Sedmnáct let, čtyři měsíce a šestnáct dnů
Myslela jsem si, že lásku mohou zažít jen ostatní. Ti, které je vidět, ti, kteří něco znamenají. Z toho, že jsem se zmýlila, mám obrovskou radost, jsem šťastná. On totiž stojí o mě. Pocit opilosti, první dotyk, vlasy, které mu spadly do čela, když se na mě podíval. Byl nervózní, ani v nejmenším sebejistý. Všechno bylo jasné a průzračné: vítr, světlo, absolutní pocit naplnění, chodník, horká zeď domu. Získala jsem toho, kterého jsem chtěla. Je středobodem mého života. Ostatní dívky se na něho smějí a flirtují s ním, ale já nežárlím. Věřím mu. Vím, že mi patří. Dívám se na něho z opačné strany pokoje: jeho blond vlasy ve světle září, sleduji pohyby, kterými si je silnou rukou – mou rukou – uhlazuje dozadu. Sevře se mi hruď, spoutává ji pocit štěstí, ztrácím dech, mám v očích slzy. Šíří kolem sebe světlo, je v něm silný a nezlomný. Říká mi, že by svůj život beze mne nezvládl. 13