Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
Stránka 7
1. 14. kvûten 1911 Milá Amelie, máme nádherné jarní ráno a dne‰ní den má pfiinést spoustu zajímavého. Dorazí nová sluÏebná – Cat Morleyová. Musím pfiiznat, Ïe vzhledem k její povûsti jsem maliãko nervózní, ale pfiesto vûfiím, Ïe tak úplnû ‰patná není. Albert nebyl z mého rozhodnutí nijak nad‰en˘, ale povedlo se mi ho pfiesvûdãit hned dvûma argumenty, a sice: Ïe dívãin˘m pfiijetím vykonáme chvályhodn˘ ãin kfiesÈanské dobroãinnosti, protoÏe jinou nabídku zaruãenû nedostane, a Ïe právû vzhledem k její povûsti jí mÛÏeme platit velmi málo, ãili pÛjde o rozumnou investici do na‰í domácnosti. VÏdyÈ témûfi bez nákladÛ zdvojnásobíme poãet na‰eho sluÏebnictva! Dostala jsem dopis od správkynû z Broughton Street – paní Heddinglyové –, jeÏ mi sepsala seznam prací, které dívka ovládá, a pfiipojila naléhavé doporuãení, aÈ ji „pro dobro nás v‰ech“ nepustíme ke ãtení! Nejsem si jistá, co tím myslela, ale vût‰inou se mi vyplatilo fiídit se radami tûch zku‰enûj‰ích. A je‰tû nûco – paní Heddinglyová pfiipojila jednu klevetu! Nemám potuchy, proã pfiipsala – snad si jen potrpí na drby a není v tom nûco jiného –, Ïe o totoÏnosti Catina otce existuje fiada dohadÛ a Ïe vzhledem k tmavému zbarvení její pleti a vlasÛ se ‰u‰ká, Ïe to snad mohl b˘t i ãernoch! Vyrozumûla jsem, Ïe personál v Broughton Street dívce pfiezdíval Black Cat, âerná koãka. Neumím si pfiedstavit, Ïe by se dívãina matka, i kdyby byla sebeuboÏej‰í, dobrovolnû tolik 7
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
Stránka 8
K AT H E R I N E W E B B O VÁ
sníÏila; leda by se stala obûtí toho nejodpornûj‰ího zloãinu. A vÛbec mi nepfiipadá správné, Ïe její nebohá dcera nosí tak smolafiskou pfiezdívku. Pevnû jsem se rozhodla, Ïe u nás jí tak nebude fiíkat nikdo! Navzdory nervozitû pfiiznávám, Ïe se na dívãin pfiíjezd tû‰ím. Ale zdaleka ne proto, Ïe se pod postelemi válí chomáãe prachu velké jako jablka! Ubûhla uÏ fiada mûsícÛ od doby, kdy se chudinka paní Bellová, BÛh jí Ïehnej, dokázala sehnout tak, aby je mohla vysmejãit. DÛkladnou péãi potfiebuje cel˘ dÛm. Mám totiÏ i velmi dobr˘ pocit z toho, Ïe podám pomocnou ruku jednomu z BoÏích tvorÛ sveden˘ch na scestí, ktefií zbloudili aÏ na pokraj úplné zkázy. U nás najde bohabojn˘ domov, odpu‰tûní a pfiíleÏitost zalíbit se Bohu pilnou prací a ãist˘m Ïivotem. Mám v úmyslu poskytnout jí pfiitom v‰echnu podporu a vzít si ji pod ochranná kfiídla – stane se m˘m úkolem – jen povaÏ! Nabízí se mi moÏnost skuteãnû napravit ãlovûka a vrátit ho na spravedlivou cestu Ïivotem! Dívka nepochybnû pochopí, jaké ‰tûstí se na ni usmálo, kdyÏ má nadûji odãinit své hfiíchy. K nám pfiijde poskvrnûná, a co nevidût bude ãistá jako ãerstvû padl˘ sníh. A tahle moje dobroãinnost je jistû skvûlou pfiípravou na matefiství. Copak matka má jin˘ úkol neÏ vychovat z dûtí bohabojné, úctyhodné a ctnostné lidi? Vidím, jak bájeãnû si dokáÏe‰ poradit s v˘chovou mé netefie a synovce, drahou‰ka Ellie a drahou‰ka Johna, a hluboce obdivuji tvoje nûÏné vedení, jímÏ je usmûrÀuje‰. A nepla‰ se tolik kvÛli Johnovu praku. Jsem si jistá, Ïe z násilnick˘ch choutek brzy vyroste. Chlapci jsou – uÏ podle BoÏího zámûru – bojovnûj‰í neÏ dûvãátka, takÏe je logické, Ïe proÏívá touhy a má nápady, které my dvû nedokáÏeme pochopit. Och, jak se tû‰ím, aÏ budu vychovávat vlastní du‰iãky! Amelie, promiÀ, Ïe se tû znovu ptám, ale bohuÏel tvÛj poslední dopis mi ten problém ani v nejmen‰ím 8
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
R E V E R E N D O VA
Stránka 9
ÎENA
neobjasnil. Musí‰ se vyjadfiovat tak neurãitû, drahá? Chápu, Ïe se o podobn˘ch vûcech se nemluví snadno a Ïe pokud moÏno, je lep‰í o nich mlãet, ale já jsem opravdu v úzk˘ch, a u koho mohu hledat pomoc, kdyÏ ne u vlastní sestry? Albert je ukázkov˘ manÏel, ke mnû vÏdy mil˘ a láskypln˘ – kaÏd˘ veãer pfied spaním mi vtiskne polibek do vlasÛ a pfiipomene mi, Ïe jsem dobrá manÏelka a nádherná bytost, a hned nato usne, zatímco já mÛÏu jen leÏet a dumat, v ãem dûlám chybu, nebo co nedûlám, nebo o co jsem se ani nepokusila. Mohla bys mi v˘slovnû popsat, jak se mám chovat a jak dosáhnout tûlesného „spojení“, jak jsi se sama zmínila? Albert je tak úÏasn˘ manÏel, Ïe mám plné právo pfiedpokládat, Ïe to já neplním svoje poslání jako správná manÏelka a Ïe to je pfiíãinou – och – toho, Ïe zatím neãekám radostnou událost. Moc tû prosím, Amelie, buì konkrétní. Nu ale, rad‰i dopis uÏ ukonãím. Slunce vy‰plhalo vysoko a ptáci zpívají, div jim hrdélka nepuknou, a já dopis ode‰lu cestou za nebohou paní Duffovou, která má jiné starosti neÏ já a od porodu ‰estého dûÈátka – opût ho‰íka – je s o‰klivou infekcí upoutaná na lÛÏko. A pak po obûdû by mûla vlakem ve tfii patnáct dorazit Cat Morleyová. Cat – takové strohé jméno. Jestlipak bude souhlasit, abych jí fiíkala Kitty? Brzy mi odepi‰, moje drahá a nejlep‰í sestfiiãko. Tvoje milující Hester
9
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
Stránka 10
2011 KdyÏ se Leah poprvé setkala s muÏem, kter˘ jí mûl zmûnit Ïivot, leÏel na bfii‰e na ocelovém stole a vÛbec o její existenci nevûdûl. Pár kouskÛ obleãení barvy bahna pofiád zÛstávalo kluzk˘ch mokrem. Dolní ãást nohavice, ramena bundy. Bylo jí chladno za nûho a nahé muÏské tûlo v ní budilo mírné rozpaky. Hlavu mûl odvrácenou, obliãej z poloviny pfiimáãknut˘ ke stolu, takÏe vidûla ostrou tmavou linii jeho vlasÛ a jedno dokonalé, voskovû bílé ucho. Leah naskoãila husí kÛÏe a pfiipadala si jako slídil. Jako by jenom spal, mohl se pohnout kaÏd˘m okamÏikem, otoãit hlavou a podívat se na ni; probudit se zvukem jejích krokÛ a jejího dechu v tom bezchybném uchu. „Nebude‰ snad zvracet, hele?“ vytrhl ji z fascinovaného transu RyanÛv hlas. Polkla, zavrtûla hlavou. Ryan se uliãnicky usmál. „Kdo je to? Kdo to byl?“ odka‰lala si s rukama zaloÏen˘ma na prsou, aby dala najevo, Ïe je nad vûcí. „Vûdût to, tûÏko bychom tû zvali aÏ do Belgie.“ Ryan ledabyle pokrãil rameny. Mûl bíl˘ plá‰È jako lékafi, ale za‰pinûn˘ a flekat˘. A rozepnut˘, takÏe pod ním vykukovaly potrhané dÏíny a o‰oupan˘ koÏen˘ pásek. „Poprvé vidí‰ mrtvolu?“ zeptal se Peter klidnou, galskou intonací. Peter, ‰éf oddûlení archeologie. „Jo,“ pfiik˘vla Leah. „To je vÏdycky divná zku‰enost. Ale aspoÀ Ïe tyhle staré mrtvoly nesmrdí. Tedy, ne tak pfií‰ernû.“ Leah si uvûdomila, Ïe sama d˘chá ústy: mûlce, jako by ãekala to nejhor‰í. Cítila vlhk˘ pach, skoro opojn˘; jako mokré lednové listí, jako fiíãní bahno. 10
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
R E V E R E N D O VA
Stránka 11
ÎENA
Hrábla do kabelky, vytáhla notes a propisovaãku. „Kde Ïe ho na‰li?“ zeptala se. „V zahradû za domem poblíÏ Zonnebeke, severov˘chodnû od Ypres. Nûjaká paní Bichetová kopala hrob pro svého psa...,“ Ryan se odmlãel a pfiedstíral, Ïe nakukuje do poznámek: „Svého psa Andrého, pokud to mám správnû.“ Z jeho úsmûvu, kter˘ tak dobfie znala, ji zamrazilo aÏ do morku kostí. Ryan jen povytáhl oboãí, nic víc. Ve svûtle záfiivek mûl matnou pleÈ a kruhy pod oãima. Ale pofiád je krásn˘, pfiiznala si Leah bezmocnû. Pofiád krásn˘. „Kopala jeden hrob a zakopla o dal‰í. Krumpáãem tomu chudákovi málem amputovala pravou paÏi – vidí‰?“ Ryan opatrnû ukázal na pfiedloktí mrtvého muÏe. BéÏová kÛÏe zde pukla a lezlo z ní hnûdé svalstvo, vláknité jako hlína, jako bahno. Leah opût polkla, aby zahnala lehkou závraÈ. „A nemá ho snad identifikovat Komise pro váleãné hroby? Proã volበmû?“ „KaÏd˘ rok se tûch mrtv˘ch vojákÛ objeví spousta – patnáct, dvacet, pûtadvacet. Dûláme, co se dá, ale pokud u tûla není Ïádn˘ odznak nebo ná‰ivka pfiíslu‰nosti k pluku, Ïádné v˘loÏky nebo dÛleÏitá souãást vybavení, tak se pro dal‰í pátrání nemáme o co opírat,“ vysvûtlil Peter. „âeká ho hezk˘ pohfieb a hezk˘ bíl˘ kfiíÏ, ale nikdo neví, jaké na nûj napsat jméno,“ dodal Ryan. „Hezk˘ pohfieb?“ zopakovala Leah. „Hroznû to zlehãuje‰, Ryane. Jako vÏdycky v‰echno.“ „Já vím. Jsem nemoÏnej, viì?“ Opût se pobavenû usmál; typ, co si utahuje z váÏn˘ch vûcí. „No... ale pokud se není o co opfiít, k ãemu vám budu dobrá já?“ obrátila se Leah k Peterovi. „No –“ zaãal Peter, ale Ryan mu skoãil do fieãi. „Nechce‰ si ho lépe prohlédnout? Je mimofiádnû dobfie zachoval˘. Ten konec zahrady je podle v‰eho celoroãnû nasákl˘ vodou – na její hranici snad dokonce protéká potok. A údajnû moc hezk˘. No tak, pfiece se nebojí‰, nebo jo? Po v‰ech tûch sv˘ch archeologick˘ch nálezech?“ 11
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
Stránka 12
K AT H E R I N E W E B B O VÁ
„Ryane, proã se musí‰ chovat tak...,“ Leah to vzdala, ani nedofiekla vûtu. Zastrãila si pramen vlasÛ za u‰i, nervóznû si zaloÏila paÏe na prsou a do‰la k opaãnému konci stolu. Mrtv˘ muÏ mûl lehce pomuchlan˘ obliãej, jako by si ho ve spánku jen zabofiil do pol‰táfie z rozpukané hlíny. Vráska na tváfii, od oãního dÛlku k ústÛm. Horní ret dosud vykresloval protáhlou, elegantní kfiivku a nad ní zÛstal náznak strni‰tû. Spodní ret a dolní ãelist se slily v ka‰ovitou hmotu, kterou Leah rad‰i nezkoumala moc zblízka. Nos mûl rovnûÏ rozmáãkl˘, zplo‰tûl˘, rosolovitû mûkk˘. MoÏná by se cel˘ dal dlaní smést pryã z obliãeje jako nûjak˘ cákanec. Ov‰em ãelo a oãi se zachovaly dokonale. Kadefi mokr˘ch vlasÛ mu neposlu‰nû spadala do ãela, jeÏ nemûlo ani vrásku, buì díky mládí, nebo proto, Ïe kÛÏe byla nasáklá vodou. Jistû b˘val hezk˘. Skoro to vidûla – staãilo rozostfiit oãi, zamlÏit pfií‰erná zranûní, nepfiirozenou barvu pleti, nelidsk˘ smrad. Kolem kaÏdého zavfieného oka se zfietelnû jeÏily drobounké ãerné fiasy – kaÏdá jednotlivû, v‰echny uãesané stejn˘m smûrem, jak to má správnû b˘t. ZÛstaly stejnû dokonalé jako v den, kdy skoro pfied stoletím zemfiel. Víãka pokr˘val slabounk˘ stfiíbfiit˘ lesk, kter˘ se objeví na mase, jeÏ je ponecháno pfiíli‰ dlouho mimo lednici bez úpravy. Má víãka zavfiená úplnû? Leah se naklonila níÏ, mírnû se zamraãila. Teì mûla dojem, Ïe jsou pootevfiená. Jen maliãko, jako u nûkter˘ch lidí bûhem urãité fáze snu. Naklonila se je‰tû hloubûji, hlasit˘ tlukot jejího srdce pfiehlu‰il i bzuãení záfiivek. VáÏnû tam za víãky zachytí pohled jeho oãí? Pfietrval tam obraz toho, co vidûl v posledních okamÏicích svého Ïivota? Vytetovan˘ do duhovek jako v˘ãitka. Zatajila dech. „Baf!“ houkl jí Ryan do ucha. Leah s hlasit˘m vyjeknutím nadskoãila. „Ty hajzle!“ utrhla se na nûho a vypochodovala tûÏk˘mi lítaãkami ven. Zufiila, Ïe se dala nachytat tak snadno. Ráznû vybûhla po dvou ramenech schodi‰tû nahoru 12
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
R E V E R E N D O VA
Stránka 13
ÎENA
a zamífiila za vÛní hranolkÛ a kávy do vysoko‰kolského bufetu. Do papírového kelímku si nalila kávu a pfiitom si v‰imla, jak se jí klepou ruce. Plácla sebou na plastovou Ïidli u okna a zírala ven do kraje. Plochého a ‰edého a hnûdého, navlas jako Anglie, z níÏ nedávno odjíÏdûla. Úhledná fiádka kfiiklavû barevn˘ch krokusÛ podél cesty je‰tû podtrhla fádní pochmurnost v‰eho na dohled. Ve skle vidûla vlastní bled˘ odraz – bledá pleÈ, bledé rty, bledû plavé vlasy. I ten mrtv˘ muÏ v suterénu mûl lep‰í barvu, pomyslela si Ïalostnû. Belgie. Náhle zatouÏila b˘t nûkde jinde, kdekoliv, jenom ne tady. V nûjaké zemi, kde záfiivé slunce zlatí obrysy krajiny a teplo proniká aÏ do kostí. Pro v‰echno na svûtû, proã se nechala uvrtat, Ïe pfiijede zrovna sem? Ale Leah vûdûla proã. ProtoÏe ji o to poÏádal Ryan. A teì vystoupil pfiímo z jejích my‰lenek a zamraãenû se posadil naproti ní. „Posly‰, omlouvám se, jo?“ spustil kajícnû. „Tvoje pfiítomnost zde pro mû taky není úplnû lehká, zkus to pochopit, prosím. ZnervózÀuje‰ mû.“ „Ale proã tu vlastnû jsem, Ryane?“ povzdechla si Leah. „Podle mû bys tady mohla objevit úÏasn˘ pfiíbûh – váÏnû. Ztracen˘ voják, léta nik˘m nenalezen˘ a léta nik˘m neoplakávan˘...“ „To pfiece neví‰, jestli ho nûkdo neoplakával.“ „To je fakt. Tak nenalezen˘. Asi si myslí‰, Ïe tu vûc pfied tebou zlehãuju, ale tak to není. Takhle umfiít je pfiece hrozné a ten ãlovûk si zaslouÏí aspoÀ oficiální identitu. Souhlasí‰?“ Leah koukla na Ryana podezíravû, ale ten se tváfiil upfiímnû. Od chvíle, co ho vidûla naposledy, mu povyrostly vlasy. Tmavû plavé kuãery mu spl˘valy po obou stranách obliãeje a ladily s tfií- nebo ãtyfidenním strni‰tûm na bradû. Oãi mûl jako tmav˘ med. Leah se snaÏila nezadívat se do nich pfiíli‰ hluboko. „Ale proã zrovna já?“ vyzvídala. „A proã ne zrovna ty?“ opáãil Ryan. „Tolik ÏurnalistÛ 13
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
Stránka 14
K AT H E R I N E W E B B O VÁ
na volné noze zase neznám.“ Chvilku zíral na vlastní ruce a dloubal si kÛÏiãku u nehtu palce, která se mu beztak uÏ zatrhla do krve. Leah podvûdomû cukly prsty z dlouholetého zvyku mu to hned zarazit. „A to je v‰echno?“ dotírala. Ryan svra‰til ãelo a krátce, na‰tvanû se nadechl. „Ne, není to v‰echno. Co chce‰ sly‰et, Leah? Îe jsem tû chtûl vidût? Fajn – tak to sly‰í‰!“ vyprsknul vztekle. Leah se mdle pousmála. „Nikdy ses neumûl pofiádnû svûfiovat se sv˘mi city. Bylo to jako zkusit Ïdímat z kamene vodu.“ „Nedala jsi mi nijak extra velkou ‰anci na tom zapracovat, neÏ jsi ode‰la.“ „Mûla jsem k tomu zatracenû dobr˘ dÛvod – a ty to ví‰!“ pfiipomnûla mu. „Tak proã jsi teda pfiijela, kdyÏ jsem tak hrozn˘, a ty ses se mnou uÏ nikdy nechtûla vidût?“ „Ale já pfiece nikdy nefiekla...,“ Leah si jen povzdechla. „Vlastnû si nejsem jistá, proã tu jsem,“ pfiiznala. „UÏ deset mûsícÛ mû nenapadl námût na dobrou reportáÏ. UÏ ani nevím, jak dlouho jsem nenapsala nic pofiádného, fakt. Myslela jsem, Ïe tady mበopravdu nûco, na ãem se chytnu, ale neidentifikovateln˘ voják? Co tady mám zkoumat – jak pracuje‰ pro Komisi pro vojenské hfibitovy? To, co se s tûmi tûly stane, kdyÏ je vykopete? Z toho samozfiejmû reportáÏ udûlat jde, ale bude to dost nudné ãtení...“ „No, ve skuteãnosti se s nimi nestane nic,“ prohlásil Ryan a naklonil se k ní se sv˘m samolib˘m, chlapeck˘m úsmûvem. „Jak to myslí‰? Peter fiíkal –“ „Chtûl jsem ti to povûdût uÏ dole, ale utekla jsi.“ „No, a o co jde?“ „Pojì se mnou dneska na veãefii a já ti to ukáÏu,“ lákal ji. „Proã mi to nefiekne‰ hned?“ nadhodila Leah podezíravû. 14
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
R E V E R E N D O VA
Stránka 15
ÎENA
„Veãefie bude mnohem zábavnûj‰í.“ „Ne. Pochop, Ryane, ty a já bychom spolu nemûli trávit moc ãasu. Ne takhle.“ „Ále, no tak, Leah. V ãem je problém? Známe se pfiece dost dlouho...“ „Jak se zdá, neznali jsme se zdaleka tak dobfie, jak jsme mysleli,“ vzhlédla k nûmu. Z oãí jí ‰lehly záblesky hnûvu. V‰imla si, Ïe sebou ‰kubl. „Prostû... pojì se mnou dnes na veãefii,“ zopakoval mírnûji. Leah dopila zbytek kávy a u‰klíbla se nad její mdlou, hofikou pachutí. „Tak ahoj, Ryane. ·koda, Ïe nemÛÏu fiíct, Ïe jsem se s tebou vidûla fakt ráda.“ Zvedla se k odchodu. „Poãkej, Leah! Copak ty se váÏnû nechce‰ dozvûdût, co jsme u nûho objevili? Povím ti to – a pak se mÛÏe‰ rozhodnout, jestli zÛstane‰, nebo ne. Leah? Mûl u sebe psaní – pûtadevadesát let pod zemí! Umí‰ si to pfiedstavit? A není to psaní obyãejné!“ kfiikl za ní Ryan. Leah se zastavila. To bylo ono, ta jiskfiiãka, ten záchvûv zvûdavosti, kter˘ vÏdycky pocítila tûsnû pfiedtím, neÏ zaãala pronásledovat pfiíbûh! Pomalu se obrátila zpátky k Ryanovi.
15
Reverendova Ïena - zlom
20.6.2013
16.52
Stránka 16
1911 Cat je tak fascinovaná míhajícím se svûtem za oknem vlaku, Ïe jí cesta ubíhá rychle – aÏ pfiíli‰. S hlavou opfienou o sklo civí do kfiídovû bílé oblohy, pod kterou se zelené ‰mouhy polí rozlévají jako fieka, a pfiedstavuje si, Ïe utíká tak rychle jako nikdy pfiedtím nebo Ïe moÏná letí jako pták. Vlak jede, jak Cat ví, daleko na západ, kde je‰tû nikdy nebyla. A bez ní bude pokraãovat aÏ do Devonu a Cornwallu a k mofii. Ráda by opût uvidûla mofie. Pfii tom pomy‰lení ji aÏ zabolí touhou. Zatím ho vidûla jen jedinkrát, kdyÏ jí bylo osm a maminka je‰tû Ïila. Celá domácnost si udûlala den volna a vyrazila do Whitstable. Byl to vûtrn˘ letní den pln˘ prÛsvitn˘ch mrakÛ. Vanul vítr, kter˘ pofiád mûnil smûr a jenÏ rozevlál oslÛm ohony a nadouval prázdná pláÏová lehátka. Pán jí koupil ústfiici v mu‰li, aby ji alespoÀ jednou v Ïivotû ochutnala, a kornout jahodové zmrzliny a ona si poblinkala svoje nejlep‰í ‰aty. Provázkovité chuchvaleãky ústfiiãné tkánû v lepivé rÛÏové patlaninû. Ale pfiesto to byl nej‰Èastnûj‰í den jejího Ïivota. Schránku od ústfiice si schovala a celé roky ji mûla v kartonové krabici s dal‰ími poklady. Vlak zpomalí a dojem letu je ten tam. Cat cítí, Ïe se vrací do svého tûla, Ïe nohy má opût pfiipoutané k zemi. Má sto chutí nevystoupit. Pfiece by se mohla zabofiit do lepkavého sedadla a jet dál a dál, aÏ by zaprá‰en˘m okénkem uvidûla mofie. Ale vlak se zaskfiípûním zastaví a Cat kfieãovitû sevfie pûsti, aÏ se jí nehty zatínají do dlaní. Ráda by si tak dodala sílu, ale moc se jí to nevede. NádraÏí Thatcham je malé a prostinké. Vystoupí jen Cat a jedin˘ dal‰í cestující, huben˘ muÏ, kter˘ se nad knírem ‰karedí. 16