TOXIN
/ 7
Obloha byla jako obrovská převrácená mísa plná šedých mraků, rozprostírající se od jednoho rovného horizontu ke druhému. Byla to typická obloha stře9. ledna dozápadní oblasti Spojených států amerických. V létě bývá země zaplavena mořem kukuřice a sóji. Uprostřed zimy tu však bylo jen zmrzlé strniště s ostrůvky špinavého sněhu a několika opuštěnými kostrami stromů bez listí. Olověné mraky po celý den vylučovaly drobný déšC – byla to spíš mlha než voda. Kolem druhé hodiny přestalo pršet a jediný funkční stěrač starého nákladního auta, drkotajícího po štěrkové cestě, bylo možné vypnout. „Co říkal starej Oakly?“ zeptal se Bart Winslow. Bart řídil. Jemu i jeho partnerovi Willymu Brownovi, který seděl vedle, bylo něco přes padesát a dali se považovat za bratry. Jejich vrásčité, větrem ošlehané tváře byly dokladem života stráveného fyzickou prací na farmě. Oba měli špinavé a potrhané montérky a pod nimi několik triček. Žvýkali tabák. „Benton Oakly toho moc neřek,“ odpověděl Willy, když si hřbetem ruky setřel slinu z brady. „Jen to, že jedna z jeho krav je od rána nemocná.“ „Jak nemocná?“ zeptal se Bart. „Řek bych, že dost nemocná na to, aby chcípla,“ uvažoval Willy. „Má pořádnou sračku.“ Bart a Willy se v průběhu let vypracovali z obyčejných pomocných dělníků na to, co okolní farmáři nazývali „muži čtyř U“. Jejich úkolem bylo objíždět farmy a nakládat uhynulá, utonulá, umírající a ubitá zvířata, především krávy, a odvážet je do kafilerie. Nebyla to zrovna záviděníhodná práce, ale Bartovi i Willymu vyhovovala. U rezavé poštovní schránky vůz odbočil na blátivou cestu, která vedla mezi ploty z ostnatého drátu. K malé farmě, stojící na konci cesty, to byl asi kilometr. Bart dojel až ke chlévu, otočil vůz a zacouval k otevřeným vratům. Než Bart a Willy vystoupili z auta, Benton Oakly už stál venku. „Dobrej,“ řekl Benton. Byl stejně strohý jako Bart a Willy. Něco v krajině zřejmě vedlo lidi k málomluvnosti. Benton byl vysoký hubený muž se zkaženými zuby. Od Barta a Willyho si udržoval odstup stejně jako jeho pes Shep. Shep štěkal až do chvíle, kdy oba muži vystoupili z náklaOáku, když ale ucítil pach smrti, stáhl se za svého pána. „V chlívě,“ řekl opět lakonicky Benton. Naznačil směr rukou a zavedl návštěvníky do tmavého chléva. Zastavil u jedné ohrádky a ukázal dovnitř.
Prolog