24
První Američané
Pueblanské Indiánky při sklizni.
V průběhu Hadího tance se Hopiové modlili za tolik potřebný déšť. Chřestýšům byla připisována magická moc.
Běloši ničí svoji minulost, jejich staré písničky a příběhy je nezajímají.“ Jeho tvář zvážní. „Jednoho dne svět skončí. Celá Amerika bude zničena válkou. Jenom země Hopiů bude ušetřena. Skalní plošiny se stanou posledním útočištěm pro ty, kdo přežijí. Tak to chtějí duchové, tak to říká tradice.“ Hopiové bydlí už po několik staletí na stolových horách v severovýchodní Arizoně. Jejich život je určován náboženstvím, které předurčuje i jejich myšlení a činy. Zprostředkovatelé mezi lidmi a duchy jsou „kačiny“ (duchové předků), nadpřiroze-
né bytosti, které dříve bydlívaly ve vesnicích a nyní přebývají v horách. Jednoduché obřady a tance, které se většinou konají v kivách – podzemních svatyních kruhového půdorysu – je mají dobře naladit, aby cestovali k bohům a prosili je o vlídnost. Dříve tančívali duchové předků na náměstích osobně, pak ale převzali svou zprostředkující roli a obřady teď vykonávají obyvatelé vesnic. Hopiové si nasazují pomalované masky a tím přebírají nejen podobu příslušného ducha předků, ale také jeho identitu. Slovo „hopi“ znamená „mírumilovní lidé“. Věří v přírodu, ve které jsou si všechny bytosti rovny, a žijí v pevném přesvědčení, že věčný mír lze najít jen prostřednictvím nejvyšší čistoty a souladu s přírodou. Člověk stojí mezi dobrým a zlým, protože vznešené srdce orlího boha se na zemi setkalo se zlým srdcem hadího boha a z jejich spojení vzešel člověk. Každý za sebe má úkol zasloužit si náboženskými skutky boží milost, proto to množství obřadů a tanců. „Na stolových horách Hopiů žiješ v minulosti,“ říká člen kmene Hopi Ferrell Honawu Secakuku. „Tohle je jediné místo, kde můžeš žít v bezpečí.“
Obyvatelé vigvamů WAMPANOAGOVÉ, ČIPEVOVÉ, OTTAVOVÉ, ŠÓNÝOVÉ