Kapitola první Keter
Bylo by nadnesené říci, že nocí třeskl výstřel. Netřeskl. Pleskl. Jako když labužník slastně mlaskne poté, co poválel po půnebí hlt skvělého vína. „Plesk!“ „Třesk!“ by to znělo bez tlumiče, ale smrtící zbraň jím byla opatřena, nebo7 není dobré za tiché noci plašit obecenstvo hlasitými výstřely. Tak tedy „Plesk!“ A desetitisícinu vteřiny poté prorazil projektil ráže .22 lebku přesně uprostřed čela. Na dvacet kroků a prakticky v chůzi, nebo7 střelec se snažil chovat zcela nenápadně a vystupoval jako zamyšlený noční chodec, který se jen na vteřinku připozastavil, tomu se tedy říká přesná muška. A jak by také ne, když to byl zkušený profesionál, jehož najali, aby za obvyklý obnos, který si účtoval, Andersona zabil. Ani mu nemuseli říkat, jak Anderson vypadá, protože toho slovutného podvodníka s cennými papíry a bankovními deriváty znal kdekdo. Z televize, z novin, byl znám i ze záznamů policejních databází tří evropských zemí, ze soudních spisů, odložených ad acta, ježto žádná z žalob, která na něj byla kdy podána, nikdy neobstála. Důkazní nouze, zněl zpravidla verdikt, i když co je to za verdikt bez odsouzence, takže konečné výroky několika soudů byly z dosti dobrých důvodů pokládány za výsměch právu, ačkoliv žádný ze soudců se podvedeným a okradeným rozhodně vysmívat nechtěl. Anderson tak přivedl na mizinu nejen mnoho lidí, [5]