0035534

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 13

ST¤EDA 16. âERVENCE

(1) Poprvé ji uvidûl, kdyÏ vy‰el z Friarage School a chystal se pfiejít na druhou stranu ulice. Stála v otevfien˘ch dvefiích a oãividnû se neodvaÏovala do prudkého lijáku. Bylo krátce pfied ‰estou a na letní podveãer byla nezvyklá tma. Cel˘ den panovalo úmorné vedro, potom se pfies Scarborough se hfimûním pfiehnala boufie a teì se zdálo, Ïe se svût utopí v prÛtrÏi mraãen. ·kolní dvÛr byl prázdn˘. Na nerovném asfaltu se vmÏiku utvofiily obrovské louÏe. Na obloze se zufiivû kupila modroãerná mraãna. Îena na sobû mûla letní kvûtované, do poloviny l˘tek dlouhé ‰aty, trochu staromódní ale vhodné na poãasí, jaké ten den bylo, neÏ propukla boufika. Svûtlé vlasy mûla zapletené do copu, v ruce drÏela nákupní ta‰ku.

Podle jeho názoru nepatfiila k uãitelskému sboru. MoÏná byla nová. Nebo nav‰tûvovala nûjak˘ kurz.

Cosi ho nutilo pfiiblíÏit se k ní, oslovit ji. Upoutala ho sv˘m nezvykle staromódním vzezfiením. Odhadoval, Ïe je jí nûco málo pfies dvacet. Vypadala úplnû jinak neÏ ostatní Ïeny jejího vûku. Nedalo se fiíct, Ïe by pohled na ni muÏe elektrizoval, ale nûãím je zaujala. Chtûli zjistit, jakou má tváfi.

Jak mluví. Jestli opravdu pfiedstavuje alternativu své doby a své generace.

AlespoÀ on se to dozvûdût chtûl. Îeny ho vÏdycky velmi pfiitahovaly a poté, co poznal témûfi v‰echny typy, ho fascinovaly pfiedev‰ím ty neobvyklé.

Pfiistoupil k ní a zeptal se: „Vy nemáte de‰tník?“ Nic originálního, jak sám uznával, ale v hustém lijáku se otázka pfiímo nabízela. Îena asi nepostfiehla, Ïe se k ní blíÏí. KdyÏ sebou polekanû trhla a obrátila se k nûmu, poznal, Ïe se spletl. Îádná dvacítka. Bylo jí nejmíÀ pûtatfiicet, moÏná i víc. Vypadala sympaticky, ale naprosto nenápadnû. Bledá nenalíãená tváfi, ani hezká ani o‰klivá, prostû taková, jakou si ãlovûk zapamatuje sotva déle neÏ dvû minuty. Vlasy dosti nemilosrdnû sãesané z ãela.

Bylo zjevné, Ïe se vûdomû nestylizuje do vyhranûného typu, aby se odli‰ila, n˘brÏ Ïe nemá tu‰ení, co by mohla udûlat, aby byla atraktivnûj‰í.

13

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 14

Milé, plaché stvofiení, usoudil. A totálnû nezajímavé. „Mûlo mi dojít, Ïe bude boufika,“ pfiiznala, „ale kdyÏ jsem v poledne odcházela z domu, bylo takové horko, Ïe mi de‰tník pfiipadal smû‰n˘.“ „Kam se potfiebujete dostat?“ „Vlastnû jenom k zastávce autobusu na Queen Street. JenÏe neÏ tam dobûhnu, budu skrznaskrz.“ „Kdy vám jede autobus?“ „Za pût minut. A je dnes poslední,“ zanafiíkala.

Nejspí‰ Ïije v nûkteré dífie v okolí. Bylo pfiekvapivé, jak rychle se ãlovûk ocitne na venkovû, sotva pfiejede hranice mûsta. Bez znatelnûj‰ího pfiechodu je najednou uprostfied volné krajiny, ve vesniãkách tvofien˘ch jenom nûkolika roztrou‰en˘mi farmami, s mizern˘m dopravním spojením. Poslední autobus v ‰est veãer! Mladí lidé si tam musí pfiipadat jako v dobû kamenné.

Kdyby byla mladá a hezká, neváhal by ani vtefiinu a nabídl se, Ïe jí pomÛÏe. Îe ji doveze domÛ. Pfiedtím by se zeptal, jestli by si s ním nevypila skleniãku dole v pfiístavu. AÏ pozdû veãer mûl schÛzku, na které mu stejnû pfiíli‰ nezáleÏelo, a nudit se do té doby v pokoji, kter˘ mûl pronajat˘ v domû na konci ulice, se mu nechtûlo.

Ov‰em pfiedstava, Ïe by sedûl u vína proti téhle staré pannû – protoÏe staropanenství z ní pfiímo ãi‰elo – a cel˘ veãer pozoroval její bezbarv˘ obliãej, ho pramálo lákala.

Pravdûpodobnû by se líp bavil i u televize, pfiesto se nemohl odhodlat vybûhnout prostû a jednodu‰e na ulici a ji nechat stát na dvofie PÛsobila tak... opu‰tûnû. „Kde bydlíte?“ „Ve Staintondale.“ Zakoulel oãima. PaneboÏe! Staintondale zná. Jedna ulice, kostel, po‰ta, kde se dají koupit i základní potraviny a noviny. Nûkolik domÛ. âervená telefonní budka slouÏící zároveÀ jako zastávka autobusu. A v okolí farmy, které vypadají, jako by je tam nûkdo vytrousil. „Ze zastávky to urãitû máte je‰tû kus cesty pû‰ky,“ hádal.

Ne‰Èastnû pfiik˘vla. „Skoro pÛlhodiny.“ Zkrátka udûlal chybu, Ïe ji oslovil. Mûl dojem, Ïe vycítila jeho zklamání, a nûco mu fiíkalo, Ïe je to pro ni bolestná a dÛvûrnû známá situace. Asi se jí stávalo ãastûji, Ïe zaujala nûjakého muÏe, ale Ïe jeho zájem vyprchal, jakmile se k ní pfiiblíÏil. MoÏná tu‰ila, Ïe by jí nabídl pomoc, kdyby byla jenom o tro‰ku pfiitaÏlivûj‰í, a uÏ pfiedem s jistotou poãítala, Ïe to neudûlá.

14

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 15

„Víte co,“ navrhl rychle, neÏ v nûm sobectví a pohodlnost mohly zvítûzit nad záchvatem nezi‰tnosti, „parkuju o kousek dál na ulici. Jestli chcete, hodím vás domÛ.“ Nevûfiícnû na nûho zírala. „Ale... není to právû blízko. Staintondale je...“ „Já to tam znám,“ pfieru‰il ji, „ale nemám nûkolik hodin nic na práci a vyjíÏìka na venkov není nejhor‰í program.“ „V takovém poãasí...,“ namítla pochybovaãnû.

Usmál se. „Doporuãoval bych vám, abyste mou nabídku pfiijala. Zaprvé autobus tak jako tak nestihnete. A zadruhé, i kdyby se vám to podafiilo, zítra nebo nejpozdûji pozítfií budete o‰klivû nachlazená. Tak co?“ Váhala. Vycítil její nedÛvûru. Pfiem˘‰lela o jeho motivech. Vûdûl o sobû, Ïe vypadá dobfie a Ïe se Ïenám líbí. Nejspí‰ byla natolik realistická, aby uhodla, Ïe muÏe jako on sotva pfiitahuje Ïena jako ona. Pravdûpodobnû ho vyhodnotila jako sexuálního maniaka, kter˘ ji chce vlákat do auta, protoÏe v podstatû bere v‰echno, co se mu naskytne, nebo jako ãlovûka, kter˘ podlehl náhlému soucitu. Ani jedna alternativa pro ni nemohla b˘t pfiíjemná. „Dave Tanner,“ pfiedstavil se a podal jí ruku.

Zdráhavû ji stiskla. DlaÀ mûla teplou a mûkkou. „Gwendolyn Beckettová.“ Usmál se. „TakÏe, paní Beckettová...“ „Sleãna,“ opravila ho okamÏitû. „Sleãna Beckettová.“ „Okay, sleãno Beckettová.“ Podíval se na hodinky. „Autobus vám jede za minutu. Domnívám se, Ïe tím je záleÏitost rozhodnutá. Troufáte si na sprint pfies dvÛr a pár metrÛ po ulici?“ Pfiik˘vla, zjevnû zaskoãená poznáním, Ïe nemá jinou volbu neÏ se chytnout stébla, které jí podává. „DrÏte si nad hlavou ta‰ku,“ radil jí. „AspoÀ trochu vás ochrání.“ Jeden za druh˘m utíkali pfies dvÛr utopen˘ v louÏích. Vysoké stromy rostoucí podél kovového plotu, kter˘ ohraniãoval pozemek, se oh˘baly pod bubnováním de‰tû. Nalevo se tyãila obrovská budova trÏnice s podzemními kamenn˘mi chodbami pfiipomínajícími katakomby, kde byla v galeriích k dostání záplava k˘ãe a tu a tam i kousek umûní. Uliãku napravo lemovaly úzké fiadové domky z ãerveného pískovce, v nûmÏ svítily bíle natfiené dvefie. „Tudy,“ ukázal. BûÏeli dál podél domÛ k malému modrému, znaãnû zrezivûlému fiatu, zaparkovanému u levého chodníku. Dave odemkl a oba s úlevn˘m povzdechem vklouzli na pfiední sedadla.

15

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 16

Gwendolyn crãela z vlasÛ voda, promáãené ‰aty se jí lepily na tûlo. Pár metrÛ staãilo, aby zmokla skrznaskrz. Dave se snaÏil ignorovat své mokré nohy. „To ode mû nebylo nejchytfiej‰í,“ pfiiznal. „Mûl jsem dobûhnout pro auto a naloÏit vás u ‰koly, abyste byla suchá aspoÀ vy.“ „Ale co!“ Koneãnû se usmála. Mûla hezké zuby, jak si v‰iml. „Nejsem z cukru. A kaÏdopádnû je lep‰í nechat se zavézt aÏ pfied dvefie neÏ se kodrcat autobusem a pak je‰tû trmácet pû‰ky. Moc vám dûkuju.“ „Rádo se stalo.“ Potfietí se pokusil nastartovat a koneãnû uspûl. Motor s rachocením naskoãil, auto sebou trhlo, nûkolika skoky se ocitlo na vozovce a se ‰kubáním jelo dál. „Hned to bude lep‰í,“ sliboval. „Té rachotinû chvíli trvá, neÏ se zahfieje. Jestli pfieÏije dal‰í zimu, mÛÏu mluvit o ‰tûstí.“ Motor zaãal bruãet pravidelnûji. Podafiilo se, auto dojede do Staintondale a zpátky. „Co byste dûlala, kdybyste nechytla autobus a nepotkala mû?“ zeptal se. Ne snad, Ïe by ho sleãna Beckettová nûjak zvlá‰È zajímala, ale budou pÛlhodinu sedût vedle sebe a nechtûl, aby v autû vládlo trapné mlãení. „Zavolala bych otci,“ odpovûdûla Gwendolyn.

Vrhl po ní rychl˘ postranní pohled. KdyÏ se zmínila o otci, její hlas se zmûnil. Byl vfielej‰í, ménû rezervovan˘. „Îijete s otcem?“ „Ano.“ „A va‰e matka...?“ „Zemfiela, kdyÏ jsem byla malá,“ vysvûtlila zpÛsobem, kter˘ prozrazoval, Ïe o tom nechce dál mluvit.

Tatínkova holãiãka, pomyslel si, která od nûho nechce odejít. Je jí pfiinejmen‰ím pûtatfiicet a tatínek je pro ni stále jedin˘m muÏem na svûtû.

Nejvût‰ím. Nejlep‰ím. Îádn˘ jin˘ mu nesahá ani po kotníky.

Soudil, Ïe vûdomû ãi podvûdomû dûlá v‰echno, aby byla tatínkovou dcerunkou. Dlouh˘m blonìat˘m copem a staromódními kvûtovan˘mi ‰aty ztûlesÀovala typ Ïeny z ãasÛ tatínkova mládí, coÏ mohl b˘t pfielom padesát˘ch a ‰edesát˘ch let minulého století. Chtûla se mu líbit a jemu se pravdûpodobnû nezamlouvaly minisuknû, nápadné líãení nebo krátké vlasy. ZároveÀ pÛsobila naprosto asexuálnû.

Zfiejmû bezpodmíneãnû netrvá na tom, aby tatíka mûla i v posteli.

Mûl citlivé senzory a dokázal uhodnout, Ïe si láme hlavu, jak zmûnit téma. Vy‰el jí vstfiíc.

16

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 17

„Mimochodem, já na ‰kole uãím,“ prozradil jí. „Ale ne dûti. Veãer, nûkdy i odpoledne, tam probíhá v˘uka dospûl˘ch. Vedu kurzy francouz‰tiny a ‰panûl‰tiny, které mû taktak drÏí nad vodou.“ „Asi mluvíte obûma jazyky dobfie, Ïe?“ „Jako dítû jsem del‰í dobu Ïil jak ve ·panûlsku, tak ve Francii. MÛj otec byl diplomat.“ Vûdûl, Ïe jemu se hlas pfii zmínce o otci vfielostí nezachvûje. Spí‰ si musel dávat pozor, aby nedal najevo pfiíli‰ mnoho nenávisti. „Ale fiíkám vám, muset uãit skupinu totálnû nenadan˘ch Ïen v domácnosti a tfii nebo ãtyfii veãery v t˘dnu sná‰et, jak przní jazyky, jejichÏ melodiãnost a bohatost milujete, není Ïádná slast.“ Rozpaãitû se zasmál, kdyÏ ho napadlo, Ïe se moÏná právû dopustil faux-pas. „PromiÀte, jestli jsem se vás dotkl. MoÏná taky nav‰tûvujete nûjak˘ jazykov˘ kurz.

Kromû mû v nich uãí je‰tû tfii kolegynû.“ Zavrtûla hlavou. PfiestoÏe kvÛli de‰ti nebylo v autû mnoho svûtla, rozpoznal, Ïe se zaãervenala. „Ne, neuãím se Ïádn˘ jazyk. Já...“ Nedívala se na nûho, upfienû hledûla z okna. Mezitím dojeli na v˘padovku. Kolem ubíhaly fiady domÛ, supermarkety, autoservisy, smutnû pÛsobící hospody, parkovi‰tû karavanÛ. „âetla jsem o tom v novinách,“ pokraãovala ti‰e. „Îe ve ‰kole bude...

Prostû nabízeli kurz, kter˘ má probíhat ve stfiedu odpoledne, potrvá tfii mûsíce a...“ Zmlkla.

OkamÏitû pochopil, o ãem mluví. Divil se, proã mu to nebylo jasné od samého zaãátku. Patfiil pfiece do uãitelského sboru. Novou nabídku znal.

Ve stfiedu. Od pÛl ãtvrté do pÛl ‰esté. Dnes poprvé. Gwendolyn Beckettová byla pfiímo prototypem potencionální úãastnice. „UÏ vím.“ SnaÏil se o konverzaãní tón. Jako by bylo naprosto normální pfiihlásit se do kurzu pro... pro koho vlastnû? Pro nuly? Zkrachovalé existence? „Není to nûco jako trénink sebeprosazování?“ Teì jí do odvrácené tváfie nevidûl vÛbec, ale pfiedpokládal, Ïe zrudla aÏ po kofiínky vlasÛ. „Ano,“ souhlasila ti‰e. „To je cíl. âlovûk se má nauãit pfiekonávat plachost. Neost˘chat se pfied jin˘mi lidmi. Ovládnout svÛj strach.“ Teì se k nûmu otoãila. „Vám to urãitû zní naprosto idiotsky.“ „VÛbec ne,“ uji‰Èoval ji. „KdyÏ se ãlovûk domnívá, Ïe má nûjakou slabou stránku, mûl by to fie‰it. KaÏdopádnû to má vût‰í smysl neÏ sedût neãinnû doma a fÀukat. Nedûlejte si zbyteãné starosti, prostû se snaÏte z kurzu vytûÏit co nejvíc.“ 17

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 18

„Pfiesnû to udûlám,“ tvrdila, ale znûlo to dost malomyslnû. „Víte... Nedá se fiíct, Ïe bych byla v Ïivotû pfiíli‰ ‰Èastná.“ Znovu se obrátila k oknu a Dave se neodvaÏoval dál vyzvídat.

Mlãeli.

Dé‰È trochu zeslábl.

KdyÏ v Cloughtonu odboãili na Staintondale, obloha se témûfi jedním rázem roztrhla a mezi mraky se ukázalo veãerní slunce.

Zniãehonic se ho zmocnilo napûtí. Vzru‰ení. Obezfietnost. Tu‰ení, Ïe se v jeho Ïivotû schyluje k nûãemu novému. Mohlo to souviset se Ïenou sedící vedle nûho.

Ale mohlo to b˘t taky úplnû jinak.

Nabádal se ke klidu. K opatrnosti.

Moc dal‰ích chyb si v Ïivotû uÏ dovolit nemohl.

(2) Amy Millsová potfiebovala peníze, které dostávala za hlídání dûtí, jinak by to nikdy nedûlala. Studium si musela financovat sama a nemohla si dovolit b˘t vybíravá. Trávit veãer v cizím ob˘váku, ãíst si knihu nebo se dívat na televizi a jenom drÏet hlídku u spícího dítûte, jehoÏ rodiãe si nûkam vyrazili, nebylo nepfiíjemné, jenÏe se pak dostala pozdû do postele, a navíc jí vadilo, Ïe se vracela domÛ za tmy. AlespoÀ na podzim a v zimû.

V létû bylo dlouho svûtlo a na ulicích Scarborough vládl Ïiv˘ ruch, o nûjÏ se postarali studenti, ktefií zaplavili mûsteãko na v˘chodním pobfieÏí Yorkshiru.

Dnes veãer tomu tak nebylo. Odpolední boufika a prudk˘ liják zahnaly v‰echny domÛ a ulice byly liduprázdné. Navíc se po horkém dni prudce ochladilo. Venku bylo nevlídno a vûtrno.

Nikde nebude ani Ïiváãka, pomyslela si Amy stísnûnû.

KaÏdou stfiedu b˘vala u paní Gardnerové, pfiesnûji fieãeno u její ãtyfileté dcerky Liliany. Paní Gardnerová byla matka samoÏivitelka a na dcerku i na sebe vydûlávala, jak se dalo. Ve stfiedu uãila na Friarage School francouz‰tinu. Kurz konãil v devût hodin, ale po nûm si se sv˘mi Ïáky pravidelnû za‰la na skleniãku vína nebo na pivo.

Jinak ve vÛbec nikam nedostanu, postûÏovala si Amy pfii prvním rozhovoru. AspoÀ jednou za t˘den se chci trochu pobavit. Bude vám staãit, kdyÏ se vrátím kolem desáté?

Problém spoãíval v tom, Ïe kdyÏ pfii‰la domÛ, nebylo nikdy deset. PÛl 18

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 19

jedenácté, pokud mûla Amy ‰tûstí, ale pravidlem byly tfii ãtvrtû na jedenáct. Paní Gardnerová ze sebe pokaÏdé sypala omluvy.

Nechápu, Ïe uÏ je tolik hodin. Ten ãas tak letí. Teprve jsme si zaãali pofiádnû povídat...

Amy by u ní ráda skonãila, ale byl to její jedin˘ sv˘m zpÛsobem pravideln˘ pfiíjem. Hlídala dûti i v jin˘ch rodinách, ale jenom pfiíleÏitostnû.

Se stfiedeãními penûzi mohla napevno poãítat a v její situaci mûly cenu zlata. Jen kdyby se nemusela vracet domÛ tak pozdû...

Jsem prostû zbabûlá, fiíkala si ãasto, ale na jejím strachu se nic nezmûnilo.

Paní Gardnerová nemûla auto, aby ji mohla rychle zavézt domÛ, a kromû toho byla pokaÏdé lehce podrou‰ená. I tentokrát se zjevnû podívala nûkolikrát na dno skleniãky a dorazila je‰tû pozdûji neÏ obyãejnû. Dvacet minut po jedenácté! „Dohodly jsme se na desáté,“ pfiipomnûla jí Amy vynervovanû, kdyÏ si balila uãebnice a skripta.

KdyÏ nic jiného, paní Gardnerová se aspoÀ tváfiila zkrou‰enû. „Já vím.

Je to se mnou opravdu stra‰né, ale v kurzu máme novou studentku. Pozvala nás na lahvinku, vykládala spoustu zajímav˘ch vûcí, a neÏ jsem se nadála, bylo jedenáct pryã.“ Podala Amy peníze a byla tak slu‰ná, Ïe jí zaplatila o pût liber víc. „Tady máte. ProtoÏe jste tady musela b˘t pfiesãas... S Lilianou bylo v‰echno v pofiádku?“ „Spí. VÛbec se neprobudila.“ Amy se s ovínûnou paní Gardnerovou rozlouãila ponûkud chladnû a ode‰la. Na ulici zimomfiivû schoulila ramena.

Skoro jako na podzim, pomyslela si. Pfiitom máme teprve polovinu ãervence.

Je‰tûÏe pfied pár hodinami pfiestalo pr‰et. Její cesta domÛ vedla nejdfiív kousek dolÛ po ulici St. Nicholas Cliff, kolem om‰elého hotelu Grand na dlouh˘ Ïelezn˘ most, kter˘ spojoval vnitfiní mûsto se ãtvrtí South Cliff a pfiekonával kfiiÏovatku, kde cel˘ den vládl hust˘ provoz. V pozdní veãerní hodinu ji jasnû osvûtlovaly pouliãní lampy, ale jinak na ní bylo jako po vymfiení. Ticho spícího mûsta vyvolávalo v Amy znaãnû nepfiíjemn˘ pocit, ale zatím se jí dafiilo udrÏovat strach v pfiijateln˘ch mezích. Hor‰í bude úsek pfies park. Nalevo pod ní mofie a pláÏ, v dálce první domy v South Cliffu a uprostfied se do svahu ‰plhaly terasy Esplanade Gardens.

Hust˘ porost stromÛ a kefiÛ byl protkan˘ mnoÏstvím pû‰inek. Nejkrat‰í v˘stup vedl po pfiíkr˘ch schodech pfiímo k tfiídû Esplanade, po západní 19

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 20

stranû lemované souvislou fiadou hotelÛ. Amy obvykle volila právû tuto trasu. Nejhor‰í úsek pfiedstavovaly tmavé schody, jakmile vyjde z parku na Esplanade, bude se cítit líp. Musí po ní je‰tû kousek nahoru a za hotelem Highlander zaboãit do Albion Road, kde stál úzk˘ domek patfiící její tetû, která ji na dobu studia vzala k sobû. Byla stará, osamûlá a mûla radost, Ïe jí netefi bude dûlat spoleãnost. Amyini rodiãe byli chudí a uvítali, Ïe u‰etfií za ubytování. Dal‰í v˘hodou bylo, Ïe Amy mohla chodit do ‰koly pû‰ky. Byla vdûãná, Ïe se v jejím Ïivotû leccos vyvíjelo líp, neÏ ãekala. V dûlnické kolonii v Leedsu, odkud pocházela, by nikdo nevûfiil, Ïe se dostane na univerzitu, ale Amy byla inteligentní, pilná a navzdory své plachosti a bázlivosti také cílevûdomá. Zatím skládala v‰echny zkou‰ky s dobr˘mi známkami.

Uprostfied mostu se zastavila a ohlédla se. Nic sice nesly‰ela, ale pfiibliÏnû na tomto místû, neÏ se ponofiila do nepfiíjemné opu‰tûnosti parku, mûla pokaÏdé instinktivní nutkání se pfiesvûdãit, Ïe je v‰echno v pofiádku – aniÏ jí bylo jasné, co oním v pofiádku vlastnû myslí.

Kus za ní ‰el po ulici muÏ. Vysok˘, ‰tíhl˘. Obleãení nemohla rozeznat.

Podle dlouh˘ch, rychl˘ch krokÛ spûchal. Je‰tû pár metrÛ, a bude na mostû, k nûmuÏ bezpochyby mífiil.

Jinak ‰iroko daleko nikoho nevidûla.

V jedné ruce sevfiela ta‰ku s uãebnicemi, ve druhé klíã od domovních dvefií, kter˘ si nachystala hned u paní Gardnerové. Pfiirozenû to opût souviselo s jejím strachem. Teta pokaÏdé zapomnûla rozsvítit svûtlo nad vchodem a Amy pak s divoce bu‰ícím srdcem musela poslepu ‰átrat v ta‰ce.

Její úzkost zvy‰ovaly tfiímetrové ‰efiíkové kefie, které se z obou stran tlaãily na dláÏdûnou cestiãku a které teta s typicky stafieckou zarytostí odmítala nechat pfiistfiihnout. Amy se chtûla co nejrychleji dostat do domu.

B˘t co nejdfiív v bezpeãí.

V bezpeãí pfied ãím?

Byla pfiíli‰ bázlivá, to vûdûla. Nebylo normální vidût v‰ude pfiízraky, za kaÏd˘m rohem tu‰it lupiãe, vraha, sexuálního maniaka. Domnívala se, Ïe za to mÛÏe zpÛsob, jak˘m ji rodiãe vychovávali. Byla jediné, drahocenné, úzkostlivû hlídané a chránûné dítû. Nedûlej to, nedûlej ono, mohlo by se stát to nebo ono... Takové vûty sl˘chala neustále. Vût‰iny akcí, které podnikali její spoluÏáci, se nesmûla zúãastnit, protoÏe maminka mûla vÏdycky strach, Ïe by pro ni mohly ‰patnû dopadnout. Amy se zákazÛm nezpûãovala, brzy zaãala matãiny obavy sdílet a byla vlastnû ráda, Ïe má vysvûtlení: Já s vámi nesmím...

20

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 21

V koneãném dÛsledku to ov‰em vedlo k tomu, Ïe nemûla skoro Ïádné kamarády.

Znovu se otoãila. MuÏ uÏ byl u mostu. Vykroãila, o nûco rychleji neÏ pfiedtím. Nepohánûl ji jenom strach z neznámého chodce, ale i strach z vlastních my‰lenek.

Osamûlost.

Ostatní studenti scarboroughské poboãky univerzity v Hullu bydleli první rok na koleji, pozdûji utvofiili skupinky a spoleãnû se nastûhovali do bytÛ patfiících univerzitû, kde platili nízké nájemné. Amy pfiesvûdãovala sama sebe, Ïe bydlet u tety je pfiirozené a v˘hodné, protoÏe lep‰í Ïádné nájemné neÏ nízké, a Ïe by byla hloupá, kdyby se rozhodla opaãnû. Pravda v‰ak byla jiná a hofiká: Amy nezapadla do Ïádné party. Nikdo jí nikdy nenabídl, jestli by nechtûla bydlet spoleãnû s tou ãi onou skupinkou. Bez staré tety a volného pokoje v jejím domku by otázka ubytování pfiedstavovala pro Amy pofiádn˘ problém. MoÏná i finanãní. Ale o tom radûji vÛbec nepfiem˘‰lela.

Od konce mostu bylo do parku jen pár krokÛ. Amy obvykle zaboãila doprava ke schodÛm. V ohybu stál nov˘ dÛm, na nûmÏ tento t˘den probíhaly poslední stavební práce. Jestli v nûm nûkdy najdou domov lidé nebo bude slouÏit k jinému úãelu, se zatím nedalo poznat.

Amy spû‰n˘mi kroky pfie‰la kolem a zarazila se. Dvû z velk˘ch drátûn˘ch zábran, které obklopovaly dÛm, nyní blokovaly schody i klikatou cestu, která zaãínala o kousek dál a nabízela alternativní trasu. Obvykl˘ prÛchod byl pfiehrazen˘. Bylo moÏné se protáhnout mezerou mezi zábranami, ale Amy váhala. Odpoledne, kdyÏ se v úmorném vedru vypravila na pû‰í zónu, kde si pfied hlídáním dcery paní Gardnerové chtûla nûco vyfiídit, byla cesta je‰tû volná. Boufie a prÛtrÏ mraãen, které se mezitím pfiehnaly nad mûstem, moÏná po‰kodily schody i cestiãku. Vyvrátily a polámaly nûkteré stupnû. Podemlely pÛdu. Vyrvaly obrubnû. Vyplavily ‰tûrk. Jít tudy mohlo b˘t nebezpeãné.

Kromû toho byl prÛchod zjevnû zakázan˘.

Amy nebyla z tûch, ktefií by zákaz jednodu‰e ignorovali. Doma ji uãili podfiizovat se nadfiízen˘m a úfiadÛm, aÈ uÏ pfiíkazÛm rozumûla nebo ne.

Nûjaké dÛvody urãitû existovaly, a to staãilo. V dané situaci si je dokonce umûla pfiedstavit.

Parkem pfiipomínajícím labyrint vedly dal‰í cesty, ale po Ïádné z nich se nemohla dostat pfiímo na ulici, do blízkosti lidsk˘ch obydlí. Nejspodnûj‰í cesta vybíhala pfiesnû opaãn˘m smûrem, totiÏ dolÛ k pláÏi a lázeÀ21

Zapomenuté dítû - zlom

18.7.2013

15.56

Stránka 22

skému komplexu. Ve shluku malebn˘ch viktoriánsk˘ch budov se konaly rÛzné kulturní akce, ale v noci byly hermeticky uzavfiené. Dokonce tam nebyl ani hlídaã. U lázní byla dolní stanice lanovky pfiekonávající pfiíkr˘ svah a dopravující nahoru pfiedev‰ím star‰í osoby, které se nechtûly plahoãit pfies terasovit˘ park. Zhruba pÛl hodiny pfied pÛlnocí v‰ak kabiny stály a pokladny byly zavfiené. Pfiirozenû bylo moÏné jít od mofie i pû‰ky, ale v˘stup byl dlouh˘ a namáhav˘. V˘hodou bylo, Ïe cesta byla osvûtlená.

Velké prohnuté lampy, rovnûÏ ve stylu viktoriánské epochy, vydávaly teplé oranÏové svûtlo.

Stfiední cesta byla ze v‰ech nejuωí. Chvíli protínala park témûfi po vrstevnici, pak zaãala mírnû, skoro nenápadnû stoupat a vinula se nahoru tak pozvolna, Ïe byla vhodná i pro málo zdatné chodce. Amy vûdûla, Ïe ústí pfiímo pfied hotelem Crown Spa na Esplanade. K cíli nahoru by se dostala rychleji neÏ pfies pláÏ, ale prostfiední cesta mûla jednu nev˘hodu: Nebyla na ní jediná lampa. Ztrácela se v ãernoãerné tmû mezi stromy a kefii.

Amy o pár krokÛ couvla a ohlédla se k mostu. MuÏ byl skoro na konci. Namlouvala si to, nebo skuteãnû kráãel pomaleji neÏ dfiív? Váhavûji?

Co vlastnû hledá v tuhle dobu na tomto místû?

Klid, Millsová, ty jsi taky v tuhle dobu na tomto místû, napomínala se, ale její srdce ani trochu nezmírnilo své zbûsilé tempo.

MÛÏe se vracet domÛ stejnû jako ty!

Ale kdo by se teprve teì vracel domÛ? Za dvacet minut bude pÛlnoc.

To není ãas, kdy lidé chodí z práce, pokud si ov‰em nevydûlávají hlídáním dítûte bezohledné matky, která ze zásady nedodrÏuje domluvenou hodinu.

S Gardnerovou konãím. I kdyby mi nabízela sebevíc, umiÀovala si teì Amy. ZvaÏovala, jaké má moÏnosti. Îádná se jí pfiíli‰ nezamlouvala. Mohla pfiebûhnout zpátky pfies most na St. Nicholas Cliff a projít centrem mûsta. JenÏe to by trvalo celou vûãnost. Pfiirozenû jezdily v noci autobusy, ale nemûla sebemen‰í tu‰ení, jestli i její linka. Navíc se pro autobus kvÛli ‰patnému poãasí rozhodla pfied pár t˘dny a na zastávce ji obtûÏovali opilí v˘rostci s vyholen˘mi hlavami a piersingem na nejnemoÏnûj‰ích místech. ProÏívala smrtelnou úzkost a zapfiísáhla se, Ïe v budoucnosti radûji promokne na kÛÏi a bude riskovat nachlazení, neÏ by se do takové situace dostala znovu. Strach. UÏ zase. Strach jít tmav˘m parkem. Strach ãekat na zastávce. Strach, strach, strach.

22