zlom odposlechy 7.0:zlom
9/12/12
2:35 AM
Stránka 5
PROČ ODPOSLECHY?
n Ondřej
Když jsem byl malý kluk, tak jsem svého staršího sourozence poslouchal. Když jsem něco provedl, nebál jsem se otce, ale Jiřího. Příklad: Přinesl jsem ze školy pětku nebo poznámku. Maminka pravila: „No počkej, až přijde domů Jiří!“ A mně už začalo být špatně. Sourozenec přišel, usedli jsme všichni k obědu a maminka pojednou pravila: „Jiří, musím ti něco říct…“ – a já už utíkal na záchod. Tam ukryt jsem pobyl pokaždé velmi dlouhou chvíli a pak jsem se přišoural ke stolu. Jiří přestal na chvíli jíst, podíval se na mě velmi chladným pohledem a řekl: „Nejsi ty ňákej pitomej?“ To bylo pro mě něco strašného, nejradši bych v tu chvíli nebyl! V šedesátých letech pak nastala doba, kdy jsem začal staršímu sourozenci naslouchat. Tehdy jsem se stal novinářem a přicházel jsem za ním čas od času s otázkami a jeho odpovědi jsem zveřejňoval v různých článcích pro Mladý svět, Sedmičku, Dikobraz, Kino a další tehdejší periodika. To trvalo až do let devadesátých. A já jsem se pojednou ocitl ve věku, kdy jsme oba zjistili, že mezi námi dochází k období, kdy se začínáme vzájemně odposlouchávat. Konečně jsem měl stále častěji příležitost odpovídat Jiřímu na jeho otázky a překvapovat ho zajímavostmi, které on neznal anebo o nich věděl méně než já. Pak jsme dostali v brněnském Divadle šansonu příležitost společně vystupovat s pořadem Já na bráchu. A při té příležitosti jsme jednoho dne, už v novém století, dospěli k názoru, že bychom své rozpravy – nazývej-
5