fakt ji to baví. Připojí se na net, zadá „squirting“ a pouští si videa. „U chlapa už je to docela ohraný. Nemůžeš bejt závislej na něčem jiným?“ „Na čem třeba?“ „Vím já?“ odpoví O. „Třeba na heroinu. Že bys byl trochu retro.“ „A chytnul HIV?“ „Sehnal by sis čistý stříkačky.“ Říká si, že by bylo docela cool chodit s feSákem. Kdyby se s ním po šukání neměla chuS bavit, prostě by ho opřela někam do kouta. Byla by přesně jako ty tragický chudinky, co koukaj jenom na to, aby byly správně retro. Dokud by se jí to neomrzelo, pak by z toho mohla udělat klasický drama – jezdit ho o víkendech navštěvovat do léčebny, a až by ho pustili, chodit s ním na terapie. Brát to všechno příšerně vážně a duchovně, dokud by se jí neomrzelo i tohle. Pak by začala dělat něco dalšího. Třeba jezdit na horáku. Čon je tak hubenej, že jako feSák vypadá už teT, vysokej, samá kost a sval – jako kdyby ho někdo poskládal z kusů železa posbíranejch na skládce. Samý ostrý hrany. Její kámoška Ash říká, že když si chce člověk s Čonem zašukat, musí si dávat pozor, aby se nepořezal. A ta mrcha možná ví, o čem mluví. „Posílala jsem ti textovku,“ řekne O. „Nekoukal jsem na telefon.“ Pořád ještě nezvedl oči od notebooku. To bude hóóódně žhavá akce, myslí si O. Asi po dvaceti vteřinách se Čon zeptá: „Cos mi psala?“ „Že jdu k tobě.“ 14
„Aha.“ Ani si nevzpomíná, kdy přesně se z Johna stal Čon, a to ho zná prakticky odmalička, možná už od školky. A už tehdy to byl potížista. Učitelé ho nenáviděli. Ne-ná-vi-dě-li. Ze střední ho vyrazili dva měsíce před maturitou. Ne že by to byl blbec – pálí mu to jako málokomu; ale je to potížista. O se natáhne po bongu na skleněném stolku. „Můžu si dát?“ „S tímhle radši pomalu,“ varuje ji Čon. „Jo?“ Čon pokrčí rameny. „Je to tvoje odpoledne.“ O vezme zippo a zapálí dýmku. Mírně potáhne, cítí, jak jí kouř proniká do plic, rozlévá se po břiše, pak jí stoupá do hlavy. Čonny nelhal – je to hodně vydařenej model –, jak se konečně dá od dvojky Ben & Čonny očekávat, protože ti dva jsou nejlepší indoor pěstitelé skéra na týhle straně… Ničeho. Jsou to prostě nejlepší indoor pěstitelé skéra, tečka. O je okamžitě zhulená. Leží na zádech na gauči a nechává se přelévat a prosakovat tím raušem. Ty krááááso, to je model, úplně ji z toho brní kůže po těle. Je z toho nadržená. I když to zas tolik neznamená, protože O je nadržená prakticky ze všeho. Rozepne si džíny, zasune prsty do kalhotek a začne vybrnkávat svoji oblíbenou melodii: rozvíjej se poupátko. Typickej Čon, myslí si v duchu – ačkoli v tuhle chvíli, když je zhulená tou fantastickou trávou a dole už pomalu kvete, moc myslet nedokáže –, radši tam bude sedět a čumět na pixelovanej sex, než aby ho vrazil do živý ženský, která si honí hned vedle něj. „PojT mi to udělat,“ vypraví ze sebe O. Čon vstane ze židle, pomalu, jako kdyby po něm chtěla nějaké domácí práce. Postaví se nad ni a pár vteřin ji pozoruje. O by ho chytila a stáhla k sobě, ale jednu ruku má zaměstnanou, a stejně má pocit, že by na něj nedosáhla. Konečně se 15
Čon rozepne a O si pomyslí: to víš, jseš děsnej frajer, děsnej zenbuddhista, kterej někde potají šuká Ash a všechno má na háku, a přitom ti stojí jak kláda. Čon začne v klidu, úžasně rozvážně a vyrovnaně, jako kdyby měl mezi nohama tágo a hrál s ním kulečník, ale po chvíli do ní začne zběsile bušit, jako kdyby ji chtěl takhle zespoda umlátit. Zaráží jí ramena do opěradla gauče. Snaží se ze sebe vyšukat válku, přiráží, jako kdyby si mohl vyšukat z hlavy všechny ty odporný vzpomínky, jako kdyby z něj při tom konečným výtrysku mohly vyjít i všechny ty hnusný představy (orgasmická terapie?), jenže se to nestane nestane nestane nestane i když O dělá co může nadzvedává boky a přiráží proti němu jako kdyby ho chtěla z tý svojí lesní jeskyňky vyhodit toho bušícího vetřelce kterej kácí její deštnej prales její kluzkou vlhkou džungli. A u toho – Och, och, och. Och, och, óóóóóóó… O!
4 Když se O probudí – – tak napůl – Čon sedí u stolu v jídelně, pořád čučí do kompu, ale teT u toho čistí pistoli, kterou má rozebranou na spoustu součástek rozložených na ručníku. Protože Ben by příšerně řval, kdyby Čon zaprasil olejem stůl nebo koberec. Ben na svoje věci hrozně trpí. Čon říká, že se chová jako ženská, ale Ben to vidí jinak. Každá hezká věc symbolizuje riziko, co podstoupili při pěstování a prodeji trávy. Přestože se tady Ben neukázal už kolik měsíců, Čon a O pořád dávají na jeho věci pozor. 16
O doufá, že ta rozebraná bouchačka neznamená, že se Čon chystá vrátit do „Umíráku“. Od odchodu z armády už tam byl dvakrát. Jezdí tam s jednou z těch neurčitých soukromých bezpečnostních agentur a vrací se, jak sám říká, s prázdnou duší a plnou peněženkou. Což je koneckonců hlavní důvod, proč to dělá. Člověk se holt živí tím, co umí. Když si dodělal maturitu, dal se k námořnictvu, a protlačil se až k jednotkám SEAL. Nastoupil do výcvikového střediska Silver Strand asi sto kilometrů jižně odsud, do mořské mučírny. Nutili ho ležet na zádech v zimním přílivu a nechat o sebe rozbíjet ledové vlny (jo, waterboarding byl normální součástí výcviku, přátelé, standardní operační postup). Naložili mu na ramena těžkou kládu, se kterou musel vybíhat na písečné duny a brodit se po stehna ve vodě. Musel se potápět a zadržovat dech tak dlouho, dokud neměl pocit, že mu prasknou plíce. Vymysleli si na něj ledacos, jen aby ho přinutili hodit ručník do ringu a odejít, ale on ne – netušili totiž, že Čon si všechnu tu bolest vlastně užívá. Když jim tahle zvrácená skutečnost konečně došla, naučili ho všechno, co totální cvok jako on, navíc s takovouhle fyzičkou, dokáže v H2O dělat. Pak ho poslali do Stánů. Konkrétně do Afghánistánu. Kde… Máte písek, máte sníh, ale moře nikde. Tálibánci nesurfujou. Čon koneckonců taky ne, ty machírky na prknech upřímně nesnáší, vždycky si zakládal na tom, že v Laguně najdete jen jednoho nesurfujícího heterosexuála, a to je on, akorát mu přišlo zvláštní, že armáda vynaložila šestimístnou částku na to, aby z něj vycvičila Aquamana, a pak ho poslali do pouště. Ale co, válčíte tam, kde to zrovna jde. Čon zůstal dva turnusy, pak z armády odešel. Vrátil se do Laguny, aby… 17
Aby… Hmmmm… Aby… Nic. Nenašel tu nic, co by mohl dělat. Každopádně nic, co by ho bavilo. Teda, mohl dělat plavčíka, ale kdo by chtěl sedět na věži a čučet na turisty, jak si zadělávají na rakovinu kůže. Jeden námořní kapitán ve výslužbě mu dohodil flek u prodejce jachet, ale Čon neumí prodávat a nenávidí lodě, takže to neklaplo. A když si ho pak našel ten náborář, byl tím pádem k dispozici. Aby se nechal naverbovat do Umíráku. Než tam potom poslali ty posily, byl to fakt masakr, všude únosy, popravy, při bombových útocích to lidem rvalo ruce, nohy i hlavy. Čon se měl starat o to, aby žádná taková nepříjemnost nepotkala jejich zákazníky, a jestli je nejlepší obrana útok, inu… Pak je nejlepší obrana útok. Když si člověk namíchal tu správnou směs trávy, speedu, vicodinu a oxycontinu, měl z toho celkem dobrou videohru, a pokud moc nekoukal na to, koho zrovna kosí, mohl v tom bordelu mezi šíity, sunnity a mezopotamskou al-Káidou nasbírat celkem slušné skóre. O u Čona diagnostikovala SNPTS. Syndrom nedostatku posttraumatického stresu. Čon tvrdí, že nemá noční můry, záchvaty paniky, návaly zlých vzpomínek, halucinace ani výčitky svědomí. „Nebyl tam žádnej stres a žádný traumata,“ prohlašuje. „To bude těma drogama,“ myslí si O. Jo, drogy jsou dobrý, dává jí za pravdu Čon. Drogy by měly být špatný, ale ve špatným světě jsou dobrý, protože v oblasti mravů platí, že dva minusy dávají plus, chápete? Čon říká, že drogy jsou „jedinou příčetnou reakcí na nepříčetnost“, a v jeho chronickém užívání tohoto chronic18