Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 7
1
Přes popraskanou dlážděnou cestu vedoucí do hloubi Lowcountry se táhnou železné koleje zarezlé do narudle hnědého odstínu zaschlé krve. Přejíždím přes ně a vzpomenu si, že Georgijská ženská věznice je na jejich špatné straně. Možná bych to měla brát jako další varování a vrátit se. Nejsou ještě ani čtyři hodiny odpoledne, čtvrtek 30. června. Mám čas chytit poslední letadlo do Bostonu, ale vím, že to neudělám. Tato část georgijského pobřeží je bahnitá, protože se tu táhnou lesy zarostlé mechem a mokřady protkané potůčky, které dodávají travnatým pláním záblesky světla. Nad poloslanou brakickou vodou nízko přelétávají volavky bílé a volavky velké, nohy táhnou za sebou. Pak se na druhé straně záplatované asfaltky, po které jedu, les zase uzavře. Kroutící se větvičky kudzu přidušují podrost a zakrývají ho šupinatými tmavými lístky. Z bažin se tyčí obrovské cypřiše s tlustými pokroucenými kmeny, vypadají jako nějaké prehistorické kreatury, co tu bloudí a naříkají. Aligátora nebo hada jsem ještě neviděla, ale určitě tu jsou taky. Uvědomuju si, jak moje velké bílé auto řve, hučí a štěká. Nemám tušení, jak jsem se ocitla v tomhle křápu, který se smýká po stranách silničky a páchne jako jídlo z fast foodů a cigarety s nádechem zdechlé ryby. Vedoucímu svého oddělení Bryceovi jsem nařídila zamluvit něco jiného: bezpečný, spolehlivý, středně velký sedan, nejlépe volvo nebo camry, s postranními i vrchními airbagy a GPS. Když na mě před letištním terminálem čekal ten mladík v bílé 7
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 8
Patricia Cornwellová
dodávce, která neměla klimatizaci, a dokonce ani mapu, řekla jsem mu, že to je nějaký omyl. Dává mi auto někoho jiného. Ukázal na smlouvu s mým jménem, Kate Scarpettová, a já řekla, že moje křestní jméno je Kay, ne Kate, takže je mi jedno, co tam má napsané. Já si dodávku neobjednala. Společnost Lowcountry Concierge Connection se velice omlouvá, prohlásil ten mladík, který byl dost opálený a na sobě měl těsné tričko, plátěné šortky a rybářské boty. Neumí si prý ani představit, jak se to mohlo stát. Evidentně nějaký problém s počítačem. Rád by mi nabídl něco jiného, ale to by bylo až mnohem později během dne, dost možná až zítra. Zatím nejde nic tak, jak jsem plánovala, a přímo slyším svého manžela Bentona, jak se ušklíbá, že mi to říkal. Vidím ho, jak se včera večer opíral o žulovou pracovní desku v naší kuchyni, vysoký a štíhlý, s hustými stříbrnými vlasy, vážný výraz v ostře řezané tváři, protože jsme se kvůli téhle mojí cestě sem hádali. Teprve teď mě definitivně přestává bolet hlava. Nevím, proč jedna moje část pořád navzdory důkazům věří, že půl láhve vína vyřeší každý dohad. Možná to bylo víc než půlka. Bylo to moc dobré pinot grigio, na ty peníze, lehké a jasné s nádechem jablek. Vzduch vanoucí otevřenými okny je hutný a horký a cítím v něm palčivý, sírový odér rozkládající se vegetace, slaných mokřad a bahna. Dodávka zaváhá, pak se přískokem vrhne vpřed a poskakuje do sluncem vysušené zatáčky, kde se kondoři krmí čímsi mrtvým. Obrovští oškliví ptáci s jakoby roztřepenými křídly a nahou hlavou se zvedají s pomalým těžkým mácháním křídel, já se smýknu kolem ztuhlé kožešiny mývala a těžký vzduch přinese ostře pronikavý zápach, který znám až příliš dobře. Je jedno, jestli je lidský nebo zvířecí. Dokážu rozeznat smrt na dálku. Kdybych měla vylézt ven a prozkoumat všechno blíž, nejspíš bych dokázala určit i přesnou příčinu mýva8
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 9
K RVAVÁ
MLHA
lova odchodu z tohoto světa a také kdy k němu došlo a dost možná i jak byl sražen, případně i čím. Většina lidí mě označuje za lékařskou vyšetřovatelku, jak se tomu dnes říká, ale někteří si myslí, že jsem koronerka, občas si mě pletou i s policejním lékařem. Abych to upřesnila, jsem lékařka se specializací na patologii, podspecializací na forenzní patologii a 3-D radiologii neboli využití CT skenů k prozkoumání mrtvého těla zevnitř dřív, než se ho dotknu skalpelem. Mám také titul práv a hodnost speciálního plukovníka v záloze u letectva, tudíž mám něco společného s ministerstvem obrany, které mě loni jmenovalo do čela Cambridgeského centra forenzních věd, které je financované společně státem Massachusetts, Massachusettským institutem technologií (MIT) a Harvardem. Jsem odborníkem na určování toho, co zabíjí a proč něco nezabíjí, ať už se jedná o nemoc, jed, lékařskou chybu, boží zásah, palnou ruční zbraň nebo improvizované výbušné zařízení. Každý můj krok musí být právně podložen. Očekává se ode mě, že budu nápomocná vládě Spojených států amerických, jak bude potřeba a jak dostanu nařízeno. Složila jsem přísahy, svědčila pod nimi, a to všechno znamená, že vlastně nemám právo žít tak, jak žije většina lidí. Nemám na výběr, prostě musím být objektivní a klinická. Neočekává se ode mě, že budu mít nějaký osobní názor nebo budu emocionálně na cokoli reagovat, ať je případ sebekrutější nebo děsivý. Dokonce i když násilí směřuje přímo proti mé osobě, jak se stalo při pokusu o mé zavraždění před čtyřmi měsíci, mám zůstat pevná jako skála nebo železný sloup. Mám si zachovat odhodlání, klid a chladnou hlavu. „Nemáte v úmyslu mi předvést posttraumatický stres, že ne?“ ujišťoval se náčelník jednotky lékařských vyšetřovatelů ozbrojených sil, generál John Briggs, když jsem byla 10. února tohoto roku málem zavražděná ve vlastní garáži. „Tohle se holt stává, Kay. Svět je plný úchylů.“ 9
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 10
Patricia Cornwellová
„Ano, Johne, stává se to. Svinstvo se dělo předtím a bude se dít zas,“ odvětila jsem, jako by všechno bylo v naprosté pohodě a já to brala s nadhledem, zatímco jsem věděla, že zrovna klidně se uvnitř necítím. Hodlám zjistit co nejvíc podrobností o tom, jaké svinstvo se dělo v životě Jacka Fieldinga, a chci, aby Dawn Kincaidová zaplatila tu nejvyšší cenu. Uvěznění bez možnosti propuštění na podmínku. Podívám se na hodinky, aniž sundám ruce z volantu té zatracené dodávky, se kterou to hází sem a tam. Možná bych to měla obrátit. Poslední let odsud do Bostonu startuje za necelé dvě hodiny. To bych mohla stihnout, ale vím, že to neudělám. K něčemu jsem se odhodlala, ať to stojí, co stojí, a teď jedu jako řízená autopilotem. Ten je možná neopatrný, možná i mstivý. Vím, že se zlobím. Jak prohlásil včera večer můj manžel, který je forenzním psychologem FBI, když zrovna vařil večeři v našem historickém cambridgeském sídle postaveném známým transcendentalistou: „Dostala ses do pasti, Kay. Možná ji nastražil někdo jiný, ale mně dělá starosti, že si ji chystáš i sama. Myslíš si, že se chováš proaktivně a nápomocně, ale ve skutečnosti chceš jenom umlčet svoji vinu.“ „Kvůli mně Jack neumřel,“ odsekla jsem. „Vždycky kvůli němu budeš cítit vinu. Máš ve zvyku se vinit ze spousty věcí, které s tebou nemají nic společného.“ „Aha. Takže když si namlouvám, že bych mohla něco změnit, nemám tomu věřit.“ Chirurgickými nůžkami jsem rozstřihávala uvařené obří krevety, abych dostala ven maso. „Když se rozhodnu riskovat, abych možná získala užitečnou informaci a pomohla nastolit spravedlnost, ve skutečnosti za to může můj pocit viny.“ „Myslíš si, že je tvým úkolem všechno napravovat. Nebo všemu bránit. Vždycky to tak bylo. Už jako malá holka, když ses starala o nemocného tátu.“ 10
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 11
K RVAVÁ
MLHA
„Teď už rozhodně ničemu nezabráním.“ Házela jsem skořápky na tác a sypala sůl do nerezového hrnce s vařící vodou na sklokeramické indukční varné desce. „Jack byl jako malý zneužívaný a já tomu zabránit nemohla. A nemohla jsem zabránit ani tomu, aby si zničil život. Teď ho zavraždili a já nemohla zabránit ani tomuhle.“ Popadla jsem velký nůž. „Stěží jsem zabránila vlastní smrti, když už se o tom bavíme.“ Krájela jsem cibuli a česnek, jemná ocel rychle klapala o antibakteriální polypropylenové prkénko. „Vlastně je to klika, že jsem zůstala naživu.“ „Od Savannah by ses prostě měla držet co nejdál,“ pokračoval Benton a já mu oznámila, že tam jet musím a ať laskavě otevře víno a nalije nám. Pili jsme a dohadovali se. Bezmyšlenkovitě jsme ujídali z pokrmu mé kuchyně ve stylu mangia bene, vivi felice cucina, tedy kuchyně podle pravidla jez dobře, žij šťastně. My u toho šťastní nebyli. A to všechno kvůli ní. Kathleen Lawlerová žila jako v pekle. Momentálně si odpykávala dvacetiletý trest za zabití pod vlivem. Zavřená už byla víc času, než strávila na svobodě, což se táhlo od sedmdesátých let, kdy byla odsouzena za sexuální zneužívání chlapce, z něhož se stal můj zástupce hlavního lékařského vyšetřovatele, Jacka Fieldinga. Ten je teď mrtvý, byl zastřelen ranou do hlavy dítětem jejich lásky, jak média označují Dawn Kincaidovou, jež byla dána hned po narození k adopci, jelikož její matka byla ve vězení za to, co provedla, když ji počala. Je to moc dlouhá historie. To si poslední dobou říkám hodně často. Kdybych se už v životě nenaučila nic jiného, tak stačí poznání, že jedna věc vede zákonitě ke druhé. Katastrofický příběh Kathleen Lawlerové je dokonalou ukázkou toho, jak to vědci myslí, když říkají, že máchnutí motýlích křídel způsobí na jiné části zeměkoule hurikán. Jak tak jedu dál hlučným a poskakujícím pronajatým autem mezi přerostlými rostlinami bažinatých terénů, které 11
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 12
Patricia Cornwellová
takto nejspíš vypadaly i v dobách dinosaurů, napadá mě, který motýl mávl křídly, až to vyvolalo ten neklidný povzdech větru, jenž vedl až hrůzám, co napáchala Kathleen Lawlerová. Představuju si ji v malé cele dva metry na necelé tři, s lesklou ocelovou toaletou, šedivou kovovou postelí a úzkým okýnkem zakrytým kovovou sítí, odkud je výhled na vězeňský dvůr s neupraveným trávníkem, betonové piknikové stoly a lavice a Porta-Johns. Vím, kolik sad oblečení tam má, ale nejsou to „šaty na ven“, jak vysvětlila v e-mailech, na které jsem neodpovídala, nýbrž vězeňské uniformy, kalhoty a košile v sadách po dvou. Přečetla každou knihu ve vězeňské knihovně nejméně pětkrát, je nadaná spisovatelka, jak mi dává znát, a před pár měsíci mi e-mailem poslala básničku, kterou prý napsala o Jackovi. OSUD vrátil se jako vzduch a já byla jako země našli jsme se navzájem, a ne poprvé. (ve skutečnosti to zlé nebylo, jen někomu to vadilo, že jsme nikam nesměřovali ani nic nepotřebovali). prsty, prstíky ohně. chladná studená ocel. trouba zívá plyn ubíhá jako světla motelu, co vás vítá. Četla jsem tu básničku jako posedlá, studovala slovo za slovem, hledala v ní ukrytý vzkaz, soustředila se napřed na tu hrozivou narážku na troubu se zapnutým plynem, která mohla naznačovat, že Kathleen Lawlerová má sebevražedné sklony. Možná tu představu, že se zabije, vítám, jako 12
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 13
K RVAVÁ
MLHA
ten motel, nadhodila jsem před Bentonem, který odpověděl, že báseň jen ukazuje, jaká je to sociopatka a narušená osobnost. Věří, že nic špatného neudělala. Mít sex s dvanáctiletým klukem na ranči, kde je problémová mládež a ona tam dělá terapeutku, bylo podle ní vlastně krásné, bylo to spojení čisté a dokonalé lásky. Byl to osud. Měli to předurčeno. Ona to vidí takhle zvráceně, vysvětloval mi Benton. Přede dvěma týdny se mnou náhle komunikovat přestala. Můj právník mi ovšem volal s jistou žádostí. Kathleen Lawlerová chce se mnou mluvit o Jacku Fieldingovi, o tom mém protégé, kterého jsem vycvičila na počátku své kariéry a se kterým jsem střídavě pracovala přes dvacet let. Souhlasila jsem, že se s ní setkám v Georgijské ženské věznici, která se označuje zkratkou GPFW, ale pouze na přátelské bázi. Nebudu tam jako doktorka Kay Scarpettová. Nebudu tam jako ředitelka Cambridgeského střediska forenzních věd nebo jako lékařská vyšetřovatelka ozbrojených sil, ani jako odborník na forenzní vědy nebo vůbec odborník v čemkoli jiném. Toho dne budu jenom Kay, a Kay má s Kathleen společnou jedinou věc: Jacka. Ať si řekneme cokoli, nebude to chráněno žádnou mlčenlivostí, nebudou u toho žádní právníci, strážní nebo jiný personál věznice. Světlo se změnilo, hustý borový les řídne a rozevírá se. Vypadá to jako nějaká industriální oblast, všude jsou však zelené kovové cedule s varováním, že tahle venkovská cesta, po níž jedu, za chvíli končí a že dál je vstup zakázán. Pokud tu někdo nemá co dělat, má se otočit a odjet. Projedu kolem šrotoviště plného rozmlácených dodávek a osobních aut, pak kolem školky, kde stojí skleníky a veliké květináče s ozdobnými travinami, bambusy a palmami. Přímo přede mnou se táhne rozlehlý trávník s jasnými písmeny GPFW vyvedenými pronikavě zbarvenými záhonky petúnií a měsíčků, jako bych projížděla městským parkem 13
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 14
Patricia Cornwellová
nebo golfovým hřištěm. Administrativní budova z červených cihel s bílými sloupy se naprosto nehodí k betonovým buňkám s plechovou střechou, kolem kterých se táhne vysoký plot. Dvojité smyčky ostrého ostnatého drátu se ve slunci lesknou jako ostří skalpelu. GPFW je modelem pro řadu nápravných zařízení, jak jsem zjistila bedlivým průzkumem. Považuje se za dokonalou ukázku osvíceného a humánního rehabilitačního zařízení pro ženské pachatelky, které se během trestu vyučí na instalatérky, elektrikářky, kosmetičky, truhlářky, mechaničky, klempířky, zahradnice, kuchařky a dodavatelky jídla. Odsouzené udržují budovy i okolní pozemky. Připravují jídlo a pracují v knihovně i ve zkrášlovacím salonu, pomáhají na ošetřovně, vydávají vlastní časopis a očekává se od nich, že v době trestu složí minimálně základní postupovou zkoušku GED. Všichni si tady svoje odpracují a dostanou šanci, až na ty, které jsou zavřené na oddělení s nejvyšší ostrahou – tomu oddělení se říká Bravo a právě sem byla Kathleen Lawlerová přede dvěma týdny přesunuta. V té době mi náhle přestaly chodit její maily. Zaparkuju na místě pro návštěvy, zkontroluju iPhone, jestli nemám vzkazy a nemusím řešit nic naléhavého. Doufám, že tam bude něco od Bentona, a taky ano. „U vás má být vedro a bouřka. Buď opatrná a dej vědět, jak to šlo. Miluju tě,“ píše můj věcný a praktický manžel, který nikdy neopomene nahlásit stav počasí nebo nějaké podobné užitečné informace, čímž ukazuje, jak na mě myslí. Taky ho miluju, jsem v pohodě a zavolám za pár hodin, píšu mu a přitom sleduju několik mužů v obleku a kravatě, kteří vycházejí z administrativní budovy v doprovodu strážného. Muži vypadají jako právníci, možná jsou to úředníci věznice, usoudím a počkám, až odjedou v neoznačeném autě. Přitom uvažuju, kdo to je a co je sem přivedlo. Telefon schovám do kabelky, kterou mám pod sedadlem, s sebou 14
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 15
K RVAVÁ
MLHA
si beru jenom řidičák, nenadepsanou obálku a klíče od dodávky. Letní slunce se do mě opírá jako těžká rozpálená dlaň, na jihozápadě se kupí mraky jeden přes druhý, vzduch je cítit levandulí a potem. Přecházím po betonovém chodníčku mezi kvetoucími keři a úhlednými záhonky. Za zakrytými okny na druhé straně dvorku mě sledují neviděné oči. Vězeňkyně nemají na práci nic lepšího, vyhlížejí do světa, kterého se nemohou účastnit, a předávají si zprávy rychleji než CIA. Přímo cítím, jak jejich kolektivní mysl bere na vědomí mou hlasitou bílou dodávku s jihokarolínskou značkou, moje oblečení – tentokrát na sobě nemám obvyklý kostýmek ani oblečení pro zkoumání místa činu, nýbrž plátěné kalhoty, modrobílou proužkovanou bavlněnou košili, kterou jsem si zasunula do kalhot, a proplétané boty s ladícím páskem. Nemám žádné šperky, jen titanové hodinky s černým gumovým páskem a snubní prsten. Není snadné odhadnout, jak jsem na tom s penězi nebo kdo jsem, až na to, že ta dodávka neladí s obrázkem, který jsem si dnes v mysli vytvořila. Chtěla jsem vypadat jako obyčejná blondýnka středního věku, která nezná v životě nic dramaticky důležitého ani zajímavého. Ale ta zatracená dodávka! Bílé hlučné neposlušné monstrum s okny vzadu zatmavenými natolik, až vypadají téměř černá, jako bych pracovala pro nějakou stavební firmu nebo vozila dodávky. Možná jsem dokonce do GPFW přijela kvůli transportu živého či mrtvého těla, napadne mě, když na sobě cítím pohledy těch žen. Většinu z nich nikdy nepoznám, ale pár jmen znám. To jsou ty nechvalně známé případy, které se dostaly do zpráv a jejichž hrozivé činy se představovaly na odborných schůzkách, jichž jsem se účastnila. Odolávám tomu, abych se rozhlížela kolem sebe nebo dala najevo, že si ty jejich pohledy uvědomuju. A zároveň přemítám, které z těch tmavých oken je její. 15
Krvavá mlha - zlom
26.9.2013
13.52
Stránka 16
Patricia Cornwellová
Pro Kathleen Lawlerovou to musí být taky náročné. Nejspíš poslední dobou o ničem jiném nepřemýšlí. Pro lidi jako ona jsem posledním spojením s těmi, které ztratili nebo zabili. Jsem zástupcem jejich mrtvého.
2
Tara Grimmová je ředitelka věznice, její kancelář je na konci dlouhé modré chodby a vybavily a zařídily ji vězeňkyně, které tu stráží. Pracovní stůl, konferenční stolek i židle jsou z lakovaného medového dubu. Jsou solidní a mají pro mě určité kouzlo, protože já mám vždy radši ruční výrobu, i když neumělou. Květináče v oknech jsou zaplněné bujnými rostlinami se srdčitými panašovanými listy, ty se táhnou i po ručně vyrobených knihovnách a spadají po jejich stranách jako přetékající kytky ze závěsného květináče. Když poznamenám, že Tara Grimmová musí být výborná zahradnice, sdělí mi svým odměřeným melodickým způsobem, že o rostliny se jí tu starají vězeňkyně. Netuší, jak se ta rostlina jmenuje, možná je to filodendron. „Scindapsus,“ dotknu se žlutozeleného mramorovaného listu. „Říká se mu taky potos zlatý.“ „Pořád to roste a já jim nedovolím, aby ho zkrátily,“ ozve se od knihovny za stolem, kam vrací svazek Ekonomika recidivismu. „Začalo to jako jeden maličký štěp ve sklenici s vodou. Pro všechny ženy, které nevidí cestu, jež je dovedla do problémů, to ráda připomínám jako důležitou životní lekci. Dejte si pozor, co zakoření, protože jednoho dne to může přerůst všechno ostatní.“ Uloží další knihu, Umění manipulace. „Já vám nevím,“ pohlédne na rostliny zaplňující celou místnost, „asi už mi to tu přerůstá přes hlavu.“ Je jí přes čtyřicet, jak odhaduji, vysoká a štíhlá a v čer16