e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 5
1. Tou cestou mezi vinicemi chodíval Arno rád uÏ od dûtství. Zprvu byl tak mal˘, Ïe mu nebylo mezi odry vinné révy vidût ani hlavu, a jak vyrÛstal, zaãal objevovat krajinu, která mu byla dosud skrytá. Cesta stoupala vzhÛru aÏ ke kapliãce, jejíÏ stûny svítily svou bûlostí daleko do kraje, jak ji pfies nepfiízeÀ doby, která nebyla vûfiícím zrovna naklonûná, vÏdy znovu na jafie natíral ‰tûtkou s vápnem stafiiãk˘ Palo Bendík. Arnovi pfiipadal star˘, uÏ kdyÏ tam chodíval jako kluk, a nyní mu bylo devatenáct, ãekal, jak dopadnou jeho pfiijímací zkou‰ky na praÏskou lékafiskou fakultu, a Palo vypadal stále stejnû, jako by nestárl a roky mu nepfiib˘valy. V náprsní kapse vetché plátûné bundy, na které zanechala své stopy v‰echna roãní období – tak byla plná svûtlej‰ích ãi tmav‰ích skvrn, podle toho, kam na ni zrovna pálily sluneãní paprsky ãi ji smáãel prudk˘ a hojn˘ dé‰È –, nosíval plochou lahviãku s meruÀkovicí ãi slivovicí, z níÏ stále upíjel, nikdo ho v‰ak nikdy nevidûl, Ïe by se nûjak motal a byl opil˘. Bylo to loni na podzim, kdy ho Arno zastihl, jak si právû u kapliãky pfiih˘bá ze své placatky. Palo se na nûj zadíval a pak mu nabídl: „ToÏ zavdej si, chlapãe…“ Arno zavrtûl s odporem hlavou a Bendík si ustaranû povzdechl: „Jak˘ to z tebe bude dochtór, dyÏ ani piÈ neum퉅“ Tak jako celé mûsteãko, ani Palo Bendík nepochyboval, Ïe se Arno stane lékafiem jako jeho otec… Opfiel se zády o stûnu kapliãky a vystavil svou tváfi se zavfien˘ma oãima sluneãním paprskÛm pozdního jara. Nepotfieboval se rozhlíÏet. Znal ten kraj mírn˘ch kopeãkÛ, po kter˘ch ‰plhaly vzhÛru vinice s Frankovkou ãi Vla‰sk˘m ryzlinkem, tûmi odrÛdami, které tu tak zdomácnûly, Ïe si bez nich nebylo moÏné Ïádn˘ vinafisk˘ sklípek 5
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 6
ani pfiedstavit. Místní lidé ke své révû pfiilnuli a ta se odmûÀovala pûstitelÛm za jejich lásku bohatou úrodou dobrého vína. Pfied zavfien˘ma oãima se mu zjevovaly zcela jiné obzory. Zatím doma své úmysly tajil. AÈ uÏ ty jeho pfiijímací zkou‰ky dopadnou jakkoliv, byl rozhodnut˘, Ïe opustí tento kraj. Zdál se mu pfiíli‰ úzk˘, tûsn˘, nijak netouÏil po tom, proÏít zde cel˘ Ïivot. Jeho obzory byly mnohem vzdálenûj‰í, byly pro nûj spí‰ nejasn˘m tu‰ením neÏ urãitou pfiesnû nar˘sovanou pfiedstavou, dÛleÏitá pro nûj byla cesta, aã zatím nevûdûl, kam aÏ ho zavede, k jak˘m dálkám, jak˘m v˘‰inám. Ta nejistota v nûm vyvolávala mrazivé chvûní, ale byl pevnû rozhodnut˘ se po té cestû vydat, zdolat v‰echny pfiekáÏky, jaké ho na ní ãekají. Nechtûl se stát jedním z tûch str˘cÛ, co se dohadují u sklenek vína, ãí vinice rodí ty nejlep‰í hrozny, a zaãátkem záfií s napûtím ãekají, aÏ dokvasí vinn˘ mo‰t a oni se zaãnou scházet tfieba i v noci po v‰ech sklípkách, neboÈ „burãák“ musí b˘t pfiece ãerstv˘. Arnovy cíle byly vy‰‰í a byl rozhodnut˘ vydat se za nimi. Pfiipadal si lehk˘ jako to chm˘fií, co na podzim poletuje vzduchem a taky neví, kam ho vítr zavane… ArnÛv otec JoÏo Pacák byl lékafiem v jihomoravském mûsteãku, coÏ mu zaji‰Èovalo váÏnost a úctu spoluobãanÛ. A stejné postavení si vydobyl i ve své rodinû, pfiijímal ho s naprostou samozfiejmostí jako zcela zaslouÏené. VÛbec mu nepfii‰lo na mysl, Ïe by nûkdo mohl odmítat jeho rady a zpochybÀovat rozhodnutí, jeÏ uãinil. Nenapadlo ho pochybovat ani na chvíli o tom, Ïe Arno bude pokraãovat v jeho ‰lépûjích, pfievezme jeho klientelu a téÏ se stane uznávan˘m lékafiem jako on sám. Byl to vzdûlan˘, inteligentní muÏ, a hlavnû lékafi, kter˘ velmi citlivû vnímal du‰evní rozpoloÏení sv˘ch pacientÛ. Proto velmi záhy postfiehl, Ïe Arno pfiijímá jakoukoliv zmínku o své lékafiské budoucnosti velice vlaÏnû. Vzpomnûl si, jak on sám byl nad‰en, ba pfiímo uchvácen pfii pomy‰lení, Ïe se 6
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 7
stane lékafiem, Ïe v jeho rukou budou spoãívat lidské Ïivoty a on bude tím, kdo sv˘mi znalostmi, sv˘m umûním bude vzdorovat smrti! Ano, JoÏo Pacák byl zaskoãen˘, kdyÏ zjistil, Ïe Arno, na rozdíl od nûho, nepokládá lékafie za ãlovûka, kter˘ následuje hned po Bohu. Arno nebyl skuteãnû nijak uchvácen my‰lenkou, Ïe by mûl následovat otce v jeho lékafiském povolání. VÛbec si nebyl jist˘, Ïe je pro nûj tím nejvhodnûj‰ím… Pfii své nevyhranûnosti, jaká b˘vá mládí vlastní, se v‰ak otci nijak nevzpouzel. O své budoucnosti mûl sotva mlhavé pfiedstavy a uvûdomoval si, Ïe sám nedokáÏe nabídnout jinou alternativu a fiíct se v‰í rozhodností: Nechci b˘t lékafiem, protoÏe chci b˘t architektem… ãi konstruktérem… ãi právníkem… Trápil se svou nerozhodností a nûkdy ho pfiímo dûsilo, Ïe se nedokáÏe vzepfiít a uãinit rozhodn˘ krok. Ale kam…? Jak˘m smûrem…? Otcovo naléhání nevyvádûlo zatím Arna nijak z míry. Pfiijímal je se shovívavostí jako celkem pochopitelnou, i kdyÏ trochu po‰etilou libÛstku starého pána – mûl pocit, Ïe od otce ho dûlí celé vûky. Zatím otec se dával uná‰et emocemi, prohlíÏel si znudûnû své dlouhé prsty nadûjného klavíristy a fiíkal si, Ïe si bude muset ostfiíhat nehty. KdyÏ mu otec vyt˘kal, Ïe neprojevuje obzvlá‰tní zájem o nûjak˘ obor ãi vÛbec nûjakou oblast lidské ãinnosti, jen si povzdechl. Jeden ãas se zab˘val my‰lenkou, Ïe se stane klavíristou, Ïe z nûj bude druh˘ Emil Gilels ãi Svjatoslav Richter. Tím byl uchvácen, kdyÏ jako host PraÏského jara zavítal pfied pár lety do Brna a Arno mûl moÏnost sledovat pfiímo na pódiu, kam pfiidali pofiadatelé dvû fiady Ïidlí, zblízka toho úÏasného klavíristu, jak se sv˘mi krátk˘mi, siln˘mi prstíky – odborníci by fiekli, Ïe pro klavíristu zcela nevhodn˘mi – dot˘ká kláves a z nástroje se oz˘vají tóny plné nûhy, aby vzápûtí rozpoutaly pravou boufii… Arno mûl pak dokonce dva koncerty na ‰patnû naladûném klavíru v místním kulturním domû, sklidil potlesk, obdiv, ale kdyÏ zjistil, Ïe k dosaÏení svého cíle by nestaãilo cviãit hodi7
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 8
nu – nebo snad, kdyÏ mûl chuÈ, i o nûco déle –, ale asi tak pût hodin dennû, od svého úmyslu upustil. Otci pak odpovûdûl pokornû: „Ano, tati, já vím, Ïe bych se mûl rozhodnout.“ „Îe bude‰ lékafiem, uÏ jsem za tebe rozhodl já!“ „Ale já se teprve hledám,“ fiekl na to mladík mírnû, ale dÛraznû. „Jo ták, on se pán teprve hledá,“ odpovídal otec podráÏdûnû se zlobnou ironií, kterou v‰ak nedával pfiíli‰ najevo, neboÈ se syna trochu obával. Arnova inteligence byla totiÏ natolik zfiejmá, Ïe nad ní nûkdy zÛstával otci aÏ rozum stát a pak mu nezb˘valo neÏ cítit pfied synem jakousi bezmocnou bezradnost. Jak jen se mÛÏe tváfiit tak bohorovnû, kdyÏ nemá o své Ïivotní cestû ani mlhavou pfiedstavu! To jemu bylo uÏ od sexty jasné, Ïe bude lékafiem, o niãem jiném neuvaÏoval, bíl˘ plá‰È se mu stal vytouÏen˘m snem. „A nezdá se ti, Ïe to tvé hledání trvá trochu pfiíli‰ dlouho, jestli dovolí‰?!“ „Ov‰emÏe dovolím, tati,“ pfiik˘vl Arno blahosklonnû. „Ale kaÏd˘ hledá tak dlouho, jak potfiebuje, kvapná rozhodnutí neb˘vají ta nejsprávnûj‰í.“ „Jen aby ses nakonec na‰el,“ obrátil se otec k synovi zády. Otcovy obavy, jestli Arnovi intelektuálnû staãí, aãkoliv mu bylo teprve pár let pfies ãtyfiicítku, byly oprávnûné. Arno vynikal velikou chytrostí i inteligencí – pfii zkou‰kách Karmy, ke kter˘m se dal spoluÏáky nedávno zlákat, dosáhl IQ 165. SpoluÏáci, ktefií ho vzali s sebou jaksi jen do poãtu, byli ohromeni, neboÈ jejich v˘sledky zÛstaly daleko za ním. Brzy pfiedãil své vrstevníky ‰ífií vzdûlání. Vûdûl, Ïe za to vdûãí otci, ale nikdy mu to neprozradil, fiíkal si: V‰ak má tatínek sebevûdomí dost. Arno studoval jazyky, francouz‰tinu a nûmãinu, a to mu ‰lo velmi snadno. KdyÏ si uvûdomil, jak ãní nad sv˘mi druhy, zaãal jimi pohrdat a nijak to pfied nimi neskr˘val. 8
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 9
Proplouval gymnáziem s neuvûfiitelnou snadností, nepotfieboval se témûfi uãit, coÏ ov‰em vedlo k tomu, Ïe se ponûkud lehkomyslnû vzdával v‰eho, co vyÏadovalo trochu námahy, aÈ uÏ to byl klavír ãi psaní. Vyznamenání dosahoval, jak se fiíká, levou rukou, pfii hodinách se vût‰inou nudil, coÏ dával obãas najevo tak provokativnû, Ïe nepatfiil u uãitelského sboru k nejoblíbenûj‰ím ÏákÛm, a lze si pfii tro‰e fantazie pfiedstavit, jak˘ k nûmu mûli vztah jeho spoluÏáci. Taková nadmûrná inteligence nemá v‰ak jen své v˘hody, má i nev˘hody, coÏ se projevilo právû nyní po maturitû pfii volbû studia na vysoké ‰kole. Inteligenci totiÏ nelze zamûÀovat za moudrost, neboÈ zatímco inteligencí Arno pfiímo pfiekypoval, moudrosti se mu zatím nedostávalo, coÏ pfii jeho mládí nemohlo b˘t zase nic tak pfiekvapivého. Arno nemûl k niãemu v˘razné nadání a mohl studovat cokoliv: mohl se stát – nepochybnû skvûl˘m – právníkem, filozofem, ekonomem, architektem ãi konstruktérem, snad jenom chemie mu byla ponûkud vzdálená a bylo moÏné oznaãit ji za jeho slabou stránku. Arno se vracel z vinice domÛ. Rodinná vila doktora Pacáka stála na mírném svahu nad mûstem, kde konãila silnice, a byla obklopená rozlehl˘mi vinicemi o nûkolika tisících hlav, které rodily R˘nsk˘ ryzlink, Veltlínské zelené a Frankovku. Patfiívaly kdysi Arnovu pradûdeãkovi, neÏ o nû rodina po „vítûzném únoru“ pfii‰la. Jestli mluvil doktor Pacák v souvislosti s Arnov˘m studiem medicíny o rodinné tradici, nebyla to tak docela pravda, protoÏe jeho pradûd i dûd byli vinafii, ti také postavili tu rozlehlou vilu nad mûsteãkem, která svou osamûlou mohutností vzbuzovala závist. Jen díky úctû, jaké se oba nejstar‰í Pacákové tû‰ili, a tomu, Ïe jim byli zavázáni v‰ichni ti tajemníci rÛzn˘ch v˘borÛ, od okresního aÏ po místní, o ni nepfii‰li. Tradici PacákÛ-lékafiÛ tedy hodlal zaloÏit aÏ ArnÛv otec JoÏo. Ten poznamenal Ïivot svého syna natrvalo je‰tû dal‰í vûcí: Arno to nemohl tvrdit s jistotou, ale pfii matãinû poddajnosti a pfiímo boÏském obdivu, s jak˘m 9
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 10
vzhlíÏela ke svému muÏi, nepochyboval nijak o tom, Ïe to byl otcÛv nápad, dát mu jméno Arno‰t. KdyÏ byl chlapec dostateãnû velk˘, otec vnímající jeho nelibost, fiekl se zdviÏen˘m prstem: „Uvûdom si, Ïe nositelem toho jména, byl první ãesk˘ arcibiskup! VaÏ si toho, Ïe jeho nositelem jsi nyní ty, a chovej se podle toho!“ Arnovi bylo zcela lhostejné, jak se jmenoval první ãesk˘ arcibiskup – to jméno se mu prostû nelíbilo. Ale jen do té doby, neÏ zjistil, Ïe Arno‰t je vlastnû ãesk˘ tvar anglického Ernesta a Ïe mu ho dal tatínek nikoliv po prvním ãeském arcibiskupovi Arno‰tu z Pardubic, ale po svém oblíbeném spisovateli Ernestu Hemingwayovi. A zcela se s ním smífiil, kdyÏ zaãal pouÏívat v pubertû jeho tvar Arno, kter˘ byl z jak˘chsi záhadn˘ch dÛvodÛ pro dívky obzvlá‰È pfiitaÏliv˘ – snad svou neobvyklostí. Pfii své nezmûrné zvídavosti a dychtivosti po vûdûní brzy zjistil, Ïe totéÏ jméno nese i fieka protékající Florencií, po jejíchÏ bfiezích se procházel sám velk˘ Michelangelo. Jako by letm˘ dotek tûchto dvou géniÛ pfiedurãil do jisté míry jeho osud. Pokud ne talentem, tak aspoÀ ctiÏádostí. Pfii pokusu stát se slavn˘m spisovatelem brzy zjistil, Ïe je k tomu zapotfiebí stejného úsilí jako k dráze klavírního virtuosa, hodiny a hodiny trpûlivé práce, a tak na kariéru literáta s povzdechem rezignoval. Sluncem rozechvûl˘ vzduch byl naplnûn bzukotem hmyzu, kdyÏ se Arno vracel hork˘m letním dnem mezi vinicemi k mûsteãku. Na ãele mu vyráÏely krÛpûje potu a tû‰il se do chládku svého pokoje v prvním poschodí vily. Doma ho uvítala matka s otevfien˘m dopisem z fakulty. Její rozzáfiené oãi na nûm py‰nû spoãinuly. „Mበtu dopis z lékafiské fakulty.“ „Proã jsi ho otvírala?“ zakabonil se Arno. Otec se otoãil zamraãenû od okna. „¤íkal jsem ti, abys to nedûlala!“ „Nemohla jsem to vydrÏet,“ pohlédla matka omluvnû na muÏe. 10
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 11
Arno nemûl nejmen‰í pochybnosti o tom, Ïe pfiijímací pohovory na medicínu pro nûj nemohly dopadnout jinak neÏ úspû‰nû. Pfiesto se neubránil rozechvûní, kdyÏ otvíral obálku, kde se mûlo rozhodnout o jeho dal‰ím Ïivotû. Oãi zaznamenaly jediné slovo: Pfiijat. V‰echno ostatní bylo nedÛleÏité! Jak pfiedpokládal, pfiedchozí napûtí bylo zcela zbyteãné. Pohlédl na matku. Nepochyboval, Ïe uÏ je jí v˘sledek znám˘. Pfiesto fiekl: „Pfiijali mû…“ „To je úÏasné!“ Matce záfiily oãi. Ani nevûdûl, proã pocítil takovou potfiebu její nad‰ení ponûkud zchladit. „Co je na tom úÏasného? Ví‰, kolik jich kaÏd˘ rok pfiijmou?“ Otec váhavû pfiik˘vl: „Mበpravdu, ale je to první úspûch, první krÛãek…“ „Kam?“ zeptal se Arno sám sebe, ale vyslovil to nahlas. Podle otce mûl stoupat po Ïebfiíãku úspûchu v˘‰ a v˘‰, tam, kam on sám nikdy nedospûl… Ale proã? Matka se zatváfiila lítostivû: „Ty bys mi zkazil kaÏdou radost. Upekla jsem ti narychlo koláãky. Mበje rád…“ Ano, ty byly boÏské… Zfiejmû to byl taky jedin˘ dÛvod, proã si ji otec vzal. Jin˘ Arno nevidûl. Stavûl otce pfiece jen mnohem v˘‰ neÏ matku Lídu. Zatímco na JoÏu se díval mnohdy i s uznalou shovívavostí, o matce by musel fiíct, pfies v‰echnu její laskavost a dobrotivost, Ïe je hloupá… Právû proto byla snadno zranitelná a mezi tûmi dvûma muÏi se Lídû neÏilo snadno. „Jen mû mrzí, Ïes ne‰el do Brna,“ pokraãovala matka vyãítavû. „Proã aÏ do Prahy? Takovou dálku! Kde bude‰ bydlet?“ „Na koleji jako ostatní,“ pokrãil Arno lhostejnû rameny. „A co tam bude‰ jíst…? Jak se bude‰ stravovat?“ „Asi v menze… Hlady tam je‰tû nikdo neumfiel…“ Matãina pfiehnaná péãe byla Arnovi protivná, ty její fieãi ho otravovaly. Jídlo, bydlení… Tyhle starosti ‰ly mimo nûj. Copak na tom záleÏí?! Není pfiece sám, kdo bude studovat. 11
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 12
„Stejnû si myslím, Ïe ses mûl pfiihlásit do Brna,“ trvala Lída tvrdohlavû na svém. „Je blíÏ.“ „V Praze je fakulta kvalitnûj‰í…“ Otec mlãel: on studoval v Brnû. Arno nemohl fiíct nahlas, Ïe chce b˘t co nejdál z domova, z dosahu rodiãovské péãe, a o úrovni fakulty nemûl ani potuchy. KaÏd˘ argument mu byl dobr˘. Matãina tváfi se znovu rozjasnila: „Mám nápad.“ Arno se zhrozil. Matãiny nápady mu uÏ del‰í dobu pÛsobily kopfiivku. „V Praze je pfiece tvÛj bratranec Pavel Rosn˘…“ „Vidûl jsem ho dvakrát v Ïivotû…“ „Na tom nesejde. Myslím, Ïe taky nûco studuje.“ „Není mi známo,“ zapochyboval otec. Arno namítl: „Je mnohem star‰í neÏ já…“ „Jen o ãtyfii roky. Mohl by ti pomoct…“ „Má asi sv˘ch starostí dost,“ bránil se Arno. „AspoÀ poradit… MÛÏe ti sehnat podnájem. Napí‰u Alenû o adresu!“ Pacákovi nebyl Ïenin návrh taky právû po chuti a namítal: „Nest˘káme se, a teì, kdyÏ nûco potfiebujeme, ji bude‰ obtûÏovat!“ „Jaké obtûÏování?! Je to pfiece má sestra! Nejdfiív bys mohl bydlet s ním,“ obrátila se znovu k synovi. „V Ïádném pfiípadû,“ odmítl ráznû Arno. „Slib mi, Ïe za ním zajde‰,“ domlouvala mu matka. „Arno‰tku…“ Arno jen stiskl zuby nad tím oslovením, které mu bylo k smrti protivné. Aby mûl uÏ pokoj, pfiik˘vl a zahuãel: „Ale no jo…“ A byl pevnû rozhodnut˘ za Pavlem nezajít.
12
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 13
2. Stalo se to dávno, uÏ pfied tfiiadvaceti lety, v padesátém roce… Poãátek dubna byl dosti de‰tiv˘, coÏ nebylo na tu roãní dobu nic neobvyklého. DlaÏba se leskla v matném, naÏloutlém svûtle veãerního osvûtlení, ulice byla tichá a liduprázdná. Do vily doktora práv ·tûpána Rosného, kter˘ pracoval jako námûstek fieditele v papírnách, se vstupovalo kovov˘mi vrátky s v‰elijak umnû pokroucen˘mi Ïelezn˘mi pruty; jejich v˘plnû pak tvofiily tepané liliové kvûty. Po betonovém chodníãku a nûkolika schodech se náv‰tûvník dostal teprve ke dvefiím domu s matn˘mi sklenûn˘mi tabulemi za kovovou mfiíÏí. V‰echno tu pÛsobilo ponûkud zanedban˘m dojmem: zrezivûlá vrátka se nezavírala, chodníãek byl popraskan˘ a nátûr na dvefiích opr˘skan˘. Doktor Rosn˘ sedûl za psacím stolem v okenním v˘klenku rozlehlého pokoje, odkud byl za dne nádhern˘ v˘hled na údolí fieky a barokní klá‰ter s kostelem a vûÏiãkami v rozích ambitu na protûj‰ím vrchu. Nyní vrhala na stÛl svûtlo stolní lampa, pokoj se utápûl v ‰eru. Na jeho druhém konci sedûla u malého karetního stolku ·tûpánova Ïena Alena, sestra Lídy Pacákové, a vykládala si pasiáns. Byla o mnoho let mlad‰í neÏ její muÏ. Ráda by s ním b˘vala zapfiedla rozhovor, ale neodvaÏovala se toho, vûdûla, jak nerad je ru‰en. Spokojila se s tím, Ïe jí bylo dovoleno pob˘vat v jeho pfiítomnosti. Shrnula karty na hromádku a mechanicky je pfiehazovala z jedné ruky do druhé. Proã jenom na ni nepohlédne? Proã na ni nepromluví? Copak mají takhle vedle sebe proÏít cel˘ dlouh˘ Ïivot…? Trvá uÏ to ãtyfii roky a stále stejné dny, stejné veãery, v‰echno krásné zvolna opr˘skalo jako ‰patná bar13
e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 14
va na obraze… CoÏpak ·tûpán neví, jak ji to trápí, Ïe i po ãtyfiech letech manÏelství zÛstávají sami, bez dûtí...? A Alena po nich nesmírnû touÏila. Nebo je mu to snad lhostejné? Ozval se podivn˘ zvuk, jako kdyÏ nûkdo Èuká kovovou mincí na sklenûnou v˘plÀ dvefií. Ëuk, Èuk, Èuky, Èuky, Èuk… Také ·tûpán zvedl hlavu od své práce, na chvíli se zaposlouchal a pak fiekl nevrle: „Koho to sem teì veãer ãerti nesou?!“ Pak pohlédl na Ïenu: „To bude urãitû zase nûjaká z tûch tv˘ch pfiítelkyÀ.“ „Tak pozdû ke mnû nikdy nechodí,“ odmítla Alena jeho domnûnku. A znovu to Èukání, které pfiipadalo obûma manÏelÛm neodbytné. „Mûla bys otevfiít,“ vybídl Rosn˘ Ïenu. „Proã já? Pro mû ta náv‰tûva urãitû není…“ „A pro mû snad ano?!“ „Jsi pfiece muÏ…“ ·tûpán nechápal, co to má b˘t za argument, ale mûl uÏ dost toho malicherného, hloupého dohadování, a tak vstal a vy‰el ke dvefiím do domu. Odemkl, otevfiel a spatfiil pfied sebou mladiãkou dívku, které stékaly po tváfii kapiãky de‰tû. Tiskla si na prsa uzlíãek pefiinek a dek. Zfiejmû v nich skr˘vala dítû, ale to bylo tak maliãké, Ïe mu nebylo moÏné zahlédnout ani ‰piãku nosíku. Chvíli na sebe nûmû civûli a pak ze sebe dívka vypravila: „PromiÀte, prosím… Je doma paní Alena?“ Rosn˘ se beze slova obrátil a zavolal do nitra bytu. „Je to pro tebe… Jak jsem fiíkal,“ dodal je‰tû, kdyÏ se s Alenou míjeli v pfiedsíni. Ta hledûla na dívku stejnû nechápavû jako pfied chvílí její muÏ. Nemûla nejmen‰í tu‰ení, kdo by to mohl b˘t. Dívka na ni upírala prosebnû oãi a pak se pokusila o úsmûv: „Teto, ty mû nepoznává‰?“ A kdyÏ ãekala marnû na nûjakou odezvu, dodala: „Já jsem Marta.“ Ani to jméno v‰ak Alenû nic nefiíkalo…Bylo to pro ni 14