ÚVOD Milí čtenáři, mnohým z nás se při slovech vodní dýmka nejspíš vybaví
a v některých případech i předmětem moderního umění.
obrázek starého pokuřujícího Turka nebo Araba, šáha či
Stačí se podívat na některé moderní vodní dýmky, které
sultána, jak sedí v honosném paláci na luxusních polštá-
kromě zážitku ze samotného kouření přinášejí i vizuální
řích svého harému. Jenže představa, která vodní dýmku
potěšení.
spojuje výlučně s indo-arabským světem, je dnes již minu-
Na začátku se budeme věnovat teoretickým poznat-
lostí. V této knížce si kromě jiného ukážeme, že se vodní
kům, představíme si například vývoj vodní dýmky, její
dýmka pomalu stává součástí dnešního moderního světa.
fungování a typy, s jakými se setkáte a jaké právě vám
Vodní dýmka poslední dobou prožívá renesanci. Nejde
budou nejvíce vyhovovat. Dále se podíváme na to, jak
ale o podobné rozšíření jako v případě cigaret začátkem
se vodní dýmka připravuje, jak řešit problémy při jejím
20. století. Cigarety jsou pro vystresované lidi, kteří nema-
kouření, a poukážeme na mnohé další praktické postupy.
jí čas relaxovat a žijí v neustálém kolotoči, kteří se ani na
Podrobně se budeme věnovat její konstrukci, seznámíme
chvíli nedokážou zastavit a odpočinout si.
se s nejnovějšími modely korunek, šlauchů a s novinkami
Z vodní dýmky se postupně stává nový koníček, srov-
v nabídce tabáků.
natelný s kouřením doutníků nebo klasických dýmek.
Naše kniha poskytne všechny potřebné informace
Pro mnohé se vodní dýmka stala symbolem odpočinku
o vodní dýmce jak začínajícím, tak zkušeným kuřákům. 9
Postupy jsou vylíčené detailně, přitom s ohledem na prak-
kaci také seznámíme. Nic vám však nebrání v experimen-
tičnost.
tování. V samostatné kapitole vám k tomu nabídneme
V závěru se nachází stručný slovníček, kde najde-
několik ověřených postupů a triků.
te kompletní terminologii spojenou s vodní dýmkou
korunka
a všechny použité odborné pojmy. Pro vodní dýmku v současnosti existuje mnoho po-
těsnění
jmenování. Různorodost názvů pramení z toho, že každá
miska na popel
oblast měla svůj vlastní dialekt nebo pojmenování odvodila od jiné části dýmky. V Indii tak byla známa pod názvem huqqa, což znamená nádoba nebo džbán. Vzhledem k tomu, že Indie byla součástí Britského impéria, se tento název přenesl do angličtiny jako hookah. V Egyptě, severní Africe a v oblasti Perského zálivu se setkáme s pojmenováním shisha, které v perštině znamená sklo. Tento výraz
tělo výpustní ventil srdce šlauch
také přejala angličtina, ale v dnešní době jím označuje i tabák do vodní dýmky. S výrazem narghile se setkáme v Sýrii, Libanonu, Iráku a v Turecku. Původ tohoto slova můžeme opět nalézt v perštině, kde narghile znamená ko-
váza
kosový ořech. Kolem vodní dýmky se za dlouhá staletí vytvořily svébytné rituály a specifická kultura, s čímž vás v této publi10
Anatomie vodní dýmky
HISTORIE
J
elikož historici téma vodních dýmek zatím neprobádali důsledně, nemáme o jejím vzniku jen jednu teorii, ale hned několik. První fyzické důkazy o vodní dýmce se našly při vykopávkách v roce 1971 v jižní a východní Africe. Expedici vedl J. C. Dombrowski, který našel pozůstatky korunek v jeskyni u města Lalibela v Etiopii. Radiokarbonová metoda datuje jejich vznik přibližně do roku 1320. Jedna z populárních teorií tvrdí, že vodní dýmka vznikla na obou kontinentech, v Africe i v Asii, nezávisle na sobě. Navzdory tomu, že si byly vodní dýmky z obou kontinentů podobné, jejich využití se lišilo. Předpokládá se, že africké vodní dýmky sloužily výhradně ke kouření marihuany a jsou předchůdci dnešních vodních bong. Vodní dýmky v Indii, Persii a v jihovýchodní Asii se až do objevení melasového tabáku používaly převážně ke kouření opia 11
a hašiše. Primitivní verzi vodní dýmky tvořilo zařízení vyrobené ze skořápky kokosového ořechu a zvané narcil, s otvory, do kterých se zasouvala dutá stébla trávy nebo bambusu. Toto zařízení sloužilo primárně ke kouření hašiše, marihuany a opia. Později vodní dýmka začala pronikat i do ostatních částí světa, kde vznikaly různé obdoby. Například v Egyptě se místo kokosu používala vydlabaná dýně. První rysy podobné dnešním získala vodní dýmka v Perské říši, kde dýni a kokos nahradily keramické vázy tvarem připomínající ty současné. Konečnou podobu však vodní dýmka získala až v Turecku, odkud se později rozšířila do celého světa. Největší popularitu zažívala během vlády sultána Murada IV. (1623–1640), kdy se ustálila i nepsaná pravidla jejího kouření. Paradoxem je, že právě za vlády Murada IV. byl v bývalé Konstantinopoli zaveden zákaz konzumace alkoholu a kávy i kouření tabáku, jehož cílem bylo omezit shromažďování lidí v kavárnách, kde kritizovali politický režim. Samozřejmě byl tento zákaz neudržitelný a později také došlo k jeho zrušení. Ironií je, že sám původce tohoto zákazu, sultán Murad IV., zemřel na cirhózu jater. 12
Historický model vodní dýmky z kokosového ořechu
Tehdy platila následující pravidla kouření:
• Nikdy nepodáváme šlauch dalšímu kuřákovi přímo. Položíme ho na stůl na znamení, že jsme skončili, a poté nás může vystřídat další kuřák. Pokud nejsou k položení šlauchu vhodné podmínky, podáváme ho zásadně pravou rukou náustkem k sobě, a to osobě sedící vpravo. • Šlauch si nemůžeme vzít od člověka, který ještě kouří. Musí nám ho sám nabídnout. • Z vodní dýmky je dovoleno kouřit pouze tabák k tomu určený. • Nikdy si nezapalujeme cigaretu od uhlíku vodní dýmky, ani neodklepáváme popel na talířek. Je to proti etiketě kouření. • Nefoukáme dým jiným lidem do tváře. • Neukazujeme šlauchem na druhou osobu – to je vnímáno jako osobní urážka. • Vodní dýmka by měla být postavena níže, než sedí kuřák.
Miniaturní vodní dýmka
13
Porušení pravidel kouření narghile se v minulosti považovalo za velkou urážku. Například perský vládce Násiruddín Šáh Kadžár (1848–1896) vnímal podání hadice nesprávnou rukou jako velkou osobní urážku (levá ruka se v arabském světě pokládá za nečistou); v roce 1841 sultán Abdülmecid I. nenabídl francouzskému velvyslanci vodní dýmku, což vyústilo v diplomatickou roztržku.1 V zemích, odkud tento způsob kouření pochází, je dnes zvykem, že na každém diplomatickém setkání nebo formální společenské akci má každý člen společnosti vlastní dýmku. Tak se snadno předejde nedorozuměním. Pravidla kouření vodní dýmky se v téměř nezměněné podobě zachovala do dnešní doby, i když se už na ně neklade takový důraz jako kdysi. Později se vodní dýmka rozšířila z Turecka i do Evropy a Ameriky, kde ale ve 20. století upadla v zapomnění díky obrovské popularitě cigaret. V současnosti zažívá opět renesanci a lidé k tomuto poklidnému, relaxačnímu způsobu kouření znovu nacházejí cestu.
14
JAK DÝMKA FUNGUJE
P
rincip fungování vodní dýmky spočívá v podtlaku, který způsobí kuřák nasáváním vzduchu ze šlauchu. Tah vyvolá ve váze podtlak, čímž se do těla dýmky dostává vzduch, který je uhlíkem ohřátý přibližně na 150 °C (teplota se může měnit v závislosti na použitém uhlí či použití tarbuše) a který v korunce postupně spaluje tabák vodní dýmky. Dým z tabáku putuje tělem dýmky dolů do vázy, kde se ve vodě ochladí, a tím se zjemní a zbaví se těžkých částic. Potom putuje do šlauchu ke kuřákovi, který vdechuje už profiltrovaný a ochlazený dým. Míra filtrace závisí na použité kapalině, její teplotě a také délce, kterou dým překonává na cestě od korunky k ústům kuřáka. K dostatečnému podtlaku je nutné, aby k sobě celá soustava těsně přiléhala, proto jsou jednotlivé komponenty vždy spojené gumovým těsněním. Těsnění je obvykle trojí; jedno pod korunkou na tabák, druhé mezi tělem dýmky a vázou a třetí mezi tělem dýmky a šlauchem. Jako samoucpávací mechanismus slouží malá ložisková kulička ve výpustním ventilu. Takový mechanismus má dnes už většina moderních vodních dýmek. 15
TYPY VODNÍCH DÝMEK
P
odobně jako se postupně vyvíjel název vodní dýmky, měnila se i její konstrukce. Při dnešní úrovni průmyslové výroby se dá vyrobit vodní dýmka téměř jakéhokoliv tvaru. Základní konstrukcí je dýmka spojená těsněním s jediným vývodem do šlauchu. Od tohoto typu se odvíjely všechny další úpravy, jichž je dnes nepřeberné množství. V této kapitole si představíme modely, které jsou nejrozšířenější, a zmíníme se i o exotických a moderních konstrukcích.
TRADIČNÍ VODNÍ DÝMKA A JEJÍ VARIANTY Naprosto nejjednodušší konstrukcí, se kterou se setkáváme nejčastěji, je klasická vodní dýmka s vázou o objemu přibližně 1,5 litru, s pevným tělem, jednolitým jádrem, jedním vývodem do šlauchu a jedním výpustním ventilem s kuličkou. Není tu nic kromě základních součástek; přidán byl pouze ventil. Z tohoto modelu si snadno odvodíme všechny další modifikace.
Existují také vodní dýmky, ze kterých vedou dva, tři, nebo i více šlauchů. V podstatě jde jen o přidání vícerých výstupů k srdci dýmky. Pokud má vodní dýmka více šlauchů, má to své výhody i nevýhody. Ve společnosti, kde je větší množství lidí, to zkracuje čekání, než opět přijdeme na řadu. Ale na druhé straně takové uspořádání brání vyfukovat z vázy přepálený nebo zatuchlý dým, protože
Tradiční středně velká vodní dýmka se dvěma šlauchy
jsou vývody na těle umístěné na úkor výpustního ventilu. Dalším problémem vodních dýmek s několika šlauchy je jejich časté zamotání při přesouvání, což může při neopatrné manipulaci vést k pádu dýmky. Pokud není dýmka vybavená samoucpávacím mechanismem, přidá-
Turecká vodní dýmka s keramickou vázou
17
vají se potíže s ucpáváním šlauchu, zatímco kouří někdo jiný, neboť dochází k nasávání vzduchu skrze druhý šlauch. Jeden z častých problémů, s jakými se setkáváme při kouření dýmky ve větší společnosti, odbourává modifikace zvaná rotátor. Díky tomu, že je váza položená na rotačním podstavci, se vývod otáčí vždy směrem ke kuřákovi. Jenže to platí pouze pro rotátory s jedním šlauchem. Při větším množství se mohou šlauchy opět zamotat. A navíc se právě kvůli této konstrukci a kulatému tvaru vázy zmenšuje objem vody, přes kterou se filtruje dým, a skutečná výška vodní dýmky je menší kvůli rotačnímu podstavci. Vodní dýmky tradiční konstrukce se od sebe mohou lišit i mnoha dalšími znaky, na jejichž základě dokonce rozpoznáme oblast, odkud konkrétní dýmka pochází. Například turecká konstrukce má odlišný systém nasazování korunky na tělo. Tato dýmka má speciální kolébku, do které se korunka vsadí. Další rozdíl můžeme najít ve spojení těla a vázy. Nejběžnější způsob je nasouvací, přičemž přiléhavost zabezpečuje gumové těsnění. Někteří výrobci dodávají dýmky se závitovým spojem. Tento typ spoje je častým předmětem diskuzí. Na jedné straně odpadá starost o těsnění, vodní dýmka získává větší stabilitu, spoj je pevný a při přenášení Rotátor
nemůže váza náhodně z těla spadnout. Na druhou stranu je třeba počítat s opotřebením samotného závitu; jelikož závit vázy není vysoustružen na samotném skle, ale na násadci, který
18
Tradiční malá vodní dýmka