I.
K
ardinál Taddeo Foscarelli se zarazil, zdvihl hlavu a naslouchal. Nesly‰el za sebou spû‰né kroky? Srdce mu v‰ak tlouklo tak silnû a rychle, aÏ se rozléhalo v u‰ích a v‰echno ostatní pfiehlu‰ilo. Dál! pfiikázal sám sobû, rozbûhl se podél zfiícenin a vklouzl za jeden v˘stupek. A v následujícím okamÏiku usly‰el hlasy. „Musí b˘t nûkde vpfiedu!“ Jsou mu na stopû! Foscarelli usilovnû zvaÏoval, co má udûlat. BohuÏel mûsíc byl tak jasn˘, Ïe by ho spatfiili hned, sotva by vystoupil ze stínu. Pfiitom si uvûdomil, Ïe nebezpeãí mu hrozí i v pfiípadû, Ïe jeho pronásledovatelé jsou jen otrhaní raubífii. VÏdyÈ samotn˘ kfiíÏ osázen˘ klenoty, kter˘ pfiidrÏoval pod kabátcem, mûl vût‰í hodnotu, neÏ kolik si mohl vydûlat fiemeslník za tfii léta poctivé práce. „Vzchop se!“ Vyslovil to, nebo mu to jen probûhlo hlavou? V podstatû je lhostejné, kdo ho sleduje. D˘ka nûjakého lupiãe je zrovna tak ostrá jako ta, kterou by vedl úkladn˘ vrah – obû by znamenaly smrt. Mûl jsem si dávat vût‰í pozor! pomyslel si. Stále se drÏe v úzkém stínu domovních zdí, plíÏil se dál k ústí následující uliãky. Vtom pfied sebou zaslechl spûchající kroky, a tak radûji zaboãil doleva. „Je tamhle na druhé stranû!“ kfiikl nûkdo. Foscarelli se rozbûhl. UÏ nevûfiil, Ïe jde jen o obyãejné lupiãe, neboÈ tolik banditÛ, ktefií v jeho blízkosti netrpûlivû vyãkávají, se obvykle nezajímá o jednoho jediného chodce. „Nasadili na mû úkladné vrahy!“ Tentokrát opravdu zaslechl vlastní hlas a spílal si do bláznÛ. Jestli bude takhle pokraãovat, sám pfiivede ty padouchy na svou stopu. Hnal
7
se dál, znovu odboãil, protoÏe pfied sebou najednou zaslechl nûjaké zvuky, a po levé stranû zahlédl sloupy starého chrámu tyãící se do v˘‰ky, které se bledû tfipytily. Napravo od nûho huãela Tibera. TakÏe se‰el hodnû daleko z cesty! Aby se dostal do bezpeãí, mûl by se pustit opaãn˘m smûrem. KdyÏ se v‰ak rozhlíÏel po nûjakém úkrytu, kter˘ by mu pomohl pfiiblíÏit se nepozorovanû k mûstu, zahlédl v mûsíãním svitu dva muÏe, jak pfiecházejí ulicí. Zcela oãividnû to nebyli lupiãi, neboÈ jeden z nich mûl na sobû ‰at ‰lechtice. Maska, kterou si zakr˘val tváfi, dokazovala, Ïe má nekalé úmysly. Foscarellimu pfiipadal nûjak povûdom˘. AÈ tak ãi onak, jistû se mu o pÛlnoci nepovûsili na paty jen tak pro zábavu. Vidûl pouze jediné v˘chodisko – je‰tû jednou musí zahnout a pokusit se uniknout sv˘m pronásledovatelÛm po mostû pfies Tiberu a poté do Trastevere. Knûz tamûj‰ího kostela svaté Panny Marie nebyl jen jeho pfiítel a spojenec, ale znal navíc nûkolik siln˘ch tovary‰Û, ktefií by jeho nepfiátelÛm dokázali náleÏitû zatopit. Kardinál se plíÏil ve stínu rozpadávající se fiádky domÛ dál, potom zaboãil do postranní uliãky vedoucí k Tibefie, a najednou stál proti ‰lechtici, kterého pfied chvílí zahlédl. Aãkoliv se usmíval, jeho oãi pod maskou si ho chladnû mûfiily. Podle toho fale‰ného úsmûvu Foscarelli poznal svého protivníka. Maskovan˘ muÏ vytáhl d˘ku a pfiistoupil ke kardinálovi. „Napadlo mû, Ïe si vyberete tento úkryt.“ Foscarelli se pokusil couvnout, za sebou v‰ak usly‰el kroky a pochopil, Ïe tady jeho cesta skonãila. Mûl jsem b˘t chytfiej‰í a vzít s sebou pár osobních stráÏcÛ, napadlo ho. Jeho úkol byl ale tak tajn˘, Ïe se zfiekl jakéhokoliv doprovodu. Pfiesto musela nûkde uniknout nûjaká informace, jinak by si ho nemohli na zpáteãní cestû vyãíhat. S pocitem, Ïe selhal a své spojence zklamal, pohlédl mladému muÏi do tváfie. „Proã chcete zatíÏit svou du‰i vraÏdou na muÏi církve, signore Ci...“
8
Víc uÏ nestaãil vyslovit, neboÈ ‰lechtic mu s témûfi neteãn˘m v˘razem vrazil ãepel do prsou. Kardinál prudce otevfiel ústa, ale uÏ nevydal hlásku, a pomalu se svezl k zemi. Jeho vrah vytáhl d˘ku z rány a otfiel ji o Foscarelliho plá‰È. Potom ji opût zasunul do pochvy a pfied svou obûtí si odplivl. „Tak jako tobû se stane kaÏdému, kdo se nám postaví do cesty. A bude-li tfieba, tak i papeÏi!“ „Nûco takov˘ho ani nefiíkejte, signore,“ namítl mladík, kter˘ s ostatními kumpány nahnal kardinála svému pánovi jako kus divoké zvûfie na honu. „Kardinál se li‰í od papeÏe míÀ neÏ takov˘ ãeledín, jako jsi ty, ode mû,“ opáãil jeho pán u‰tûpaãnû. „A teì vypadnûte! Nebo snad chcete, aby vás stráÏ na‰la u mrtvoly?“ S tûmi slovy strãil maskovan˘ muÏ sv˘m pomocníkÛm nûkolik mincí do dlanû, dvûma prsty se dotkl klobouku pfiipomínajícího spí‰ ãepici a rázn˘mi kroky se vzdálil. Za sebou nechal kardinálovo mrtvé tûlo. Jeden z muÏÛ vytrhl neboÏtíkovi z ruky kfiíÏ zdoben˘ klenoty, dva dal‰í ho oloupili o odûv a mrtvolu hodili do Tibery. Bez hlesu potom zmizeli v inkoustovû ãerném stínu noci.
II.
N
ûkolik t˘dnÛ nato sedûl würzbursk˘ sídelní biskup Gottfried Schenk zu Limpurg na svém ãestném místû a s pochmurn˘m v˘razem upfienû pozoroval rytífie, ktefií se na trávníku shromáÏdili k rytífisk˘m hrám. V my‰lenkách se v‰ak víc zab˘val zprávou, kterou obdrÏel pfiedchozího dne. V ¤ímû zavraÏdili jeho starého pfiítele Taddea Foscarelliho! Poslední dobou jsou ve Svatém mûstû neustále nûjaké rozkoly, a nezfiídka se pfii tom ke slovu dostává lesklá ocel. Gottfried Schenk zu Limpurg v‰ak pochyboval, Ïe kardinál Foscarelli padl za obûÈ obyãejn˘m lapkÛm nebo snad nûjaké bezv˘znamné rozepfii mezi ‰lechtick˘mi rody. Jeho pfiítel
9
mûl pfiece na starost pfiípravu náv‰tûvy Fridricha III. v ¤ímû. Král se tam chtûl oÏenit se svou vyvolenou a od papeÏe se nechat korunovat na fiímského císafie. Existovalo dost lidí, pro nûÏ by sama skuteãnost, Ïe nûmeck˘ král chce nav‰tívit Svaté mûsto, znamenala dostateãn˘ dÛvod k vynaloÏení v‰ech moÏn˘ch prostfiedkÛ, jen aby mu v pfiíjezdu zabránili. Kdyby Jeho Svatost MikulበV. pfiijala Fridricha III., pro cel˘ svût by to znamenalo, Ïe svár mezi fií‰í a Svatou stolicí koneãnû patfií minulosti. Navíc císafiská korunovace by Fridricha pozdvihla vysoko nad ostatní vladafie svûta. UÏ pouhá my‰lenka na to mohla b˘t nesnesitelná zvlá‰È pro tak ctiÏádostivého panovníka, jak˘m byl Karel VII. Francouzsk˘. Trnem v oku mu byla i Fridrichova plánovaná svatba s Eleonorou, sestrou krále Alfonse V. Portugalského a vnuãkou Ferdinanda I. Aragonského. Tich˘ ‰epot dam, které poblíÏ nûho pfiihlíÏely na ãestné tribunû rytífiskému turnaji, pfieru‰il biskupa v pfiemítání. Vzhlédl a uvûdomil si, Ïe musel pfieslechnout signál k zahájení turnaje, neboÈ rytífii uÏ proti sobû vyrazili. Je‰tû bûhem úvahy, co se asi dámám znelíbilo, se jeho pohled zatoulal k Brunovi von Reckendorf, jenÏ sedûl nedaleko a ve‰keré dûní sledoval s v˘razem nejvy‰‰í spokojenosti. Biskup si zamy‰lenû tfiel ãelo. AÏ do pfiedchozího dne platil Reckendorf za nejlep‰ího rytífie turnajÛ ve Francích. Potom v‰ak, je‰tû pfied zahájením samotného rytífiského turnaje, vyzval k souboji Falka Adlera na Kibitzsteinu, mladého muÏe, jehoÏ sláva zaãala stoupat ke hvûzdám. K pfiekvapení v‰ech to byl právû on, kdo vyhodil svého protivníka ze sedla prudkou ranou kopím. KvÛli poranûní, které Reckendorf utrÏil pfii pádu z konû, mûl b˘t dnes vlastnû upoutan˘ na lÛÏko. Pfiesto se s velk˘m sebezapfiením dobelhal na tribunu, aby mohl klání alespoÀ sledovat. Aãkoliv si Gottfried Schenk zu Limpurg dûlal starosti o syna své sestfienice, poráÏku mu docela pfiál. Bruno von Reckendorf totiÏ zaãal b˘t aÏ pfiíli‰ nadut˘. ProtoÏe po tomto souboji zufiivostí nad svou pohanou
10
divoce vybuchl, ‰kleb na jeho tváfii pln˘ dychtivosti po pomstû vzbudil v biskupovi obavy. Pohlédl zpátky na kolbi‰tû na bojovníky, ktefií svá kopí uÏ zlomili a nyní se mûfiili v boji s meãi. âtyfii rytífii, v nichÏ podle erbÛ poznal Reckendorfovy pfiátele, se navzdory v‰em pravidlÛm ãestného zápasu vrhli na Falka Adlera. Mlad˘ Kibitzstein se je‰tû zarputile bránil, kdyÏ vtom jeden z jeho protivníkÛ obrátil konû, aby na nûj zaútoãil zezadu. ·um mezi dámami zesílil a biskup si v‰iml, Ïe i Falkova matka Marie sleduje dûní pfied sebou se znepokojenou tváfií. A Kibitzsteinovy sestry byly bez sebe zlostí nad podl˘m poãínáním ãtyfi rytífiÛ. Pohor‰en˘ biskup chtûl uÏ dát znamení heroldovi, aby turnaj ukonãil, kdyÏ ve vzdálenosti nûkolika koÀsk˘ch délek udefiil FalkÛv spolubojovník jednoho z jeho protivníkÛ Ïeleznou pûstí a strhl ho ze sedla. A zatímco muÏ padal k zemi, ostfie pobídl konû a spûchal pfiíteli na pomoc. Byl to Petr von Eichenloh, pán na Fuchsheimu a Magoldsheimu a ‰vagr mladého Kibitzsteina. Dva proti ãtyfiem je je‰tû stále velk˘ nepomûr, napadlo právû biskupa, kdyÏ jin˘ rytífi srazil dal‰ího z Falkov˘ch nepfiátel a zasypal ho krupobitím úderÛ ploch˘m meãem. „Bravo, Hilbrechte!“ zvolala Lisa von Henneberg, Kibitzsteinova nevlastní sestra, a vyzvala svého manÏela Ottu, aby také zasáhl v bratrÛv prospûch. To v‰ak uÏ nebylo zapotfiebí. Rytífi, kterého Hilbrecht von Hettenheim napadl, se svezl ze sedla a obecenstvo si mohlo v‰imnout, Ïe se jeho zbroj zbarvila krví. Také Petr von Eichenloh strhl k zemi jednoho nepfiítele svého ‰vagra, zatímco Falko bûhem pár okamÏikÛ sám pfiemohl zb˘vající dva protivníky. Jako poslední vypadl ze sedla Siffer Bertschmann, kastelán na Reckendorfovû rodném hradû, a zÛstal leÏet rozplácl˘ na zádech. ProtoÏe se zaãali srocovat dal‰í Reckendorfovi pfiátelé a kolem Falka zase jeho druhové, biskup vyzval herolda, aby odtroubil konec turnaje.
11
Na chvíli to vypadalo, Ïe bez ohledu na tento signál se pfiívrÏenci Reckendorfa na Falka vrhnou. Potom v‰ak sklonili meãe, pfiesto se nedalo pfiehlédnout, Ïe v sobû dusí vztek. „Tohle jste si zaslouÏili právem!“ zaslechl biskup hlas Falkovy matky a pochopil, Ïe její slova patfií ãtyfiem rytífiÛm leÏícím na zemi, které teì odná‰eli z kolbi‰tû. Spûchal k nim biskupÛv osobní lékafi a poruãil, aby je sluhové nejdfiív zbavili rytífiské zbroje. KdyÏ se nad nimi sklonil, na jeho tváfii se zraãilo znepokojení. PfiestoÏe Gottfried Schenk zu Limpurg doufal, Ïe nikdo ze zranûn˘ch muÏÛ nepfiijde o Ïivot, v˘prask, kter˘ dostali, povaÏoval za zcela zaslouÏen˘. SvÛj doprovod a hosty pfiece pozval k tomuto turnaji, aby jim dal pfiíleÏitost pocviãit se v rytífiském souboji podle v‰ech pravidel a aby se s nimi poradil, jak ãelit stále nestoudnûj‰ímu chování ansbacherského markrabûte Albrechta Achilla. Ale takov˘ krvav˘ boj a nepoctivé jednání naprosto neãekal, zejména ne od ãlenÛ své nejbliωí druÏiny. Se zlostn˘m v˘razem ve tváfii povstal a biskupskou berlou udefiil do zemû. „Zápas je pro dne‰ek ukonãen. Vyz˘vám pány, aby se za chvíli v‰ichni dostavili na hostinu do sváteãního stanu – a to bez v˘jimky! Tam vám sdûlím, co si o tomto turnaji myslím. Kdo se bude zpûãovat nebo slavnost pfiedãasnû opustí, bude na pût let vypovûzen z franského vévodství.“ Jako würzburskému sídelnímu biskupovi pocházejícímu ze starého kníÏecího rodu mu sice vedle titulu kníÏe-biskup pfiíslu‰el i titul vévoda fransk˘, jeho moc v‰ak stûÏí pfiesahovala církevní provincii. Pfiesto by navrhovan˘ trest znamenal bolestiv˘ postih, neboÈ vût‰ina zde shromáÏdûn˘ch rytífiÛ mûla právû na Würzbursku své drÏavy a pfiíbuzné, které by v takovém pfiípadû nesmûli nav‰tívit pût dlouh˘ch let. Proto si byl biskup témûfi jist˘, Ïe do sváteãního stanu pfiijdou v‰ichni do jednoho, i kdyby byli zranûni natolik, Ïe by se tam museli nechat pfiinést.
12
III.
F
alko roztáhl paÏe, aby mu jeho pano‰ Frieder mohl odebrat zbroj, a za‰klebil se na Hilbrechta a oba své ‰vagry. „To byla pomoc v prav˘ ãas! Proti Bertschmannovi a jeho kumpánÛm bych se dlouho neudrÏel.“ „Mohl jsi mi pfienechat alespoÀ jednoho z nich,“ postûÏoval si Otto von Henneberg. „Takhle to vypadalo, jako bych se moc nemûl k tomu, abych ti pomohl. Nûktefií si rádi ohfiejou svoji polívãiãku!“ „KdyÏ dnes spolu posedíme a vyprázdníme jeden, dva poháry, nikdo uÏ na nûjaké tlachy nedá,“ odpovûdûl Falko s úsmûvem a objal nejprve Ottu, potom Petra von Eichenloh a nakonec Hilbrechta von Hettenheim. „Díky vám v‰em! Ale teì uÏ pojìme do stanu. Po boji ãlovûku vyprahne.“ „I já mám hrdlo uÏ docela vyprahlé,“ pfiipojil se k nûmu Hilbrecht. Oba Falkovi ‰vagfii v‰ak nepovaÏovali situaci za tak jednoduchou. „Nemûl bys celou událost brát na lehkou váhu. Brunovi von Reckendorf jsi vãera nejen polámal kosti, ale navíc i zranil jeho p˘chu. CoÏ ho jistû bolí mnohem víc,“ pfiipomnûl mu Petr von Eichenloh a Otto s ním souhlasil. „Ti ãtyfii se na tebe nevrhli jen tak pro potû‰ení a jejich poráÏka rozdm˘chá ReckendorfÛv hnûv. Obávám se, Ïe se je‰tû pokusí nûjak ti u‰kodit, a to jak˘mkoliv zpÛsobem.“ „Jestli po tom tak dychtí, dojdu si pro nûj je‰tû pfied kláním! A pak s ním uÏ nebudu zacházet v rukaviãkách jako vãera.“ V povznesené náladû se Falko zavûsil do Hilbrechta a spolu opustili stan, kter˘ jim mûl bûhem slavnosti slouÏit coby prozatímní ubytování. Petr von Eichenloh se za ním díval potfiásaje hlavou. „Ten chlapec je lehkováÏn˘! BohuÏel aÏ pfiíli‰ dobfie vím, jaké mrzutosti z toho pro nás mohou vyplynout. Jakmile
13
narazí kosa na kámen, vzápûtí dojde k otevfienému sporu s Reckendorfem a jeho pfiívrÏenci, a to pak v krátkosti mÛÏe zasáhnout polovinu cel˘ch FrankÛ.“ „Nevûfiím, Ïe tohle by biskup strpûl. Ale teì uÏ pojì! Je mi milej‰í, kdyÏ se budeme drÏet u Falka a trochu ho zbrzdíme, kdyby si pfiíli‰ pou‰tûl pusu na ‰pacír. To, co vyt˘ká Brunovi von Reckendorf, totiÏ tu jeho nadutost, se ãásteãnû vztahuje i na nûho. UÏ by skuteãnû potfieboval takového protivníka, kter˘ mu ukáÏe, jaké to je, kdyÏ ho nûkdo srazí z konû.“ Obûma muÏÛm bylo jasné, Ïe to nebude zrovna snadné, neboÈ Falka v posledních letech cviãili v rytífisk˘ch dovednostech a sledovali, jak dospívá v bojovníka, kterému stûÏí nûkdo sahá po paty, moÏná Ïe uÏ ani oni sami ne. KdyÏ Petr von Eichenloh a Otto von Henneberg vy‰li ven, spatfiili Falka a jeho pfiítele, jak zvesela kráãejí uliãkou mezi stany. SlouÏící a ‰lechtici jim kynuli na pozdrav a mnohá matrona popostrãila dopfiedu své vdavek zralé dcery v nadûji, Ïe by mladému junkerovi mohly padnout do oka. „Paní Marie by tomu mladému bláznovi mûla co nejdfiív obstarat vhodnou nevûstu, jinak se je‰tû napase na cizí louce,“ zabruãel mrzutû Petr von Eichenloh. „Tak jako ty?“ posmíval se mu Otto von Henneberg. Bylo v‰eobecnû známo, Ïe jeho pfiítele Petra v mládí naãapali v posteli s jednou biskupovou netefií, takÏe musel nechat uplynout hodnû vody, neÏ se smûl zase ukázat ve Würzburgu. Petr von Eichenloh pfiíli‰ nestál o to, aby se mu tato záleÏitost vÛbec nûkdy pfiipomínala, neboÈ byl uÏ nûkolik let ‰Èastnû Ïenat˘ a otcem skvûlého syna. Proto pohrozil Hennenbergovi pûstí zpola váÏnû, zpola v Ïertu. „Chce‰ snad jednu schytat?“ „Mám jen na mysli, Ïe bychom mûli podniknout v‰echno pro to, abychom Falkovi zabránili udûlat nûjakou hloupost. Jako by nestaãilo, Ïe si nadûlal nepfiátele z Reckendorfa a jeho druhÛ. Dal‰í svízele uÏ vskutku nemÛÏe
14
potfiebovat.“ Otto se ti‰e zasmál a poloÏil pfiíteli ruku na rameno. Ten sebou trhl a zasténal. „Co je to s tebou?“ zeptal se Otto znepokojenû. „To ta rána meãem do ramene – a zbabûle zezadu! Kdybych mohl jednat, jak jsem chtûl, sám bych zahrál Reckendorfovi a jeho kumpánÛm k tanci, aÏ by dechu popadali. Ale kvÛli Falkovi jsme se oba museli drÏet zpátky.“ Poté vstoupil Petr von Eichenloh do spoleãenského stanu. Ihned se ho ujal jeden z lokajÛ, jenÏ ho spolu s Ottou uvedl na místa pro nû urãená. K jejich lítosti sedûl Falko a Hilbrecht nûkolik krokÛ od nich, zato blíÏ k vysokému kfieslu biskupa, kter˘ se zatím je‰tû nedostavil. Tato okolnost poskytla Petrovi ãas, aby se porozhlédl kolem sebe. Vût‰ina dam také je‰tû chybûla, pfiesto dál vzadu u stolu zahlédl svou tchyni. Vypadala velmi ustaranû. Znovu a znovu se její pohled stáãel na Falka a na chvíli se zdálo, jako by se chystala pfiejít k nûmu na druhou stranu. Potom v‰ak opût klesla na lavici a obrátila se na svou nevlastní dceru Hildegard sedící vedle ní. Fanfáry oznámily pfiíchod kníÏete-biskupa. Gottfried Schenk zu Limpurg mûl na sobû ornát fií‰ského kníÏete – jeho knûÏsk˘ stav prozrazoval pouze stfiíbrn˘ kfiíÏ na prsou. Pevn˘mi, rázn˘mi kroky, které jeho dÛvûrní pfiátelé znali jako projev ‰patné nálady, dorazil k svému kfieslu a vyãkával, neÏ se zvedli v‰ichni pfiítomní. Teprve potom se posadil. Velká mezera u prostfiené tabule ho upozornila na to, Ïe Bruno Reckendorf a jeho ãtyfii pfiátelé tu je‰tû nejsou. Pfiitom se jiní rytífii, ktefií pfii turnaji utrÏili rány, uÏ dávno nechali doprovodit sv˘mi pano‰i dovnitfi – nebo dokonce odnést. Aãkoliv ho silnû popudilo toto pohrdání jeho pfiíkazem, pfiinejmen‰ím mu to poskytlo pfiíleÏitost pfiem˘‰let je‰tû chvíli o nastalé situaci. Jeho pfiíbuzn˘ Reckendorf se hned tak nevyrovná se ztrátou své povûsti, kterou utrpûl pfii poráÏce, zejména proto, Ïe jeho averze vÛãi Adlerovi tím získala dal‰í
15
dÛvod, o nûmÏ Kibitzsteiner nemûl ani potuchy. Gottfried Schenk zu Limpurg stiskl zuby, aby mu pfies rty nevyklouzl projev zlosti. Ten mlad˘ blázen, jak v duchu Bruna ãastoval, mûl radûji podpofiit jeho plány, místo aby Falka vyzval k souboji. Teì mezi obûma stranami vládlo otevfiené nepfiátelství, takÏe pro nûj bude velice tûÏké svÛj zámûr uskuteãnit. BiskupÛv pohled utkvûl na Falkovi. Skvûl˘ mládenec, pomyslel si. Mlad˘ rytífi byl sice jen stfiednû vysok˘ a ‰tíhl˘ jako jedle, ale zato obratn˘ a rychl˘ jako lasiãka. Mûl v‰ak tuze pûknou tváfi, která mnoho muÏÛ svádûla k domnûnce, Ïe je zÏen‰til˘, a snadno ho proto podcenili. JenÏe právû u takového bojovného kohouta to byla chyba. Gottfried Schenk zu Limpurg byl rád, Ïe Falko stejnû jako jeho ‰vagfii Petr von Eichenloh a Otto von Henneberg patfií k jeho druÏinû, neboÈ zálusk jeho souseda Albrechta Achilla Braniborského na nová území byl takfika k nenasycení. Navíc Ansbacher v‰í mocí usiloval o titul vévody franského, jenÏ byl odpradávna vyhrazen würzbursk˘m kníÏecím biskupÛm. S tímto nebezpeãn˘m sousedem v blízkosti povaÏoval biskup za nevyhnutelné zajistit na sv˘ch územích klid a mír. Obojí by se v‰ak velmi rychle zhatilo, pokud by se oba mladí rytífii dostali do váÏné rozepfie a zatáhli do ní i své pfiátele a spojence. Od vchodu do stanu k nûmu najednou zalehl takov˘ hluk, aÏ ho to vytrhlo z jeho zahloubání a upozornilo na to, Ïe se jeho pfiíbuznému Reckendorfovi uráãilo objevit se na slavnosti i s cel˘m doprovodem. ProtaÏené tváfie pûti mlad˘ch muÏÛ je‰tû více potemnûly, kdyÏ po nich Falko a jeho pfiítel Hilbrecht vrhli vyz˘vavé pohledy. Biskupovi bylo jasné, Ïe nejpozdûji druhého dne se mladíci do sebe pustí znovu. Potom by to ale mohlo dopadnout hÛfi neÏ jen nûkolika pohmoÏdûninami a ranûnou hrdostí. Zabit˘ protivník by v‰ak bezesporu vedl k takové roztrÏce, kterou by ani on sám uÏ nedokázal uhasit.
16