Chamonix – Camping Pierre Semard – Trient – Champex-Lac –Verbier – Le Hattey – Refuge de la Barmaz – Arolla – Lac des Autannes – Zinal – Lac de Combavert – Sankt Niklaus – Randa – Zermatt
Mapa trasy
Celková délka trasy: 202 km
Počet dní: 11
Převýšení: 11 879 m 11 305 m
Obtížnost: (náročná)
FRANCIE
ŠVÝCARSKO
Weisshorn 4 505 m
Gruben Sankt Niklaus Randa Zermatt
Matterhorn
4 478 m
ChamonixMont-Blanc
Mont Blanc 4 805 m
ČASTO KLADENÉ DOTAZY
CO JE TO ZA TRAIL?
Walker’s Haute Route je cca dvoutýdenní dálkový trek s přibližnou délkou 200 km (záleží na zvolené alternativě), který vede z francouzského Chamonix ve stínu Mont Blancu až do švýcarského Zermattu v údolí pod Matterhornem. Právem se řadí mezi nejkrásnější, ale v evropském měřítku i nejtěžší treky, čítající celkem jedenáct horských průsmyků s téměř 12 000 m stoupání i klesání. Dodnes trasu beru jako takovou méně známou sestru Tour du Mont Blanc. S ní sdílí první dvě hustěji zalidněné etapy, po kterých už budete víceméně sami a užijete si pravý život na trailu.
Pro podrobné zobrazení trasy naskenujte QR kód.
Champex-Lac
Verbier
Arolla Zinal
Plánování výbavy
Ačkoliv se vaše celkové vybavení vždy přizpůsobí plánovanému trailu, jsou položky, které se budou na každém gear listu opakovat. Pokud dáváte dohromady svou první výbavu, snažte se nepodlehnout tlaku sociálních sítí a internetu obecně a nepořizujte vše najednou. Nejen že by vás to finančně zruinovalo, ale ani nemáte garanci, že vše trefíte napoprvé. Jednotlivé části vybavení kupujte postupně, dejte si načas s průzkumem a zjišťováním dostupných informací i zkušeností ostatních hikerů. Pilování perfektního gearu je během na dlouhou trať a zřejmě nikdy neskončí. Na trhu se totiž vždycky objeví něco nového, co slibuje kompletní revoluci ve vnímání hikingu. Je dobré se s tím včas smířit a spíše než nejmodernější výdobytky hledat to, co vyhovuje přímo vám.
Pokud vyrážíte na svůj vůbec první dálkový trek, místo nákupu veškerého vybavení si ho raději půjčte od přátel. Až si budete jistí, že vám tento druh cestování zcela sedí, můžete začít s postupným opatřováním základní čtyřky (stan, spacák, karimatka, batoh).
Pojďme se nyní podívat na jednotlivé položky gear listu. Balím se podle něj na jakýkoliv vícedenní trek, pouze s malými odchylkami vzhledem k cílové destinaci.
Základní výbava
nepromokavá
Popis
ETAPA 5: SLIGACHAN – CLADACH A’ GHLINNE
16 km 232 m 232 m
Vizuálně strhující etapa s jedním z nejlepších míst k táboření. Celý den budete v objetí pohoří Cuillin, které je charakteristické pro svůj výrazný reliéf. Dramatický vzhled je způsoben vulkanickou činností ve spojení s erozí a ledovcovou činností. Alespoň tak mi to vysvětlily dvě nizozemské geoložky, které jsem na trase potkal. Neměl jsem ani tušení, že jsem spal mezi štíty, jejichž stáří se odhaduje na 60 milionů let. Zvláštností je, že oblast se dělí na Black Cuillin (ostřejší, špičatější hory) a Red Cuillin (zaoblenější kopce). Důvodem tak výrazného rozdílu je jiný geologický základ a různá náchylnost k erozi.
Ráno vyrazíte z kempu, přejdete silnici a kamenný most a ponoříte se do údolí řeky Sligachan. Záměrně jsem tento den do itineráře naplánoval jako kratší, abyste měli více času zvolnit a užít si atmosféru jedné z nejhezčích částí Skye Trailu. Variantou k této etapě je odbočka k jezeru Loch Coruisk, která navýší denní kilometráž na téměř 20 km. Trasa slibuje dechberoucí výhledy, ale skýtá jedno úskalí, a tím je nechvalně proslulý The Bad Step. Jedná se o krátkou, ale exponovanou a zrádnou část trailu. Musíte překonat strmou stěnu, ve které je pouze prasklina, po které kráčíte v nepříjemném náklonu. Jeden špatný krok nebo chvíle zaváhání a letíte dolů do vody.
Osobně bych zvážil se této variantě vyhnout, pokud jdete sami nebo za zhoršeného počasí.
Rozhodnete-li se pokračovat po oficiální trase bez odbočky k Loch Coruisk, dosáhnete po čase jezera Loch na Creitheach, u kterého jsem tehdy strávil noc. Za 1,5 km dojdete k mostu přes říčku Abhainn nan Leac. Odtud je možné se vydat na dvě varianty Skye Trailu, které vás vynesou o stovky metrů výš a zahrnou přehršlí výhledů do všech světových stran. První je oficiální zkratka, kterou v mapě najdete jako trasu Camasunary–Kilmarie, překonávající sedlo Am Mam (186 m). Druhá, ještě lákavější alternativa vás zavede až na vrchol Blà Bheinn (928 m), „Modré hory“. Jen o pár metrů nižší než nejvyšší vrchol Sgùrr Alasdair (992 m), který je na dohled. Obě hory jsou v základu tvořené stejnou horninou, což jim dodává podobně strmý a dramatický vzhled. Výstup na Blà Bheinn nabízí relativně přístupnou, ale stále náročnou trasu s odměnou v podobě úžasných panoramatických výhledů. Pokud se rozhodnete obětovat poměrně nezáživnou etapu přes Elgol do Torrinu a přeje vám navíc počasí, je to ideální zpestření celého trailu. Po sestupu se pak napojíte
HIKINGOVÉ TIPY A TRIKY
OBLEČENÍ
Hiking v dešti
K dálkovým trekům neodmyslitelně patří i propršené dny. Může se stát, že budete mít štěstí a absolvujete klidně i několik pochodů bez kapky deště. Anebo budete postaveni tváří v tvář deštivé kletbě, která mě pronásledovala, kdykoliv jsem se vydal do severských zemí. Moje základní rada je jednoduchá: Nebojujte s tím, přijměte to. Vztekání a nadávání ten liják nezastaví, ale vám tak akorát zkazí den a možná i celý trek. A ačkoliv jsou momentální výbuchy zlosti běžné (kolikrát jsem už vzteky mrsknul hůlkami!), důležité je se všemu umět zasmát, přijmout to a s dobrým vybavením pokračovat v cestě. A když už je řeč o vybavení do deště…
1. BUNDA A KALHOTY – Nepromokavá bunda vás bude jako nerozlučný přítel provázet na všech vašich cestách. Tenhle kus oblečení by se měl nacházet v každém batohu připraveného hikera. Parametry, kterými se budete řídit při výběru nové bundy, bude její nepromokavost a prodyšnost. Dále vás bude zajímat její materiál, střih a hmotnost. Co se střihu týká, na dálkové treky se hodí bunda, pod kterou se vejdou tři vrstvy oblečení – triko, mikina a péřovka. Při chůzi pak můžete regulovat tělesnou teplotu odebíráním jednotlivých vrstev pod nepromokavou bundou. Nejčastějším materiálem u nepromokavých bund je membrána (Gore-Tex, Pertex apod.), ideálně ve 2,5–3vrstvé verzi. Třívrstvá bunda se pak bude pyšnit další laminovanou látkou na vnitřní straně, která chrání membránu. Tyto bundy jsou nejodolnější a nejprodyšnější, zároveň ale patří mezi ty nejdražší. Dvouapůlvrstvé bundy řeší vnitřní stranu membrány potiskem nebo zátěrem, kvůli tomu jsou ale méně prodyšné než třívrstvé. Tak jako tak se v náročném terénu a se zátěží na zádech budete potit, zejména pak v letních měsících. I proto je dobré všímat si dodatečných
Kvalvika Beach
ITINERÁŘ
K lofotskému itineráři jsem přistoupil zase trochu jinak. Vzal jsem svůj původní, který jsem šel, abych ho následně poupravil a obohatil o zajímavé odbočky, které byste rozhodně neměli minout. To vše se muselo vejít do ideálních 10 dnů. Ačkoliv některé etapy vypadají podle vzdálenosti jako odpočinkové dny, krátké jsou často z důvodu výjimečně náročného terénu, zejména za mokra. Posledních pár etap jsem pak rozprostřel do více dní, abyste si užili bezkonkurenčně nejkrásnější část celého treku.
ETAPA 1: DELP – KEMP SANDSLETTA
12,7 km 805 m 803 m
Úžasný a strmý vstup na trail. To nejtěžší máte prakticky za sebou, a to dostat se na začátek trasy. Teď už jen prudce nahoru až na horský vrchol Matmora (788 m). Po vystoupání nad úroveň lesa si nezkracujte trasu a nevyhýbejte se vrcholům Delfsheia (374 m) a Gjersvollheia (424 m), protože poskytují první velkolepé výhledy do blankytně modré zátoky pod vámi. Největší odměna vás pak čeká v nejvyšším bodu dne. Matmora nabízí jedny z nejkrásnějších panoramat a řádně vás namlsá na to, co přijde další dny.
Pro dnešek máte stoupání splněné a budete už jen klesat do kempu Sandsletta. Hůlky přijdou vhod při velmi strmém sestupu po kamenech. Tato etapa je spolu s tou poslední prakticky celá suchá, tudíž se dá zvládnout poměrně svižně.
V kempu Sandsletta si obstaráte vše potřebné, můžete vyzkoušet i místní restauraci, na recepci mají docela pestrou nabídku občerstvení, najdete zde i pračku se sušičkou. Jako po celou dobu vašeho pobytu, i tady lze platit kartou.
ETAPA 2: SANDSLETTA – VESTRE NØKKVATNET
20 km 975 m 671 m
Opět o kus náročnější etapa, která vás vrátí do známého Svolværu, aby vás následně opět odvedla do pusté divočiny. Po opuštění kempu se chvíli projdete po asfaltu, načež odbočíte a začnete stoupat do prvních kopců. Postupně
pokračovat a získat náskok před poslední etapou. Pro nás byla tato část trasy kvůli nedávným požárům zavřená a právě u zmiňovaného přístřešku jsme byli nuceni vystoupat 800 výškových metrů až na silnici, po které jsme došli na Mirador de Chipeque, jež kromě místa na stan nabízí krásné výhledy na Teide. Kvůli nucené odbočce tedy nemůžu zaručit dobrý spot na táboření na původní trase. Pokud si ale chcete ukrojit pořádnou porci stoupání a osm kilometrů z nadcházejícího dne a nevadí vám malá zacházka, je Mirador de Chipeque další vhodnou možností pro přespání.
ETAPA 5: ZONA DE ACAMPADA DE LA CALDERA – LA ESPERANZA
28 km 1 000 m 1 286 m
Poslední etapa přechodu ostrova je zcela ponořená do rozlehlých mlžných borovicových lesů přírodní rezervace Corona Forestal v severní části ostrova. Je zde mnohem větší pravděpodobnost srážek a i v případě, že zrovna neprší, pocítíte zvýšenou vlhkost. Kromě vlhčího podnebí zde bývá o trochu nižší teplota než na jihu. Příjemný chlad a vůně pryskyřice vás bude doprovázet celou cestu. Hned zpočátku si dáte prudší stoupání, které se změní ve výrazně zvlněnou cestu, zkrátka jako na houpačce, nahoru dolů. Některá místa dokonce nabízejí výhled na vrchol Teide. Tento kolos v pozadí vám připomíná, že jste stále na jeho úpatí, i když už hluboko v lesích. Po velmi exponovaných turistických místech jsou poslední dva dny velmi klidné a tiché, jako byste byli zcela odříznutí od civilizace.
Po čase se začnou objevovat vysoké a aromatické eukalypty, což pro vás bude znamenat jediné – trail co nevidět skončí. Cesta se začne prudce stáčet dolů a vmžiku budete stát na náměstí vesničky La Esperanza. Pokud byste se chtěli dostat zpátky na jižní část ostrova, budete muset popojet autobusem 041 na stanici La Venta blízko severního letiště. Odtud už jezdí přímé linky. Další autobusy směr letiště vyráží z obce Ortigal.
NEVYBÍREJTE PODLE EXTRÉMU
NEJDĚTE NA DŘEŇ
HIKINGOVÉ TIPY A TRIKY
SPANÍ
Spacáky a quilty
Spacák, případně quilt, patří k základní čtyřce nejdůležitějšího vybavení. Je to dlouhodobá investice, která by vám měla v ideálním případě sloužit celé roky. Správný výběr předurčuje míru pohodlí a tolik potřebné regenerace na dálkových trecích. Podle čeho ale vybírat tak, abychom nesáhli vedle, a jakým zásadním chybám se vyhnout?
Extrémní teplota spacáku označuje nejnižší teplotu, při které spacák teoreticky zabrání podchlazení a zajistí alespoň minimální přežití – rozhodně ale nezaručuje pohodlí ani dostatečný spánek. Je to pouze vymyšlené číslo připomínající věštění z křišťálové koule, protože každý jsme jiný, a tím pádem i náš extrém je rozdílný. Tímto číslem se vůbec neorientujte a nevšímejte si ho. I kdybyste mě mučili, neřeknu vám limitní číslo na svém spacáku, protože ho jednoduše neznám. Co ale vím bezpečně, je komfortní teplota. Jde o teplotu, za které byste v uvolněné poloze na zádech neměli cítit chlad. Stále se uvádí, že touto teplotou by se měly řídit zejména ženy a muži by měli naopak sledovat limitní teplotu. Podle této teorie jsem ale prakticky žena, protože jsem až příliš velký zmrzlík.
I když budete vybírat spacák podle komfortní teploty, pořád se jedná o hodnotu, za které se vyspíte tak nějak v pohodě. Vy potřebujete něco lepšího. Při výběru si tedy raději nechávejte rezervu – ideálně pak 5 °C k udávané komfortní teplotě nad nulou, 6–7 °C k teplotám pod nulou. Pokud jste tedy schopni odhadnout, že budete chodit spát maximálně do 0 °C, vybírejte si spacák s komfortní teplotou například –6 °C.
