·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 11
SOBOTA, 31. ¤ÍJNA 2009
Lize se podafiilo opustit nepozorovanû místo akce právû v okamÏiku, kdy se syn jubilanta ujal slova. MuÏ musel nûkolikrát poklepat vidliãkou na sklenici, neÏ stovka pozvan˘ch hostÛ pochopila, co to znamená. Hovor a smích, kter˘ se rozléhal místností, koneãnû umlkl. V‰echny pohledy se upfiely na nervózního fieãníka, kter˘ v té chvíli zjevnû niãeho nelitoval tolik jako svého rozhodnutí pronést u pfiíleÏitosti otcov˘ch pûtasedmdesát˘ch narozenin oslavnou zdravici. Nûktefií z pfiítomn˘ch vtipkovali, protoÏe muÏ stfiídavû rudl a bledl a zajíkal se tak, Ïe musel úvod pronést tfiikrát, neÏ opravdu zaãal. KaÏdopádnû upoutal sv˘m neumûl˘m v˘stupem v‰eobecnou pozornost. Pfiíznivûj‰í okamÏik se nemohl naskytnout. Liza bûhem posledních patnácti minut nenápadnû postupovala smûrem k v˘chodu, takÏe jí staãilo udûlat jen dva kroky a byla venku. Zavfiela za sebou tûÏké dvefie a opfiela se na chvíli o zeì. Prudce oddechovala. Tady na chodbû je takov˘ klid a pfiíjemn˘ chládek! V sále se udûlalo díky pfiítomnosti mnoha lidí tak stra‰né vedro, Ïe se tam nedalo d˘chat. Liza ale mûla dojem, Ïe nikdo netrpí horkem tolik jako ona. Zdálo se jí, Ïe si v‰ichni toho veãera opravdu uÏívají. Krásné ‰aty, ‰perky, parfémy, bezstarostn˘ smích… A ona uprostfied toho dûní, a pfiece oddûlená od ostatních jakousi neviditelnou stûnou. Mechanicky se usmívala, odpovídala, kdyÏ se jí nûkdo na nûco zeptal, pfiikyvovala nebo naopak vrtûla hlavou a popíjela ze sklenky ‰ampaÀské, po celou tu dobu byla ale jako omámená, pfiipadala si jako loutka, kterou nûkdo vodí za nitû a která není sama schopná jediného pohybu. Pfiesnû tak tomu ve skuteãnosti uÏ fiadu let bylo. Dávno pfiestala o svém Ïivotû rozhodovat. Pokud se ov‰em její existenci dalo vÛbec je‰tû fiíkat Ïivot. Do chodby vstoupila mladá Ïena zamûstnaná v elegantním hotelu Kensington, kde se narozeniny pfiimûfienû spoleãenskému postavení jubilanta a ostatních slavily. Vrhla na Ïenu opfienou o zeì krátk˘, rozpaãit˘ pohled. Oãividnû nevûdûla, zda nepotfiebuje pomoc. Liza tu‰ila, Ïe odpovídá-li její vzhled jen pfiibliÏnû tomu, jak se cítí, musí vypadat dost ztrhanû. Narovnala záda a pokusila se o úsmûv. 11
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 12
„Jste v pofiádku?“ zeptala se dívka. Liza pfiik˘vla. „Ano. Je to jen…, uvnitfi je hrozné horko!“ K˘vla hlavou smûrem ke dvefiím. Mladá Ïena se zatváfiila soucitnû a pokraãovala v cestû. Liza pochopila, Ïe musí bezpodmíneãnû nav‰tívit toaletu a upravit se. Vypadá urãitû hodnû zniãenû. Místnost obloÏená mramorem ji uvítala tlumen˘m svûtlem a tichou, uklidÀující hudbou, která se linula z ukryt˘ch reproduktorÛ. Liza se strachovala, Ïe tu nûkoho potká, byla ale v um˘várnû sama. Zdálo se, Ïe ani v kabinách na toaletû se nikdo nezdrÏuje. Pfii stovce úãastníkÛ narozeninové oslavy a spoustû dal‰ích lidí ubytovan˘ch v hotelu nepotrvá ten stav urãitû dlouho. To bylo Lize jasné. KaÏdou vtefiinou mÛÏe nûkdo pfiijít. Nemá ãasu nazbyt. Opfiela se o jedno z luxusních umyvadel a podívala se na svÛj odraz ve vysokém zrcadle. Jako tak ãasto mûla i teì pfii pohledu do zrcadla dojem, Ïe Ïenu, kterou v nûm vidí, nepoznává. Stávalo se jí to i v okamÏicích, kdy nebyla tak vystresovaná jako toho veãera. Krásné, svûtlé vlasy vyãesané pfii pfiíchodu do vysokého úãesu mûla zplihlé a rozcuchané a visely jí po obou stranách hlavy dolÛ. Rtûnka patrnû zÛstala obtisknutá na sklence se ‰ampaÀsk˘m, protoÏe na rtech z ní uÏ nic nezbylo. Následkem toho vypadala její ústa pfiíli‰ bledá. Silnû se potila, nos se jí leskl, make-up mûla rozmazan˘. Cítila to. Tu‰ila, jak vypadá. Proto uÏ dvacet minut netouÏila po niãem jiném neÏ po tom, aby mohla ten pfiecpan˘ sál opustit. Musí se teì rychle dát znovu do pofiádku a snaÏit se ten veãer nûjak pfieãkat. Nepotrvá pfiece vûãnû. Uvítání se ‰ampaÀsk˘m je prakticky u konce. Teì je na fiadû obãerstvení. Na‰tûstí se bude podávat formou bufetu. Menu o pûti chodech by se mohlo protáhnout na nûkolik hodin a kaÏd˘, kdo by mezitím zmizel, by byl nápadn˘. Pfiinejmen‰ím jeho sousedé u stolu by si toho v‰imli. ·védské stoly sk˘tají více moÏností k rychlému a diskrétnímu odchodu. PoloÏila kabelku na mramorovou desku a nervóznû se ji snaÏila rozepnout. Koneãnû se jí podafiilo najít make-up a kelímek s pudrem. Jen kdyby se jí tak netfiásly ruce! Musí dávat pozor, aby si neu‰pinila ‰aty. To by jí tak je‰tû scházelo! To by byl pfiímo vrchol toho pfií‰erného veãera! Stále se jí nedafiilo otevfiít pudfienku. Z niãeho nic se rozplakala. Úplnû ji to vyvedlo z míry. Slzy jí kanuly z oãí a nedaly se vÛbec zastavit. Vydû‰enû zvedla hlavu, podívala se na cizí obliãej v zrcadle, kter˘ byl teì navíc uplakan˘. Drama tak bylo dokonalé. Copak se mÛÏe vrátit do sálu s opuchl˘ma, zarudl˘ma oãima? 12
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 13
V panice vytrhla ze stfiíbrného zásobníku na zdi plnou hrst jemn˘ch kosmetick˘ch ubrouskÛ a pokou‰ela se proud slz zastavit. âím víc se v‰ak snaÏila pláãi zabránit, tím byl prud‰í. Oãi jí pfiímo pfietékaly. Musím domÛ, pomyslela si. Nedá se nic dûlat, musím rychle pryã! A jako by to uÏ tak nebylo dost zlé, náhle za sv˘mi zády zaslechla nûjak˘ zvuk. Dvefie z chodby se otevfiely. Na mramorové podlaze se ozvalo cvakání jehlov˘ch podpatkÛ. Pfies závoj slz spatfiila Liza Ïenskou postavu mífiící k toaletám. Pfiitiskla si ubrousky na obliãej a snaÏila se vzbudit zdání, Ïe si ãistí nos. Pospû‰ si! vybídla sama sebe v duchu. Zmiz odsud! Kroky se najednou zastavily. Na okamÏik se v místnosti rozhostilo hrobové ticho. Neznámá se otoãila a zamífiila k Lize. PoloÏila jí ruku na rameno, jímÏ otfiásaly tiché vzlyky. Liza zvedla zrak a podívala se do zrcadla, aby si pfiíchozí prohlédla. Îena stojící za ní mûla v obliãeji starostliv˘ v˘raz. Upírala na ni tázav˘ pohled. Liza ji neznala, podle jejího obleãení ale usoudila, Ïe je také hostem na narozeninové oslavû. „NemÛÏu vám nûjak pomoct?“ zeptala se neznámá. „Nechci b˘t dotûrná, ale…“ Laskavost a starostlivost, která vyzafiovala z jejího klidného hlasu, bylo víc, neÏ Liza dokázala snést. Ruka s ubrouskem jí klesla. Poddala se bolesti a nesnaÏila se uÏ proud slz zastavit.
13
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 14
NEDùLE, 22. LISTOPADU
V nedûli pozdû veãer si Carla uvûdomila, Ïe s v˘tahem a jeho dvefimi není nûco v pofiádku. Nezb˘valo jí v té chvíli uÏ moc Ïivota, v‰echna její fantazie by ale nestaãila na to, aby si dokázala pfiedstavit, co se jí tu noc stane. Sedûla ve svém bytû uÏaslá náhl˘m poznáním, Ïe se to opakuje uÏ nûkolik dní. V˘tah pfiijede aÏ k ní do osmého patra, zastaví, dvefie se automaticky otevfiou, ale dál uÏ není nic. Nikdo nevystoupí, protoÏe by se v chodbû oz˘valy kroky. Nikdo do nûj ale také rozhodnû nenastoupí, protoÏe by sly‰ela, jak k v˘tahu pfiichází. Byla si jistá tím, Ïe Ïádné kroky sly‰et nebyly. Kdyby ano, podvûdomû by to zaznamenala. Tento dÛm nepohlcoval Ïádné zvuky. Byl to vûÏák ze sedmdesát˘ch let, krabice prostá jak˘chkoli ozdob, s dlouh˘mi chodbami a spoustou bytÛ. V tûch vût‰ích bydlely rodiny s dûtmi, v men‰ích svobodní lidé zcela oddaní svému povolání, ktefií se prakticky nikdy nezdrÏovali doma. Hackney patfiilo k chud‰ím ãtvrtím Lond˘na, ale místo, kde bydlela Carla, nebylo nejhor‰í. SnaÏila se rozpomenout, kdy poprvé sly‰ela pfiijet v˘tah, z nûhoÏ nikdo nevystoupil. Pochopitelnû se to nûkdy stávalo. Staãilo, kdyÏ nûkdo stiskl nesprávné tlaãítko, v‰iml si svého omylu a staãil vãas vystoupit. V˘tah vyjel aÏ nahoru, dvefie se otevfiely a zase zavfiely. ZdviÏ potom ãekala, aÏ ji nûkdo z jiného poschodí pfiivolá. Poslední dobou k tomu ale docházelo ãastûji. Nezvykle ãasto. Trvá to uÏ t˘den? Nebo dokonce ãtrnáct dní? Vypnula televizor. Talk show, kterou právû dávali, ji beztak nezajímala. Zamífiila ke dvefiím bytu, odemkla a otevfiela. Stiskla vypínaã vedle zvonku. Chodbu rázem zalilo ostré, bílé svûtlo. Kdo sem jen namontoval tahle svítidla? âlovûk vypadal v jejich záfii jako mrtvola. Vrhla pohled do dlouhé, tiché chodby. Nespatfiila nic a nikoho. Dvefie v˘tahu se zase zavfiely. MoÏná je to jen hloup˘ Ïert. Tfieba se nûjak˘ v˘rostek, kter˘ tady bydlí, baví tím, Ïe pokaÏdé, neÏ vystoupí, zmáãkne ãíslo osm. Co z toho má, bylo pro Carlu záhadou. Nechápala v‰ak mnoho pohnutek lidsk˘ch ãinÛ 14
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 15
a snaÏení. Vzdálila jsem se uÏ hodnû daleko od spoleãnosti, pomyslela si. Sama, opu‰tûná a pût let v dÛchodu. KdyÏ nûkdo ráno vstává a snídá sám, den tráví v malém bytû ãtením nebo sledováním televize a jen obãas se donutí vydat na procházku, veãefií opût sám a po veãefii se zase dívá na televizi, pfiestává Ïít normálním Ïivotem. Ztrácí kontakt s lidmi, jejichÏ kaÏdodenní realita se skládá ze zamûstnání, kolegÛ, partnerÛ a dûtí se v‰emi starostmi, námahou a pochopitelnû i radostmi, které jsou s tím spojené. MoÏná si o ní její okolí myslí, Ïe je vût‰í podivín, neÏ si sama uvûdomuje. Zavfiela dvefie bytu, opfiela se o jejich vnitfiní stranu a zhluboka oddechovala. KdyÏ se sem nastûhovala, myslela si zprvu, Ïe se tu bude cítit lépe. Byl to jeden z mála v˘‰kov˘ch domÛ v této ãtvrti, protoÏe v Hackney se nacházely vût‰inou zchátralé viktoriánské budovy. Doufala, Ïe si bude v domû plném lidí pfiipadat ménû osamûlá, bylo to ale pfiesnû naopak. KaÏd˘ z jeho obyvatel se plahoãil sv˘m Ïivotem, nikdo tu oãividnû neznal druhého, v‰ichni Ïili v co nejvût‰í anonymitû. Nûkteré byty byly navíc prázdné. V nejvy‰‰ím osmém poschodí uÏ nûjakou dobu nikdo kromû ní nebydlel. Carla se vrátila do ob˘vacího pokoje. Chvíli pfiem˘‰lela o tom, Ïe znovu zapne televizi, nakonec si to ale rozmyslela a nalila si místo toho je‰tû trochu vína. Pila kaÏd˘ veãer, stanovila si v‰ak pravidlo, Ïe nezaãne pít pfied osmou hodinou. Zatím se jí dafiilo pfiedsevzetí dodrÏovat. Trhla sebou, protoÏe se v té chvíli znovu ozvalo huãení v˘tahu. Nûkdo ho patrnû pfiivolal dolÛ. KaÏdopádnû to byl projev normality. Lidé do domu pfiicházejí a zase z nûj odcházejí. Není sama. MoÏná bych si pfiece jen mûla najít jiné bydlení, pomyslela si. Mnoho moÏností ale díky sv˘m omezen˘m financím nemûla. DÛchod byl skromn˘, moc si vyskakovat nemohla. Kromû toho bylo otázkou, zda by se jinde cítila ménû osamûlá. MoÏná není na vinû ten dÛm. Tfieba si za to mÛÏe sama. Najednou uÏ nemohla ticho snést. Popadla telefon a rychle vyÈukala ãíslo své dcery. Udûlala to tak rychle, aby ani strach, ani plachost neudusily její zámûr v samém zárodku. Mají s Keirou v podstatû stále dobr˘ vztah, ale po jejím sÀatku a zejména porodu dítûte se st˘kají stále ménû. Mladí lidé nemají nikdy ãas, jsou plnû zamûstnaní sami sebou a sv˘m vlastním Ïivotem. Kde by mûli vzít je‰tû energii na to, aby se starali o matku, které se zhroutil Ïivot? 15
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 16
Carla tomu nûkdy sama nemohla uvûfiit. Po osmadvaceti letech manÏelství se rozvedla. Její muÏ byl zadluÏen˘ na v‰ech stranách, protoÏe si Ïil na vysoké noze a celou svou existenci zaloÏil na dluzích. Zmizel dfiív, neÏ ho vûfiitelé staãili pohnat k odpovûdnosti. ¤adu let uÏ o sobû nedal vûdût. Carlu to vydûsilo, pofiád jen nafiíkala. Její dcefii Keifie se z té ‰lamastyky, do níÏ otec uvrhl rodinu sv˘m profesním úpadkem, podafiilo zachránit. Zajistila si slu‰nou existenci tím, Ïe se po skonãení studia matematiky specializovala na bankovnictví, pfiijala místo v bance a provdala se za muÏe s pevn˘m pracovním místem ve státní správû. Nastûhovali se do fiadového domku v jednom z nesãetn˘ch sídli‰È ãtvrti Bracknell, která se nacházela asi tfii ãtvrtû hodiny jihozápadnû od lond˘nského centra. Carla si uvûdomovala, Ïe by ji to vlastnû mûlo tû‰it. Po druhém zazvonûní se Keira ohlásila. Hlas mladé Ïeny znûl vystresovanû. V pozadí byl sly‰et kfiik jejího malého synka. „Ahoj, Keiro. To jsem já, maminka. Chtûla jsem se tû jen zeptat, jak se ti dafií.“ „Ahoj, mami,“ pronesla Keira. Nezdálo se, Ïe by byla pfiíli‰ nad‰ená. „V‰echno je v pofiádku. Jen mal˘ nemÛÏe usnout. Pofiád kfiiãí. Jsem z toho uÏ úplnû vyfiízená.“ „Patrnû se mu zaãnou profiezávat zoubky.“ „Pfiesnû tak.“ Keira se na okamÏik odmlãela, pak se z povinnosti zeptala: „A jak se vede tobû?“ Na zlomek vtefiiny byla Carla v poku‰ení fiíct prostû pravdu. Îe se má ‰patnû a pfiipadá si v‰emi opu‰tûná. Vûdûla v‰ak, Ïe to dcera nechce sly‰et. Je pfietaÏená, zareagovala by proto podráÏdûnû. „Pfiipadám si ãasto hodnû osamûlá,“ prohlásila po chvíli. „Od té doby, co jsem v dÛchodu…“ Nechala vûtu nedokonãenou. Nedalo se na tom nic zmûnit. Keira si povzdechla. „Mûla by sis najít nûjakou rozumnou náplÀ volného ãasu. Koníãka, kter˘ by tû svedl dohromady s lidmi stejn˘ch zájmÛ. NezáleÏí na tom, zda to bude kurz vafiení, které ovládá‰, nebo sport, s nímÏ teprve zaãne‰. Hlavní je, Ïe se dostane‰ mezi lidi.“ „To mám poskakovat mezi star˘mi Ïensk˘mi pfii cviãení seniorÛ?“ Keira si znovu povzdychla. Tentokrát uÏ nedokázala skr˘t svou netrpûlivost. „Nemusí to b˘t zrovna cviãení seniorÛ. Proboha! Nabízí se pfiece tolik rÛzn˘ch aktivit! Urãitû najde‰ nûco, co bude splÀovat dokonce i tvé vysoké nároky.“ Carla mûla na okamÏik chuÈ svûfiit se dcefii s tím, Ïe se pfied ãasem po16
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 17
kusila zapojit do skupiny osamûle Ïijících Ïen, které si navzájem pomáhají, ale ani tam se jí nepodafiilo navázat trvalé pfiátelství. MoÏná si moc stûÏuje. Nikdo s ní dlouho nevydrÏí. Bude patrnû lep‰í, kdyÏ se Keira o tom pokusu vÛbec nedoví. „V‰echno mû zkrátka deprimuje,“ pfiiznala. „KdyÏ jdu bûhem dne plavat nebo vafiím, tím víc si uvûdomuju, Ïe jsem pfiestala b˘t plnohodnotn˘m ãlenem spoleãnosti. Îe uÏ nepracuju a nemám rodinu, o kterou bych se mohla starat. A kdyÏ se vrátím zpátky domÛ, nikdo mû tu neãeká.“ „Jsem pfiesvûdãená, Ïe se seznámí‰ s pfiíjemn˘mi Ïenami, s nimiÏ bude‰ moct tu a tam nûco podniknout.“ „Vût‰ina z nich má urãitû rodinu a nebude mít na mû ãas.“ „Ano, samozfiejmû, protoÏe ty jsi v celé Anglii jediná rozvedená dÛchodkynû, která Ïije sama,“ prohlásila Keira pfiíkfie. „To chce‰ aÏ do konce Ïivota sedût u televize a oddávat se smutku?“ „A jít své dcefii na nervy?“ „To jsem nefiekla.“ „Tenhle dÛm mû skliãuje,“ poznamenala Carla. „Nikdo se tu nezajímá o druhého. A pofiád pfiijíÏdí v˘tah sem nahoru a nikdo z nûj nikdy nevystoupí.“ Keiru ta slova oãividnû vyvedla z míry. „CoÏe?“ Carla litovala toho, Ïe nûco fiekla. „Jen mû to tak napadlo. Stává se to dost ãasto. Bydlím tu jen já, ale v˘tah sem jezdí pofiád.“ „Nûkdo ho tam nahoru musí posílat. Nebo je systém tak nastaven˘. MoÏná jezdí nahoru a dolÛ a automaticky se zastavuje v kaÏdém poschodí.“ „Pfied jedním nebo dvûma t˘dny tomu tak ale nebylo.“ „Mami…“ „Ano, já vím. Myslí‰ si, Ïe zaãínám b˘t divná. Nedûlej si starosti. V‰ak já si dám Ïivot zase do pofiádku.“ „Jistû, mami. Mal˘ pofiád breãí a…“ „UÏ konãím. Byla bych ráda, kdybys mû s ním zase nûkdy nav‰tívila. Mohla bys pfiijet tfieba o víkendu, co ty na to?“ „Snad to vyjde,“ pronesla Keira nezávaznû a rychle se rozlouãila. Zanechala v Carle pocit, Ïe ru‰í a obtûÏuje. Je to moje dcera, pomyslela si Carla vzdorovitû. Je naprosto normální, Ïe jí obãas zavolám a fieknu jí, Ïe se necítím moc dobfie. Vrhla pohled na náramkové hodinky. Bylo teprve krátce po desáté. Pfiesto se rozhodla, Ïe si pÛjde lehnout. MoÏná si bude je‰tû chvíli ãíst. A doufat, Ïe brzo usne. 17
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 18
Byla právû na cestû do koupelny, aby si vyãistila zuby, kdyÏ se znovu ozval v˘tah. PfiijíÏdûl nahoru. Uprostfied pfiedsínû se zastavila a naslouchala. Byla bych moc ráda, kdyby tady nahofie nûkdo bydlel, povzdechla si ustaranû. V˘tah zastavil, dvefie se otevfiely. Carla vyãkávala. Byla pfiesvûdãená, Ïe zase nebude nic následovat, Ïádn˘ zvuk se neozve, venku bude naprosté ticho. Tentokrát v‰ak pfiece jen nûco zaslechla. Nûkdo z v˘tahu vystoupil. V chodbû se zfietelnû ozvaly kroky. Kdosi kráãel osvûtlenou chodbou. Carle vyschlo v krku. Polkla. Cítila mravenãení po celém tûle. Neblázni pfiece! Napfied tû rozãilovalo, Ïe nikdo nikdy nevystoupí, a teì tû rozru‰í, Ïe to nûkdo udûlal! Kroky se pfiibliÏovaly. Jde ke mnû! vydûsila se Carla. Nûkdo ke mnû pfiichází! Stála u dvefií svého bytu jako ochromená. Nûkdo je za nimi. KdyÏ pronikavû zazvonil zvonek, kouzlo pominulo. Zvonûní znamenalo normální realitu. Zlodûji nezvoní, projelo Carle hlavou. Pfiesto z opatrnosti vyhlédla kukátkem ve dvefiích. Chvíli váhala. Potom otevfiela.
18
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 19
ST¤EDA, 2. PROSINCE
(1) Gillian se vrátila do kuchynû. „To byla Darcyina matka,“ prohlásila. „Darcy dnes nejde do ‰koly. Bolí ji v krku.“ Zvonûní telefonu nedokázalo vytrhnout Becky z letargie, s níÏ se sklánûla nad miskou s ovesn˘mi vloãkami, ovocem a ofiechy. Rozmrzele zírala na smûs, která se pomalu mísila s mlékem. Dovr‰ila teprve jedenáct let a uÏ je nevrlá a otrávená jako teenager na vrcholu puberty, pomyslela si Gillian. Byly jsme dfiív také takové? „Hm,“ zavrãela Becky bez zájmu. Na Ïidli vedle ní sedûl její ãern˘ kocour Chuck. Na‰li ho pfii dovolené v ¤ecku. Byl to vyhladovûl˘, ne‰Èastn˘ uzlíãek chlupÛ, kter˘ sebrali v pfiíkopu u silnice a propa‰ovali do hotelu. Zbytek prázdnin byl pln˘ problémÛ, protoÏe museli Chucka kaÏd˘ den vynést nepozorovanû z hotelu, dopravit k veterináfii a potom ho stejnû tajnû pronést zpátky na pokoj. Gillian a Becky mu celé hodiny kapaly kapátkem do tlamiãky tekutou potravu. V‰echno nasvûdãovalo tomu, Ïe kocourek nepfieÏije. Becky bez ustání plakala, ale tfiebaÏe bylo v‰echno tak tûÏké a nervy drásající, byly si s dcerou ve spoleãn˘ch starostech velice blízké. Nakonec zvítûzila Chuckova touha po Ïivotû. Na konci dovolené odcestoval se svou novou rodinou do Anglie. Gillian usedla na své místo. Becky sedûla na druhé stranû stolu pfiímo proti ní. Musí ji teì odvézt do ‰koly. Stfiídaly se s matkou dcefiiny kamarádky pfii dopravû dûtí. Tento t˘den je na fiadû Darcyina matka. V den, kdy její dcera zÛstává doma, ale pochopitelnû nepojede. „Dovûdûla jsem se pfii té pfiíleÏitosti nûco zajímavého,“ prohlásila Gillian. „Pí‰ete pr˘ dnes práci z matematiky!“ „To je moÏné.“ „Îádné moÏné, tak to prostû je! Máte dnes provûrku a já o tom nic nevím!“ Becky pokrãila rameny. Nad horním rtem mûla vousy od kakaa. Byla obleãená celá v ãerném. Její dÏíny byly tak tûsné, Ïe se Gillian v duchu 19
·mírák - nov˘ zlom
25.2.2013
20.55
Stránka 20
ptala, jak se dcera do nich dokázala nasoukat. Vzala si k nim pfiiléhav˘ svetfiík a kolem krku si nûkolikrát omotala ‰átek. Dûlala v‰echno pro to, aby vypadala skvûle, s kakaem kolem úst to ale byla jen podivnû vymódûná malá holãiãka. Gillian si v‰ak dávala moc dobr˘ pozor, aby to nefiekla nahlas. „Proã ses o tom nezmínila? KaÏd˘ den se tû pfiece ptám, jestli nebudete psát nûjak˘ test. Tvrdila jsi, Ïe nic neãekáte. Proã?“ Becky znovu pokrãila rameny. „Mohla bys mi laskavû odpovûdût?“ zeptala se Gillian ostfie. „Já nevím,“ zahuhÀala Becky. „Co neví‰?“ „Proã jsem nic nefiekla.“ „Nemûla jsi patrnû chuÈ se uãit,“ konstatovala Gillian rezignovanû. Becky na ni vrhla zl˘ pohled. Co dûlám proboha ‰patnû? zeptala se Gillian sama sebe. Urãitû dûlám nûkde chybu, jinak by se na mû Becky nedívala kaÏdou chvíli tak nenávistnû. Jak to, Ïe Darcyina matka zvládá v˘chovu bez problémÛ? Jak je moÏné, Ïe potíÏe mám oãividnû ze v‰ech matek jen já? „Rychle si vyãisti zuby!“ pfiikázala. „Musíme vyrazit.“ Cestou do ‰koly nepromluvila Becky ani jediné slovo, dívala se jen mlãky z okna. Gillian svrbûla na jazyku otázka, zda se té ‰kolní práce nebojí a v látce se aspoÀ trochu vyzná, nemûla ale odvahu se zeptat. Bála se, Ïe zase dostane drzou odpovûì, a mûla nepfiíjemn˘ pocit, Ïe by se mohla rozplakat. Poslední dobou se jí to stávalo ãím dál ãastûji. Nevûdûla, jak tomu zabránit. Stává se z ní patrnû fÀukna nespokojená s vlastním Ïivotem a vydû‰ená provokativním chováním pubertální dcery. Jak mÛÏe mít dvaaãtyfiicetiletá Ïena tak malé sebevûdomí? Pfied ‰kolou se s ní Becky rozlouãila nûkolika nevlídn˘mi slovy a odpochodovala na huben˘ch nohách pfies silnici. Dlouhé vlasy za ní vlály, na zádech se jí pohupoval batoh. („Dneska uÏ se nenosí ‰kolní ta‰ky, mami!“). Ani jednou se neotoãila. V matefiské ‰kole posílala matce vÏdy pusinky a cel˘ obliãej jí pfiitom záfiil. Jak se mohla bûhem nûkolika málo let tak zmûnit? Gillian ale dobfie vûdûla, Ïe dnes ráno je na vinû ona. Uvûdomovala si, Ïe hlavní pfiíãinou jejího ‰patného rozmaru nebyla provûrka z matematiky. Nemûla kvÛli tomu uãení tak vyvádût. Potfiebovala si v‰ak nûjak vylít zlost, kterou cítila sama na sebe. V duchu se ptala, zda jsou v‰echny dívky takové. Tak unáhlené, tak nelítostné. 20