I.
K
ardinál Taddeo Foscarelli se zarazil, zdvihl hlavu a naslouchal. Nesly‰el za sebou spû‰né kroky? Srdce mu v‰ak tlouklo tak silnû a rychle, aÏ se rozléhalo v u‰ích a v‰echno ostatní pfiehlu‰ilo. Dál! pfiikázal sám sobû, rozbûhl se podél zfiícenin a vklouzl za jeden v˘stupek. A v následujícím okamÏiku usly‰el hlasy. „Musí b˘t nûkde vpfiedu!“ Jsou mu na stopû! Foscarelli usilovnû zvaÏoval, co má udûlat. BohuÏel mûsíc byl tak jasn˘, Ïe by ho spatfiili hned, sotva by vystoupil ze stínu. Pfiitom si uvûdomil, Ïe nebezpeãí mu hrozí i v pfiípadû, Ïe jeho pronásledovatelé jsou jen otrhaní raubífii. VÏdyÈ samotn˘ kfiíÏ osázen˘ klenoty, kter˘ pfiidrÏoval pod kabátcem, mûl vût‰í hodnotu, neÏ kolik si mohl vydûlat fiemeslník za tfii léta poctivé práce. „Vzchop se!“ Vyslovil to, nebo mu to jen probûhlo hlavou? V podstatû je lhostejné, kdo ho sleduje. D˘ka nûjakého lupiãe je zrovna tak ostrá jako ta, kterou by vedl úkladn˘ vrah – obû by znamenaly smrt. Mûl jsem si dávat vût‰í pozor! pomyslel si. Stále se drÏe v úzkém stínu domovních zdí, plíÏil se dál k ústí následující uliãky. Vtom pfied sebou zaslechl spûchající kroky, a tak radûji zaboãil doleva. „Je tamhle na druhé stranû!“ kfiikl nûkdo. Foscarelli se rozbûhl. UÏ nevûfiil, Ïe jde jen o obyãejné lupiãe, neboÈ tolik banditÛ, ktefií v jeho blízkosti netrpûlivû vyãkávají, se obvykle nezajímá o jednoho jediného chodce. „Nasadili na mû úkladné vrahy!“ Tentokrát opravdu zaslechl vlastní hlas a spílal si do bláznÛ. Jestli bude takhle pokraãovat, sám pfiivede ty padouchy na svou stopu. Hnal
7