J E TO T Ý D E N ,
co se matka ztratila.
Rodina se shromáždila v domě tvého nejstaršího bratra Hjong-čchola a navzájem se zasypávala nejrůznějšími nápady. Přišla jsi s návrhem, že vyrobíte letáky a budete je rozdávat tam, kde byla maminka viděna naposledy. Všichni souhlasí, že se nejdřív musí vypracovat návrh, co tam napsat. Leták je na takovou krizi samozřejmě staromódní reakcí, jenže rodina nezvěstného člověka může podniknout jen málo, a přitom tou nezvěstnou není nikdo jiný než vaše matka. Můžete jen vyplnit formulář hlášení o nezvěstné osobě, prohledávat okolí a vyptávat se kolemjdoucích, zda neviděli někoho, kdo vypadá jako ona. Tvůj nejmladší bratr, jenž vlastní internetový obchod s oblečením, říká, že na síti něco o zmizení matky vyvěsil i s popisem místa, kde se ztratila, nahrál tam její fotografii a požádal lidi, aby se s rodinou spojili, pokud ji viděli. Chceš se ji vydat hledat do míst, kde si myslíš, že by mohla být, jenže dobře víš, jaká je – nedokáže ve městě nikam jít sama. Hjong-čchol určí, že leták napíšeš ty, jelikož se psaním živíš. Začervenáš se, jako bys byla přistižena při něčem nepatřičném. Toneš v nejistotě, zda tvoje slova mohou být při hledání maminky co platná. * 11