1 Cade
Lucy Reidová se mi podívá do očí. Ten pohled je na můj vkus trochu moc zálibný.
„Ráda se věnuju výtvarným činnostem. Ve volném čase dělám scrapbooking. A taky pletu. Vsadím se, že Lukovi by se pletení líbilo, nemyslíte, Cade?“
Skoro se zasměju tomu, jak zavrní moje jméno. Taky bych rád viděl, jak někdo donutí Luka sedět v klidu tak dlouho, aby zvládl něco vytvořit pomocí dvou ostrých jehlic.
Lucy se usměje na Summer, snoubenku mého mladšího bráchy, a pak dodá: „Víte, jak to je. Každý chlap by měl mít nějaký ženský koníček, ne?“
Slyším, jak se můj táta Harvey z rohu místnosti uchechtne.
Hledání chůvy pro mého syna se stalo hotovou rodinnou záležitostí.
A mojí naprostou noční můrou.
Summer semkne rty a nuceně se usměje. „Jo, jasně.“ Málem si odfrknu. Summer si ženský koníček představuje tak, že v posilovně dřepuje s osou naloženou desítkami kil činek a mučí
Elsie Silver
dospělé chlapy pod záminkou „osobního tréninku“. Lže, jako když tiskne, ale je možné, že je ve městě ještě pořád natolik nová, že to Lucy nepozná.
Nebo se Lucy k mé budoucí švagrové prostě chová jako mrcha.
„Fajn,“ zvednu se. „No, tak díky. Ozveme se vám.“
Lucy vypadá trochu zaskočená tím, jak rychle jsem pohovor utnul, ale já už jsem slyšel a viděl všechno, co jsem potřeboval.
A zdvořilé a trpělivé chování nepatří mezi moje silné stránky. Jsem spíš ten typ, co jde rovnou k věci.
Otočím se na patě, skloním hlavu a zmizím dřív, než bude zjevné, že jsem moc dobře viděl její napřaženou ruku a prostě jsem si s ní nechtěl potřást na rozloučenou. Odpochoduju do kuchyně, opřu se o stůl, který přiléhá k oknu, a pohledem bloudím po nekonečné krajině za ním. Dívám se na vrcholky
Skalistých hor, které se tyčí k nebi. Tenhle výhled, divoký a hornatý, hýří na začátku léta barvami – tráva je až moc zelená, obloha až moc modrá a slunce moc jasné, takže oslepuje a nutí vás v jednom kuse mhouřit oči.
Hodím hrst kávových zrn do mlýnku, abych připravil čerstvou várku kafe, zaklapnu víko, a zatímco dům naplní vrčení strojku, snažím se nemyslet na to, co budu následujících pár měsíců dělat se svým synem. V duchu sám sebe lynčuju. Mám pocit, že bych pro něj měl udělat něco víc. Být víc s ním.
No, není to zrovna produktivní.
Zvuk kávového mlýnku má navíc tu výhodu, že přehluší zdvořilostní řečičky, které si táta a Summer vyměňují s Lucy u vchodových dveří.
Tohle není můj dům, takže to není moje starost. Příjímací pohovory s potenciálními chůvami se konají v hlavním
baráku, kde bydlí táta, protože já si nerad pouštím do domu cizí lidi. A už vůbec ne ženské, které se na mě dívají jako na chybějící dílek jejich podivné vyfantazírované představy o šťastné rodince.
Zato můj táta Harvey by ve svém baráku klidně mohl provozovat penzion a zatraceně by si užíval, že se má o koho starat. Od té doby, co se zranil a předal mi vedení ranče, jako by celý den jen hledal někoho, kdo by mu dělal společnost.
Sleduju, jak rozemletá zrnka padají do bílého papírového filtru v horní části překapávače, a pak se obrátím ke dřezu, abych naplnil konvici vodou.
„Není na kafe už trochu pozdě?“ Harvey vejde dovnitř se Summer v patách.
Nemají ani tušení. Dneska mi v žilách místo krve koluje kofein. Až jsem z toho skoro jako na trní. „Jen jsem ti to připravil na ráno.“
Summer si odfrkne a táta obrátí oči v sloup. Oba moc dobře vědí, že kecám.
„Nebyl jsi na ni zrovna milý, Cade,“ počastuje mě další poznámkou. A teď je řada na mně, abych obrátil oči v sloup. „Vlastně si celý ten výběr chůvy podstatně ztěžuješ.“
Založím si ruce na hrudníku a opřu se o linku. „Nejsem milej chlap. A promiň, že chci, aby byl můj syn v bezpečí.“ Přísahám, že tátovi cuknou koutky úst, když se posadí ke stolu a položí si kotník jedné nohy na koleno druhé. Summer pořád stojí, bokem se opírá o futra a zírá na mě. Někdy to dělává a fakt mě to znervózňuje.
Je chytrá. Pálí jí to. Přísahal bych, že slyším, jak se jí v hlavě točí ozubená kolečka, ale není zrovna upovídaná, takže nikdy nevíte, co si myslí.
Elsie Silver
Mám ji rád a těší mě, že byl můj mladší bráška dost chytrý na to, aby jí navlékl zásnubní prsten.
„Jsi milý,“ pronese zamyšleně. „Svým způsobem.“
Kousnu se do rtu, protože jí nechci dopřát to uspokojení, že mě málem přiměla, abych se pobaveně usmál.
Povzdechne si. „Poslyš, tohle byla poslední uchazečka, která se přihlásila. Snažila jsem se vyřadit ty ženské, které vypadaly, že chtějí trávit čas spíš s tebou než s Lukem.“
„A hochu,“ táta bouchne do stolu, „takových bylo hned několik. Kdo by řekl, že by nějaká ženská chtěla dobrovolně snášet všechno to tvoje mračení a brblání? Až tak dobrý plat nenabízíš.“
Zamračím se na něj a pak se obrátím k Summer. „Neprobrala jsi je důkladně. Chci někoho, kdo o mě nemá žádnej zájem. Nechci žádný komplikace. Třeba by mohla být šťastně vdaná?“
„Šťastně vdaná ženská nebude chtít trávit léto na tvém ranči.“
Zavrčím. „A co nějaká z jiného města? Nějaká, která nás nezná. A netuší, co všechno se o nás povídá. Nějaká, která se nevychrápala s jedním z mých bráchů.“ Ohrnu nos. „Nebo s mým tátou.“
Harvey se tiše uchechtne. „Jsem sám už desítky let, synku, tak si hleď svýho.“
Summer zrůžoví tváře, ale neunikne mi úsměv na její tváři, než se otočí a podívá se z okna.
„Mohl bych ho hlídat já,“ navrhne Harvey. A není to zdaleka poprvé.
„Ne.“
„Proč ne? Je to můj vnuk.“
„Právě proto. Tím byste měli taky zůstat – dědou a vnukem.
Až doteď ses o něj staral až až. Tvoje záda a kolena potřebujou
oddech. Pořád si s ním můžeš hrát, kdykoliv budeš chtít. Ale nemáš zapotřebí, abys ho celý hodiny hlídal, vstával v nekřesťanskou hodinu a občas šel fakt pozdě spát. Nebylo by to vůči tobě fér a já tě nehodlám takhle využívat. To je moje poslední slovo.“
Pak se otočím ke své budoucí švagrové. „Summer, opravdu bys nemohla ty? Byla bys perfektní. Luke tě zbožňuje. A ty o mě ani za mák nestojíš. Navíc už žiješ tady na ranči.“
Vidím, jak zatne zuby. Nelíbí se jí, že ji o to pořád žádám, ale nehodlám nechat svého jediného syna jen tak s bůhví kým. Je to s ním náročné. A to víc než jen trochu. Nicméně já prostě nedokážu udělat všechno, co je na ranči během léta zapotřebí, aniž by se o něj někdo další postaral a dohlédl na něj. Někdo, komu můžu věřit, že ho ochrání.
„Jenže mám taky čerstvě otevřené vlastní fitko a letní měsíce jsou nejrušnější. Takže to nedám. Přestaň se mě ptát. Cítím se kvůli tomu špatně, protože tebe i Luka zbožňuju. Ale už nás všechny unavuje, že se kvůli těm pohovorům můžeme přetrhnout, když ty to nakonec stejně zazdíš.“
„Dobře, tak fajn,“ zabručím. „Tak se spokojím s někým, jako jsi ty.“
Zarazí se a nakloní hlavu. „Možná mě něco napadlo.“ Zvedne prst, aby si jím mohla poklepat na rty, a Harvey se k ní otočí s tázavým pohledem.
Tváří se tak zatraceně nadějeplně. Jestli já jsem unavený z toho martýria, jakým se stalo hledání chůvy na jedno blbý léto, tak táta musí být úplně vyřízený.
Zamračím se. „Koho myslíš?“
„Tu neznáš.“
„Má nějaké zkušenosti?“
Elsie Silver
Summer se na mě podívá velkýma tmavýma očima, které nic neprozrazují. „Jo, má bohaté zkušenosti se zvládáním zlobivých kluků.“
„Zamiluje se do mě?“
Summer si zcela nežensky odfrkne. „Ne.“
Asi bych se měl urazit, že to řekla s takovou jistotou, ale je mi to šumák.
Odstrčím se od linky a zatočím prstem. „To zní dobře. Pojďme do toho,“ řeknu, vypochoduju zadními dveřmi směrem ke svému domu a pryč od celé té anabáze, ve kterou se zvrhlo hledání chůvy pro pětiletého kluka.
Potřebuju někoho, kdo přijde, udělá, co je potřeba, a zase zmizí. Někoho profesionálního, kdo nic nebude komplikovat.
Je to jen na dva měsíce. Neměl by to být takový problém. p
V duchu přemýšlím nad tím, kdy jsem naposledy s někým spal. Nebo se aspoň snažím si vzpomenout.
Už jsou to dva roky? Nebo dokonce tři? Nebylo to tehdy v lednu, když jsem strávil noc ve městě? Jak je to vůbec dávno? A jak se ta holka zatraceně jmenovala?
Ženská přede mnou přešlápne, jeden bok se jí zavlní a klenutý zadek se jí v upnutých džínách pohne způsobem, který by měl být trestný. Ten záhyb pod ním je skoro stejně svůdný jako pohupování jejích měděných vlasů, které se jí vlní na zádech.
Rozptyluje mě. Přiléhavé tričko má zastrčené do upnutých džín. Vystavuje každou křivku svého těla.
Úplně to rozhodí moji snahu se rozpomenout. Ale beztak jsem na sex začal myslet jen proto, že jsem ji uviděl, jak stojí ve frontě v kavárně přede mnou.
Z toho plyne, že jsem neměl sex tak dlouho, že už si na to ani nepamatuju. Jenže se nedá zapomenout na to, proč jsem si nedovolil na žádnou ženskou ani pomyslet.
Kvůli synovi, kterého sám vychovávám. Ranči, který sám vedu. Mám milion povinností. A zatraceně málo času. A taky spánku.
Neměl jsem čas sám pro sebe už pěkně dlouho. Jen mi to doteď nedošlo.
„Co si dáte, madam?“
Žena přede mnou se zasměje a mně to připomíná zvuk zvonkohry na mé verandě, když ji rozhoupe vítr – zní melodicky a bezstarostně.
To je panečku smích.
Je to smích, který bych rozpoznal. Tuhle ženskou jsem nikdy předtím nepotkal. Zapamatoval bych si ji, protože v Chestnut Springs znám všechny.
„Madam? Netuším, jak si to mám přebrat,“ řekne a já bych přísahal, že v jejím hlase slyším úsměv. Zajímalo by mě, jestli má rty tak pěkné jako tělo.
Ellen, která ve městě vede malou nóbl kavárnu Le Pamplemousse, se na ni usměje. „Tak jak bych vám měla říkat? Obvykle poznám každého, už když vejde do dveří, ale vás ne.“
Aha, tak nejsem jediný. Trochu se nakloním dopředu a doufám, že pochytím, jak se jmenuje. Jenže jedna z baristek si zrovna jako na potvoru vybere tuhle chvíli, aby začala mlít kávu. Zaskřípu zuby.
Netuším, proč mě vůbec zajímá, jak se ta ženská jmenuje. Prostě to chci vědět. Jsem z maloměsta, můžu být zvědavý.
To je celé.
Elsie Silver
Když zvuk mlýnku na kávu ustane, Ellenina vrásčitá tvář se rozzáří. „To je ale hezké jméno.“
„Děkuju,“ odpoví žena přede mnou a dodá: „A proč se to tu jmenuje Grapefruit?“
Ellen se zpoza pultu pobaveně zasměje a zašklebí. „Řekla jsem manželovi, že chci kavárnu pojmenovat tak, aby to znělo nóbl. Tedy francouzsky. Na to mi odpověděl, že jediná věc, kterou umí říct francouzsky, je le pamplemousse. Líbilo se mi to, a teď je z toho takový náš soukromý vtípek.“ Její oči při zmínce o manželovi zněžní a mě v hrudníku bodne osten závisti.
A hned po něm pocítím záchvěv rozmrzelosti.
Jediný důvod, proč jsem nezačal protestovat, že těmi řečičkami zdržují frontu, byla moje snaha, aby se mi nepostavil jen ze smíchu téhle roštěnky. Za normálních okolností by mě naštvalo, že tu někdo takhle zdržuje. Řekl jsem tátovi, že si vyzvednu Luka v – podívám se na hodinky – no, zrovna teď. Musím se vrátit, abych se mohl sejít se Summer a ženskou, ze které se snad stane Lukova chůva.
Ale moje myšlenky se ubírají směrem, který jsem jim celé roky nedovolil. Takže možná bych si jen měl dát pohov a užít si to. Možná je v pořádku, když si dovolím něco cítit.
„Dám si střední, extra horký, bez pěny, polosladký…“ Nenápadně obrátím oči v sloup a stáhnu si krempu černého klobouku víc do očí. Jasně že sexy cizinka si musí objednat něco extra složitého.
„Dělá to tři dolary a pětasedmdesát centů,“ řekne Ellen a dívá se na dotykový displej pokladny před sebou, zatímco se žena přehrabuje ve své velké kabele a očividně hledá peněženku.
„Do prdele,“ zamumlá a koutkem oka postřehnu, jak jí něco z tašky vypadne na naleštěnou betonovou podlahu přímo vedle chodidel v sandálech.
Bez přemýšlení se ohnu a seberu z podlahy černý kousek látky. Vidím, jak se nohy otáčí mým směrem, a tak se zvednu.
„Tumáte,“ zachraptím a trochu znervózním. Nejsem zrovna zběhlý v komunikaci s cizími ženami.
Zato mračit se na ně umím jako profík.
„Panebože,“ hlesne.
Napřímím se a prohlížím si ji. Stojím tam jak tvrdé Y a pomalu přestávám dýchat. Její smích není nic proti jejímu obličeji. Kočičí oči, klenutá obočí, mléčně bílá pleť.
Je zatraceně úžasná.
A tváře má rudé jako rajče.
„Moc se omlouvám,“ zalapá po dechu a rukou si přejede po růžových rtech.
„To není potřeba. V pohodě,“ vypravím ze sebe, ale přijde mi, jako by se všechno odehrávalo ve zpomaleném záběru. Mám problém vnímat realitu, pořád se dívám na její obličej.
Kurva.
A taky na její prsa.
Oficiálně je ze mě starej perverzák. Sklopím pohled na svou ruku, ve které pořád svírám kousek měkké tmavé látky.
Krásná neznámá zasténá, když rozevřu dlaň. A mně pomalu, ale jistě dojde, proč se tváří tak vyděšeně, když se snažím chovat jen jako gentleman a podat jí…
Kalhotky.
Zírám na kus černé látky, který držím v ruce, a všechno kolem jako by se rozplynulo. Podívám se jí do očí. Má je vytřeštěné a zelené. Tolik odstínů zelené. Hotová mozaika.
Nejsem známý tím, že bych se usmíval, ale koutky rtů mi zacukají. „Upustila jste kalhotky, madam.“
Přidušeně se zasměje, když se podívá na mou ruku a pak zpátky do mých očí. „Ježíši, to je trapné. Já se vážně hrozně…“ „Vaše káva je hotová, zlatíčko!“ zavolá Ellen.
Zrzka se zatváří, jako že se jí ulevilo. „Děkuju!“ zavolá až moc nadšeně, plácne pětidolarovku na pult a popadne papírový kelímek s kafem. A bez dalšího pohledu na mou maličkost si to mašíruje ke dveřím. Jako by se nemohla dočkat, až odsud vypadne. „Drobné si nechte. Tak zase někdy na shledanou!“
Přísahám, že se tiše směje sama pro sebe, když prochází kolem mě, okatě se vyhýbá mému pohledu a přitom si pro sebe mumlá něco o tom, že to bude zatraceně dobrá historka, kterou jednou bude vyprávět svým dětem.
Napadne mě, jaké historky to zatraceně chce vyprávět svým budoucím dětem, a pak na ni zavolám: „Zapomněla jste si tu svoje…“ Odmlčím se, protože odmítám řvát před celou kavárnou plnou lidí, které denně vídám, slovo kalhotky.
Otočí se a při odchodu se opře zády o dveře, chvíli se mi dívá do očí a ve tváři se jí zračí potlačované veselí. „Klidně si je nechte,“ pokrčí rameny.
Rozesměje se naplno, vřele a zatraceně pobaveně. A pak vyjde na sluncem ozářenou ulici, vlasy jí planou jako oheň a boky se pohupují, jako by jí to tu patřilo.
A nechá mě tam ohromeného stát.
Když se znovu podívám na svoji ruku, dojde mi, že už je dávno bůhví kde. Nemám tušení, jak se jmenuje, zato tady omráčeně stojím…
… a pořád držím v ruce její kalhotky.
2
Willa
„Kdo to byl?“ zeptá se Summer přiškrceným hlasem.
„Nemám nejmenší tušení.“ Vybavím si, jak se moje černé kalhotky válely na podlaze v kavárně a jak se můj šok pomalu měnil v hysterii.
To jsem celá já.
Takové věci se můžou stát jen mně.
Moje nejlepší kamarádka zalapá po dechu a zhoupne se na houpačce na verandě. „A ty sis je od něj nevzala zpátky?“
Usměju se a napiju se piva. „Ne. Vypadal tak… Já nevím. Naprosto ohromeně? Nepůsobil, že by ho to urazilo, ani se na mě nedíval jako chlívák. Byl vlastně docela roztomilej. Jako bych osvobodila domácího skřítka nebo tak něco.“
„Podobal se Dobbymu?“
Zasténám a významně povytáhnu obočí. „Jen kdyby byl Dobby vážně sexy.“
„Willo, to je děsný,“ zasípe. „Prosím tě, řekni mi, že aspoň nebyly špinavý.“
Elsie Silver
„Jasně že ne. Jsou to moje náhradní. Víš, jak nerada nosím kalhotky. Ale někdy je prostě potřebuješ, ne?“
Summer mě probodne pohledem. „Já je potřebuju každý den.“
„Potřebuješ se cítit nepohodlně? To není nic pro mě. Na to je život moc krátkej. Podprsenka a kalhotky se děsně přeceňujou.
Navíc teď můžu v noci ležet a přemýšlet, co s nima ten chlápek asi tak dělá.“
Summer se znovu zasměje. „Nejspíš je vyhodil, jako by to udělal každý normální člověk.“ Působí tak zatraceně šťastně. Opustila rodinu, kde vládly kulantně řečeno napjaté vztahy, a hektický městský život, potkala rodeového jezdce, odjela s ním do západu slunce – no, a teď je tady. Moje nejlepší kámoška. Samý úsměv a pihy, sedí na houpačce na verandě před krásným, na zakázku postaveným rančem, před nímž se rozprostírají Skalisté hory.
Dokonale sem zapadá.
S oblibou ji popichuju, že bydlí tam, kde dávají lišky dobrou noc, ale pravdou je, že okolí Chestnut Springs je vážně nádherné. Prérie kolem nás je tak rovná, až to působí neskutečně.
Temné, rozeklané hory se z ní zvedají jako vlna tsunami mířící přímo na vás.
Ve městě taky vidíte hory, ale nikdy nepůsobí takhle. Ne jako kdybyste se jich mohli dotknout.
„Tak co budeš dělat v následujících měsících?“
Povzdechnu si, protože to zatraceně netuším. Jenže taky nechci, aby si o mě Summer dělala starosti. To totiž dělá často.
Pak se kvůli mně stresuje a snaží se všechno napravit, i když já bych klidně seděla a čekala, jak se to vyvine.
„Možná bych na chvíli mohla zůstat u tebe a Rhetta?“ prohodím nevinně a rozhlédnu se kolem sebe. „Ten barák je fakticky pěknej, když už je hotovej. Nevadilo by ti to, že ne?“
Semkne rty, jako kdyby nad tím fakt uvažovala. Zatraceně, ta holka má vážně srdce ze zlata.
„Počkej, dělám si srandu. To bych vám nikdy neudělala.“ Přerývaně si povzdechnu a zadívám se na pastviny. „Nevím, co budu dělat. Když mi Ford řekl, že kvůli rekonstrukci bar přes léto zavře, tak jsem z toho byla upřímně nadšená. Představovala jsem si, že strávím léto tím, že objedu všechny možné koňské přehlídky a rozfofruju svoje úspory. Že nebudu přemýšlet nad svým zatraceným životem a budu prostě jen pětadvacetiletá ženská, které nemá kromě rodinných peněz nic.“
Summer se mě pokusí přerušit. Nemá ráda, když jsem k sobě kritická kvůli tomu, že dělám provozní v bráchově superúspěšném baru. Nebo kvůli tomu, že jezdím na dovolenou se svými superúspěšnými rodiči. Nebo kvůli tomu, že se jen tak protloukám životem jako černá ovce v rodině plné superúspěšných lidí.
Ignoruju její protesty a pokračuju. „Ale můj kůň mi do toho musel samozřejmě hodit vidle a zranil se v tu nejnevhodnější chvíli. Takže místo aby Tux pózoval na přehlídkách, musel na operaci a já teď strávím léto tím, že ho budu krmit mrkví a kartáčovat tak usilovně, div mu neprodřu díru v srsti.“
Moje nejlepší kamarádka na mě zírá. Dala bych cokoliv za to, abych věděla, na co teď myslí. V podstatě vidím, jak se jí kouří z uší.
„Budu v pohodě. Není to žádná katastrofa. Párkrát tě tu ale navštívím. Můžeš mě mučit v tom svým fitku a já tam sbalím nějakýho fešnýho hokejistu nebo rodeovýho jezdce. Dvě mouchy jednou ranou.“
„To by šlo…“ Ukazováčkem si poklepe na horní ret. „Ale co když…“
Elsie Silver
„Ne, ne. Prosím, nesnaž se řešit moje problémy. Pro ostatní by ses rozdala, víš to?“
„Willo, mlč a poslouchej mě.“
Opřu se zadkem o zábradlí verandy naproti ní a natáhnu se po lahvi. Stékají z ní kapky vody a pivo už taky není úplně studené. Je teprve červen a už je nezvykle teplo. Vzít si džíny byla fakt velká chyba.
Pořádně si loknu a narovnám se. Jsem připravená na to, že dostanu přednášku.
„Co kdyby existoval způsob, jak bys tu mohla přes léto zůstat? Ale ne u mě s Rhettem.“
Tak tohle jsem nečekala.
„Nechci stanovat na tvým dvorku. Nejsem zrovna fanynka kempování. Možná ještě netuším, co chci v životě dělat, ale jsem si jistá, že to nezahrnuje karimatku a spacák.“
Obrátí oči v sloup a pokračuje, jako kdyby mě neslyšela.
„Ne, tak jsem to nemyslela. Rhettův starší brácha hledá na léto chůvu pro svého syna. Paní, která se o něj starala, když byl malý, už to nestíhá. Je mu pět.“
Civím na kamarádku a pohupuju lahví piva mezi prsty. „Ty chceš, abych se starala o dítě?“
„Jo. Je s tebou sranda. Máš spoustu energie. A když zvládneš bar plný opilců, tak jednoho malého kluka, který potřebuje zabavit, dáš s přehledem. Vždycky jsi říkala, že máš ráda děti.“
Přemýšlím nad tím. Mám chuť rovnou říct ani náhodou, ale upřímně se děsím následujících měsíců bez práce, koňských přehlídek nebo mé nejlepší kámošky. A jo, děti mám ráda –nejspíš proto, že já si taky pořád připadám jako děcko.
„A kde bych bydlela?“
Trochu vykulí oči a ohryzek jí poskočí, jak polkne. „S jeho bráchou Cadem. Ten vede tenhle ranč. Ráno odchází z domu fakticky brzo a večer se někdy zdrží, když se něco pokazí. Ale má tady na ranči dobrou partu, která mu hodně pomáhá. Jeho táta Luka moc rád hlídá, jenže se upřímně už necítí na dvanáctihodinové šichty. Nicméně by ti určitě často dělal společnost.“
„Tak proč se tváříš takhle… vyděšeně? Jedná se o kreténskýho bráchu, nebo o toho vtipnýho sexy superhrdinskýho bráchu?“
Cítím se trochu blbě, že se musím ptát, protože se za Summer nedostanu tak často, jak bych chtěla. Většinou se prostě sejdeme ve městě, než abych jela o dvacet minut dál na ranč U Studny přání. Nejspíš už bych se měla znát se všemi členy její nové rodiny, ale zatím se mi to nepovedlo.
„O kreténskýho bráchu.“
„Jak jinak.“ Znovu se napiju piva.
Rychle dodá: „Ale moc často se s ním neuvidíš. On si výslovně přeje chůvu, která by mu… ehm, nelezla do cesty? Navíc budeme s Rhettem doslova za rohem. Mohla by to být sranda.“
Když to podá takhle, tak to zní vážně jako legrace. Rozhodně lepší než strávit celé léto sama ve městě.
„Můžeme dál pokračovat v našich opileckých brunchích?“
Když jsme obě ještě bydlely ve městě, chodily jsme pravidelně na brunche, kde jsme popíjely mimózu, a já chci tuhle tradici zase obnovit.
Pousměje se. „Jasně že jo.“
Vyzunknu zbytek piva a už vím, jak bude znít moje odpověď. Celý život jsem se nechávala unášet proudem. Prostě se vždycky objevila nějaká příležitost a já ji chytila za pačesy.
Tohle mi připadá jako další z nich.
Elsie Silver
Kdo jsem, abych řekla ne?
„Zatraceně, tak fajn. Jdu do toho.“ p
Projíždíme přes pozemky ranče a zastavíme před malebným červeným domem s bílým obložením. Dvůr lemuje nízký živý plot a bílá branka ústí na cestičku, která vede ke vchodovým dveřím.
Je to nádhera.
„Tady budu bydlet?“ zeptám se, když vystupujeme ze Summeřina SUV, a nemůžu odtrhnout pohled od roztomilého, dokonale udržovaného domu.
„Jo.“ Summer pokračuje a nejspíš ani nepostřehne, jak jsem zdejší atmosférou okouzlená. „Jeho pracovní doba je dost nestálá, takže to tak dává smysl. Dřív jsme to zvládali s jeho tátou a paní Hillovou, ale vstávat a jezdit sem na půl pátou na ně
prostě bylo moc a Cadeovi bylo hloupé to po nich chtít, nicméně když budeš bydlet tady, tak prostě můžeš dál vesele spát a Luke nebude doma sám.“
Summer bezstarostně kráčí ke dveřím, já se držím v závěsu a přemýšlím, k čemu jsem se to vlastně upsala.
Vím kulový o tom, jak se starat o malé dítě.
Nebo o výchově.
Nebo o životě na ranči.
Začínám se loudat, ale Summer si toho nevšimne. V žabkách a ustřižených džínách vyběhne pár schodů na verandu a pořádně zabuší klepadlem na dveře.
„Hele, Sum–“ prohodím a natáhnu ruku, abych ji zarazila, přestože už zaklepala. Napadne mě, že jsme to asi měly pořádně probrat, abych se dozvěděla aspoň nějaké základní informace.
Možná se mi moje spontaneita jednou vymstí. Mám pocit, že Summer na to nějak chvátá. Jako kdyby to chtěla mít z krku. A mě na jazyku pálí otázky.
Spousta otázek.
Ale všechny se mi vypaří z hlavy ve chvíli, kdy se otevřou vchodové dveře a já zůstanu stát na nevydlážděné prašné cestičce a jen zírám na toho týpka z kavárny.
Na toho, kterému jsem nechala svoje kalhotky.
Je to fakt kus chlapa. Tmavé vlasy, ještě tmavší oči pod zkrabaceným obočím, široká ramena, sexy strniště kolem semknutých rtů… a zamračený výraz.
Dívá se na mě a klouby na rukou, kterýma svírá dveře, mu zbělají.
„Cade!“ houkne na něj Summer, která si nevšímá jeho smrtícího pohledu. „Tohle je moje nejlepší kámoška Willa. A tvoje nová chůva.“
„Ne,“ odpoví prostě.
„Jak to myslíš, že ne?“
„Jen přes mou mrtvolu.“ Z jeho slov čiší arogance.
Potřesu hlavou a zmenším vzdálenost mezi námi. Jestli si myslí, že takhle může mluvit s mojí nejlepší kámoškou, tak se šeredně plete. Kryju jí záda od doby, co jsme byly v pubertě.
Summer už si v životě vytrpěla od podělaných chlapů dost na to, abych s tímhle udělala krátký proces.
„Cade, nebuď směšný… Snažíme se někoho najít už jak…“
Skočí jí do řeči: „To ty jsi směš–“
Vyjdu na verandu a vzteky vidím rudě. Nikdo u nás v rodině nemá zrzavé vlasy, takže netuším, jestli to nějak souvisí s mojí prudkou povahou, ale jsem známá tím, že dokážu vybouchnout jak papiňák a být vážně děsivá.
A taky tím, že rvačky v baru rozháním baseballovou pálkou. A možná budu známá i tím, že jsem nakopla do zadku jednoho zatraceně sexy rančera.
Mávnu mu rukou přímo před nosem, abych ho umlčela. „Radši si dej pozor na to, jak s ní jednáš. Je mi fuk, jestli se stane tvojí švagrovou. Takhle s ní nikdo mluvit nebude, rozumíš?“
Teď upře svůj temný pohled na mě, začne u mého obličeje a pak mi přejíždí po těle tím nejkritičtějším a nejvíc zneklidňujícím způsobem, jaký jsem kdy zažila. Když se mi podívá znovu do očí, tváří se naprosto bezvýrazně.
Jako kdyby mě zhodnotil a usoudil, že jsem naprosto nevyhovující.
„Je mi fuk, že jsi její nejlepší kámoška. Táhne z tebe pivo a v zadní kapse mám pořád tvoje kalhotky. Ty se rozhodně o mýho kluka starat nebudeš.“
Přimhouřím oči a ušklíbnu se, protože teď se dopustil osudové chyby. „Schováváš si je na pozdější použití?“
Mrknu na něj a jemu na dokonalých tvářích ukrytých pod sexy vousy naskočí rudé skvrny.
Summer se ke mně otočí, čokoládově hnědé oči má vykulené, div že jí nevypadnou z důlků. Připomíná mi jednoho z těch malých psů, co roztomilým způsobem třeští oči. „To Cade je ten týpek s kalhotkama?“
„To rozhodně nejsem,“ vloží se do toho, ale já ani Summer si ho nevšímáme.
„Jo. A tys říkala, že každý normální člověk by je vyhodil. Takže chápeš, co to znamená.“
Zubíme se na sebe jako dvě potrhlé puberťačky, a než se naděju, Summer se rozřehtá. A za chvíli už se láme smíchy v pase, rukama se opírá o kolena a lapá po dechu.
„Do prdele.“ Bručoun si otráveně prohrábne vlasy. „Já nejsem žádnej týpek s kalhotkama.“
Smíchy se mi třesou ramena a v očích mám slzy, když zamumlám: „Jak se to mohlo stát?“
„Tohle je malý město. Takže se to mohlo stát lehce,“ odtuší
Cade, který rozhodně není z celé té situace pobavený tak jako my dvě.
Summer se narovná a otře si slzy smíchu z tváří. „Neboj, Cade, jsou čisté.“
Chřípí se mu rozšíří a zavře oči, když se zhluboka nadechne. Jako by ho to snad dokázalo uklidnit.
„Týpek s kalhotkama,“ zavrtím hlavou a usměju se na něj.
Ať už pro něj budu pracovat, nebo ne, Summer se brzy provdá za jeho bráchu, takže se s ním budu vídat po celý zbytek života.
Mohla bych to mezi námi trochu urovnat.
„On nenosí kalhotky! Ale boxerky!“ ozve se z chodby vysoký hlásek a vzápětí se na prahu objeví ten nejrozkošnější tmavovlasý modrooký klouček. „Ale takový ty těsný,“ dodá a jen nás tím dorazí.
„Jo,“ řeknu s předstíranou vážností tomu malému rozumbradovi, který se teď přitulí pod tátovu paži. „Nemůže riskovat žádný opruzeniny.“
„Co jsou to opruzeniny?“ zeptá se zvědavě, zatímco jeho táta zvedne jednu velkou opálenou ruku k obočí a promne si ho.
„Luku.“
„Ty vzniknou, když se ti kůže na citlivých partiích tře o sebe,“ vysvětlím mu ochotně. Když někdo vyroste v mé rodině, tak se nestydí o takových věcech mluvit. V naší rodině se probírá všechno.
„No jo,“ přikývne a zdá se, že je na svůj věk chytrý. „Nesnáším, když se mi to stane.“
„Luku, vrať se k sobě do pokoje.“ Cadeova rozložitá postava se otočí k synovi a já si nemůžu pomoct a jen na něj obdivně zírám. Kochám se silou, která z něj vyzařuje. Tím, jak se mu napínají svaly na předloktí. Jak mu ohryzek poskakuje nahoru a dolů. Jak mu zjihne pohled, když se dívá na svého syna.
Právě to mě dostane.
„Proč?“ Tenhle kluk bude jednou vypadat podobně. Vykulí skoro dramaticky safírově modré oči a nepatrně vystrčí bradu.
„Chci si hrát se Summer a její kamarádkou.“
Je k zulíbání.
„Ne,“ pronese jeho otec, zatímco já řeknu: „Jasně, jen pojď.“
Cade se ke mně otočí a mračí se jak deset čertů. Na čele se mu udělají takové vrásky, jako kdybych ho snad nějak urazila.
„Cade,“ Summer si založí ruce v bok. „Jen ho nech, ať se tu s námi chvíli poflakuje. Všechno bude v pohodě. A možná budeš příjemně překvapený.“
Střelím mezi nimi pohledem. Summer je drobná a milá a Cade velký a nabručený.
„Tati, prosím, můžu?“ Když se ozve Lukův prosebný hlásek, Cade najednou nepůsobí tak nakrknutě. Vypadá spíš… rezignovaně? Tak nějak unaveně?
Cade se ke mně otočí. „Kolik ti je?“
Narovnám se, protože se odmítám hrbit před jeho pronikavým pohledem. „Pětadvacet.“
Ohryzek mu poskočí a znovu si mě prohlédne. „Máš nějaký záznam v trestním rejstříku?“
„Nic zásadního,“ odpovím upřímně.
Jednou mě chytli s marjánkou, než ji legalizovali. Prostě jsem si v pubertě ráda vyhodila z kopýtka, no a co.
„Ježíši Kriste,“ jednou rukou si prohrábne husté, krátce zastřižené vlasy a potřese hlavou.
„A ty záznam v trestním rejstříku máš?“ založím si ruce na prsou a zamračím se na něj. Jestli je to ten kreténský brácha, o kterém mi Summer vyprávěla, pak jsem si stoprocentně jistá, že není čistý jako lilie. A já koneckonců budu ta, která s ním bude bydlet pod jednou střechou.
Probodává mě pohledem. Přijde mi, že to trvá celé věky. Summer mezi námi střelí pohledem. Periferně vidím, jak se Luke prosebně kouká na tátu a tahá ho za lem košile. „Tak můžu si s nima jít hrát?“
„Tak fajn.“ Cade ze mě nespouští oči. „Ale budeš poslouchat Summer, jasné?“
Klouček radostně zavýskne a vystřelí z verandy jako neřízená střela.
A já jen jeho tátovi opětuju pronikavý pohled.
